Categories
Anglie 2009-10

Label, LCR, LSUTV… WOW!

Takže – pokračujeme ve velebení místní Studentské Unie. Titulek se skládá z názvů médií vlastněných a provozovaných právě unií. Label je měsíčník o dění na univerzitě, LCR je zkratka pro Loughborough Campus Radio, které vzniklo už v roce 1973 jako pirátské médium, ale bylo časem legalizováno a dneska vysílá jednak online a rovněž na AM vlnách (ale chodí zvěsti, že se uchází o licenci na FM – držím palce) a pak je tu LSUTV, vlastní univerzitní televize, která je rovněž dostupná online a na televizním okruhu uvnitř univerzity. Kromě dokumentů a záznamů sportovních utkání univerzity produkuje hlavně zprávy (jednou za 14 dní) a reportáže z univerzitních nočních klubů (několikrát týdně). 🙂 Posledně zmiňovaný program je samozřejmě nejoblíbenější a dostalo se mu uznání i od profesionálních TV. WOW pak znamená Walk on Water a je to časopis Atletické Unie (součást SU). No a ještě SU vlastní malá nahrávací studia – Aura studios. 😀

Chtěl jsem tady z toho udělat televizi a vložit videa přímo do blogu, ale jelikož jsou příliš velká a já příliš líný, než abych vymýšlel jejich dynamické zmenšení, tak posílám jen odkazy.

Zkuste třeba:

Stěhování do kampusu, první dny, první parties (je to sice dva měsíce starý, ale je tam aspoň trochu vidět kampus)

Zvol si svůj sportovní klub…

nebo

Vlajkovou loď LSUTV – „Totty TV“ (uvádí moje spolužačky Sofia & Hannah)

A pokud se vám po shlédnutí těchto záběrů zdá, že studium v Anglii je jedna velká diskotéka, udělali jste si naprosto správný obrázek…

Categories
Anglie 2009-10

So far so good

Tak snad abych zase něco napsal, když mám za sebou „výročí“ dvou týdnů od výsadku. V domečku už jsme čtyři – já, Španělo-Mexičan Alex, a Angličani James a Alistair. Sice jsem trochu prskal, protože jsem si liboval, že budeme mít ve 2-3 lidech hodně místa a tajně dělal zálusk na větší pokoj, ale kluci jsou skvělí a zatím panuje totální pohoda a padli jsme si do oka… možná až moc. Ono Alex je totiž prototyp jižana, jak vystřižený z telenovely a řečeno s Ivánkem, je tady zkrátka ten „srdcař co to tmelí“. Tudíž nás tahá na každou party a hlavně sází jeden zaznamenáníhodný výrok za druhým ve stylu: „I wish our maid was here!“ (jakákoliv domácí práce) nebo „You know, there’s a girl I met in the morning.” (odpoledne, po jeho první přednášce) či „Oh you know the neighbour… she wanted me to invite her over in case we‘ve a party…“ (první setkaní se sousedkou). A když už jsem to nakousel, tak tedy něco o nočním životě…

Nights out@Lufbra – comprehensive handbook

Podle komentářů se sice zdá, že čtenáře zajímá kvalita výuky a akademická úroveň Loughborough university, nicméně pro toto téma ještě nedozrála vhodná doba. Rozhodl jsem se tedy zatím pro popis návštěv nočních klubů a zábavy britské mládeže očima Středoevropana, jehož jsem schopen již po několika málo seancích.

Večer začíná pre-drinkem, který se konzumuje doma/na koleji. Účelem je neutratit na party moc peněz a přijít již v dobré náladě. Na příkladě našeho domečku toto ilustruje James a jeho zásoba bíleho rumu, jež mu koupila jeho maminka (!) v rámci nákupu základního vybavení pro přežití. Poté následuje přesun do klubu, což je v naprosté vetšině pro studenty jeden z klubů v budově studentské unie – Cognito, Fusion nebo Room 1. V případě větších akcí jsou prostory klubů spojené. Buď jak buď, vždycky se čeká fronta. Půl hodiny minimálně, hodina běžně. Všem to přijde normální. Aby návštěvníci nevystřízlivěli, pobíhá okolo fronty člověk co prodává alkohol. Lidé ve frontě šlapou po odhozených lahvích a střepech. To taky přijde všem normální. Ovšem frontu hlídá minimálně deset lidí, aby někdo náhodou nepředbíhal, což mi vyvolalo vzpomínku na školní jídelnu naší ZŠ, kam jsem párkrát omylem zavítal. Akorát narozdíl od jídelny tady musíte u vstupu ukázat ID, a dost možná i přetrpět šacung, podle toho jak se dveřníkům líbíte.

Uvnitř pak hromada lidí, puch a v případě že zrovna nehraje nějaký hostující DJ, tak neuvěřitelně „cheesy“ hudba v podání studentských DJů. Dobře je vidět rozdíl mezi parties pro místní studenty a takzvaným „International Thursday“, kdy se konají (jaký div) party pro mezinárodní studenty. Tedy rozdíl… místní studenti jsou rozjetí celý týden, zatímco ti „mezinárodní“ (tvoření ve velké většině Asiaty a Indy) se přes týden chovájí nenápadně a rozjedou se nejvíce právě čtvrtek. Nicméně pak je průběh bohužel dost podobný … naprosto nekontrolované pití, s cílem co nejdřív se zlikvidovat (binge drinking), těžko pochopitelný pro někoho, kdo je zvyklý zajít si na pár piv, pobavit se s přáteli a dojít po dvou nohách domů. To je styl pití, který se tu moc nepěstuje – naopak, tady kdo se neválí při odchodu totálně našrot v odpadcích před klubem, neřve a nedělá nepořádek, jakoby snad ani nebyl. Obzvlášť pozoruhodné to je i kvůli tomu, že místní a většinou i mezinárodní slečny při čekání ve výše popsané frontě září dokonalostí, na sobě zásadně „minišaty“, vysoké podpatky, namalované obličeje a o tři hodiny později člověk vidí ty samé osoby po desítkách zvracet po campusu opřené o zeď nebo ležet na zemi a třást se zimou.

S tím samozřejmě souvisí i to, že je všude (citlivý čtenář promine) totálně nablito. Záchody v klubech, chodníky a už jsem viděl i pozvracený taneční parket. Chápu že jiný kraj = jiný mrav, ale fakt nemusím mít všechno. U klubů studentské unie má tak večer stabilně své místo jeden vůz ambulance, jehož posádka má zřejmě coby svůj hlavní úkol pumpovat studentům žaludky… aby jim šla práce pěkně od ruky, tak jim přímo nad hlavou plápolá plachta, oznamující že jste na půdě nejlepší anglické univerzity roku 2008. Zvláštní, no…