Moji přátelé Francois a Nela rozjeli sympatický start-up, který řeší problém nejednoho gurmána – dovoz potravin z Francie. „Sympatický start-up“ je sice takový malý oxymoron, ale co se dá dělat. Ono když je hlavní součastí něčeho webová stránka a sídlí to na pravděpodobně nejvíc hipsterském místě v Praze (http://cs.wikipedia.org/wiki/Budova_Elektrických_podniků), tak to prostě nemůže být nic jiného než start-up. A pokud ho provozují Nela a Francois, je zkrátka odsouzen k tomu být sympatický. Byznys model je neskutečně inovativní a spočívá v tom, že se seberou objednávky přes internet, pak se sedne do velkého auta jede se těch 500 nebo kolik kilometrů do prvního hypermarché za hranicema a tam se to všechno nakoupí. Doufám, že je teď nikdo nebude kopírovat, když jsem to prozradil. 🙂
Samozřejmě sortiment je poměrně omezený a Épicerie.cz nabízí hlavně trvanlivé potraviny (ústřice z trhu zatím opravdu nedováží), ale pokud má někdo nějakou libůstku, která se jinak v ČR špatně shání – třeba jako já grenadinový syrup nebo nejlepší sušenky k čaji ze St Michel-Chef-Chef, tak doporučuji.
Upozornění: Od provozovatelů Épicerie.cz za tento příspěvěk nic nedostávám. Ale ke své první objednávce jsem dostal malý dárek, takže se nedá říct, že bych nebyl koupený. 🙂
Po půl roce bych se zase mohl něco napsat. Rád bych přidal nějaké zápisky z cest, ale pracovní zápřah v továrně na zlo nakonec žádné velké cestování neumožnil. Tedy kromě pracovních výjezdu na docela zajímavá místa v ČR, o kterých tady však kvůli povinnosti uchovávat mlčenlivost nemůžu psát. Takže přidám aspoň obrázek, aby zvídavý čtenář viděl, kam se taky může kancelářská krysa z Prahy dostat a co může vidět:
Kupoval jsem klasicky s úmyslem držet přes šest měsíců (daně) a vypadá to, že jsem ten sektor chytil před jednou z vln, kdy šel nahoru, tak jsem přes SL zafixoval nějaký menší profit a nechávám volatilním lodičkám hodně volnosti – tak uvidíme, kam to vytáhnou. Zatím to vypadá, že se celkem snaží.
U některých obzvlášť dobře trefených investic (jako se povedlo třeba tady u Free Seas Inc.) pomalu uvažuju, že bych přešel na model “prodat tolik akcií, aby to zaplatilo nákupku” a celý zbytek pustit z hlavy a nechat trvale ať si dělá co chce. Uvidíme, možná časem – zatím mi nevadí sledovat to denně nebo alespoň několikrát do týdne – i když jak říkám – investiční horizont 6 měsíců a více.
Dále jsem poslední dobou jsem hodně zvažoval přesunout se z NYSE a NASDAQ více na OTC, jenomže jakkoliv mne Pink Sheets lákají, tak zároveň trpím výše popsanou informační úchylkou, kdy se před nákupem snažím nasát maximum informací – což je u této kategorie akcií trochu problém. Takže nakonec jsem rád, že to eBroker neumí standardně, ale musel bych kvůli tomu asi na pobočku – což jsem líný a tak se radši soustředím na dna velkých burz.
Jo, občas mám chuť sem posílat nějaké tipy na zajímavé akcie, ale zase nechci aby mi někdo nadával, že propálil peníze na svačiny. Takže zatím asi nebude nic… 🙂
Už jsem tady kdysi psal o své zálibě v akciích, která mě drží prakticky od mala. Ještě coby týnejžr na gymnáziu jsem zrušil prarodiči založenou vkladní knížku a (nemaje tehdy ještě reálné alternativy) svěřil peníze panu Lengálovi, kterému se prvních pár let (tak někdy do 07’) docela slušně dařilo těch pár desetikorun množit. Od krizového 08’ bylo jeho počínání spíše smutný příběh a ani diskuse k fondu na penize.cz už není co bývala. (Minimálně už tam nepíš můj diskutující-oblíbenec, který na každý pohyb fondu ať už hore či dole reagoval stále stejným: „To je bengál, pane Lengál!”). 🙂 Zkoušel jsem nanečisto nejrůznější investorské soutěže (Campus Challenge, XTB,…), nikdy žádnou nevyhrál, ale většinou zvládal zhodnotit o desítky procent a umístit se v širší špičce.
Put your money where your mouth is
Časem jsem tak dospěl k závěru, že bych si mohl zkusit svých pár desetikorun spravovat sám. Nakonec když mám někomu poradit, tak jsem vždycky nejchytřejší, tak proč ne sobě. Jenomže jak a do čeho investovat? Vlastně do čehokoliv – já se zaměřuju především na spotřební zboží a trochu na technologie. A jak? Většinou nastupuji po nějakém větším skoku dolů (nedávno jsem zjistil, že tomu investoři říkají „Buy The Dips“) a snažím se přijít čím byl způsobený a jestli to bylo důležité nebo ne… no a většinou zjistím, že trh to moc prožívá. 🙂 Baví mě fundamentální analýza, kterou v závěrečné fázi (po pročtení výroční zpráv, analýz a názorů, spočítání P/E, P/BV, mrknutí na insider transactions, atd.) vytuním o „data“ z Twitteru. Uvedu na příkladu – společnosti Green Mountain Coffee Roasters, která vyrábí kávovary Keurig a náplně do nich. Takže místo toho abych věštil z kávové sedliny jako někteří borci:
Tomuhle fakt nerozumim, nevěřim a kdo to dělá, tak je šarlatán... 🙂
Udělám si nějaký základní (fundamentální, chcete-li) přehled o společnosti, pro což je super http://www.google.com/finance?q=gmcr a http://finance.yahoo.com/q?s=GMCR který doplním o aktuální plky („data“ zní až moc sofistikovaně) z https://twitter.com/search?q=keurig. Důležité je, že v této fázi již nehledám informace o společnosti, ale o produktech společnosti – názory z Twitteru na investice mě moc nezajímají, jsou tam amatéři jako já. 🙂 Samozřejmě poměrně dobře se tohle dá použít u nejrůznějších (FM)CG, hůř třeba u těžařských společností, ale tak já žádnou v portfoliu nemám. Takhle třeba vypadal pohled na Vánoční chit-chat o produktu GMCR – kávovaru Keurig.
Když v půlce ledna vylezlo, že vánoční prodeje byly velmi dobré, nebyl jsem zase tak překvapený... 🙂
Má to háček?
Celou řadu. Zaprvé mé dosavadní úspěchy mohou být jenom náhoda, třeba se štěstí unavilo a sedlo na vola – fakt nevim… pořád je to tak trochu casino, jak říká můj oblíbenec Andrej Babiš. Zadruhé všechny ty mé „rádobyanalýzy“ žerou dost času, takže mám doslova vždycky jen pár titulů (a to téměř doslova, určitě ne více než pět), což všichni kdo investují odsuzují jako hazard. Zatřetí si nevěřím a dávám tam jen tolik peněz, abych neskákal z mostu, když bych o ně přišel – takže i když to nakonec v procentech vypadá slušně, tak milionář ještě nejsem. Začtvrté Kalda lepí rozpočet a chystá od 2014 poměrně zásadní změny v daních pro akciové obchody, čímž tahle sranda bude o něco méně legrační (doposud když člověk držel šest měsíců, tak byly zisky osvobozeny) – atakdále… nicméně když se daří, vypadá to pak nějak takhle:
Ale to je spíš výjimka – v průměru to dělá spíš desítky procent...
Úplně konkrétně jsem tuhle společnost kupoval poté, co je David Einhorn neskutečně poblil (částečně oprávněne) a zároveň poté, co jejich předseda správní rady udělal takovou lumpárnu, (které tedy upřímně já osobně docela rozumím), popsanou na fool.com:
At Green Mountain, the board “recently jettisoned founder and chairman Robert Stiller for violating the company’s own trading policies; a margin call triggered a sale during the restricted earnings period,” Alyce reported. “Apparently Stiller had used his shares as collateral for personal loans that were not of any particularly urgent personal nature, but rather to finance things like a 164-foot yacht and expensive real estate.”
Což je přesně typ zprávy, u které si trh může rvát vlasy (akcie šly postupně dolů skoro o deset procent), ale defakto imho vůbec není důležitá, když jim byznys frčí dál, vyrábí se, prodává se, akorát se holt vyměnil jeden – pravda asi poměrně důležitý – pajdulák. Zkrátka pravdu má Ivánek Horníků, když říká: jsou věci který jsou důležitý, a pak jsou tak další věci, který jsou důležitý… a to je to hlavní. 🙂
“Dívej tady zleva, tam sou madla jako kráva. Co? Neblázni, tady si můžu dát jednu ruku za záda a pude to. Průvodce? Hele i kdybych ho měl, tak ho nepotřebuju… to bude tak čtyřka. Sleduj, za dvě minuty jsem nahoře a chytám bronz.”
“Co je? Ses tam nějak zasek, ne? Já myslel, že touhle dobou už budeš chytat bronz…”
Jenomže opak je pravdou – touhle dobou už mám ztuhlé ruce, potím se, je pode mnou dvacet metrů a je mi do pláče.
“Haha, nemáš čeho chytit, jo? Tak to je dobrý! Vždyť jsi tam hlásil madla jako kráva. Nahoře nejsou, jo? Tak na tření, ne? Ty hele… a proč si nešel víc vpravo?”
Před nějakým časem jsem si na Srealitách všiml banneru Realitní komory České republiky, který se ostře vymezoval proti nejrůznějším „nešvarům“ v realitním odvětví. Pobaveně jsem se na stránky RKČR musel „dojít“ podívat. Samozřejmě dle očekávání jsou největší problémy českého realitního trhu prodeje, které se uskutečňují bez makléřů, bezplatná inzerce realit, ale dostává se i na „odstranění potřeby pořizování znaleckých posudků v oblasti realit“ nebo „hledání východiska a řešení v oblasti zřizování oddělených bankovních účtů na úschovy kupních cen“, což si překládám jako „rádi bychom monopol a rádi bychom vyběhli se znalci a advokáty“. 🙂
Nejlepší jsou ale argumenty v článku jakéhosi Dmitrije Michajlova, který píše, že v Evropě servery pro přímou inzerci vlastně ani neexistují, protože o ně není zájem:
Proč? Copak vy byste se vydali na túru po Himalájích bez průvodce? Pustili se do opravy převodovky bez automechanika?
Pochopil jsem ten zásadní problém, který s jejich přístupem mám, protože já bych se do výše uvedených aktivit s klidem pustil. 🙂
Jo a když jednou za sto let přispívám na blog… další zajímavou zprávou z odvětví je, že na Srealitách přestali ukazovat datum přidání inzerátu. Můžeme jen hádat, zdalipak v tom tato nová lobbistická skupinka má také své prsty. Osobně mi nejlepší na hledání realit přijde http://old.reality.cz/nemovitosti.shtml (kde je datum vložení stále dostupné) či případně Google a “site:sreality.cz keyword” – oboje totiž umožňuje hledání podle fulltextu, což je super pokud je hledaným objektem řekněme třeba “mlýn”, tak se člověk nemusí prohrabovat stovkami “komerčních nemovitostí” nebo “zemědělských objektů” či kam všude to ti realitní experti dokáží zařadit.
Chtěl jsem si stanovit nějaké cíle pro 2012, ale nakonec jsem na to nějak zapomněl a ono upřímně – aspoň si v budoucnu ušetřím to zklamání, jak jsem se zase k ničemu nedokopal. 🙂 Vyjímku (teď jsem si to po sobě přečetl a mám chuť to neopravit a konečně tuhle hloupou normu změnit… jo, nechávám!) učiníme v kategorii “koníčci”, kde je beztak úspěch nejpravděpodobnější:
1. Zaběhnout Jardův kopec pod devět minut. Nebo aspoň pod 9:15. Nebo aspoň ať letos neni lepší nikdo z kategorie “Muži 50+”. 🙂
2. La Dame blanche jsem odškrtnul, ale bohužel je to droga a mně by se líbilo i tohle, tak uvidíme…
Téma o kterém bych mohl mluvit dlouho, protože jsem v tomto oboru studovaný. Leč nebudu. Naopak, vyjádřím se krátce. Poměrně dost teď v médiích sleduju ANO2011 a Andreje Babiše. Přijde mi až neuvěřitelné, kolik nesmyslů kolem něj dokážou čeští novináři vypustit. Dvě největší perly za poslední týden:
ČRo 1 – Radiožurnál, rozhovor o akvizici United Bakeries:
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste už údajně do té transakce investoval zhruba 6 miliard dolarů?
Andrej BABIŠ, podnikatel, zakladatel iniciativy ANO 2011:
Ne, ježíšmarjá, vůbec, 6 miliard to je jako nesmysl, to samozřejmě napsala E15 a každý to opisuje.
Šest miliard dolarů? Sto patnáct miliard korun ? Tož to by byly hodně drahé pekárny…
Babiš nyní vyjmenovává výhody Agrofertu. Podle něj z koncernu těží zemědělci, kteří mají větší vliv v Bruselu.
Já jsem zachránil spoustu podniků, Otmu nebo Kostelec.
Fajn, přeslechnout se může každý, ale Babiš to rozváděl a mluvil o mlékárnách. Tudíž Olma, nikoliv Otma. Navíc by autoři ekonomické rubriky mohli vědět, že Otma (Hamé) není z Babišovy stáje.
V podstatě jediný zdroj, kde se u nás člověk něco dozví je Motejlek, i když i ten na svých stránkách dokáže vystavit blábol a i přes upozornění jej neupraví/nestáhne. A všichni dohromady se diví, že mají krizi a nikdo za jejich práci nechce platit…
Letos na jaře jsem se náhodou zmínil před svou sousedkou Áňou o skautském závodu „Napříč Prahou – přes tři jezy“ a následně jsem na celou událost zapomněl. Áňa mě zná poměrně dobře (chodili jsme spolu do MŠ, ZŠ, SŠ a VŠ), a tak koncem srpna správně odhadla, že už vůbec nevím, kterak jsem spolu o celé záležitosti mluvili a poslala celému svému adresáři „Kamarádi“ nabídku s účastí na tomto závodě.
Je samozřejmě s podivem, že Áňa vůbec má nějaký adresář „Kamarádi“ a je nanejvýš nepochopitelné, co v něm dělám já (že bych tam byl díky všemu, co jsem pro ni v životě vykonal?), ale prostě se stalo, že jsem nabídku dostal. Nejdřívě jsme si vyjasnili, čí je to vlastně nápad (můj), kdo je šéf (já) a kdo se cvakne u Karlova mostu (ona), a následně jsem ji celou akci nechal zařídit, protože já jsem organizátor nikdy nebyl a Áňa naopak ráda říká lidem, co mají dělat.
Byl jsem tedy přihlášen do závodu, v posádce se svým kamarádem Matějem. Matěj je rovněž můj dlouholetý kamarád, ale narozdíl od Áni je to milý a elegantní člověk. Mezi jeho záliby patří dumpster diving a vydávání podivné hudby (hardcore-crust-punk) pod hlavičkou vlastního labelu „Člověk“. Krom jiného je také kromobyčejně spolehlivý.To se potvrdilo pár dní před závodem, kdy přišla SMS s obsahem: „Komplikace! Jsem v Gruzii a mám angínu. Matěj“. Jak nečekané!
Další důležitou osobou v tomto příběhu je můj kamarád Ondřej. Ten trpí v partnerském svazku s jistým člověkem, kterého zde budu označovat pseudonymem kapitán Kvasinka. Útrapy života s touto osobou musí být obrovské, neb Ondřej se nedávno narychlo odstěhoval do Francie a na mě se obrátil s „malou prosbou“ (jak je ostatně jeho zvykem). „Mělo by to vypadat jako nehoda“, nahodil Ondřej a mě došlo, co se ode mě čeká. Teď jen kde sebrat ve Vltavě dostatečně velký ledovec a jak vyváznout se zdravou kůží.
Osudný den jsem byl připravený v loděnici, Áňa byla v organizátorském živlu a nakonec dorazil i kapitán Kvasinka. Šel jsem na to od lesa a zkoušel to s pivem (strategie: jedno, druhý, třetí, pádlem po hlavě a Kvasinka mezi kapry). Pivo však došlo dřívě než jsem vystál frontu a já musel strategii narychlo změnit. Rozhodl jsem se prozatím vyčkávat a využít až obtížného jezu „Karlovka“ u Karlova mostu, k zinscenování osudné nehody. Zpočátku se to zdálo jako dobře zvolená taktika, ale po chvíli jsem začal ztrácet půdu pod nohama. To když mě Kvasinka donutila v lodi klečet (!) a urážela nebývalým způsobem („fňukáš mi tady jako Ondřej“). Ten však zatím popíjel Pernod-Ricard Perrier-Jouet ve Štrasburku a netrpělive čekal na zprávy z Prahy.
Bohužel, to co se na jezu nakonec odehrálo, předčilo i mé nejhorší představy. Začal jsem dobře: najel jsem rovně a přesto dostal loď pod vodu. Ačkoliv pro diváky to vypadalo jako obyčejné „cvaknutí“, byl to ve skutečnosti brilantně provedený manévr. Všechno šlo jako na drátkách, dokud se neobjevil člun pražské Vódní záchranné služby plný záchranářů, kteří se nás rozhodli zachránit. Člověk má nějakou strategii a oni si ho klidně vyloví. Ale kdyby jen to… oni nejdřív vylovili Kvasinku a až potom mě! Absolutní provar!
P.S. Ondřeji, zatím se z exilu nevracej. Není tu bezpečno. Zkusíme s Petrem ten Krompach. Máme v Oybinu vyhlídlé nějaké skalky a horolezectví je nebezpečný sport…
Jednou za půl roku by mohl na blog přispět i takový lempl jako jsem já. To by se ovšem něco muselo dít. Samozřejmě bych tady mohl psát o tom, kterak trávím dny zavřený s právnickými materiály na 1.SSZK, abych následně vyměknul a ze státnice se odhlásil, ale nechci nudit. Tak přidávám aspoň fotku z letního bytu a doporučení na Valle d’Aosta/Vallée d’Aoste. Je to Itálie se vším tím troubením, mírným bordýlkem, výborným jídlem a moc milými lidmi. Oproti jiným regionům má ovšem tu vyhodu, že když člověka přestane bavit konverzace v italštině (Tedesco? No, Ceco! Praga? Si! Praga bella! Si, grazie!), tak se v pohodě domluví francouzsky, protože se jedná o dvojjazyčný region a i škola tam má na sobě napsáno Ecole Primaire / Scuola Elementare. Navíc hory tam mají krásné a ubytovací kapacity jedna báseň – však posuďte sami:
Zabrousil jsem včera na stránky „časopisu studentů FSV“ a tam byla poměrně zajímává zpráva o tom, že podoba nového webu FSV od společnosti Motion Media unikla na veřejnost. To mě samozřejmě zaujalo. Když něco uniká, tak je to totiž vždycky zajímavý. Čpavek do vzduchu, dokumenty z americké ambasády nebo Julian před policií – každý únik má své obecenstvo jisté.
Zatímco se šéfredaktorka Sociálu v článku pustila do přemítání o estetice nového webu (ten nový je svěží, zatímco ten starý… ten svěží není!) mě zaujala jiná věc – zmínka o externích odbornících, kteří mimo jiné seděli v komisi jež web vybírala. Jedním z nich měl být někdo z týdeníku Marketing a média. No, každý kdo někdy prošel po Smetanově nábřeží tuší, že týdeník M&M je fakultě externí asi jako já hospodě U Tří lip. Celé je to o to vtipnější, že ona osoba v komisi je PhDr. Martina Vojtěchovská Ph.D., která je mimo jiné spoluautorkou publikace „Metody výzkumu médií“ spolu s PhDr. Tomášem Trampotou Ph.D. (který je zase odborníkem interním). Budiž, český mediální rybník je malý a tohle ještě není nic proti ničemu.
Pak jsem se ale podíval, kdo dělal již dříve stránky jednotlivých institutů, protože jen IKSŽ, IPS a ISS mají weby takříkajíc na stejném (fakultním) základu, kdežto IES, a IMS mají weby rozdílné. Nuže, weby IES a IMS má na svědomí… správně, společnost Motion Media.
Webové stránky IES - developed by Motion MediaWebové stránky IMS - designed by Motion Media (pro změnu)
Větříte? Bude hůř. Nedalo mi to a ozval jsem se svému kamarádovi, který média sice nestuduje, ale zato v nich pracuje a má přehled: „Ty draku, mě se to nějak nezdá že tahle firma tý naší fakultě dělá jeden web za druhym. Nemyslíš, že to je nějaký cinklý?“ … „No vždyť ten majitel tam vocaď vylez, tak kdo by to měl dělat? Tys byl vždycky chytrej kluk, tak si to dej dohromady…“ No a ono fakt:
... v mezinárodním právu se tomu říká 'genuine link' 🙂
Moc tomu nerozumím… potřebuje každý institut svůj web? Je web především pro studenty nebo pro uchazeče? Nebylo by tedy lepší pro uchazeče udělat nějakou naleštěnou microsite (máme-li pocit, že o ni uchazeči stojí) a pro studenty obyčejný přehledný web? Nebo prostě používat pro komunikaci se studenty ISu (modul Nástěnka)? Kolik už služby této firmy vlastně fakultu (její instituty) stály a kolik ji ještě budou stát? Do těchto věcí nemluví senát? Dělají ti senátoři něco? Pokud tedy nutně potřebujeme nový web, není lepší udělat focus group s cílovou skupinou (když bychom si určili, kdo jí opravdu je) než spoléhat na nějaké radobyexterní odborníky? Co ty ostatní návrhy, viděl je někdo jiný než komise? Je to teda cinklý nebo ne? 🙂 Buď jak buď… mám pocit, že panu děkanovi se tato soutěž moc nepovedla. Knížku na doma si z knihovny prakticky nepůjčíte (nejsou peníze=nejsou knížky), ale web máme holt frikulínský (a navíc ne jeden).
EDIT: Abych to tady nějak zakončil – poslal jsem celou záležitost jako podnět Akademickému senátu FSV. Ptal jsem se víceméně na otázky z minulého odstavce a vedení přislíbilo na zasedání AS 8.2. svou účast. Budiž jim přičteno k dobru, že opravdu dorazili a měli snahu na otázky odpovědět. Rovněž se jim dá přičíst k dobru i fakt, že (podle papírových návrhů, které mi proděkan Láb ochotně ukázal) byl návrh Motion Media opravdu jedním z nejlepších. Osobně se mi možná líbil více grafický návrh, který skončil jako druhý v pořadí, ale chápu výtku komise, že předkladatel nemá dostatečné reference. To by bylo v pořádku, kdyby zároveň vedení jedním dechem nedodávalo, že Motion Media významně pomohl fakt, že již měla reference z IES. Dále byl označen vztah, kdy fakulta zadává zakázky svým absolventům za „alumni spolupráci”, s čímž rovněž nemohu souhlasit. Pod dobrými vztahy s absolventy si dokážu představit např. zajímavé přednášky z jejich praxe, ale nemyslím, že obchodní spolupráce je tím pravým. Když nic jiného, nevypadá to dle mého soudu úplně dobře. Čímž se dostáváme ke smlouvám a penězům.
Pro mě je naprosto nepochopitelné, že můj zájem podívat se na smlouvy s Motion Media vyvolá div ne paniku. Předseda AS Cahlík se ve svém mailu v podkladech pro zasedání vyjádří o zveřejnění smluv jako o „naprosto neobvyklém“ požadavku, jeden ze senátorů (tuším, že to byl senátor Červinka, ale nerad bych se pletl) je na zasedání opakovaně označí za „interní dokument“. Proč? Dnes a denně se všude skloňuje transparentnost, ale když má být průhledná fakulta, tak je to neobvyklé? Zveřejnovat chtějí všichni, jenom ne FSV? Jediný problém který v tom vidím je dalším administrativní zátěž… tu samozřejmě popřít nemůžu.
Ale ještě zpět k číslům: jestli jsem si poznamenal správně, tak FSV a její jednotlivé instituty zaplatily za uplynulý rok společnosti Motion Media částku 235.000,- Kč. Z čehož bylo 40k za soutěž, 16k za další úpravy nového webu po soutěži, 55k platí IES FSV za „správu“ svých stránek, zbytek je za nejrůznější grafické práce, letáky atd. Znovu – osobně mi to přijde hodně. Webové stránky přece nejsou automobil italské výroby, že by se do nich muselo dát co chvíli padesát tisíc, aby se udržely v chodu. Nebo se každá novinka z Opletalovy posílá e-mailem oné společnosti a ta ji umísťuje na internet? Rovněž mě jeden ze senátorů pobavil, když přišel s argumentem, že co si dělá IES je jen jejich věc (a mě to nemusí zajímat). Ano jistě… nechť si třeba sypou zlaťáky z oken. Studenti IES budou jistě výskat radostí. 🙂
Na závěr si vzal opět slovo děkan a kromě informace, že v současné době FSV žádnou smlouvu s Motion Media nemá (a nikdo tedy nemůže zaručit, že další úpravy webu FSV nebudou stát x desítek tisíc?) zmiňoval, že dělají pro transparentnost maximum a proč se nikdo nerozčiloval v minulosti, když byly evidentně předražené některé fakultní zakázky (uváděl jakousi extrémně předraženou zápůjčku lešení) – inu je to jednoduché – začarovaný kruh. Těch hlídacích psů by se mezi studenty jistě našlo dost, ale pokud nemají k těmto informacím přístup, tak můžou jen vrčet v koutě, nebo štěkat naprázdno…
