Categories
Anglie 2009-10

England, I’m coming!

Formalitky, papíry a byrokracie

Tři synonyma pro program Erasmus. Všichni mluví o úžasných zážitcích, nových kamarádech, změně prostředí (teda všichni kromě kamaráda Ondřeje – tomu Erasmus asociuje spíše slůvka jako: Chateau Vieux Manoir, Cabernet Sauvignon – Luc Pirlet nebo Chateau Mayne du Cros), ale pro mě to jsou zatím jenom podpisy, termíny a rozčilování. Nejvíc mě z toho všeho vytáčí Komerční Banka, mající monopol na vyjíždějící studenty. Místo aby mi univerzita vykešovala stipendijní peníze do ruky, tak mě nutí dělat si účet v EUR u KB (který je mimochodem možné založit pouze na jediné pobočce v Praze a ještě se tam člověk musí objednat jak k prezidentovi), kam mi pak přiznané peníze pošle (jestli teda vůbec něco pošle). Následně systém prý funguje tak, že si vystačím s KB kartou v cizině. Takže veškeré svoje platby a výběry v GBP budu platit ze svého účtu vedeného v EUR, tady v Praze, na Starém Mestě, v Dlouhé ulici č. 34. … Mno a teď… třeba se pletu, ale nedá se do tohohle schématu schovat asi tak sto míst, kdy mě může banka stáhnout na poplatcích při zúčtování transakcí a při přepočtu kurzu? Ono je to stejně jedno, protože když mi navíc úřednice s umělým úsměvem oznámila, že celý tento systém můžu vylepšit elektronickým bankovnictvím pouze za měsíční poplatek, tak jsem začal vidět rudě, prohlásil jsem že „Nechci!“ a rozhodl se, že penízeokamžitě vybírám, měním ve směnárně, cestuju s ruličkou (ve stylu Bony a klid) a ihned po příjezdu dělám účet někde v UK, kde si (doufám!) budou klienta vážit.

The Roof Isn’t on Fire… Yet!

Aby toho nebylo málo, začal jsem tak trochu pokukovat po nějaké střeše nad hlavou. Jenomže ke shánění bydlení mám trochu zvláštní vztah. Na jednu stranu mě nemovitosti neuvěřitelně baví, na druhou stranu jsem v tomhle oboru naprostý loser. Prakticky každé bydlení, se kterým jsem měl co dočinění mělo nějakou vadu. Náš byt s Ondřejem, který jsem vybral v Kanadě (ne nadarmo přezdívaný „Hrůzobyt“) jsme vyklidili po nočním příjezdu zásahové jednotky, byt na Podhoří ve Zlíně (vybíral Win.cent) zase po dramatické hádce s domácím a konec konců i moje poslední zlínské bydlení bylo ve squatu s partičkou jakýchsi pobudů. 🙂
Tudíž není divu, že jsem chtěl věnovat výběru bydlení v UK patřičnou péči. Představoval jsem si domek v dohledu univerzity, garáž nebo alespoň parkovací místo (na Defíčka), bazén a milé spolubydlící, tout ensemble tak za 100-150 £ měsíčně. Pohled na inzertní servery s ubytováním v Lboro byl ovšem stejně smutný, jako moje gymnaziální výsledky z matematiky. Většinou se nabízí nějaká černá díra tak za 50-60 £ týdně, když je pokojík hezčí, cena je ošklivější. Koleje neberu v potaz, protože jsou většinou označené jako „catered“ … a být zásobovaný anglickým jídlem, to je ještě větší noční můra než příklady z Bělouna (asi tak velká jako příklady z Bělouna s hvězdičkou). Nápad pronajmout na sebe celý dům a do podnájmu vzít nějaké další studenty z chudých asijských zemí (Slovensko, Rumunsko, Brno) tak po pěti na pokoj (vybíral bych 30 £/týden, což by hodilo 600 £ na měsíc, několik pokojů… no prostě bych bydlel zadarmo a ještě chodil obden na Guiness) mi rozmlouvají všichni, komu jsem se s ním svěřil. Takže nechávám otevřené a ke spacáku balím i stan. No a taky jsem viděl na Autotraderu takovou hezkou starší LHD Westfálku… vždyť co, ještě to nehoří! 😉

Categories
Můj milý deníčku

Afghánistán, Irák, Velká Británie…

Modří už vědí – dnes bude řeč o zahraničních misích (téma jsme ostatně nakousli v komentářích u jednoho z předešlých příspěvků).

Jelikož jsem asi poslední člověk na planetě, který neabsolvoval program Erasmus, rozhodl jsem se to letos napravit a podal hned tři přihlášky. Ucházel jsem se o studium ve finském městečku Jyväskylä, na jedné z top10 anglických univerzit – Loughborough a francouzské škole pro prezidenty – Institut d’études politiques de Paris (aka Sciences Po). Měl jsem v hlavě připravený krásný článek, že jdu studovat na Sciences Po a zařadím se tak mezi kluky jako Jacques Chirac nebo François Mitterrand, jenomže už po přijímacím pohovoru, který končil mým: „Je ne sais plus, je suis désolé…“ mi bylo jasné, že rovněž přítomní absolventi česko-francouzských bilingvních gymnázií tentokrát zřejmě dočůrají o notný kus dál než já.
Takže byla ve hře Anglie a Finsko. Výběrové řízení na obě jsem vyhrál, takže zase zbývalo „akorát“ se rozhodnout. A opět těžká volba. Finsko/Anglie = Šípkovou/Se zelím. 🙂 Pro Finsko hrály lepší předměty, nádherná příroda a taky to, že jsem tam zatím nikdy nebyl. Pro Anglii samozřejmě tradice, kvalita školy, jazyk, etc… Otravoval jsem s tím kde koho, každý radil, ale nikdo vlastně nepomohl, akorát Senátor neúnavně, že Anglie, Anglie, Anglie. Tak jsem to tam poslal. Jestli budu Ondrovi posílat z UK hatemail nebo basy Guinessů se zkrátka ukáže až časem. Ještě mě ale musí partnerská univerzita akceptovat, což bude možná taky oříšek, protože už jsem je začal zásobovat drzými dotazy typu zda-li je možné udělat si u nich rovnou M.A. titul, když už se tam budu ten rok flákat, apod.

Rovněž jsem si vypracoval následující plán korespondující zhruba s průběhem akademického roku:

Podzim, příjezd do UK – kupujeme Defendra
Vánoce, prázdniny – vezeme Defíka domů (European roadshow)
Jaro návrat do UK – kupjeme Jaguar XJS (5.3 V12, nic menšího nemá cenu)
Konec roku – vezeme XJS domů (European roadshow vol. 2)

Máma o tom ještě neví. 🙂

A taky se bohužel ještě neví, kdo to zaplatí.

Categories
Cestování

Výlet směr Côte d’Azur (a Mazda 6 do pazúr)

Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:

Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.

D71 na mapě... hmm?
D71 na mapě... hmm?


Řeka Verdon
Řeka Verdon


... se taky klikatí :)
... se taky klikatí 🙂

Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:

Motorku nebo snad nějaký hothatch?
Motorku nebo snad nějaký hothatch?

Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.

Grande, Moyenne a Basse Corniche
Grande, Moyenne a Basse Corniche

Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:

Štěká, ale nekouše...
Štěká, ale nekouše...
Categories
Cestování

Výlet směr Côte d’Azur (a Mazda 6 do pazúr)

Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:

Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.

D71 na mapě... hmm?
D71 na mapě... hmm?


Řeka Verdon
Řeka Verdon


... se taky klikatí :)
... se taky klikatí 🙂

Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:

Motorku nebo snad nějaký hothatch?
Motorku nebo snad nějaký hothatch?

Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.

Grande, Moyenne a Basse Corniche
Grande, Moyenne a Basse Corniche

Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:

Štěká, ale nekouše...
Štěká, ale nekouše...