Presne tak. Kazdy Vam tady rekne, ze Nautholsvik je jedina plaz na celem Islandu, na ktere se da koupat. To tvrdi Wikipedie, to tvrdi Lonely Planet, to tvrdi vlastne vsichni. Ona cela ta plaz je vlastne takovej trosku podvod, protoze Islandane si proste to more ohrivaji. Jednoduchy – vezmou kus more, trosku to ohradi a hrknou tam trubku s horkou vodou. Stejne jako si horkou vodou vyhrivaji domy. Oni vubec trubky s horkou vodou pro Islandany, to je neco jako tunely pro Svycary. Maj jich v zemi spoustu a v jednom kuse premysleji jak a odkud postavit dalsi.
Ale o tom jsem dneska psat nechtel. Proste jsme se s Kamilem rozhodli, ze vyhrivane plaze jsou pro decka a klukum z Cech (navic uz skoro domestikovanym, protoze narozdil od turistu v bundach uz chodime vecne v triku jako mistni) proste nejaych 8-9 stupnu bohate staci a sli se koupat tady u nas. No, neni to zase tak slavne, ale na udelani fotek a skoceni do par vln to slo prezit. Stinnou strankou veci bylo, ze jsem si rozrizl nohu, ale ziju, takze dobry…
Takovéhle vlny mají ve Skógaru
Co na to zlinsti surferi?
Marek 190cm, vlna kolik?
A jeden mroz k tomu…
A jeste jeden vzkaz pro zamestnankyne banky Kaupþing ve Viku – jste hloupe, neprofesionalni a neumite se chovat k zakaznikum. Az dojde k erupci Katly a naslednym zaplavam, doufam ze prave vase pobocka odplave i s vama nekam mezi velryby. Tak… to se mi ulevilo.
Presne tak. Kazdy Vam tady rekne, ze Nautholsvik je jedina plaz na celem Islandu, na ktere se da koupat. To tvrdi Wikipedie, to tvrdi Lonely Planet, to tvrdi vlastne vsichni. Ona cela ta plaz je vlastne takovej trosku podvod, protoze Islandane si proste to more ohrivaji. Jednoduchy – vezmou kus more, trosku to ohradi a hrknou tam trubku s horkou vodou. Stejne jako si horkou vodou vyhrivaji domy. Oni vubec trubky s horkou vodou pro Islandany, to je neco jako tunely pro Svycary. Maj jich v zemi spoustu a v jednom kuse premysleji jak a odkud postavit dalsi.
Ale o tom jsem dneska psat nechtel. Proste jsme se s Kamilem rozhodli, ze vyhrivane plaze jsou pro decka a klukum z Cech (navic uz skoro domestikovanym, protoze narozdil od turistu v bundach uz chodime vecne v triku jako mistni) proste nejaych 8-9 stupnu bohate staci a sli se koupat tady u nas. No, neni to zase tak slavne, ale na udelani fotek a skoceni do par vln to slo prezit. Stinnou strankou veci bylo, ze jsem si rozrizl nohu, ale ziju, takze dobry…
Takovéhle vlny mají ve Skógaru
Co na to zlinsti surferi?
Marek 190cm, vlna kolik?
A jeden mroz k tomu…
A jeste jeden vzkaz pro zamestnankyne banky Kaupþing ve Viku – jste hloupe, neprofesionalni a neumite se chovat k zakaznikum. Az dojde k erupci Katly a naslednym zaplavam, doufam ze prave vase pobocka odplave i s vama nekam mezi velryby. Tak… to se mi ulevilo.
Ne, nesoutezim o co nejvice otrepany titulek. 🙂 Zadny jiny se sem ale nehodil. Po tom, co jsme ctyri tydny pracovali 8 – 12 hodin denne bez jedineho volneho dnu si trochu zabavy zaslouzime, no ne? Prvni zalezitost je uz tyden stara. Byl ji vylet na sneznych skutrech pres ledovec Myrdalsjokull. Prvne jsme se ovsem museli dostat k ledovci. Cesta tady oznacena jako druha nejlepsi kategorie je sterkovo-kamenita radoby polnacka. Takze letity Accent naseho kolegy Allana s ni mel co delat. Mam skvele video z islandskeho offroadu, ale prijde sem az casem z CR. Druhou cast cesty jsme absolvovali v monstru 8×8, ktere uz ridil nas pozdejsi skutrovy pruvodce. Na kraji ledovce na nasi skupinku o poctu osmi lidi jiz cekaly skutry, ktere jsme si rozebrali. Tesil jsem se jak male decko na kolotoc, a tak jsem malem tloukl hlavou o ledovec, kdyz jsem s Kamilem prohral kamen-nuzky a musel tak usednout potupne dozadu na prvni polovinu cesty. Ta byla neuveritelne nudna. Vepredu totiz nejmenovany kolega z prace (ten co ma terenni Hyundai) nechtel a nechtel popustit uzdu svemu strachu. Takze tempo bylo tak 40 km/h. Na vrcholu ledovce jsme dostali vyklad o tom, jak az dojde k dalsi erupci Katly utvori se z ledu velke jezero, ktere pozdeji pretece a splachne polovinu jizniho pobrezi (tzn. nas hotel treba), vymenili se a meli jet nazpet. A to byla chvile na kterou jsem cekal. Skutr byl jenom 300 ccm, takze bylo zcela zrejme, ze nejake opatrne zachazeni s akceleratorem neni namiste a clovek muze drzet plny plyn od zacatku do konce a nic to s tim kramem neudela. Trapny omyl. Prnich par set metru tak moje jizda vypadala jako snaha prumerne opileho poslance prokrizovat nocni Prahu. Tricet metru mimo vyznacenou cestu, ovsem stale prvni. Za chvili jsem ho ovsem zkrotil. Vlastne ve chvili, kdy pred nami zastavil pruvodce a ukazoval deset metru hlubokou puklinu v ledu a dodaval, ze jednu podobnou jsem pred chvili minul o par metru. Stane se. 🙂 Pro vsechny adepty skutrojizdy tedy prozradim ten figl: zvednout zadek a prenest vahu – samotnym zatacenim riditek nedosahnete niceho. Po zbytek vyletu jsme patrili mezi nejrychlejsi posadku, jak doklada video: (pozdeji)
Tady zatim jedno akcni foto:
Bezstarostna jizda po islandsku...
Jeste ten den jsme stopli do Viku, coz je vlastne nejjiznejsi cast Islandu. IMHO jsou nejjiznejsi ty sutry tam vzadu:
Delal jsem tam i stojku... to ale Kamil nevyfotil.
Jo, obe fota fotil Kamil, abych teda ucinil umelcovu egu zadost. Ale mnohem dulezitejsi je, ze na prvni fotce jsem ja ridil a na druhe jsem coby model. 🙂
Report z vyletu do Skaftafellu a na Jokursarlon, aneb jak jsme malem umrzli a byli sezrani hejnem much jen kvuli tomu, abychom potom mohli dostat pokutu za rychlou jizdu prinesu v pristim cisle.
P.S. Kdybyste mel nekdo cestu z Vidne do Prahy (nebo aspon z Brna do Phy) 1.9., tak dejte vedet. Nehce se mi jet zluklym autobusem. Vime?
O cem psat, kdyz neni o cem psat? Prace nam leze na mozek cim dal vice a jsme cim dal unavenejsi… tam kde jsme jeste pred tydnem soutezili, kdo ustele rychleji dnes sedime a povlekame jednou rukou a druhou zivame. Preci jen jsme placeni za cas v praci straveny a ne za praci odvedenou… a nas pracovni “kolektiv” cloveku taky motivaci neprida. Krome me a Kamila je uklizeci ceta slozena z jedne islandanky, ktera ma hotovou zakladni skolu a ma pocit, ze je spolecnosti nedocenena a bere za uklizeni malo penez a druhe, ktera jde teprve na stredni skolu a je tak trochu zvlastni tez…
K tomu si ctu Nezavisle lidi od Halldora Laxnesse a mam pocit, ze bych tu asi fakt natrvalo byt nemohl, ackoliv klimatem se mi tento zpusob leta dost zamlouva.
Dalsi vec ktera me nastvala byl zpusob zalozeni naseho konta, kdy jsme si nemohli vybrat banku a v klidu si to udelat, ale vse se delalo narychlo na jakesi okopcene papiry, kdy jsme nekam napsali PIN, ktery potom videlo osmnact lidi a ted mame nejake net-bankovnictvi, ktere poradne nefunguje a dostavam z mistni vesnicke pobocky rukou psane vzkazy opet pres trinact lidi, ze noveho heslo bude “xcg9a;kgh” nebo taky ne. A penez prisla jenom cast, pac dalsi prijde za pet dni. Bordel. Pritom mam banky tak rad. A chtel jsem porovnat jestli neco prekona pristup zamestnancu Bank of Montreal. “Za trest” jsem do dotazniku vyplnil, ze moji okupaci je studium na dvou vysokych skolach a delani uklizecky na islandu a ze ANO jsem osoba verejne cinna. Pochybuju, ze to nekdo cetl…
Daltindur je nase nejblizsi hora, na kterou koukame z okna…ma asi 478 metru, coz je docela smesny, ale vzhledem k tomu, ze je de facto na urovni more to zase “az tak smesny neni”. A jelikoz jeden obrazek vyda za tisic slov, tak to berte jako takovou malou esej. Jo, obrazky jsou blbe zmenseny, ale tenhle pocitac nema ani malovani, tak pardon…
Az tam!
Kamil ukazuje kam se chystame.
Oh sheep!
Tretina cesty za nama, porad po loukach, pohoda.
4x4
Ne na dlouho. 🙂
...
Fotka “mesta” kde pracujeme, specielne pro Win.centa. Uplne vlevo ledove ledovce, uplne vpravo ledove more… nahoru to trvalo hodinu a patnact minut.
