Categories
Můj milý deníčku

Luxusní úchylárna

Milíčovský les + tma + kontroly + mapa + baterka + pár soupeřů + jedna koedukovaná partnerka = recept na vtipné strávení středeční noci.
To bylo tak – ve středu nám naše milovaná uni pořádála Rektorský den sportu. Což je den, kdy se neučí a místo toho se pořádájí různé sportovní akce, které využívá minimum studentů. Což je mimochodem škoda.
Já jsem si sportovní nabídky povšimnul na nástěnce ve vestibulu PF a hned běžel na http://rektorskyden.cuni.cz/ , kde byl seznam možností A když jsem se pak ve svých 23 letech rozhodoval co si vybrat, „noční orientační běh koedukovaných dvojic” byla jasná volba. Znělo to totiž dostatečně tajemně a hlavně jsem nevěděl, co znamená to „koedukovaných”, takže o důvod víc, proč do toho jít…. není nad skoky do neznáme vody.
A že jsem se sakra trefil. První věta základních propozic oznamovala něco v tom smyslu, že se jedná o tradiční skórelauf, avšak s velmi netradičními prvky. Pak nějaký blbosti o lampionech, co nesvítí, kleštích (?) a tak…. nic co by stálo byť jen za přečtení. Jedná se přece o nějaký proběhnutí v lese, tak co?
Nadešel čas sehnat partnerku. Tady jsem kupodivu rovněž slavil úspěch hned napoprvé, neboť M (ta byla taky jasnou volbou 🙂 jsem nabídkou vyvedl z míry do té míry, že vlastně se svojí účastí souhlasila nebo minimálně neprotestovala. Chudák nevěděla do čeho jde, nicméně jsme utvořili tým 2.LF UK a FSV&PF UK. Pravděpodobně jediný v soutěži, kterou jinak ovládá FTVS a MFF.
Další upřesňující propozice přišly obratem e-mailem. Obsahovaly hlavně seznam kontrol s legračními názvy jako: hluboká jáma, obří bažina, vysoká tráva nebo zarostlá světlina. To mi dala M za úkol vytisknout, nicméně jsem to nepovažoval za důležité (a taky mi došel toner).
Tady už se pomalu přesouváme na start závodu, respektive bychom se přesouvali, kdybych ty papíry fakt vytisknul. Takhle se stalo, že jsme se cestou na start poprvé ztratili. Naštěstí jsme potkali nějaké losery, co nám poradili kam jít. My jsme je na oplátku lehce zastrašili výčtem našich sportovních úspěchu a okázale předváděli naši sálovou obuv (ve stylu: na takové proběhnutí se ani nepřevlékám z domácího).
No, závod začal něco po deváté a byl to fičák, jak říkali Vyvolení. První kontrolu jsme našli ještě snadno (M1: kam běžíme? M2: za davem, dělej!), s druhou už byl problém. Zjistil jsem totiž, že baterky v čelovce, o kterých bratr prohlásil, že jsou skoro nové byly opravdu jenom skoro. Hlubokou jámu jsem tak sice našel, ovšem zcela jinou než jsem měl v plánu. Následně jsem nedobrovolně ozkoušel i další lákadla jako rozlehlý mokřad či lepivé bahno a zachránil mě až výrazný strom. Respektive jeho neméně výrazná větev. V mém oku. Nevadí, kontrola se počítá, dělám díru do papíru a sprintujeme dál. Tedy sprint… M se po chvíli drží za bok a snaží se vyzvracet své plíce. Mě se běží pěkně, jarní kilometry v Šárce dělají své. Ovšem na koni jsem jen do chvíle, než se M zeptá, kde zrovna jsme a kam teď běžíme. Což je otázka vrcholně nevhodná, nejen proto, že jsem v onom lese nikdy nebyl, ale i proto, že je tma, já nemám (kompas, buzolu? to, jak ukazuje sever a všichni okolo to měli) a hlavně proto, že po jejím vyřčení vypadám jako blbec, co se ztratí i při procházce v parku. Nastane tedy zhruba následující rozhovor – M1: doleva, určitě doleva! M2: určitě? M1: no já myslim… možná, nebo… co, doprava? M2: tak kam? M1: já nevim! M2: co rovně? M1: OK! Rovněž se snažím žoviálně zapříst rozhovor o naší pozici s okolními běžci, neboť nás co chvíli nějaká dvojice předbíhá a já beru celou záležitost stále především jako společenskou událost. Partnerku tím ale pobuřuji a jsem umlčen. Prý mi stejně nikdo neporadí, neboť to jsou soupeři.
Nakonec nalézáme okraj lesa a vyvíjíme strategii neopouštět hlavní cestičku, vedoucí po něm. Sice se člověk víc naběhá, ale zase nehrozí další výrazná větev či bezedná propast. Po finálovém kousku, kdy jsem – hledaje šestku – proběhl kopřivovým polem, už raději otáčíme k cíli. Po doběhu napjatě očekávám výsledky (vyhlašují se tři nejlepší dvojice), ale M tvrdí, že to se nás prý netýká a jedeme domů. Bylo to super! Tak zas někdy!

EDIT: Výsledky dorazily! Jsme 28. ze 74! Kdybychom se trochu připravili… nechci ani domyslet. 🙂

Categories
Můj milý deníčku

Afghánistán, Irák, Velká Británie…

Modří už vědí – dnes bude řeč o zahraničních misích (téma jsme ostatně nakousli v komentářích u jednoho z předešlých příspěvků).

Jelikož jsem asi poslední člověk na planetě, který neabsolvoval program Erasmus, rozhodl jsem se to letos napravit a podal hned tři přihlášky. Ucházel jsem se o studium ve finském městečku Jyväskylä, na jedné z top10 anglických univerzit – Loughborough a francouzské škole pro prezidenty – Institut d’études politiques de Paris (aka Sciences Po). Měl jsem v hlavě připravený krásný článek, že jdu studovat na Sciences Po a zařadím se tak mezi kluky jako Jacques Chirac nebo François Mitterrand, jenomže už po přijímacím pohovoru, který končil mým: „Je ne sais plus, je suis désolé…“ mi bylo jasné, že rovněž přítomní absolventi česko-francouzských bilingvních gymnázií tentokrát zřejmě dočůrají o notný kus dál než já.
Takže byla ve hře Anglie a Finsko. Výběrové řízení na obě jsem vyhrál, takže zase zbývalo „akorát“ se rozhodnout. A opět těžká volba. Finsko/Anglie = Šípkovou/Se zelím. 🙂 Pro Finsko hrály lepší předměty, nádherná příroda a taky to, že jsem tam zatím nikdy nebyl. Pro Anglii samozřejmě tradice, kvalita školy, jazyk, etc… Otravoval jsem s tím kde koho, každý radil, ale nikdo vlastně nepomohl, akorát Senátor neúnavně, že Anglie, Anglie, Anglie. Tak jsem to tam poslal. Jestli budu Ondrovi posílat z UK hatemail nebo basy Guinessů se zkrátka ukáže až časem. Ještě mě ale musí partnerská univerzita akceptovat, což bude možná taky oříšek, protože už jsem je začal zásobovat drzými dotazy typu zda-li je možné udělat si u nich rovnou M.A. titul, když už se tam budu ten rok flákat, apod.

Rovněž jsem si vypracoval následující plán korespondující zhruba s průběhem akademického roku:

Podzim, příjezd do UK – kupujeme Defendra
Vánoce, prázdniny – vezeme Defíka domů (European roadshow)
Jaro návrat do UK – kupjeme Jaguar XJS (5.3 V12, nic menšího nemá cenu)
Konec roku – vezeme XJS domů (European roadshow vol. 2)

Máma o tom ještě neví. 🙂

A taky se bohužel ještě neví, kdo to zaplatí.

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Nepíšu? Píšu, ale jinam…

Aneb Markův příspěvek do blogu “„mediálních proroků”. 🙂 Na téma „placený obsah vs. reklama na webových stránkách” – povinná záležitost do školy, ale když už jsem si s tím dal tu práci… třeba by to někoho mohlo zajímat:  http://medialniproroci.blogspot.com/2009/04/platit-ci-neplatit-to-je-to-oc-jde.html

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Nepíšu? Píšu, ale jinam…

Aneb Markův příspěvek do blogu “„mediálních proroků”. 🙂 Na téma „placený obsah vs. reklama na webových stránkách” – povinná záležitost do školy, ale když už jsem si s tím dal tu práci… třeba by to někoho mohlo zajímat:  http://medialniproroci.blogspot.com/2009/04/platit-ci-neplatit-to-je-to-oc-jde.html

Categories
Můj milý deníčku

FMK UTB, MSK vs. FSV UK, MS a PF UK (wtf? spíš omg!)

Dost bylo D1, dost bylo cestovaní vlakovými spoji s idiotskými názvy jako Beskyd, Šohaj, Galán, Vsacan nebo dokonce Košičan. Dost bylo Jirky Doseděla z ČSAD UH, dost bylo smradlavých autobusů Student Agency, dost bylo krmení nenasytného Passata. Dost jsem se totiž za poslední tři roky nacestoval a co Vám budu vykládat… měl jsem toho dost.

Bohužel jsem zároveň propásl možnost podat si přihlášku na studium „mastera“ někde v zahraničí a musel vybírat pouze mezi nabídkami v ČR, respektive v Praze protože další cestování (co takhle zkusit Hradišťan, Slovan nebo Punkvu?) nepřipadalo v úvahu. No, možná tu Punkvu bych snesl, ale jenom kvůli punkovému názvu. Nicméně jsem zamířil na FSV UK, kde jsem objevil obory „Žurnalistika“ a „Mediální studia“ a na FF (zapochyboval jsem nad sebou, to přiznám), kde jsem objevil „Nová média“ a na lákání Ondřeje ve stylu: „Hele já do tý školy nechodim a když už musim, tak to není zbytečný, protože tam je dost hospod okolo a nahoru pak jede tramvaj.“ jsem si podal přihlášku i na PF. Ve smyslu, že to by bylo, aby nebylo, když jsou čtyři možnosti, aby bylo … v ideálním případě jsem se teda měl na jednu školu dostat a jít tam. Jenže samozřejmě se to zkomplikovalo tím, že jsem se dostal všude (lůzři, které nevzali nikam nechť se nenávistivě projeví v komentářích) a musel si vybrat. Teď už vím, že jsem si vybral špatně, jenže byla to úplná Sofiina volba, to Vám teda řeknu a zkrátka každý rozhodnutí by bylo trochu špatný.

Zvolil jsem FSV UK, MS a PF UK. Proč takhle a ne jinak?

Vybíral jsem sofistikovaně:

FSV UK, Ž – psát mě sice docela baví, ale zároveň by mě nebavilo psát na objednávku, navíc novináři jsou žumpa, to řikal už pan Zeman a ten byl nějaká autorita (měřeno počtem vypité Becherovky). Takže ne.

FF, NM – tady mě zásadně odradily přijímačky, kdy jsem se nepohodl s komisí o tom jestli je VHS (!) nové médium nebo ne. Podle komise ano, podle mě už VHS nefrčí ani na hranicích Zambie s Tanzanií. Takže taky ne.

FSV UK, MS – znělo lépe. Přeci jen ten program je stejnej jako ve Zlíně a jinej obor? To se zvládne. Navíc Humus se vyjadřoval o bakalářském stupni poměrně pochvalně (načež tam odsud letos odešel). To si spolu ještě vyřídíme, hošánku!

PF UK – tady mě kupodivu nelákal jen Ondřejův popis studia. Hlavní motivací bylo být „na výši“, když má člověk řešit životní problémy. A životní problémy jsou nějaké pořád. Být JUDr. se prostě neztratí a navíc ten titul je docela cool. 🙂

No a jak to zatím vypadá?

FSV UK, MS je největší mordor teror. Začalo to tak nějak nenápadně, že mělo být nějaké předsemestrové soustředění ještě před zápisem, akorát o tom nebylo ve zvacím dopise k zápisu ani slovo. Takže to jsem propásl. Pak zápis, kdy FSV má v porovnání s PF úplně dementně vyřešený IS (něco jak STAG), kde si sice člověk navolí hodiny, ale ono mu je to neumí zobrazit, takže si je pak opisuje na papírek. IT ala předsamet. Navíc jsem sice vždycky dával za pravdu nejkontroverznějšímu zlínskému senátorovi, že při řešení problémů na studijním si člověk nepomůže, ale naopak zjistí, že má problémy další, ovšem co tady se děje, to je moc. Tak třeba jsem si zapsal předmět, ke kterému nebyly hodiny vypsané vůbec. A začal jsem pátrat, jak se to s ním má… na studijním neporadili, studijní proděkan nevěděl, vyučující (!) netušil, až paní docentka vedoucí katedru vysvětlila, že předmět sice je, ale vlastně není. Navíc už bohužel bylo po termínu, kdy si člověk mohl předměty volit, takže mi zároveň nenápadně sdělila, že jsem docela roura a proč jsem si to nezjistil dříve… na jejím místě bych se spíš ptal proč jim IS nefunguje tak jak má a proč vznikají takovéto situace.

A za další je to tu dost hrozný v tom, že výuka už není o tom, jak lidi zmasit přes média (odtud „masová média“), aby koupili/udělali to, co chceme my, ale naopak se tady bádá o tom, že média jsou špatná, áno, že neprezentují realitu tak jak je, ale že si jí upravují či vytvářejí a k vysvětlení se používá co nejvíce cizích slov, protože použít ta česká prostě není ono a jen ať se studenti podívají jak vypadá cizoslovný slovník. Ó, jak mě se stýská po té zlínské komerci! Vlastně Zlínu je tu podobný jen jeden předmět „Marketingová komunikace“ a pak je tu jedno takové MAVY, akorát trošku vylepšené (o cizí slova, samo). Další veselou komplikací spokojeného života se zdá být četba. Ve Zlíně bylo u předmětu tak 5-10 knížek a člověk měl jistotu, že když přijde do knihovny, tak tam třeba něco z těch knih bude a vlastně když šáhnul do přihrádky „Reklama, média a marketing“ (nebo jak se jmenovala), tak prostě vytáhl něco, co se mu tak jako tak hodilo. Tuna mají předměty klidně 40-50 knížek povinných či doporučených k přečtení. Pozor – ne dohromady, ale každý! Pochybuju, že to někdo dává, hlavně když ty knížky potom ve školní knihovně ani nejsou… tak možná si to nějací fanatici z netu objednávají, ale ehm…

„Palác“ Hollar (fakt tomu tak řikaj)
„Palác“ Hollar (fakt tomu tak řikaj)

PF UK je úplně něco jiného. U zápisu člověk dostal víc papíru než je v jednom balení Harmasanu a všechno bylo vysvětlené jako pro mimina. Takže dobrý, moje úroveň, dalo by se říct. K výuce toho zatim moc nemám, protože mě Ondřej koučuje z Francie a zakázal mi chodit na přednášky, že bych tím zbytečně plýtval čas svého života, takže ho poslouchám. Uvidíme jak se tento přístup bude líbit u zkoušek. Převládající dojem je, že je to taková továrnička na doktory (v prváku je nás snad 700), takže všechno je promáklý, ale běda jak chce někdo něco „jinak“.

Výhoda studia na PF UK? Můžete z okna koukat na parníčky!
Výhoda studia na PF UK? Můžete z okna koukat na parníčky!

Pokud někoho zajímá třeba srovnání jídelny (to má být na začátku, já vím), tak bohužel nemůžu sloužit, neb už nemám tolik odvahy co zamlada, kdy jsem do sebe házel jedno Zeložřádlo za druhým a do menz UK jsem se ještě nepodíval.

Jo, ještě dvě důležitý věci:

Spolužáci mě zrovna nenadchli. Plné školy studených čumáků. Ne že já bych byl zrovna teplý čumák, ale na FSV je to dané tím, že se lidé znali většinou předchozí tři roky a na právech jsou zase děcka (možná i „děcka pecka“, ale zas tak jsem to nezkoumal) těsně po gymplu a povídat si s nima o maturitě jde těžko, když už ani nevim z čeho a za kolik jsem to skládal. A taky je problém, že ve Zlíně člověk prostě potkával stejné lidi dennodeně ve škole a pak v Želvitě a pak ve Flipu (hehe) a pak ve vlaku domu, kdežto tady se to takhle úplně neděje.

A jako architektura – ta mě teda taky nebaví. Zvykl jsem si koukat na hranatý svět z okna pronajaté kostky a Praha se s tím prostě nedá srovnat. Navíc sice do Zlína to bylo daleko, ale pak už to bylo všude malé a blízko, kdežto tady jsou ty školy (obzvlášť PF UK) velké a mamutí a v centru Prahy se ztrácim a k tomu tam je spousta lidí. Volám fuj fuj fuj!

Kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, odpovím v komentářích. Nebo mail, ti co ho znají…