Kdykoliv mě někdo zastihne na některém z IM, je po „Jak se máš?“ druhou nejčastější otázkou „Tak jak se tam studuje?“ … a tomu je teď konec. Nadešel čas tuto otázku podrobně zodpovědět, takže napříště už posílám jenom odkaz.
Mediální studia na UK
Zklamání ze studia mediálních studií na UK jsem popisoval již vloni, měsíc po začátku své docházky. S odstupem roku hodnotím pořád stejně. (Jak říkají psychologové: nikdy nedejte na první dojem – většinou bývá správný.) Snad jsem jen uznal trochu své nerozvážnosti, když jsem si obor vybral podle slova „mediální“ v názvu a povrchního popisu na stránkách fakulty, který mimo jiné slibuje, že: „Absolventi se mohou uplatnit jako redaktoři v různých typech médií, v managementu médií, ale i v agenturách zabývajících se analýzou masových médií, marketingem a reklamou.“ s matnou představou, že by mi studium tohoto oboru mohlo pomoci stát se druhým Rupertem Murdochem, Axelem Springerem nebo alespoň Aenne Burdovou. V souladu s druhou částí citace jsem si říkal, že stát se druhým Davidem Ogilvym nebo Martinem Sorrelem by taky nebylo špatné a hleděl kupředu ke svému vzdělávání.
Čekal jsem výuku o praktických věcech typu jak vést redakci, kolik to či ono stojí peněz, kolik potřebuju na co lidí, jestli je print mrtvý a když ne, tak kdy bude, jak se vlastně řídí vydavatelství, jaký je český trh, které tituly mají u nás mají smysl a uživí se… zkrátka vše o mediálním byznysu. Místo toho přišli Bourdieu, Gramsci a Habermas, Frankfurtské nebo Birmingamské školy a s nimi prázdné teoretizování o médiích a zastihli mě naprosto nepřipraveného. Všichni ti lidé jako Adorno, Baudrillard, Horkheimer, Benjamin, Derrida, Hoggart, Williams, Hall … (je jich spousta a ani si ta jména nepamatuju) všichni se vyžívají v TEORETIZOVÁNÍ o médiích a jejich představách jak fungují, a pak samozřejmě v kritice médií a potažmo celého světa. Jejich společným pojítkem pak je, že média (ta masová – doufám že se chápeme…) nenávidí a spílají jim a jejich majitelům a vlastně všem, kdo na světě dělají něco jiného, než teoretizují o médiích, demokracii, kapitalismu nebo feminismu. Potažmo si spílají navzájem, když mají pocit, že někdo (kdo má ve skutečnosti velice podobný názor) špatně argumentuje, nebo když naopak argumentuje dobře a dělá z nich blbce.
A teď jak se o těchto věcech na FSV učí… většinou (pokud zrovna funguje technika) se studentům pustí powerpointová prezentace, kde jsou vybrané nejrůznější nepochopitelné teorie výše zmíněných intelektuálů, doplní se výkladem a „na doma“ se zadá hromada četby. Ono „na doma“ je právem v uvozovkách, protože spousta knih ze seznamu doporučené literatury se vyskytuje v knihovně FSV třeba ve dvou výtiscích, z čehož jeden si zabrala ta řada šprtacích kombajnů z přední části přednáškového sálu a předává si ho jako svatý grál a na vás tak zbyde ten který je určený k prezenční výpůjčce. Což znamená, že jste odsouzeni k pobytu v knihovně, kam se vejde asi tak 9 studentů, je tam špatně vidět a z Divadelní ulice tam doléhají naprosto nedivadelní zvuky. Každý, kdo se v takovém prostředí dokáže soustředit na vyšinuté mediální filozofy ode mě získává velký obdiv doprovázený mírným zavrtěním hlavou a pokrčením ramen. Ale možná to tak má být – Debord či Benjamin spáchali sebevraždu, Foucault se o ní (několikrát?) pokusil… tak třeba nám vedení fakulty chce naznačit, že to je ta správná cesta a vytváří nám ty „nejlepší“ podmínky.
Mediální studia v UK
Teoreticky nemůžou být lepší, protože veškeré to teoreticko-filozofické peklo které tady pomlouvám vychází z velké části odsud, z Anglie. Osa zla je vytyčena ve směru Frankfurt – Birmingham a z jejího konce je to do Loughborough fakt jenom přes pole. Nicméně lepší jsou. A to ani ne tak co se týče obsahu studia, tam jsem už dávno zlomil hůl a přijal až na výjimky strategii nejmenšího odporu (ironicky to na FSV stačilo na průměr 1.xx, což jsem měl naposled snad na prvním stupni ZŠ a zřejmě i díky tomu jsem teď tady a můžu to odsud kritizovat). Co je tady prostě super jsou podmínky ke studiu. A nemám na mysli jen o to, že knihovna je otevřená denně do půlnoci (ve zkouškovém non-stop) a člověk si tam může v knihovní kavárně dát jídlo či pití ucházející kvality. (Nicméně zvykat na smutnou realitu Hollaru se bude těžce.) Prostě se mi tu líbí to, že ze všech zaměstnanců univerzity je cítit, že tady jsou pro studenty (což je v ČR skoro neznámý pocit) a je to vidět i na samotné výuce.
I když ohledně výuky to bylo právě zpočátku docela veselé. Odjížděl jsem s plánem absolvovat tady kompletní jednoletý „master“ (magisterský) program a získat titul MA. To mi bohužel nebylo umožněno (neptejte se proč, neví to ani místní Erasmus koordinátorka, akorát mi bylo několikrát zopakováno, že nejde, nejde, ne když jsem Erasmus student, ne když beru Erasmus stipendium a že se můžu přihlásit na příští rok a absolvovat celý program) a tak jsem se rozhodl zapsat si méně předmětů a třeba najít part-time práci. Logicky jsem si nejdřív vybíral předměty z onoho magisterského stupně studia (kam patřím) ale nakonec jsem skončil u bakalářských předmětů. Zejména z toho důvodu, že magisterské předměty pro mě byly ještě méně zajímavé (ještě více teoretického zla) a hlavně proto, že magisterský stupeň studia v Loughborough je podobný studiu v Šanghaji. Naprosto bez legrace. Na začátku roku jsem poctivě obešel všechny předměty a v těch magisterských bylo zhruba 25 studentů z Číny, 3 z Británie a já. Což by mi nijak nevadilo, kdyby to nemělo katastrofální dopad na kvalitu výuky. Ono totiž čínští studenti absolvují bakalářský stupeň doma, pak přijedou na rok do Anglie a pokud ten rok zvládnou, tak mají titul z UK a to asi na zaměstnavatele v Číně funguje (stejně jako na některé zaměstnavatele u nás – řekl bych). Potíž je v tom, že jejich angličtina je strašná a jsou ze všeho vykulení (není divu, když mnozí jsou poprvé mimo Čínu – mě kdyby někdo vysadil v Pekingu, tak bych taky asi koukal jako kachna)… každopádně já jsem tady hlavně kvůli jazyku a ten si od nich moc neodposlechnu. Navíc jsem došel k závěru, že tato situace obtěžuje i některé místní profesory a jak referoval kolega Robin, tak Číňani dostali z první eseje převážně Fka a nikdo se s nima nemaže…
Nakonec mám tedy zapsané tři předměty – The Media in Global Context vedené Jamesem Stanyerem, Advertising & Society vedené Grahamem Murdockem a Dominicem Wringem a Communication & Cultural Theory vedené Johnem Richardsonem a Sabinou Miheljovou.
The Media in Global Context je poměrně zajímavý předmět, který se zabývá převážně fungováním médií v globalizovaném světě (překvapivě), pohybem kulturních produktů a autorským právem v souvislosti s médii. Bohužel jde hodně po povrchu a má pro mě nepochopitelně jednostranný úhel pohledu ve stylu „Fuj! Velké korporace ovládájí média! Hanba Rupertu Murdochovi!“ což ho dost shazuje.
Advertising & Society jsem dával největší naděje. Opět podle názvu. Opět špatně. Tento předmět si ukradl Graham Murdock pro prezentaci svých extrémně levicových idejí. Je schopný odprezentovat filipínské spoty na McDonald’s prostřihané se záběry manilského slumu a pak soptit vůči studentům, že bychom se za to všichni měli stydět. Vůbec stydět se za to, že žijeme v civilizované a rozvinuté části světa je na na zdejším ústavu sociálních věd hodně v kurzu.
Communication & Cultural Theory je toho jen dalším důkazem. Schovává se za „kritické myšlení“, ale ve skutečnosti je to to samé v bleděmodrém. V přednáškách s názvy jako „Rasa“, „Třída“ nebo „Ideologie a diskurz“ se kantoři hlavně snaží vysvětlit, že všechen ten kolonialismus a imperialismus byl špatný a rvou si vlasy, protože i v dnešním světě se podle nich odehrává „cultural imperialism“, kdy se euro-americká kultura roztahuje po světě a oni z toho nemůžou spát. Osobně mi to nepřijde až tak zajímavý a vždycky ty hodiny trávim koukáním do kalendáře a počítám kdy už pojedu domu, dám si tam krocana a pak přijde Santa.
Takže jakej je z toho závěr – obor je z mého úhlu pohledu celkem k ničemu, ale to jsem tak nějak věděl předem (kdybych býval jel do Finska, bylo by to v tomto směru asi o něco lepší) a navíc na FSV trpim stejně, avšak jinak se mi tu celkem líbí – spolubydlící fajn, univerzita sama o sobě OK, jiný styl výuky je zajímavé zpestření, hospody jsou tu super (na „ale“ si člověk zvykne), angličtina se zlepšuje, dostávám skoro 600 € na měsíc, jezdím na výlety s turistickým kroužkem a do okolních měst i bez něj, v knihovně si půjčuju co chci, chodim běhat a plavat… zdálo by se, že to jsou dobrý prázdniny, ale začínám se malinko nudit. V příštím semestru bych si rád zapsal nějaké předměty z místní business school, ale i tak jsem dospěl k názoru, že se tady musim nechat zaměstnat (což bude dost problém, protože už mám plný zuby těch „low-wage jobs“, co jsem prozatím vždycky v zahraničí dělal a něco pořádného je těžce dostupné z naší vesnice a navíc UK zaměstnavatelé nejsou schopní pochopit, že bych zvládal pro ně full-time pracovat a k tomu těch pár předmětů co mám zapsáno) no a nebo by to chtělo pořádně zapracovat na nějakých zajímavých on-line aktivitách. Kdyby měl někdo nějaký zajímavý nápad, svěřte ho do komentářů a já vám ho ukradnu. 🙂
P.S. Ještě jsem zapomněl vyzdivhnout, že se mi fakt líbí místní all-inclusive přístup ke studiu. Prostě tady studium nekončí prásknutím dveřma od fakulty, ale studenti jsou vlastně pořád spolu. Je to asi tim, že to tady je taková vesnice (podobnost se Zlínem značná) a v Londýně je to asi dost jiný, ale pokud se chcete účastnit studentského života i mimo vyučování, asi nikde nenajdete lepší podmínky. Zásluhu na tom má především i na britské zvyklosti unikátním způsobem fungující Studentská Unie, která má roční rozpočet £2m a běží pod ní jak atletické kluby, kde si člověk může zvolit z těchto sportů:
American Football, Archery, Association Football – Men, Association Football – Women, Athletics & Cross Country, AU Exec, Badminton, Basketball – Men, Basketball – Women, BUSA Non-Affiliated Sports, Canoe, Cheerleading, Cricket, Cycling, Dance, Equestrian, Fencing, Freestyle, Kickboxing, Gliding, Golf, Gymnastics, Healthy Living, Hockey – Men, Hockey – Women, Hour of Power, Indoor Football, Jiu Jitsu, Judo, Kart, Kite Surfing, Lacrosse, Lifesaving, Mountaineering, Netball, Rowing, Rugby League, Rugby Union – Men, Rugby Union – Women, Sailing & Windsurfing, Shaolin Kung Fu, Shotokan Karate, Skydiving, Sno, Squash, Sub Aqua, Swimming, Table Tennis, Taekwondo, Tennis, Tenpin Bowling, Trampoline, Triathlon, Ultimate Frisbee, Volleyball, Wado Ryu Karate, Wakeboard & Waterski, Waterpolo
tak i „nesportovní“ společenství jako:
Afro-Caribbean Society, Aikido, Anmaco Society, Ballroom & Latin American Dance Society, Belly Dance, Big Food Club, Breakdancing Club, Bright Futures Society, Brunei Society, Chinese Society, Christian Union, Computer Society, DJ Society, Entrepreneurial Society, Erasmus, Fever, Flix Cinema, Flying Club, Friends Of Palestine, GameSoc, Hellenic Society, Hiking Club, Hindu Society (NHSF), Hip Hop Dance Club, Hot Air Ballooning Club, Indian Society, Islamic Society, LORDS, LSU Gospel Choir, LSU Investment Society, LSU Progressive Forum Society, LSU Salsa, LSU UniTy, Malaysia Society, Model United Nations, Motor Club, Motorcycle Club, Open Heaven Society, Pakistan Society, People and Planet & Amnesty International, Photography, Pole Dancing Society, Real Ale Society (=přátelé piva), Recreational Running Society, Rocksoc, SCOGUI, Shakespeare Society, Sikh Society, Singapore Society, Stage Society, Surf Club, Tuxedo Swing, Velocity
Srovnej s ČR a zaplač. 🙂 Dalo by se o tom psát dlouho a dlouho, v podstatě každej den se tady děje něco zajímavýho. Hodně mě třeba překvapilo, jak tu funguje spolupráce s armádou (RAF i pozemní). Normálně probíhá nábor uprostřed kampusu a armáda zaplatí studentům školné a finančně vypomůže při studiu, když se na pár let upíšou… nebo v případě RAF zajistí pilotní výcvik, když se člověk stane dobrovolným členem rezervy. Bohužel to je jenom pro lidi s UK pasem – ptal jsem se. :-/ Jinak bych k RAF klidně dezertoval, výcvikový letoun Grob G 115 s maximální rychlostí 350 km/h a schopností vykonávat základní akrobatické prvky se tváří jako docela zábavná hračka. 😀
