Categories
Média, reklama, lži a tak...

Kolik je 1+1 na FSV?

Zabrousil jsem včera na stránky „časopisu studentů FSV“ a tam byla poměrně zajímává zpráva o tom, že podoba nového webu FSV od společnosti Motion Media unikla na veřejnost. To mě samozřejmě zaujalo. Když něco uniká, tak je to totiž vždycky zajímavý. Čpavek do vzduchu, dokumenty z americké ambasády nebo Julian před policií – každý únik má své obecenstvo jisté.
Zatímco se šéfredaktorka Sociálu v článku pustila do přemítání o estetice nového webu (ten nový je svěží, zatímco ten starý… ten svěží není!) mě zaujala jiná věc – zmínka o externích odbornících, kteří mimo jiné seděli v komisi jež web vybírala. Jedním z nich měl být někdo z týdeníku Marketing a média.  No, každý kdo někdy prošel po Smetanově nábřeží tuší, že týdeník M&M je fakultě externí asi jako já hospodě U Tří lip. Celé je to o to vtipnější, že ona osoba v komisi je PhDr. Martina Vojtěchovská Ph.D., která je mimo jiné spoluautorkou publikace „Metody výzkumu médií“ spolu s PhDr. Tomášem Trampotou Ph.D. (který je zase odborníkem interním). Budiž, český mediální rybník je malý a tohle ještě není nic proti ničemu.
Pak jsem se ale podíval, kdo dělal již dříve stránky jednotlivých institutů, protože jen IKSŽ, IPS a ISS mají weby takříkajíc na stejném (fakultním) základu, kdežto IES, a IMS mají weby rozdílné. Nuže, weby IES a IMS má na svědomí… správně, společnost Motion Media.

Webové stránky IES - developed by Motion Media

Webové stránky IMS - designed by Motion Media (pro změnu)


Větříte? Bude hůř. Nedalo mi to a ozval jsem se svému kamarádovi, který média sice nestuduje, ale zato v nich pracuje a má přehled: „Ty draku, mě se to nějak nezdá že tahle firma tý naší fakultě dělá jeden web za druhym. Nemyslíš, že to je nějaký cinklý?“„No vždyť ten majitel tam vocaď vylez, tak kdo by to měl dělat? Tys byl vždycky chytrej kluk, tak si to dej dohromady…“ No a ono fakt:

... v mezinárodním právu se tomu říká 'genuine link' 🙂


Moc tomu nerozumím… potřebuje každý institut svůj web? Je web především pro studenty nebo pro uchazeče? Nebylo by tedy lepší pro uchazeče udělat nějakou naleštěnou microsite (máme-li pocit, že o ni uchazeči stojí) a pro studenty obyčejný přehledný web? Nebo prostě používat pro komunikaci se studenty ISu (modul Nástěnka)? Kolik už služby této firmy vlastně fakultu (její instituty) stály a kolik ji ještě budou stát? Do těchto věcí nemluví senát? Dělají ti senátoři něco? Pokud tedy nutně potřebujeme nový web, není lepší udělat focus group s cílovou skupinou (když bychom si určili, kdo jí opravdu je) než spoléhat na nějaké radobyexterní odborníky? Co ty ostatní návrhy, viděl je někdo jiný než komise? Je to teda cinklý nebo ne? 🙂 Buď jak buď… mám pocit, že panu děkanovi se tato soutěž moc nepovedla. Knížku na doma si z knihovny prakticky nepůjčíte (nejsou peníze=nejsou knížky), ale web máme holt frikulínský (a navíc ne jeden).


EDIT: Abych to tady nějak zakončil – poslal jsem celou záležitost jako podnět  Akademickému senátu FSV. Ptal jsem se víceméně na otázky z minulého odstavce a vedení přislíbilo na zasedání AS 8.2. svou účast. Budiž jim přičteno k dobru, že opravdu dorazili a měli snahu na otázky odpovědět. Rovněž se jim dá přičíst k dobru i fakt, že (podle papírových návrhů, které mi proděkan Láb ochotně ukázal) byl návrh Motion Media opravdu jedním z nejlepších. Osobně se mi možná líbil více grafický návrh, který skončil jako druhý v pořadí, ale chápu výtku komise, že předkladatel nemá dostatečné reference. To by bylo v pořádku, kdyby zároveň vedení jedním dechem nedodávalo, že Motion Media významně pomohl fakt, že již měla reference z IES. Dále byl označen vztah, kdy fakulta zadává zakázky svým absolventům za „alumni spolupráci”, s čímž rovněž nemohu souhlasit. Pod dobrými vztahy s absolventy si dokážu představit např. zajímavé přednášky z jejich praxe, ale nemyslím, že obchodní spolupráce je tím pravým. Když nic jiného, nevypadá to dle mého soudu úplně dobře. Čímž se dostáváme ke smlouvám a penězům.

Pro mě je naprosto nepochopitelné, že můj zájem podívat se na smlouvy s Motion Media vyvolá div ne paniku. Předseda AS Cahlík se ve svém mailu v podkladech pro zasedání vyjádří o zveřejnění smluv jako o „naprosto neobvyklém“ požadavku, jeden ze senátorů (tuším, že to byl senátor Červinka, ale nerad bych se pletl) je na zasedání opakovaně označí za „interní dokument“. Proč? Dnes a denně se všude skloňuje transparentnost, ale když má být průhledná fakulta, tak je to neobvyklé? Zveřejnovat chtějí všichni, jenom ne FSV? Jediný problém který v tom vidím je dalším administrativní zátěž… tu samozřejmě popřít nemůžu.

Ale ještě zpět k číslům: jestli jsem si poznamenal správně, tak FSV a její jednotlivé instituty zaplatily za uplynulý rok společnosti Motion Media částku 235.000,- Kč. Z čehož bylo 40k za soutěž, 16k za další úpravy nového webu po soutěži, 55k platí IES FSV za „správu“ svých stránek, zbytek je za nejrůznější grafické práce, letáky atd. Znovu – osobně mi to přijde hodně. Webové stránky přece nejsou automobil italské výroby, že by se do nich muselo dát co chvíli padesát tisíc, aby se udržely v chodu. Nebo se každá novinka z Opletalovy posílá e-mailem oné společnosti a ta ji umísťuje na internet? Rovněž mě jeden ze senátorů pobavil, když přišel s argumentem, že co si dělá IES je jen jejich věc (a mě to nemusí zajímat). Ano jistě… nechť si třeba sypou zlaťáky z oken. Studenti IES budou jistě výskat radostí.  🙂

Na závěr si vzal opět slovo děkan a kromě informace, že v současné době FSV žádnou smlouvu s Motion Media nemá (a nikdo tedy nemůže zaručit, že další úpravy webu FSV nebudou stát x desítek tisíc?) zmiňoval, že dělají pro transparentnost maximum a proč se nikdo nerozčiloval v minulosti, když byly evidentně předražené některé fakultní zakázky (uváděl jakousi extrémně předraženou zápůjčku lešení) – inu je to jednoduché – začarovaný kruh. Těch hlídacích psů by se mezi studenty jistě našlo dost, ale pokud nemají k těmto informacím přístup, tak můžou jen vrčet v koutě, nebo štěkat naprázdno…

Categories
Anglie 2009-10

Mediální studia: na UK nebo v UK?

Kdykoliv mě někdo zastihne na některém z IM, je po „Jak se máš?“ druhou nejčastější otázkou „Tak jak se tam studuje?“ … a tomu je teď konec.  Nadešel čas tuto otázku podrobně zodpovědět, takže napříště už posílám jenom odkaz.

Mediální studia na UK

Zklamání ze studia mediálních studií na UK jsem popisoval již vloni, měsíc po začátku své docházky. S odstupem roku hodnotím pořád stejně. (Jak říkají psychologové: nikdy nedejte na první dojem – většinou bývá správný.) Snad jsem jen uznal trochu své nerozvážnosti, když jsem si obor vybral podle slova „mediální“ v názvu a povrchního popisu na stránkách fakulty, který mimo jiné slibuje, že: „Absolventi se mohou uplatnit jako redaktoři v různých typech médií, v managementu médií, ale i v agenturách zabývajících se analýzou masových médií, marketingem a reklamou.“ s matnou představou, že by mi studium tohoto oboru mohlo pomoci stát se druhým Rupertem Murdochem, Axelem Springerem nebo alespoň Aenne Burdovou. V souladu s druhou částí citace jsem si říkal, že stát se druhým Davidem Ogilvym nebo Martinem Sorrelem by taky nebylo špatné a hleděl kupředu ke svému vzdělávání.
Čekal jsem výuku o praktických věcech typu jak vést redakci, kolik to či ono stojí peněz, kolik potřebuju na co lidí, jestli je print mrtvý a když ne, tak kdy bude, jak se vlastně řídí vydavatelství, jaký je český trh, které tituly mají u nás mají smysl a uživí se… zkrátka vše o mediálním byznysu. Místo toho přišli Bourdieu, Gramsci a Habermas, Frankfurtské nebo Birmingamské školy a s nimi prázdné teoretizování o médiích a zastihli mě naprosto nepřipraveného. Všichni ti lidé jako Adorno, Baudrillard, Horkheimer, Benjamin, Derrida, Hoggart, Williams, Hall … (je jich spousta a ani si ta jména nepamatuju) všichni se vyžívají v TEORETIZOVÁNÍ o médiích a jejich představách jak fungují, a pak samozřejmě v kritice médií a potažmo celého světa. Jejich společným pojítkem pak je, že média (ta masová – doufám že se chápeme…) nenávidí a spílají jim a jejich majitelům a vlastně všem, kdo na světě dělají něco jiného, než teoretizují o médiích, demokracii, kapitalismu nebo feminismu. Potažmo si spílají navzájem, když mají pocit, že někdo (kdo má ve skutečnosti velice podobný názor) špatně argumentuje, nebo když naopak argumentuje dobře a dělá z nich blbce.
A teď jak se o těchto věcech na FSV učí… většinou (pokud zrovna funguje technika) se studentům pustí powerpointová prezentace, kde jsou vybrané nejrůznější nepochopitelné teorie výše zmíněných intelektuálů, doplní se výkladem a „na doma“ se zadá hromada četby. Ono „na doma“ je právem v uvozovkách, protože spousta knih ze seznamu doporučené literatury se vyskytuje v knihovně FSV třeba ve dvou výtiscích, z čehož jeden si zabrala ta řada šprtacích kombajnů z přední části přednáškového sálu a předává si ho jako svatý grál a na vás tak zbyde ten který je určený k prezenční výpůjčce. Což znamená, že jste odsouzeni k pobytu v knihovně, kam se vejde asi tak 9 studentů, je tam špatně vidět a z Divadelní ulice tam doléhají naprosto nedivadelní zvuky. Každý, kdo se v takovém prostředí dokáže soustředit na vyšinuté mediální filozofy ode mě získává velký obdiv doprovázený mírným zavrtěním hlavou a pokrčením ramen. Ale možná to tak má být – Debord či Benjamin spáchali sebevraždu, Foucault se o ní (několikrát?) pokusil… tak třeba nám vedení fakulty chce naznačit, že to je ta správná cesta a vytváří nám ty „nejlepší“ podmínky.

Mediální studia  v UK

Teoreticky nemůžou být lepší, protože veškeré to teoreticko-filozofické peklo které tady pomlouvám vychází z velké části odsud, z Anglie. Osa zla je vytyčena ve směru Frankfurt – Birmingham a z jejího konce je to do Loughborough fakt jenom přes pole. Nicméně lepší jsou. A to ani ne tak co se týče obsahu studia, tam jsem už dávno zlomil hůl a přijal až na výjimky strategii nejmenšího odporu (ironicky to na FSV stačilo na průměr 1.xx, což jsem měl naposled snad na prvním stupni ZŠ a zřejmě i díky tomu jsem teď tady a můžu to odsud kritizovat). Co je tady prostě super jsou podmínky ke studiu. A nemám na mysli jen o to, že knihovna je otevřená denně do půlnoci (ve zkouškovém non-stop) a člověk si tam může v knihovní kavárně dát jídlo či pití ucházející kvality. (Nicméně zvykat na smutnou realitu Hollaru se bude těžce.) Prostě se mi tu líbí to, že ze všech zaměstnanců univerzity je cítit, že tady jsou pro studenty (což je v ČR skoro neznámý pocit) a je to vidět i na samotné výuce.
I když ohledně výuky to bylo právě zpočátku docela veselé. Odjížděl jsem s plánem absolvovat tady kompletní jednoletý „master“ (magisterský) program a získat titul MA. To mi bohužel nebylo umožněno (neptejte se proč, neví to ani místní Erasmus koordinátorka, akorát mi bylo několikrát zopakováno, že nejde, nejde, ne když jsem Erasmus student, ne když beru Erasmus stipendium a že se můžu přihlásit na příští rok a absolvovat celý program) a tak jsem se rozhodl zapsat si méně předmětů a třeba najít part-time práci. Logicky jsem si nejdřív vybíral předměty z onoho magisterského stupně studia (kam patřím) ale nakonec jsem skončil u bakalářských předmětů. Zejména z toho důvodu, že magisterské předměty pro mě byly ještě méně zajímavé (ještě více teoretického zla) a hlavně proto, že magisterský stupeň studia v Loughborough je podobný studiu v Šanghaji. Naprosto bez legrace. Na začátku roku jsem poctivě obešel všechny předměty a v těch magisterských bylo zhruba 25 studentů z Číny, 3 z Británie a já. Což by mi nijak nevadilo, kdyby to nemělo katastrofální dopad na kvalitu výuky. Ono totiž čínští studenti absolvují bakalářský stupeň doma, pak přijedou na rok do Anglie a pokud ten rok zvládnou, tak mají titul z UK a to asi na zaměstnavatele v Číně funguje (stejně jako na některé zaměstnavatele u nás – řekl bych). Potíž je v tom, že jejich angličtina je strašná a jsou ze všeho vykulení (není divu, když mnozí jsou poprvé mimo Čínu – mě kdyby někdo vysadil v Pekingu, tak bych taky asi koukal jako kachna)… každopádně já jsem tady hlavně kvůli jazyku a ten si od nich moc neodposlechnu. Navíc jsem došel k závěru, že tato situace obtěžuje i některé místní profesory a jak referoval kolega Robin, tak Číňani dostali z první eseje převážně Fka a nikdo se s nima nemaže…
Nakonec mám tedy zapsané tři předměty – The Media in Global Context vedené Jamesem Stanyerem, Advertising & Society vedené Grahamem Murdockem a Dominicem Wringem a Communication & Cultural Theory vedené Johnem Richardsonem a Sabinou Miheljovou.

The Media in Global Context je poměrně zajímavý předmět, který se zabývá převážně fungováním médií v globalizovaném světě (překvapivě), pohybem kulturních produktů a autorským právem v souvislosti s médii. Bohužel jde hodně po povrchu a má pro mě nepochopitelně jednostranný úhel pohledu ve stylu „Fuj! Velké korporace ovládájí média! Hanba Rupertu Murdochovi!“ což ho dost shazuje.

Advertising & Society jsem dával největší naděje. Opět podle názvu. Opět špatně. Tento předmět si ukradl Graham Murdock pro prezentaci svých extrémně levicových idejí. Je schopný odprezentovat filipínské spoty na McDonald’s prostřihané se záběry manilského slumu a pak soptit vůči studentům, že bychom se za to všichni měli stydět. Vůbec stydět se za to, že žijeme v civilizované a rozvinuté části světa je na na zdejším ústavu sociálních věd hodně v kurzu.

Communication & Cultural Theory je toho jen dalším důkazem. Schovává se za „kritické myšlení“, ale ve skutečnosti je to to samé v bleděmodrém. V přednáškách s názvy jako „Rasa“, „Třída“ nebo „Ideologie a diskurz“ se kantoři hlavně snaží vysvětlit, že všechen ten kolonialismus a imperialismus byl špatný a rvou si vlasy, protože i v dnešním světě se podle nich odehrává „cultural imperialism“, kdy se euro-americká kultura roztahuje po světě a oni z toho nemůžou spát. Osobně mi to nepřijde až tak zajímavý a vždycky ty hodiny trávim koukáním do kalendáře a počítám kdy už pojedu domu, dám si tam krocana a pak přijde Santa.

Takže jakej je z toho závěr – obor je z mého úhlu pohledu celkem k ničemu, ale to jsem tak nějak věděl předem (kdybych býval jel do Finska, bylo by to v tomto směru asi o něco lepší) a navíc na FSV trpim stejně, avšak jinak se mi tu celkem líbí – spolubydlící fajn, univerzita sama o sobě OK, jiný styl výuky je zajímavé zpestření, hospody jsou tu super (na „ale“ si člověk zvykne), angličtina se zlepšuje, dostávám skoro 600 € na měsíc, jezdím na výlety s turistickým kroužkem a do okolních měst i bez něj, v knihovně si půjčuju co chci, chodim běhat a plavat… zdálo by se, že to jsou dobrý prázdniny, ale začínám se malinko nudit. V příštím semestru bych si rád zapsal nějaké předměty z místní business school, ale i tak jsem dospěl k názoru, že se tady musim nechat zaměstnat (což bude dost problém, protože už mám plný zuby těch „low-wage jobs“, co jsem prozatím vždycky v zahraničí dělal a něco pořádného je těžce dostupné z naší vesnice a navíc UK zaměstnavatelé nejsou schopní pochopit, že bych zvládal pro ně full-time pracovat a k tomu těch pár předmětů co mám zapsáno) no a nebo by to chtělo pořádně zapracovat na nějakých zajímavých on-line aktivitách. Kdyby měl někdo nějaký zajímavý nápad, svěřte ho do komentářů a já vám ho ukradnu. 🙂

P.S. Ještě jsem zapomněl vyzdivhnout, že se mi fakt líbí místní all-inclusive přístup ke studiu. Prostě tady studium nekončí prásknutím dveřma od fakulty, ale studenti jsou vlastně pořád spolu. Je to asi tim, že to tady je taková vesnice (podobnost se Zlínem značná) a v Londýně je to asi dost jiný, ale pokud se chcete účastnit studentského života i mimo vyučování, asi nikde nenajdete lepší podmínky. Zásluhu na tom má především i na britské zvyklosti unikátním způsobem fungující Studentská Unie, která má roční rozpočet £2m a běží pod ní jak atletické kluby, kde si člověk může zvolit z těchto sportů:

American Football, Archery, Association Football – Men, Association Football – Women, Athletics & Cross Country, AU Exec, Badminton, Basketball – Men, Basketball – Women, BUSA Non-Affiliated Sports, Canoe, Cheerleading, Cricket, Cycling, Dance, Equestrian, Fencing, Freestyle, Kickboxing, Gliding, Golf, Gymnastics, Healthy Living, Hockey – Men, Hockey – Women, Hour of Power, Indoor Football, Jiu Jitsu, Judo, Kart, Kite Surfing, Lacrosse, Lifesaving, Mountaineering, Netball, Rowing, Rugby League, Rugby Union – Men, Rugby Union – Women, Sailing & Windsurfing, Shaolin Kung Fu, Shotokan Karate, Skydiving, Sno, Squash, Sub Aqua, Swimming, Table Tennis, Taekwondo, Tennis, Tenpin Bowling, Trampoline, Triathlon, Ultimate Frisbee, Volleyball, Wado Ryu Karate, Wakeboard & Waterski, Waterpolo

tak i „nesportovní“ společenství jako:

Afro-Caribbean Society, Aikido, Anmaco Society, Ballroom & Latin American Dance Society, Belly Dance, Big Food Club, Breakdancing Club, Bright Futures Society, Brunei Society, Chinese Society, Christian Union, Computer Society, DJ Society, Entrepreneurial Society, Erasmus, Fever, Flix Cinema, Flying Club, Friends Of Palestine, GameSoc, Hellenic Society, Hiking Club, Hindu Society (NHSF), Hip Hop Dance Club, Hot Air Ballooning Club, Indian Society, Islamic Society, LORDS, LSU Gospel Choir, LSU Investment Society, LSU Progressive Forum Society, LSU Salsa, LSU UniTy, Malaysia Society, Model United Nations, Motor Club, Motorcycle Club, Open Heaven Society, Pakistan Society, People and Planet & Amnesty International, Photography, Pole Dancing Society, Real Ale Society (=přátelé piva), Recreational Running Society, Rocksoc, SCOGUI, Shakespeare Society, Sikh Society, Singapore Society, Stage Society, Surf Club, Tuxedo Swing, Velocity

Srovnej s ČR a zaplač. 🙂 Dalo by se o tom psát dlouho a dlouho, v podstatě každej den se tady děje něco zajímavýho. Hodně mě třeba překvapilo, jak tu funguje spolupráce s armádou (RAF i pozemní). Normálně probíhá nábor uprostřed kampusu a armáda zaplatí studentům školné a finančně vypomůže při studiu, když se na pár let upíšou… nebo v případě RAF zajistí pilotní výcvik, když se člověk stane dobrovolným členem rezervy. Bohužel to je jenom pro lidi s UK pasem – ptal jsem se. :-/ Jinak bych k RAF klidně dezertoval, výcvikový letoun Grob G 115 s maximální rychlostí 350 km/h a schopností vykonávat základní akrobatické prvky se tváří jako docela zábavná hračka. 😀

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Nepíšu? Píšu, ale jinam…

Aneb Markův příspěvek do blogu “„mediálních proroků”. 🙂 Na téma „placený obsah vs. reklama na webových stránkách” – povinná záležitost do školy, ale když už jsem si s tím dal tu práci… třeba by to někoho mohlo zajímat:  http://medialniproroci.blogspot.com/2009/04/platit-ci-neplatit-to-je-to-oc-jde.html

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Nepíšu? Píšu, ale jinam…

Aneb Markův příspěvek do blogu “„mediálních proroků”. 🙂 Na téma „placený obsah vs. reklama na webových stránkách” – povinná záležitost do školy, ale když už jsem si s tím dal tu práci… třeba by to někoho mohlo zajímat:  http://medialniproroci.blogspot.com/2009/04/platit-ci-neplatit-to-je-to-oc-jde.html

Categories
Můj milý deníčku

Dostane Dan Kyselou žábu?

Někdy ke konci semestru se nám na FSV rozběhla taková povedená událost – hodnocení kurzů za ZS 2008/2009. To nám jednou rozdali oranžové papíry a hodnoťte si. Nezastírám, že mi udělali radost – hodnocení kurzů je totiž jedna z těch vzácných chvil v životě studenta, kdy si může vylít své rozhořčení z průběhu studia a zároveň – když už je v tom – přidat trochu své vlastní mimoškolní frustrace. 🙂 Je to něco, o čem jsem snil během každé hodiny matematiky s RNDr. J.H. na svém milém gymnáziu… i když vlastně ne, to jsem měl spíš myšlenky na nějakou hodně bolestivou formu tortury, jaképak hodnocení.

Ale abychom neutíkali od tématu, jak je na tomto blogu zvykem – při samotném hodnocení jsem totiž zjistil, že ať přemýšlím sebevíc, žádná zdrcující kritika, po které by s tím naši milí učitelé měli chtěli seknout, mě do slovního hodnocení kurzu nenapadá. Proto mě velice příjemně překvapili spolužáci, které podobný problém zjevně netrápí a zároveň v sobě nemají ani tu vnitřní brzdu, která by jim říkala, že to či ono není úplně vhodné. A tak se třeba vyučující Kritických teorií médií z výsledků hodnocení dozvěděla, že při přednášce to z ní leze jak z chlupatý deky, vyučující Politické komunikace dostal doporučení koupit si nové kalhoty a u vyučujícího Marketingové komunikace si dvě studentky stěžovaly na sexismus ve výkladu. Přesněji se v hodnocení kurzu objevilo: „méně sexismu při výkladu, někomu to nemusí připadat vtipné“ a „aby se vyučující lépe seznámil s feministickými a genderovými poznatky a vnímal je při výkladu, pokud narazí na genderová (=pohlavní nebo co?) témata“.

Sice by sem na konec stačilo teď napsat „to by člověk blil“, ale musím to ještě trochu rozvést. Blil bych z lidí, co si dovolí napsat podobné věci jenom díky tomu, že dotazník je anonymní a blil bych taky z lidí, kteří nepochopí legraci a brečí kvůli vtípku o reklamě na vložky, jak kdyby se jejich sestra jmenovala Gita.

P.S. Fakulta si zaslouží uznání, že podobnou věc zpřístupní v celé šíři. Ve Zlíně byli po zhodnocení uveřejněni jen ti nejlepší profesoři a předměty. Aby se náhodou nezjistilo, kdo svou práci dělá špatně…

P.P.S. Ještě si zaslouží vypíchnout perly jako “zvíšit počet hodin” nebo “kurs je dobrý” … inu i takoví lidé asi studují na VŠ. A teď mě někdo sejměte gramatickým rozborem mých vlastních příspěvků… 🙂

Categories
Můj milý deníčku

Dostane Dan Kyselou žábu?

Někdy ke konci semestru se nám na FSV rozběhla taková povedená událost – hodnocení kurzů za ZS 2008/2009. To nám jednou rozdali oranžové papíry a hodnoťte si. Nezastírám, že mi udělali radost – hodnocení kurzů je totiž jedna z těch vzácných chvil v životě studenta, kdy si může vylít své rozhořčení z průběhu studia a zároveň – když už je v tom – přidat trochu své vlastní mimoškolní frustrace. 🙂 Je to něco, o čem jsem snil během každé hodiny matematiky s RNDr. J.H. na svém milém gymnáziu… i když vlastně ne, to jsem měl spíš myšlenky na nějakou hodně bolestivou formu tortury, jaképak hodnocení.

Ale abychom neutíkali od tématu, jak je na tomto blogu zvykem – při samotném hodnocení jsem totiž zjistil, že ať přemýšlím sebevíc, žádná zdrcující kritika, po které by s tím naši milí učitelé měli chtěli seknout, mě do slovního hodnocení kurzu nenapadá. Proto mě velice příjemně překvapili spolužáci, které podobný problém zjevně netrápí a zároveň v sobě nemají ani tu vnitřní brzdu, která by jim říkala, že to či ono není úplně vhodné. A tak se třeba vyučující Kritických teorií médií z výsledků hodnocení dozvěděla, že při přednášce to z ní leze jak z chlupatý deky, vyučující Politické komunikace dostal doporučení koupit si nové kalhoty a u vyučujícího Marketingové komunikace si dvě studentky stěžovaly na sexismus ve výkladu. Přesněji se v hodnocení kurzu objevilo: „méně sexismu při výkladu, někomu to nemusí připadat vtipné“ a „aby se vyučující lépe seznámil s feministickými a genderovými poznatky a vnímal je při výkladu, pokud narazí na genderová (=pohlavní nebo co?) témata“.

Sice by sem na konec stačilo teď napsat „to by člověk blil“, ale musím to ještě trochu rozvést. Blil bych z lidí, co si dovolí napsat podobné věci jenom díky tomu, že dotazník je anonymní a blil bych taky z lidí, kteří nepochopí legraci a brečí kvůli vtípku o reklamě na vložky, jak kdyby se jejich sestra jmenovala Gita.

P.S. Fakulta si zaslouží uznání, že podobnou věc zpřístupní v celé šíři. Ve Zlíně byli po zhodnocení uveřejněni jen ti nejlepší profesoři a předměty. Aby se náhodou nezjistilo, kdo svou práci dělá špatně…

P.P.S. Ještě si zaslouží vypíchnout perly jako “zvíšit počet hodin” nebo “kurs je dobrý” … inu i takoví lidé asi studují na VŠ. A teď mě někdo sejměte gramatickým rozborem mých vlastních příspěvků… 🙂

Categories
Můj milý deníčku

Guy Debord? Please, throw him overboard!

Tak mám za sebou první test na nové škole. Nechtěl jsem to podcenit, tak jsem se potřetí ve svém životě učil (poprvé – přijímačky na gympl, doma mě nutili počítat (!) Bělouna (!), podruhé – maturita, ale to byl proti Bělounovi kus koláče). Naštěstí z dobře zásobeného seznamu literatury pro tento předmět – pro zasmání:

Adoni, H.- Mane, S. (1984). Media and the Social Construction of Reality. Toward an Integration of Theory and Research. Pp. 323-340 in Communication Research, vol. 11, no. 3. Dostupné z databáze SAGE Full-text.

Adorno, T. (2003). The Culture Industry. London: Routledge.

Bělohradský, V. (2008). Proletáři všech spektáklů, spojte se. Pp. 11-40 in Foret, M., Lapčík, M., Orság, P. (eds.), Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.

Carpentier, N.; De Cleen, B. (2007). Bringing discourse theory into Media Studies. The aplicability of Discourse Theoretical Analysis (DTA) for the Study of media practices and discourses. Pp. 265-293 in Journal of Language and Politics, 6 (2).

Debord, G. (2007). Společnost spektáklu. Praha: Intu.

Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Cultural Studies. Keyworks. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).

Golding, P., Murdock, G. (1996). Culture, Communications and Political Economy. In: J. Curran, M. Gurevitch (eds). Mass Media and Society. London: Arnold.

Gunkel, D.J. (2003). Second thoughts: toward a critique of the digital divide. Pp. 499-522 in New media & society, vol. 5(4). Dostupné z databáze SAGE Full-text.

Kellner, D. (1992). Critical theory, Marxism, and modernity. Baltimore : Johns Hopkins University Press.

Kellner, D. (1994)(ed.). Baudrillard: a critical reader. Oxford: Blackwell. (Introduction, Chapter 1, Chapter 2; 1-67 + Chapter 9; 189-208)

Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.

Schulz, W. (2000). Proměny a funkce politické komunikace. Masová média a realita: Ptolemaiovské a kopernikovské pojetí. Pp. 24-40 in Jirák. J.-Říchová, B. (eds.), Politická komunikace a média. Praha: Karolinum

Street, J. (2001). Mass media, Politics and Democracy. London: Palgrave. (Part I, pp. 15-35)

Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)

Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.

Allen, R.C, Hill, A. (2004). The Television Studies Reader. London: Routledge. (pp. 367 – 457)

Allthusser, L. (2005). For Marx. London: Verso.

Baudrillard, J. (1999). Consumer Society. London: Sage. (pp. 99 – 187)

Benjamin, W. (1979). Umělecké dílo ve věku své mechanické reprodukovatelnosti. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon.

Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.

Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Bruin, M., Ross, K. (eds.) (2004). Gender and Newsroom Cultures. Identities at Work. Creskill, New Jersey: Hampton Press.

Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Communication Studies. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).

Herman, E. S. (2003).The Propaganda Model: A Retrospective. Propaganda, Politics, Power,

Friedman G. (1981). The Political Philosophy of the Frankfurt School. Cornell University Press.

Hall, S. (1979). Representation: Cultural Representations and Signifying Practices. London: Sage. (Chapter I: The Work of Representation, pp.13 – 74 )

Jay, M. (1996). Dialectical Imagination. Berkeley: University of California Press.

Lister, M. (2003). New Media: Critical Introduction. London: Routledge. (Pp. 9-159)

Macdonald, D. (1962). Against American Grain. New York: Random House

McChesney, R. (1989). The Political Economy of the Mass Media. Edward S. Herman interviewed by Robert W. McChesney. Monthly Review. Dostupné z: http://www.chomsky.info/onchomsky/198901–.htm

McChesney, R. (1999). Rich Media, Poor Democracy: Communication Politics in Dubious Times. Urbana: University of Illinois Press.

Mosco, V. (1996). The Political Economy of Communication. Rethinking and Renewal. London,

Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.

Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.

Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)

Štětka, V. (2006). Od imperialismu ke glokalizaci: paradigmatické proměny

Wayne, M. (2003). Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.

Weinmann, G. (2000). Communicating Unreality. London: Sage. (pp. 3-189)

Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.

jsme dostali za úkol přečíst k tomuto konkrétnímu testu jen pár titulů. Tady se musím pochválit,že jsem ze čtyř zadaných opravdu dva přečetl a do jednoho nahlédl. Ale bylo to pro mě jak od Churchilla – krev, pot a slzy. Tak třeba pán z nadpisu , autor knihy „Společnost spektáklu“, jehož teorii spektáklu vysvětlují na stránkách france.cz zhruba takto:

„Spektákl netvoří jen obrazy (šířené třeba televizí), ale daleko spíš ideologie, která tyto
a jim podobné obrazy umožňuje. Je to ideologie všeobecné fetišizace zboží, ideologie,
která funguje jako princip odcizení, pohlcení jednotlivců a reálného života sférou zdání a reprezentace. Kniha Společnost spektáklu je analýzou společnosti. Jejím cílem je ukázat a ozřejmit něco jako nevědomí spektakulární společnosti. Po přečtení Debordovy knihy už není tak snadné podléhat iluzím, spektáklu se už nedá věřit.“

Já nechci úplně řikat že je to nesmysl, přeci jen že žijeme v iluzi ví asi každý, kdo jen trochu čuchnul k reklamě a i většina lidí co k reklamě nečuchla, ale zrovna tak je jasný, že se s tim nedá zase tak moc dělat. A řešení pana autora – zastřelit se – to taky není to pravé.

Nicméně co mě baví, že se takovýmito věcmi zabývá ta samá fakulta, kde se jako další obor učí Marketingová komunikace a public relations. V knihovně se pak schází Strinati na jedné poličce s Kotlerem a to vypadá docela komicky. Když jsem je tak viděl vedle sebe, napadlo mě uspořádat takový akademický battle a házet po sobě těma knížkama, aby se ukázalo jestli mají pravdu tvůrci nebo odmítači komerce. No, ze své zkušenosti bych vsadil na MKPR – takový Tellis by v obdobném souboji měl nějakou váhu. 🙂

A protože život není jenom knihovna musím se zmínit, že jsem strávil úžasný víkend ve společnosti Jeanova Volva 850, jednoho zakouslého bezpečnostního šroubu, klíčů, nástavců, nakopnuté holeně, polské gola sady, rozšláplé hustilky, štěnice na prstu a ucházejících zimáků. Bylo to… imba. 🙂

Jeanova krabička na konec článku. Za odměnu pro vytrvalé čtenáře. :)
Jeanova krabička na konec článku. Za odměnu pro vytrvalé čtenáře. 🙂
Categories
Můj milý deníčku

FMK UTB, MSK vs. FSV UK, MS a PF UK (wtf? spíš omg!)

Dost bylo D1, dost bylo cestovaní vlakovými spoji s idiotskými názvy jako Beskyd, Šohaj, Galán, Vsacan nebo dokonce Košičan. Dost bylo Jirky Doseděla z ČSAD UH, dost bylo smradlavých autobusů Student Agency, dost bylo krmení nenasytného Passata. Dost jsem se totiž za poslední tři roky nacestoval a co Vám budu vykládat… měl jsem toho dost.

Bohužel jsem zároveň propásl možnost podat si přihlášku na studium „mastera“ někde v zahraničí a musel vybírat pouze mezi nabídkami v ČR, respektive v Praze protože další cestování (co takhle zkusit Hradišťan, Slovan nebo Punkvu?) nepřipadalo v úvahu. No, možná tu Punkvu bych snesl, ale jenom kvůli punkovému názvu. Nicméně jsem zamířil na FSV UK, kde jsem objevil obory „Žurnalistika“ a „Mediální studia“ a na FF (zapochyboval jsem nad sebou, to přiznám), kde jsem objevil „Nová média“ a na lákání Ondřeje ve stylu: „Hele já do tý školy nechodim a když už musim, tak to není zbytečný, protože tam je dost hospod okolo a nahoru pak jede tramvaj.“ jsem si podal přihlášku i na PF. Ve smyslu, že to by bylo, aby nebylo, když jsou čtyři možnosti, aby bylo … v ideálním případě jsem se teda měl na jednu školu dostat a jít tam. Jenže samozřejmě se to zkomplikovalo tím, že jsem se dostal všude (lůzři, které nevzali nikam nechť se nenávistivě projeví v komentářích) a musel si vybrat. Teď už vím, že jsem si vybral špatně, jenže byla to úplná Sofiina volba, to Vám teda řeknu a zkrátka každý rozhodnutí by bylo trochu špatný.

Zvolil jsem FSV UK, MS a PF UK. Proč takhle a ne jinak?

Vybíral jsem sofistikovaně:

FSV UK, Ž – psát mě sice docela baví, ale zároveň by mě nebavilo psát na objednávku, navíc novináři jsou žumpa, to řikal už pan Zeman a ten byl nějaká autorita (měřeno počtem vypité Becherovky). Takže ne.

FF, NM – tady mě zásadně odradily přijímačky, kdy jsem se nepohodl s komisí o tom jestli je VHS (!) nové médium nebo ne. Podle komise ano, podle mě už VHS nefrčí ani na hranicích Zambie s Tanzanií. Takže taky ne.

FSV UK, MS – znělo lépe. Přeci jen ten program je stejnej jako ve Zlíně a jinej obor? To se zvládne. Navíc Humus se vyjadřoval o bakalářském stupni poměrně pochvalně (načež tam odsud letos odešel). To si spolu ještě vyřídíme, hošánku!

PF UK – tady mě kupodivu nelákal jen Ondřejův popis studia. Hlavní motivací bylo být „na výši“, když má člověk řešit životní problémy. A životní problémy jsou nějaké pořád. Být JUDr. se prostě neztratí a navíc ten titul je docela cool. 🙂

No a jak to zatím vypadá?

FSV UK, MS je největší mordor teror. Začalo to tak nějak nenápadně, že mělo být nějaké předsemestrové soustředění ještě před zápisem, akorát o tom nebylo ve zvacím dopise k zápisu ani slovo. Takže to jsem propásl. Pak zápis, kdy FSV má v porovnání s PF úplně dementně vyřešený IS (něco jak STAG), kde si sice člověk navolí hodiny, ale ono mu je to neumí zobrazit, takže si je pak opisuje na papírek. IT ala předsamet. Navíc jsem sice vždycky dával za pravdu nejkontroverznějšímu zlínskému senátorovi, že při řešení problémů na studijním si člověk nepomůže, ale naopak zjistí, že má problémy další, ovšem co tady se děje, to je moc. Tak třeba jsem si zapsal předmět, ke kterému nebyly hodiny vypsané vůbec. A začal jsem pátrat, jak se to s ním má… na studijním neporadili, studijní proděkan nevěděl, vyučující (!) netušil, až paní docentka vedoucí katedru vysvětlila, že předmět sice je, ale vlastně není. Navíc už bohužel bylo po termínu, kdy si člověk mohl předměty volit, takže mi zároveň nenápadně sdělila, že jsem docela roura a proč jsem si to nezjistil dříve… na jejím místě bych se spíš ptal proč jim IS nefunguje tak jak má a proč vznikají takovéto situace.

A za další je to tu dost hrozný v tom, že výuka už není o tom, jak lidi zmasit přes média (odtud „masová média“), aby koupili/udělali to, co chceme my, ale naopak se tady bádá o tom, že média jsou špatná, áno, že neprezentují realitu tak jak je, ale že si jí upravují či vytvářejí a k vysvětlení se používá co nejvíce cizích slov, protože použít ta česká prostě není ono a jen ať se studenti podívají jak vypadá cizoslovný slovník. Ó, jak mě se stýská po té zlínské komerci! Vlastně Zlínu je tu podobný jen jeden předmět „Marketingová komunikace“ a pak je tu jedno takové MAVY, akorát trošku vylepšené (o cizí slova, samo). Další veselou komplikací spokojeného života se zdá být četba. Ve Zlíně bylo u předmětu tak 5-10 knížek a člověk měl jistotu, že když přijde do knihovny, tak tam třeba něco z těch knih bude a vlastně když šáhnul do přihrádky „Reklama, média a marketing“ (nebo jak se jmenovala), tak prostě vytáhl něco, co se mu tak jako tak hodilo. Tuna mají předměty klidně 40-50 knížek povinných či doporučených k přečtení. Pozor – ne dohromady, ale každý! Pochybuju, že to někdo dává, hlavně když ty knížky potom ve školní knihovně ani nejsou… tak možná si to nějací fanatici z netu objednávají, ale ehm…

„Palác“ Hollar (fakt tomu tak řikaj)
„Palác“ Hollar (fakt tomu tak řikaj)

PF UK je úplně něco jiného. U zápisu člověk dostal víc papíru než je v jednom balení Harmasanu a všechno bylo vysvětlené jako pro mimina. Takže dobrý, moje úroveň, dalo by se říct. K výuce toho zatim moc nemám, protože mě Ondřej koučuje z Francie a zakázal mi chodit na přednášky, že bych tím zbytečně plýtval čas svého života, takže ho poslouchám. Uvidíme jak se tento přístup bude líbit u zkoušek. Převládající dojem je, že je to taková továrnička na doktory (v prváku je nás snad 700), takže všechno je promáklý, ale běda jak chce někdo něco „jinak“.

Výhoda studia na PF UK? Můžete z okna koukat na parníčky!
Výhoda studia na PF UK? Můžete z okna koukat na parníčky!

Pokud někoho zajímá třeba srovnání jídelny (to má být na začátku, já vím), tak bohužel nemůžu sloužit, neb už nemám tolik odvahy co zamlada, kdy jsem do sebe házel jedno Zeložřádlo za druhým a do menz UK jsem se ještě nepodíval.

Jo, ještě dvě důležitý věci:

Spolužáci mě zrovna nenadchli. Plné školy studených čumáků. Ne že já bych byl zrovna teplý čumák, ale na FSV je to dané tím, že se lidé znali většinou předchozí tři roky a na právech jsou zase děcka (možná i „děcka pecka“, ale zas tak jsem to nezkoumal) těsně po gymplu a povídat si s nima o maturitě jde těžko, když už ani nevim z čeho a za kolik jsem to skládal. A taky je problém, že ve Zlíně člověk prostě potkával stejné lidi dennodeně ve škole a pak v Želvitě a pak ve Flipu (hehe) a pak ve vlaku domu, kdežto tady se to takhle úplně neděje.

A jako architektura – ta mě teda taky nebaví. Zvykl jsem si koukat na hranatý svět z okna pronajaté kostky a Praha se s tím prostě nedá srovnat. Navíc sice do Zlína to bylo daleko, ale pak už to bylo všude malé a blízko, kdežto tady jsou ty školy (obzvlášť PF UK) velké a mamutí a v centru Prahy se ztrácim a k tomu tam je spousta lidí. Volám fuj fuj fuj!

Kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, odpovím v komentářích. Nebo mail, ti co ho znají…