Markův blog

Přímá volba vs YouTube

Neděle, Březen 4th, 2012 | Média, reklama, lži a tak... | Žádné komentáře

Dan Landa-nejvetší ČECH….žadnej Masaryk

kolodojpes  1 week ago

…

Pokud bude přímá volba pana prezidenta, hlas z lidu, já mám u sebe jasno!

hanzsin  2 weeks ago

…

Mraz po zadech, najezeny chlupy na rukou, pojdme na Vaclavske namesti.

Velke dik za pravdu v textu.

Kdy pan Landa vezme žezlo do ruky?

Truebitch1000  4 weeks ago

…

Landa na Hrad ! :D

Diakon151  2 months ago

 

Jediné co by bylo na výhře Pandy zábavné, by bylo nastupivší zděšení a opovržení české intelektuální fronty a jejich obecenstva (aka čtenáři časopisu Respekt). Jinak by to byla samozřejmě tragédie, takže tlačím jiného koně, který je rovněž umělec,má vynikající renomé u nás i v zahraničí (zejména Německo) a ačkoliv s rezervou splňuje minimální věk pro kandidaturu, tak je stále mladý: http://www.youtube.com/watch?v=4CkGnP5dWus

Tags: Dan, Gott, Karel, Landa, prezident, přímá volba

PF2012

Pátek, Leden 13th, 2012 | Můj milý deníčku | 1 komentář

Chtěl jsem si stanovit nějaké cíle pro 2012, ale nakonec jsem na to nějak zapomněl a ono upřímně – aspoň si v budoucnu ušetřím to zklamání, jak jsem se zase k ničemu nedokopal. :) Vyjímku (teď jsem si to po sobě přečetl a mám chuť to neopravit a konečně tuhle hloupou normu změnit… jo, nechávám!) učiníme v kategorii „koníčci“, kde je beztak úspěch nejpravděpodobnější:

1. Zaběhnout Jardův kopec pod devět minut. Nebo aspoň pod 9:15. Nebo aspoň ať letos neni lepší nikdo z kategorie „Muži 50+“. :)

2. La Dame blanche jsem odškrtnul, ale bohužel je to droga a mně by se líbilo i tohle, tak uvidíme…

Tags: 2012, Matterhorn

In your face, social media!

Pondělí, Prosinec 26th, 2011 | Média, reklama, lži a tak... | Žádné komentáře

Luddité nové doby:

„Naše kancelář ni osoby s ní přímo spojené nebyly a nejsou registrovány na sociálních sítích typu Facebook! A také nikdy nebudou.“ (z webu jedné pražské advokátní kanceláře)

I like this! :)

Česká média

Úterý, Listopad 22nd, 2011 | Média, reklama, lži a tak... | Komentáře: 2

Téma o kterém bych mohl mluvit dlouho, protože jsem v tomto oboru studovaný. Leč nebudu. Naopak, vyjádřím se krátce. Poměrně dost teď v médiích sleduju ANO2011 a Andreje Babiše. Přijde mi až neuvěřitelné, kolik nesmyslů kolem něj dokážou čeští novináři vypustit. Dvě největší perly za poslední týden:

ČRo 1 – Radiožurnál, rozhovor o akvizici United Bakeries:

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste už údajně do té transakce investoval zhruba 6 miliard dolarů?

Andrej BABIŠ, podnikatel, zakladatel iniciativy ANO 2011:
Ne, ježíšmarjá, vůbec, 6 miliard to je jako nesmysl, to samozřejmě napsala E15 a každý to opisuje.

Šest miliard dolarů? Sto patnáct miliard korun ? Tož to by byly hodně drahé pekárny…

Včera pak přednáška na VŠE. HN dělaly on-line přenos:

Babiš: Zemědělci z Agrofertu těží

Babiš nyní vyjmenovává výhody Agrofertu. Podle něj z koncernu těží zemědělci, kteří mají větší vliv v Bruselu.

Já jsem zachránil spoustu podniků, Otmu nebo Kostelec.

Fajn, přeslechnout se může každý, ale Babiš to rozváděl a mluvil o mlékárnách. Tudíž Olma, nikoliv Otma. Navíc by autoři ekonomické rubriky mohli vědět, že Otma (Hamé) není z Babišovy stáje.
V podstatě jediný zdroj, kde se u nás člověk něco dozví je Motejlek, i když i ten na svých stránkách dokáže vystavit blábol a i přes upozornění jej neupraví/nestáhne. A všichni dohromady se diví, že mají krizi a nikdo za jejich práci nechce platit…

Tags: Andrej Babiš, ANO 2011, HN, krize, media, Motejlek

Podepsal jsem

Pondělí, Listopad 7th, 2011 | Můj milý deníčku | Komentáře: 3

Bystrý čtenář (a takových já mám většinu) si jistě všiml, že jsem odstranil odkaz na kandidáta Evropského města kultury – „Ostravu 2015“ a místo něj nasadil „ANO 2011“. Ostrava s Plzní po statečném boji prohrála, takže ostravský odkaz již byl pasé. Proč jsem se však já, kdo vždy tvrdil, že nebude podporovat nejrůznější hnutí a strany, do kterých se nakonec přidají i lidi, se kterými nechci mít nic společného rozhodl přidat odkaz na Babiše (a zároveň se stal sympatizantem jeho hnutí)?

No… myslím si o sobě, že mám poměrně odhad na lidi. Tak kupříkladu jsem měl spolužáka, který se mi již zamlada zdál jako blbec. Pak mi jednou volal a nabízel, ať se stanu distributorem Amway. S Andrejem Babišem se to má přesně naopak. Mám z něj odjakživa pocit, že když obchodní zákoník užívá termín „řádný hospodář“, tak myslí právě na něj. OK, ten člověk zřejmě někdy zašel špatným směrem (hovoří se třeba o vztazích s ČSSD a Grossem okolo roku 2000, případně o podivuhodném proplutí zákona 172/2010 Sb. přes prezidentské veto…), nicméně by mi přišel jako nesrovnatelně lepší alternativa k těm, co „tam“ sedí dnes.

Jenže on nemá zájem „tam“ sedět. Nebo snad má? Nedalo mi to a v pátek jsem se vyrazil podívat do DOXu na jeho rozhovor s Alenou Dernerovou (mostecká senátorka). Dojem utvořený v médiích jsem si potvrdil. Působí nesmírně slušně a skromně („já neni som taký dobrý rétor, jako paní senátorka“), ale když mluví, tak k věci, má to hlavu i patu a sedí tomu čísla. Trochu však přemýšlím, kam přesně se s iniciativou ANO 2011 chystá. Jeho vstup do politiky si neumím představit, a to ne kvuli problémům, které vidí on (mám špatný profil, byl jsem ve straně), ale hlavně … co s Agrofertem? To by byl asi největší střet zájmů, jaký tahle země kdy zažila. Ono i pokud by chtěl dál vládnout Agrofertu a za ANO 2011 by vyslal do parlamentu a vlády jiné, tak by se stejně už nikdy nezbavil podezření, že stejně vše řídí on. A prodat své zlaté dítě, to by podle mě nikdy neudělal.

Navíc si myslím, že by stejně nebyl stravitelný pro většinu populace. Když v pátek mluvil o „řízení země“, myšlenkový rámec byl zrhuba následující: senát není potřeba; sněmovna by se mohla zredukovat; hned bych věděl jak udělat lepší rozpočet; nepotřeboval bych, aby do toho mluvilo tolik lidí. Fajn, ohledně hospodaření mu věřím, ale na druhou stranu – kam se schovala demokracie?

Babiš by to potřeboval zrežírovat jako Baťa v roce 1923 ve Zlíně na radnici (kdo je ze Zlína, nebo vystudoval UTB a neví, co tehdy Baťa provedl, tak se stydí a jde si půjčit Cekotovu knížku), což si ve volbách do PSP nedokážu představit. Ale tak uvidíme…

Tags: Agrofert, Andrej Babiš, ANO 2011, DOX, korupce, rozpočet, vláda

Mezi skauty

Středa, Říjen 5th, 2011 | Můj milý deníčku | Žádné komentáře

Letos na jaře jsem se náhodou zmínil před svou sousedkou Áňou o skautském závodu „Napříč Prahou – přes tři jezy“ a následně jsem na celou událost zapomněl. Áňa mě zná poměrně dobře (chodili jsme spolu do MŠ, ZŠ, SŠ a VŠ), a tak koncem srpna správně odhadla, že už vůbec nevím, kterak jsem spolu o celé záležitosti mluvili a poslala celému svému adresáři „Kamarádi“ nabídku s účastí na tomto závodě.

Je samozřejmě s podivem, že Áňa vůbec má nějaký adresář „Kamarádi“ a je nanejvýš nepochopitelné, co v něm dělám já (že bych tam byl díky všemu, co jsem pro ni v životě vykonal?), ale prostě se stalo, že jsem nabídku dostal. Nejdřívě jsme si vyjasnili, čí je to vlastně nápad (můj), kdo je šéf (já) a kdo se cvakne u Karlova mostu (ona), a následně jsem ji celou akci nechal zařídit, protože já jsem organizátor nikdy nebyl a Áňa naopak ráda říká lidem, co mají dělat.

Byl jsem tedy přihlášen do závodu, v posádce se svým kamarádem Matějem. Matěj je rovněž můj dlouholetý kamarád, ale narozdíl od Áni je to milý a elegantní člověk. Mezi jeho záliby patří dumpster diving a vydávání podivné hudby (hardcore-crust-punk) pod hlavičkou vlastního labelu „Člověk“. Krom jiného je také kromobyčejně spolehlivý.To se potvrdilo pár dní před závodem, kdy přišla SMS s obsahem: „Komplikace! Jsem v Gruzii a mám angínu. Matěj“. Jak nečekané!

Další důležitou osobou v tomto příběhu je můj kamarád Ondřej. Ten trpí v partnerském svazku s jistým člověkem, kterého zde budu označovat pseudonymem kapitán Kvasinka. Útrapy života s touto osobou musí být obrovské, neb Ondřej se nedávno narychlo odstěhoval do Francie a na mě se obrátil s „malou prosbou“ (jak je ostatně jeho zvykem). „Mělo by to vypadat jako nehoda“, nahodil Ondřej a mě došlo, co se ode mě čeká. Teď jen kde sebrat ve Vltavě dostatečně velký ledovec a jak vyváznout se zdravou kůží.

Osudný den jsem byl připravený v loděnici, Áňa byla v organizátorském živlu a nakonec dorazil i kapitán Kvasinka. Šel jsem na to od lesa a zkoušel to s pivem (strategie: jedno, druhý, třetí, pádlem po hlavě a Kvasinka mezi kapry). Pivo však došlo dřívě než jsem vystál frontu a já musel strategii narychlo změnit. Rozhodl jsem se prozatím vyčkávat a využít až obtížného jezu „Karlovka“ u Karlova mostu, k zinscenování osudné nehody. Zpočátku se to zdálo jako dobře zvolená taktika, ale po chvíli jsem začal ztrácet půdu pod nohama. To když mě Kvasinka donutila v lodi klečet (!) a urážela nebývalým způsobem („fňukáš mi tady jako Ondřej“). Ten však zatím popíjel Pernod-Ricard Perrier-Jouet ve Štrasburku a netrpělive čekal na zprávy z Prahy.

Bohužel, to co se na jezu nakonec odehrálo, předčilo i mé nejhorší představy. Začal jsem dobře: najel jsem rovně a přesto dostal loď pod vodu. Ačkoliv pro diváky to vypadalo jako obyčejné „cvaknutí“, byl to ve skutečnosti brilantně provedený manévr. Všechno šlo jako na drátkách, dokud se neobjevil člun pražské Vódní záchranné služby plný záchranářů, kteří se nás rozhodli zachránit. Člověk má nějakou strategii a oni si ho klidně vyloví. Ale kdyby jen to… oni nejdřív vylovili Kvasinku a až potom mě! Absolutní provar!

P.S. Ondřeji, zatím se z exilu nevracej. Není tu bezpečno. Zkusíme s Petrem ten Krompach. Máme v Oybinu vyhlídlé nějaké skalky a horolezectví je nebezpečný sport…

Tags: 3jezy, jez, kánoe, Karlovka, Kvasinka, voda

Letní byt

Čtvrtek, Červenec 21st, 2011 | Cestování | Komentáře: 5

Jednou za půl roku by mohl na blog přispět i takový lempl jako jsem já. To by se ovšem něco muselo dít. Samozřejmě bych tady mohl psát o tom, kterak trávím dny zavřený s právnickými materiály na 1.SSZK, abych následně vyměknul a ze státnice se odhlásil, ale nechci nudit. Tak přidávám aspoň fotku z letního bytu a doporučení na Valle d’Aosta/Vallée d’Aoste. Je to Itálie se vším tím troubením, mírným bordýlkem, výborným jídlem a moc milými lidmi. Oproti jiným regionům má ovšem tu vyhodu, že když člověka přestane bavit konverzace v italštině (Tedesco? No, Ceco! Praga? Si! Praga bella! Si, grazie!), tak se v pohodě domluví francouzsky, protože se jedná o dvojjazyčný region a i škola tam má na sobě napsáno Ecole Primaire / Scuola Elementare. Navíc hory tam mají krásné a ubytovací kapacity jedna báseň – však posuďte sami:

Kolik je 1+1 na FSV?

Čtvrtek, Leden 6th, 2011 | Média, reklama, lži a tak... | Komentáře: 9

Zabrousil jsem včera na stránky „časopisu studentů FSV“ a tam byla poměrně zajímává zpráva o tom, že podoba nového webu FSV od společnosti Motion Media unikla na veřejnost. To mě samozřejmě zaujalo. Když něco uniká, tak je to totiž vždycky zajímavý. Čpavek do vzduchu, dokumenty z americké ambasády nebo Julian před policií – každý únik má své obecenstvo jisté.
Zatímco se šéfredaktorka Sociálu v článku pustila do přemítání o estetice nového webu (ten nový je svěží, zatímco ten starý… ten svěží není!) mě zaujala jiná věc – zmínka o externích odbornících, kteří mimo jiné seděli v komisi jež web vybírala. Jedním z nich měl být někdo z týdeníku Marketing a média.  No, každý kdo někdy prošel po Smetanově nábřeží tuší, že týdeník M&M je fakultě externí asi jako já hospodě U Tří lip. Celé je to o to vtipnější, že ona osoba v komisi je PhDr. Martina Vojtěchovská Ph.D., která je mimo jiné spoluautorkou publikace „Metody výzkumu médií“ spolu s PhDr. Tomášem Trampotou Ph.D. (který je zase odborníkem interním). Budiž, český mediální rybník je malý a tohle ještě není nic proti ničemu.
Pak jsem se ale podíval, kdo dělal již dříve stránky jednotlivých institutů, protože jen IKSŽ, IPS a ISS mají weby takříkajíc na stejném (fakultním) základu, kdežto IES, a IMS mají weby rozdílné. Nuže, weby IES a IMS má na svědomí… správně, společnost Motion Media.

Větříte? Bude hůř. Nedalo mi to a ozval jsem se svému kamarádovi, který média sice nestuduje, ale zato v nich pracuje a má přehled: „Ty draku, mě se to nějak nezdá že tahle firma tý naší fakultě dělá jeden web za druhym. Nemyslíš, že to je nějaký cinklý?“ … „No vždyť ten majitel tam vocaď vylez, tak kdo by to měl dělat? Tys byl vždycky chytrej kluk, tak si to dej dohromady…“ No a ono fakt:

Moc tomu nerozumím… potřebuje každý institut svůj web? Je web především pro studenty nebo pro uchazeče? Nebylo by tedy lepší pro uchazeče udělat nějakou naleštěnou microsite (máme-li pocit, že o ni uchazeči stojí) a pro studenty obyčejný přehledný web? Nebo prostě používat pro komunikaci se studenty ISu (modul Nástěnka)? Kolik už služby této firmy vlastně fakultu (její instituty) stály a kolik ji ještě budou stát? Do těchto věcí nemluví senát? Dělají ti senátoři něco? Pokud tedy nutně potřebujeme nový web, není lepší udělat focus group s cílovou skupinou (když bychom si určili, kdo jí opravdu je) než spoléhat na nějaké radobyexterní odborníky? Co ty ostatní návrhy, viděl je někdo jiný než komise? Je to teda cinklý nebo ne? :) Buď jak buď… mám pocit, že panu děkanovi se tato soutěž moc nepovedla. Knížku na doma si z knihovny prakticky nepůjčíte (nejsou peníze=nejsou knížky), ale web máme holt frikulínský (a navíc ne jeden).

EDIT: Abych to tady nějak zakončil – poslal jsem celou záležitost jako podnět  Akademickému senátu FSV. Ptal jsem se víceméně na otázky z minulého odstavce a vedení přislíbilo na zasedání AS 8.2. svou účast. Budiž jim přičteno k dobru, že opravdu dorazili a měli snahu na otázky odpovědět. Rovněž se jim dá přičíst k dobru i fakt, že (podle papírových návrhů, které mi proděkan Láb ochotně ukázal) byl návrh Motion Media opravdu jedním z nejlepších. Osobně se mi možná líbil více grafický návrh, který skončil jako druhý v pořadí, ale chápu výtku komise, že předkladatel nemá dostatečné reference. To by bylo v pořádku, kdyby zároveň vedení jedním dechem nedodávalo, že Motion Media významně pomohl fakt, že již měla reference z IES. Dále byl označen vztah, kdy fakulta zadává zakázky svým absolventům za „alumni spolupráci”, s čímž rovněž nemohu souhlasit. Pod dobrými vztahy s absolventy si dokážu představit např. zajímavé přednášky z jejich praxe, ale nemyslím, že obchodní spolupráce je tím pravým. Když nic jiného, nevypadá to dle mého soudu úplně dobře. Čímž se dostáváme ke smlouvám a penězům.

Pro mě je naprosto nepochopitelné, že můj zájem podívat se na smlouvy s Motion Media vyvolá div ne paniku. Předseda AS Cahlík se ve svém mailu v podkladech pro zasedání vyjádří o zveřejnění smluv jako o „naprosto neobvyklém“ požadavku, jeden ze senátorů (tuším, že to byl senátor Červinka, ale nerad bych se pletl) je na zasedání opakovaně označí za „interní dokument“. Proč? Dnes a denně se všude skloňuje transparentnost, ale když má být průhledná fakulta, tak je to neobvyklé? Zveřejnovat chtějí všichni, jenom ne FSV? Jediný problém který v tom vidím je dalším administrativní zátěž… tu samozřejmě popřít nemůžu.

Ale ještě zpět k číslům: jestli jsem si poznamenal správně, tak FSV a její jednotlivé instituty zaplatily za uplynulý rok společnosti Motion Media částku 235.000,- Kč. Z čehož bylo 40k za soutěž, 16k za další úpravy nového webu po soutěži, 55k platí IES FSV za „správu“ svých stránek, zbytek je za nejrůznější grafické práce, letáky atd. Znovu – osobně mi to přijde hodně. Webové stránky přece nejsou automobil italské výroby, že by se do nich muselo dát co chvíli padesát tisíc, aby se udržely v chodu. Nebo se každá novinka z Opletalovy posílá e-mailem oné společnosti a ta ji umísťuje na internet? Rovněž mě jeden ze senátorů pobavil, když přišel s argumentem, že co si dělá IES je jen jejich věc (a mě to nemusí zajímat). Ano jistě… nechť si třeba sypou zlaťáky z oken. Studenti IES budou jistě výskat radostí.  :)

Na závěr si vzal opět slovo děkan a kromě informace, že v současné době FSV žádnou smlouvu s Motion Media nemá (a nikdo tedy nemůže zaručit, že další úpravy webu FSV nebudou stát x desítek tisíc?) zmiňoval, že dělají pro transparentnost maximum a proč se nikdo nerozčiloval v minulosti, když byly evidentně předražené některé fakultní zakázky (uváděl jakousi extrémně předraženou zápůjčku lešení) – inu je to jednoduché – začarovaný kruh. Těch hlídacích psů by se mezi studenty jistě našlo dost, ale pokud nemají k těmto informacím přístup, tak můžou jen vrčet v koutě, nebo štěkat naprázdno…

Tags: FSV, Jiří Janoušek, Motion Media, senát, sociál, soutěž, web

Věštec z Omahy? Tak to musíte jinde…

Neděle, Prosinec 5th, 2010 | Můj milý deníčku | 1 komentář

Návrat z UA na UK byl bezbolestný. Rovněž tu nic nefunguje a člověk má pocit, že je ve středověku. Snad jen tu podlahu z udusané hlíny ještě na nám. Curieových nemáme.
Ale budiž – s tím že mám kvůli rozvinutému IT/schopnostem studijního rozvrh jako síto na vodu, se dá jeden semestr žít. Holt když mi vybyde pár desítek minut, tak si v knihovně vezmu Le Monde nebo Guardian a přečtu si, co se děje ve světě. Sice moc nechápu proč jsou ty noviny v knihovně PF dostupně vždycky až asi s třídenním zpožděním (nicméně na to mám takovou konspirační teorii, že si je nejdřív čtou páni profesoři), ale i tak – díky za ty dary. No a jednou takhle cestou do knihovny potkám plakát Eurocampus Stock Market Challenge.
Přihlášku jsem vyplnil obratem. Tohle mě vždycky bavilo. Těšil jsem se, že konečně zúročím hodiny strávené čtením Podniků a trhů, E15ky nebo chvíle v Anglii s čajem a The Economist. Navíc jsem si říkal, že je to docela dobrá příležitost naložit to ambiciózním dětem z VŠE. Dramatický souboj jedniček z matematiky s primitivním sedláckýn uvažováním.
Původně jsem si říkal, že nakoupím nějakou klidnou sílu a jelikož ti ostatní budou zkoušet nějaké krkolomnosti, tak je bez práce převálcuju. Nákup WMT, IBM nebo MCD však žádná hitparáda nebyl. Po dvou týdnech jsem sice byl v z několika set účastníků v TOP 50, ale to bylo tak všechno. Pak jsem strávil několik dní na WSJ, MarketWatch, Benzinga.com a vlastně se všemi zdroji, co na člověka plivou Google Finance. Zbavil jsem se všech „blue shits“ a nakoupil samé technologické firmy za pomoci těžce fundamentální analýzy: „každej okolo mě kupujue Iphone = já kupuju akcie AAPL“ ; „používám Amazon.com a všichni kolem mě taky = kupuju AMZN“. Pak trocha risku a nákup některých společností, o kterých jsem předtím nikdy neslyšel, ale analytici je doporučují a jejich podnikání mi přijde smysluplné (MOTR třeba). No a ono to šlo:

Teď na přelomu listopadu/prosince jsem na to přestal mít čas a hlavně se tam objevili lidi, kteří zcela evidentně s úspěchem shortovali, čemuž jsem se já vyhýbal. Každopádně teď v pátek byl konec soutěže, dohrál jsem na chvostu TOP 25, zhodnocení za dva měsíce přes 20%. Shortující vítěz ovšem kolem 60% a další v pořadí okolo 40%. Co dodat – hoši (a dívky?) gratulace a když bude čas, tak na jaře dáme odvetku.

Tags: akcie, challenge, investování, nasdaq, nyse, stock, stockmarket, Warren Buffett

Україна!

Sobota, Srpen 21st, 2010 | Cestování | Komentáře: 9

Aneb tak trochu „Návštěva z nejmilejších 2“ – belgický spolužák z Anglie mluvil už během semestru o tom, že chce v létě vidět divoký východ. Jeho idea byla něco jako Česko, Rumunsko, Rusko… prostě nějakou z těch zemí co jsou „ještě víc na východ, než je Německo“, je tam levno a lidi tam žijou v chatrčích. No a já jsem byl vybrán za průvodce, protože jsem v Rumunsku a Rusku evidentně doma, nemám problém se domluvit, vim co a jak… a tak. :)
Domluva po mailu… ne, do Mongolska se fakt asi nepodíváme, jo je to taky hned vedle Ruska, ale polož Stellu a nad hranolkama s mušlema se prosimtě podívej do mapy, když už vás neučej ve škole zeměpis.
Přijel s kamarádem, sraz v Plzni na prohlídce pivovaru, oba mají ranní kocovinou po noci ve městě piva a místo pozdravu volají jenom: „Ty krávo! Proč jsi nedal vědět, že tady je tak levno a tak hezký holky? Byli bychom tu už v červnu!“

Přes dráty na východ

Střih, zasmraděný kupé ve vlaku, na nástupišti visí cedule „Košice“ a my vyrážíme směrem k ukrajinské hranici. Plán je jasný – překročit někde v horách, protože hoši z pupku Evropské unie si holt myslí, že belgická občanka jim otevře dveře všude a o vymoženosti jako je pas nikdy neslyšeli. Zvažovali jsme i variantu přejít na oficiálním přechodu a pas nahradit kombinací „občanka+20 €“, ale nakonec vyhrála varianta ilegálního vniknutí, protože uplácet se přeci nemá. Před odjezdem jsme věnovali asi tři a půl minuty zkoumání situace, která na hranicích panuje a zjistili že žádná sláva. Obzválště mě pobavila zpráva z novin o tom, že:

Ukrainian border troops on April 6 fired in the air to halt a pair of illegal migrants thought to be from the Palestinian city Gaza, who were attempting to enter Slovakia via a Ukrainian border forest.

Takže jsme do toho šli s očekáváním terenních aut, termokamer a hladových vlčáků – přeci jen desítky milionů eur vynaložené z evropských zdrojů na ochranu hranice musí někde být vidět. Pak jsme dojeli do Nové Sedlice a jediné co tam bylo vidět byl postarší upocený pohraničník, ledabyle opřený o notně omšelou Škodovku a vychutnávající cigaretu. Prošli jsme mu za zády, po dvou hodinkách chůze do kopce jsme potkali první průsek a ceduli „Pozor, štátná hranica!“ – zasmáli jsme se a podle kompasu šli stále na východ. Po půl hodině prodírání lesem jsme opět našli cestu. Naivně si mysleli, že jsme asi už na Ukrajině a těšili se na vesnici. Ta se sice tím směrem nacházela, ale nejdřív přišel další průsek, plot z ostnatého drátu, brána z ostnáče zavřená řetězem a azbukové cedule na nichž jsem rozluštil jen „Uvaha! Krutyj …“ a poslední slovo mi chybělo, tudíž říkám se smíchem klukům, že tam asi bude „Pozor! Zlý pes!“
Přesto nám trochu zatrnulo, protože přelejzat ostnáč… to už pak asi nepůjde říct, že jsme v lese zabloudili. V hlavě si historku pro výslech upravuju na: „zabloudili jsme v lese a mysleli si, že ty dráty jsou ohrada na krávy… znáješ… kráva… bů, bů…“ a pokračujeme. :) No a pak najednou jeden z Belgičanů volá: „Hele, támhle na nás někdo kouká!” a skutečně někdo na pokraji pastviny nás se zájmem pozoruje. Voláme „dóbryj deň“ a míříme k nejbližším stavením. Začínáme potkávat první obyvatele, na pozdrav odpoví, ale ve tváři mají výraz nejlépe popsatelný jako „WTF?“. Kluky jsem instruoval, že by nemuseli během návštěvy Ukrajiny mávat svýma hodinkama a vytahovat iPhony, ale i tak se dá poznat, že místní zrovna nejsme. A pokud nejsme místní, tak odkud jsme přišli, když dál v lese jsou jenom dráty a nesmí se tam?

Ochoč si vlastního pohraničníka

Asi už nikdy nezjistíme, jestli někomu z těch místních leží obranna státu tolik na srdci nebo jestli to byla náhoda, ale zhruba o deset – patnáct minut později dochází k naplnění mojí černé můry – nejdřív zvuk vytočeného motoru a najednou se proti nám vyřítí značně rozjetý teréňák ukrajinských pohraničních vojsk (ano – to je správně – žádná policie, hranice hlídají vojáci, přímí následovníci sovětského pohraničního vojska). Schovat se nebo utéct není kam, takže jen poslouchám jak bude za námi brzdit, otočí se a my pojedeme do Užhorodu si popovídat. K našemu údivu se však UAZ nezastavuje a míří plnou rychlostí někam za nás. Úsměv na rtech, barva se vrací ze zelené na normální a náladu dokonává jakási chatrč popsaná písmenky. Velím vzít ji útokem, protože cesta byla slepá, pohraničníci se musí vrátit a stejně to musí bejt hospoda… nebo obchod… nebo obojí. Nedá se přesně říct kdo byl více překvapený – jestli my, když jsme viděli podlahu z udusané země (možná to byl málo mastný pokus o beton, ale spíš ta hlína), počítadlo trůnící na pultu místo pokladny a stolek místních zevlů s nalitou vodkou v rohu nebo místní, když viděli tři magory s batohama co se prosekali ze západu přes kopce a dráty. Každopádně nás přivítali naprosto přátelsky, jeden (který k obchodu tak nějak patřil) se mnou ochotně vyveksloval eura za hřivny a ani se mě nesnažil moc vošmelit. Kurz nabídl oproti bance horší na deseti eurech jen o pár hřiven a když jsem si po něm peníze přepočítával, tak se tvářil skoro až dotčeně. Což ale snesu spíš než dělat někomu hejla. :)
Koupil jsem každému pivo Lvivskje (které nám paní ochotně podala teplé, z nefunkční ledničky), láhev minerálky, nějaké místní tatranky s bobrem a platil asi dvacet hřiven. Za deset eur jsem jich dostal sto. Na Ukrajině je pro Čechy levno zhruba jako pro Belgičany v Čechách. A tak jsme seděli s místníma, dostali od nich meloun, vysvětlovali odkud jsme – teda spíš já vysvětloval a kluci vytřeštěně zírali a mohla by to být krásná letní idylka, kdyby před obchodem smykem nezastavil UAZ a z něj nevyskákali čtyři týpci v maskáčích. Ti samí co nás nejdřív minuli. Dva jdou dovnitř a jeden se hned objímá s paní prodavačkou. Ona na něj volá: „Miško!” a hned nalévá vodku. Ta se nese i o něco vyšším šaržím co zatím postávájí venku. „Miško” se pak podívá i na nás – ne nepřátelsky – spíš udiveně. Na moje nesměle pronesené „dóbryj deň“ jen pozvedne obočí, otočí se na prodavačku, hodí hlavou směrem k nám a prohodí něco z čehož zaslechnu jen „maladěci“ a z její odpovědi, že „Čéši, charašojny, pivo kupili“. Ukrojí mu taky melouna a tak sedíme, žvýkáme melouna na obou stranách a díváme se na sebe – akorát my máme pocit, že každá minuta má asi tak tisíc vteřin. Naštěstí za chvilku dobaští, vyplivou semínka na zem, skočí do UAZa, narvou mu plnej a jsou pryč. Jakmile odjedou, tak se jeden z místních ptá jestli máme nějaký problém. Odpovídám že ne a on, že proč tedy sedíme jak zařezaní a jsme celí zelení. Jdu s pravdou ven, že nemáme pasy a přišli jsme přes dráty. Teď prozměnu vyděšeně zírá on. Pak se do toho zase vloží ten se kterým jsem měnil peníze, že Mišo je jeho „brat“ a že se nemáme bát, že „vši charašo“. Ptá se co máme v plánu a když mu řikám, že chceme pěšky do Polska, tak tvrdí že to je blbost, do kopce a v lese. Navíc jsou tam hranice a tam to hlídají zlí polští pohraničníci. Plánuje nám dovolenou jinak – zavolá zpátky ty „jejich“ pohraničníky, ti mají nedaleko „bázu“, tam můžeme za pár hřiven spát a jestli máme o něco víc, tak že nás druhý den hodí UAZem kam budeme potřebovat, že neni problém, ale proč chceme zrovna do Polska a klepe si na čelo… Tlumočím nabídku klukům a ty jen nevěřícně otvírají pusu. Sice chtěli zažít dobrodružství, ale tohle nečekali. Nakonec ale naše rozumnější já vyhrálo, za nabídku děkujeme a radši bereme roha. Spíme ve stanu v ukrajinském lese, druhý den podle kompasu přecházíme do Polska (hranice v 1000 m.n.m a dokonce bez drátů), míříme na Ustrzyki Górne, pak Wielka Rawka a na západ po PL-SK hranici… to už je však běžná a oproti Ukrajině poměrně nudná turistika. :)