Categories
Island 2008

A tohle nebyla žádná procházka (Skógar -> Landmannalaugar 90km trek)

Den 1 Skógar – Thórsmork (Básar) ; 29 km

No jasně, odjet z Islandu a neprojít si „one of the greatest walks in the world“ (osamělá planeta to fakt takhle označuje) by byl hřích. Takže jsme si pěkně zabalili svých 25kg švestek, nafingovali úklid prostor, které jsme celou dobu obývali a vyrazili. Do deště. Nic nenormálního, taková islandská klasika. Hodinku, dvě, tři… jsme stoupali podle řeky Skógy a furt normální slejvák. To samozřejmě nenechalo na mých „outdoorových“ manšestrákách nit suchou. (Já vim, jsem blbec chodit jen s dobrou bundou a bez nepromokavejch kalhot, ale když v novinách píšou, že Hudy Hudeček stejně svým Fkem skoro nejezdí http://ihned.cz/c4-10036830-26520680-000000_d-strach-muze-byt-prijemny-pocit , tak to člověku úplně veme chuť utrácet a vydělávat mu na benzín.)

A právě mokré manšestráky byly zárukou opravdové zimy, když jsme se blížily k prvnímu sedlu – déšť totiž právě začínal přecházet do veselejší fáze – ostrý řezák hnaný velkým větrem do obličeje s příměsí krup. S povděkem jsme teda vlezli do chatrče označené jako Baldvinsskáli, kde už se schovávalo něco Francouzů.

Dali jsme trochu čokolády a pokračovali zvesela v pochodu mlhou a deštěm. Za chvilku odbočka na chatu Fimmvörduskali a tím pádem i nejvyšší bod dnešního dne. Před námi skupina Francouzů a tmavé (+deštivé) zítřky. Ale to jsme ještě nevěděli.

Skupinu Francouzů jsme ladným krokem předstihli a po celkem dlouhém sestupu jsme se dostali do cíle naší cesty – Básaru. Ten pro mě byl trochu zklamáním, protože jsem tajně doufal, že bude plný třicítek, starých pián a jiné havěti. Nebyl. Není Básar jako bazar.

V dešti jsme postavili mokrý stan a šli spát do mokrých spacáků.

Den 2 Básar – Emstrur ; 17 km

Ráno (poledne) jsme se zvedli do mírného deště, který postupně ustával a den se tak stal jediným suchým na celém treku. Zamířili jsme ke startu celé Laugavegur (nejfrekventovanější úsek mezi Thórsmorkem a Landmannalaugarem. Začíná se přechodem říčky Krossa, kde je naštěstí pro pěší lávka… ne tak pro auta (což je na Islandu skoro pravidlem) a protože zrovna Krossa není z těch menších říček každý rok zažije spousta turistů i místních zajímavé okamžiky (http://www.youtube.com/watch?v=cd1p2d5hhUQ nebo třeba http://www.youtube.com/watch?v=P94rcZSuTT8 ).

Kousek za Thorsmorkem nás ale stejně čeká první brodění, které úspěšně zvládáme a pokračujeme směrem do campu v Emstruru. Celkově mi tahle pasáž treku přišla nejméně záživná. Asi tím počasím.

Den 3 Emstrur – Álftavatn ; 16 km

Startujeme poměrně ráno (na naše poměry) s varováním od wardenky, že se blíží bouřky. První část treku poměrně nudná (převážně poušť s černým pískem) v další fázi pak brod, most, chalupa a tábořiště Hvanngil (nestavíme) další brod a konečně jezero Álftavatn s tábořištěm. V průběhu dne se samozřejmě pořádně rozpršelo, nicméně coby známej skrblík stejně přemýšlím o nocování ve stanu. Kamil není proti. Tak jdeme do warden’s office zaplatit to a tam se na nás slečna podívá jak na blázny, že v nastávající bouři chceme spát venku. Tak se ptám jestli to bude „really bad“ v noci a dostává se mi ujištění, že to bude „REALLY, REALLY BAD“. Bereme teda místo na palandě v chaloupce (cena v roce 08 je 800 ISK za osobu ve stanu a 3000 ISK za osobu v chaloupce na palandě – to by se mohlo někomu hodit) a jsme rádi, protože vítr v noci málem boří i chalupu. Stan by byl určitě na kaši.

Den 4 Álftavatn – Hrafntinnusker ; 12 km

Probuzení do deště a vichru. Moc se nám nechce, ale vyrážíme. Jako jedni z mála ten den. Většina rozumných lidí ven nechodí, když je hlášen vítr 160 km/h… ze začátku se nám ale nejde špatně. Fouká jen trochu a prší jen o trochu víc. Zima docela velká. Problém nastává při příchodu k brodu. Nejdřív se ještě zhorší počasí, a pak… a ani jednomu se nechce brodit, tak špekulujeme jak říčku překonat. Chodíme po proudu a proti proudu, ale místo kde přeskočit prostě není. Dvakrát už jsem rozhodnutý sundat boty a brodit, ale ve větru, dešti a zimě není koupání nic moc. Takže volim variantu skok, na jediném „příhodném“ místě. Nadechnout, raz-dva-tři-hop. Dopadám na vyhlédnutý kámen na druhém břehu, který s mojí levou nohou zajíždí pod vodu (voda až nad koleno) a zbytek těla s sebou plácne na šutry na břehu. Rána do hlavy a do lokte… chvilku poskakuju a sakruju, ale vlastně mi nic není. Kamil ještě chvíli vybírá a poměřuje vodní tok, aby nakonec sundal boty, přebrodil a rozřízl si přitom nohu. Takže taky nic moc. Hned za řekou brutální kopec nahoru. Vyšlapanou cestičkou teče rozvodněný potůček, to už nám ale může být jedno, jsme stejně jako dvě houby. Nad nejvetším kopcem se přidává ohlášený vichr a pomáhá nám tak překonat úzké hřebínky (krok dopředu a zároveň tři stranou, ohromná legrace). Navíc je trochu i mlha, takže žádný velký jásot nad bublajícím bahnem a stoupající párou okolo stezky zrovna neprojevujeme. Nakonec před sebou vidíme chalupu Hrafntinnusker a dáváme se skoro do běhu. Těch dvanáct kiláků jsme dali ve skvělém čase, a i vysušení se celkem povedlo, ale protože dole v Landmannalaugaru údajně není místo v chalupě a stan je prostě blbost, tak zustáváme přes noc.

Den 4 Hrafntinnusker – Landmannalaugar ; 12 km

Slibované lepší počasí pořád nikde. Takže zase vylézt a po 15-ti minutách být durch. Už mi to ani nepřijde. Z ničeho nic se přidává k dešti i sníh. Chce se mi smát. 🙂
Do Laugaru přicházíme opět velice rychle, možná bohužel, protože místní chalupa je přecpaná lidma a místní pani, která se o chalupu stará je nejnepříjemnější člověk za celou návštěvu Islandu. V busu do Selfossu následně usínám a probudí mě až nucená odstávka autobusu, jehož chladič dostal pravděpodobně ránu kamenem při brodění a který právě začíná vařit. Island. 🙂 A už se ani nedivim.

Categories
Island 2008

Tohle neni zadnej Nauthólsvík

Presne tak. Kazdy Vam tady rekne, ze Nautholsvik je jedina plaz na celem Islandu, na ktere se da koupat. To tvrdi Wikipedie, to tvrdi Lonely Planet, to tvrdi vlastne vsichni. Ona cela ta plaz je vlastne takovej trosku podvod, protoze Islandane si proste to more ohrivaji. Jednoduchy – vezmou kus more, trosku to ohradi a hrknou tam trubku s horkou vodou. Stejne jako si horkou vodou vyhrivaji domy. Oni vubec trubky s horkou vodou pro Islandany, to je neco jako tunely pro Svycary. Maj jich v zemi spoustu a v jednom kuse premysleji jak a odkud postavit dalsi.

Ale o tom jsem dneska psat nechtel. Proste jsme se s Kamilem rozhodli, ze vyhrivane plaze jsou pro decka a klukum z Cech (navic uz skoro domestikovanym, protoze narozdil od turistu v bundach uz chodime vecne v triku jako mistni) proste nejaych 8-9 stupnu bohate staci a sli se koupat tady u nas. No, neni to zase tak slavne, ale na udelani fotek a skoceni do par vln to slo prezit. Stinnou strankou veci bylo, ze jsem si rozrizl nohu, ale ziju, takze dobry…

Takovéhle vlny mají ve Skógaru
Takovéhle vlny mají ve Skógaru

Co na to zlinsti surferi?

Marek 190cm, vlna kolik?
Marek 190cm, vlna kolik?

A jeden mroz k tomu…

A jeste jeden vzkaz pro zamestnankyne banky Kaupþing ve Viku – jste hloupe, neprofesionalni a neumite se chovat k zakaznikum. Az dojde k erupci Katly a naslednym zaplavam, doufam ze prave vase pobocka odplave i s vama nekam mezi velryby. Tak… to se mi ulevilo.

Categories
Island 2008

Tohle neni zadnej Nauthólsvík

Presne tak. Kazdy Vam tady rekne, ze Nautholsvik je jedina plaz na celem Islandu, na ktere se da koupat. To tvrdi Wikipedie, to tvrdi Lonely Planet, to tvrdi vlastne vsichni. Ona cela ta plaz je vlastne takovej trosku podvod, protoze Islandane si proste to more ohrivaji. Jednoduchy – vezmou kus more, trosku to ohradi a hrknou tam trubku s horkou vodou. Stejne jako si horkou vodou vyhrivaji domy. Oni vubec trubky s horkou vodou pro Islandany, to je neco jako tunely pro Svycary. Maj jich v zemi spoustu a v jednom kuse premysleji jak a odkud postavit dalsi.

Ale o tom jsem dneska psat nechtel. Proste jsme se s Kamilem rozhodli, ze vyhrivane plaze jsou pro decka a klukum z Cech (navic uz skoro domestikovanym, protoze narozdil od turistu v bundach uz chodime vecne v triku jako mistni) proste nejaych 8-9 stupnu bohate staci a sli se koupat tady u nas. No, neni to zase tak slavne, ale na udelani fotek a skoceni do par vln to slo prezit. Stinnou strankou veci bylo, ze jsem si rozrizl nohu, ale ziju, takze dobry…

Takovéhle vlny mají ve Skógaru
Takovéhle vlny mají ve Skógaru

Co na to zlinsti surferi?

Marek 190cm, vlna kolik?
Marek 190cm, vlna kolik?

A jeden mroz k tomu…

A jeste jeden vzkaz pro zamestnankyne banky Kaupþing ve Viku – jste hloupe, neprofesionalni a neumite se chovat k zakaznikum. Az dojde k erupci Katly a naslednym zaplavam, doufam ze prave vase pobocka odplave i s vama nekam mezi velryby. Tak… to se mi ulevilo.

Categories
Island 2008

Work hard – play hard?

Ne, nesoutezim o co nejvice otrepany titulek. 🙂 Zadny jiny se sem ale nehodil. Po tom, co jsme ctyri tydny pracovali 8 – 12 hodin denne bez jedineho volneho dnu si trochu zabavy zaslouzime, no ne? Prvni zalezitost je uz tyden stara. Byl ji vylet na sneznych skutrech pres ledovec Myrdalsjokull. Prvne jsme se ovsem museli dostat k ledovci. Cesta tady oznacena jako druha nejlepsi kategorie je sterkovo-kamenita radoby polnacka. Takze letity Accent naseho kolegy Allana s ni mel co delat. Mam skvele video z islandskeho offroadu, ale prijde sem az casem z CR. Druhou cast cesty jsme absolvovali v monstru 8×8, ktere uz ridil nas pozdejsi skutrovy pruvodce. Na kraji ledovce na nasi skupinku o poctu osmi lidi jiz cekaly skutry, ktere jsme si rozebrali. Tesil jsem se jak male decko na kolotoc, a tak jsem malem tloukl hlavou o ledovec, kdyz jsem s Kamilem prohral kamen-nuzky a musel tak usednout potupne dozadu na prvni polovinu cesty. Ta byla neuveritelne nudna. Vepredu totiz nejmenovany kolega z prace (ten co ma terenni Hyundai) nechtel a nechtel popustit uzdu svemu strachu. Takze tempo bylo tak 40 km/h. Na vrcholu ledovce jsme dostali vyklad o tom, jak az dojde k dalsi erupci Katly utvori se z ledu velke jezero, ktere pozdeji pretece a splachne polovinu jizniho pobrezi (tzn. nas hotel treba), vymenili se a meli jet nazpet. A to byla chvile na kterou jsem cekal. Skutr byl jenom 300 ccm, takze bylo zcela zrejme, ze nejake opatrne zachazeni s akceleratorem neni namiste a clovek muze drzet plny plyn od zacatku do konce a nic to s tim kramem neudela. Trapny omyl. Prnich par set metru tak moje jizda vypadala jako snaha prumerne opileho poslance prokrizovat nocni Prahu. Tricet metru mimo vyznacenou cestu, ovsem stale prvni. Za chvili jsem ho ovsem zkrotil. Vlastne ve chvili, kdy pred nami zastavil pruvodce a ukazoval deset metru hlubokou puklinu v ledu a dodaval, ze jednu podobnou jsem pred chvili minul o par metru. Stane se. 🙂 Pro vsechny adepty skutrojizdy tedy prozradim ten figl: zvednout zadek a prenest vahu – samotnym zatacenim riditek nedosahnete niceho. Po zbytek vyletu jsme patrili mezi nejrychlejsi posadku, jak doklada video: (pozdeji)

Tady zatim jedno akcni foto:

Bezstarostna jizda po islandsku...
Bezstarostna jizda po islandsku...

 Jeste ten den jsme stopli do Viku, coz je vlastne nejjiznejsi cast Islandu. IMHO jsou nejjiznejsi ty sutry tam vzadu:

Delal jsem tam i stojku... to ale Kamil nevyfotil.
Delal jsem tam i stojku... to ale Kamil nevyfotil.

Jo, obe fota fotil Kamil, abych teda ucinil umelcovu egu zadost. Ale mnohem dulezitejsi je, ze na prvni fotce jsem ja ridil a na druhe jsem coby model. 🙂

 

Report z vyletu do Skaftafellu a na Jokursarlon, aneb jak jsme malem umrzli a byli sezrani hejnem much jen kvuli tomu, abychom potom mohli dostat pokutu za rychlou jizdu prinesu v pristim cisle.

 

P.S. Kdybyste mel nekdo cestu z Vidne do Prahy (nebo aspon z Brna do Phy) 1.9., tak dejte vedet. Nehce se mi jet zluklym autobusem. Vime?

Categories
Island 2008

Nic noveho…

O cem psat, kdyz neni o cem psat? Prace nam leze na mozek cim dal vice a jsme cim dal unavenejsi… tam kde jsme jeste pred tydnem soutezili, kdo ustele rychleji dnes sedime a povlekame jednou rukou a druhou zivame. Preci jen jsme placeni za cas v praci straveny a ne za praci odvedenou… a nas pracovni “kolektiv” cloveku taky motivaci neprida. Krome me a Kamila je uklizeci ceta slozena z jedne islandanky, ktera ma hotovou zakladni skolu a ma pocit, ze je spolecnosti nedocenena a bere za uklizeni malo penez a druhe, ktera jde teprve na stredni skolu a je tak trochu zvlastni tez…

K tomu si ctu Nezavisle lidi od Halldora Laxnesse a mam pocit, ze bych tu asi fakt natrvalo byt nemohl, ackoliv klimatem se mi tento zpusob leta dost zamlouva.

Dalsi vec ktera me nastvala byl zpusob zalozeni naseho konta, kdy jsme si nemohli vybrat banku a v klidu si to udelat, ale vse se delalo narychlo na jakesi okopcene papiry, kdy jsme nekam napsali PIN, ktery potom videlo osmnact lidi a ted mame nejake net-bankovnictvi, ktere poradne nefunguje a dostavam z mistni vesnicke pobocky rukou psane vzkazy opet pres trinact lidi, ze noveho heslo bude “xcg9a;kgh” nebo taky ne. A penez prisla jenom cast, pac dalsi prijde za pet dni. Bordel. Pritom mam banky tak rad. A chtel jsem porovnat jestli neco prekona pristup zamestnancu Bank of Montreal. “Za trest” jsem do dotazniku vyplnil, ze moji okupaci je studium na dvou vysokych skolach a delani uklizecky na islandu a ze ANO jsem osoba verejne cinna. Pochybuju, ze to nekdo cetl…

Categories
Island 2008

Vylezli jsme na Daltindur

Daltindur je nase nejblizsi hora, na kterou koukame z okna…ma asi 478 metru, coz je docela smesny, ale vzhledem k tomu, ze je de facto na urovni more to zase “az tak smesny neni”. A jelikoz jeden obrazek vyda za tisic slov, tak to berte jako takovou malou esej. Jo, obrazky jsou blbe zmenseny, ale tenhle pocitac nema ani malovani, tak pardon…

 

Az tam!
Az tam!

Kamil ukazuje kam se chystame.

 

Oh sheep!
Oh sheep!

Tretina cesty za nama, porad po loukach, pohoda.

 

4x4
4x4

Ne na dlouho. 🙂

...
...

Fotka “mesta” kde pracujeme, specielne pro Win.centa. Uplne vlevo ledove ledovce, uplne vpravo ledove more… nahoru to trvalo hodinu a patnact minut.

 

Categories
Island 2008

Mini vyber fotek

Protoze mistni pocitac je fakt blbec a ja nemam nervy a chut se tady s nim prat… neni to zmenseny, takze jestli se Vam zda, ze se to nenacita, tak se Vam to nezda, ale mate proste horsi net, nez Kamil fotak.

...
...

 
Nejlepsi hotel v Reykjaviku… doporucuje 6 z 5 bezdomovcu.

...
...

 
 Kamil prave slape po louce na ktere se fotilo nejprovarenejsi pozadi do Win XP

...
...

Deti, tahle je pro Vas a obsahuje dulezite zivotni poselstvi, tak pozor! “Jestli se totiz nebudete ucit, tak skoncite u lopaty!” (to uz asi znate) Ale jestli se ucit budete, tak skoncite u zachodku jako ja a tady Bc. Kamil (a to uz Vam nikdo nerekne)! 

 

Categories
Island 2008

Moji ctenari jsou na penize

A tak jim o nich neco reknu… prisla mi totiz mailem otazka, kolik ze bere pokojska ve Skogaru. No, takze zakladni plat mame 150 tisic. V korunach. No dobre… v Islanskych korunach. 🙂 Coz by bylo jeste pred rokem super. To se totiz ISK/CZK delilo trikrat. Cize 50 ceskych. Plus prescasy si clovek vydela i pres 200 tisic za mesic. Coz by bylo tesne pod sedmdesat a to nemaji ani poslanci. Ale jak uz to tak byva kdyz nekam vyrazim vsechno se kazi, a tak dneska delime castku v ISK peti a pul, protoze Island ma ekonomickou krizi a v CR delate s korunou nesmysly. Takze vysledek moji matematiky je, ze si pokojska ve Skogaru vydela cca 30-40 tisic na ceske, coz by bylo doma relativne fajn, ale v zemi drahe jako Island (viz proslaveny Big Mac Index ) je to nic moc.

No ale abych nepsal jen o negativnich vecech, tak vcera jsme tu meli zemetreseni. Male, ale nase. Epicentrum par km od baraku, sila mezi 3-4 stupni Richterovy skaly. Nic moc jsem nezaznamenal, prestala jit elektrika na deset minut, na silnici napadaly nejake sutry. Dobre je ze tady maji predpoved zemetreseni primo v predpovedi pocasi a lze tak koukat, zda-li spat venku a zmrznout nebo spat uvnitr a nechat se zavalit. Pro zajemce: http://hraun.vedur.is/ja/englishweb/myrjokull.html jsme v te skvire mezi dvema ledovci dole. To s napisem Hekla je sopka, ktera je aktivni. Jeste blize – doslova “na zahrade” nam pak stoji Katla, o ktere pise Wikipedia taky zajimave.

Categories
Island 2008

Jake to je, byt pokojskou ve Skogaru

Neni to nic moc. To klidne prozradim predem. Ale je to zatracene lepsi nez byt bezdomovcem v Reykjaviku. Asi bych mel zacit trochu poporade. Po pristani v Reykjaviku jsme tak nejak nevedeli kudy kam. Koupit si jednosmernou letenku a doufat ze to “nejak dopadne” se da, pokud clovek miri z CR na jih. Ne na Island. Dopadlo to tak, ze jsem po nejake dobe v zime a v mokrem obleceni a mokrem stanu dostal paradni horecku a nebyt toho, ze jsme potkali v knihovne kluky ze Slovenska (Boris, Robo, Vlado – este raz velakrat dakujeme), kteri nam nabidli u nich prespat, tak uz jsem asi doma. Stacilo mi par dni, abych se dal jakz takz dohromady a Kamil mezi tim chodil denne prosit na pracak, se zarputilosti nasich tmavsich spoluobcanu. S tim rozdilem, ze Kamil tam chodil zebrat o praci.

Ktera nakonec prisla – poptavka samozrejme v islandstine, ale pani z pracaku to ochotne prelozila, ze potrebujou dva cleny personalu do hotelu ve Skogaru. Tak jsme se nerozmysleli, zavolali, potrvrdili ze mame zajem, zbalili se, koupili klukum ze Slovace baleni Budvaru (nejlepsi pivo co slo koupit v RVK) a ficeli sem. A tady se nam zpocatku libilo. “Budete delat ruzne prace, co bude potreba… uklid, ruzne stehovani, myti nadobi, cisnikovani…” to znelo dobre. “Stravovani tady je formou svedskych stolu teple/studene, takze pekne pecene jehnatko, misy plne lososu, stul plny dezertu” hergot to vypadalo jeste lepe.

To stravovani jsme take hned prubli – jako predkrm zmizelo par taliru uzeneho lososa, neco nakladaneho lososa, talirek salatku taky byl. Pak zmizelo jehnatko a neco pecenych brambor. A pak uz jsme valili v dezertech – studeny mix lesnich plodu se slehackou, cokoladova pena (pridaval jsem si ji asi 6x) a cokoladovy kolac (tam tech porci bylo taky dost). No, nasi budouci zamestnavatele na to koukali s hruzou a taky to bylo vice mene nase posledni vystoupeni na veceri formou svedskych stolu. Hned nasledovne nas presunuli z pokoje pro hosty do “appartamentu” se zbytkem islandskych (a polskych) pracovniku. A o vecere se nam postaraji lepsi (jak pravila manazerka Karen)… treba o polevku. Nebo o misu suchych spaget. Proste podvod. Nejdriv ptacka lapaji a pak ho chteji nechat umrit hlady.

Jo a k praci – no, zatim tady fakt nejvic luxujeme, steleme postele, a umyvame vsechno (ano, i zachody). Takze na sebe volame: “Jak se mate pane Bc. Kamile? Neni Vam lito, ze jste tri roky studoval a ted drhnete WC?” a snazime se z toho mit srandu, pac jinak bychom to tady nevydrzeli. Je to koncetrovana nuda. Nuda v prasku. Jeste ze to mame jen na sest tydnu. Pak se nesmirne tesim, ze si zabalim batuzek a primo od hotelu se vydam na nejhezci islandsky trek ze Skogaru do Landmannalagaru. A odtud snad na sever do Akureyri, odkud to bud budu muset strihnout do Rvk nebo ne, podle situace v Cerne Hore. Napiste do komentaru, jak se mate… zejmena vy, co take trajdate po svete.

Categories
Island 2008

Pristali jsme, uz jsme tu…

Takze vcera v noci jsme dosedli do Keflaviku, abychom zjistili ze prsi. Tzn., ze jsme ani nesli stopovat, ale vzali zmekcile autobus do Reykjaviku. Tam jsme potom bloudili a hledali nejaky misto na prespani, abychom potom postavili stan nekde v parciku na nabrezi. Pocasi je severske (10 stupnu, fouka, a dest se pohybuje od mrholeni, do pekne vydatnych sprsek), internet v knihovne placeny, jidlo drahe, prace a byt zatim zadna…

Jestli nebylo lepsi zustat v Londyne s vyhratou podzemkou, cernosskymi gangy a peti miliony polaku. No, asi ne. 🙂