Ve středu jsme tady měli velkou oslavu mezinárodního studenstva a zároveň den středoevropské řevnivosti (ten jsme si z toho udělali neoficiálně). Začali si Rakušani, když měli narážky, že proč máme vlastní stánek, když bychom zrovna tak mohli být součástí toho jejich… což je samozřejmě provokace, která se přejít nedá a tak jsem na oplátku všechny návštěvníky naší prezentace instruoval, že za rohem má stánek Australia a vystavují klokany. Po dvaceti minutách a třiceti dotazech na klokany došlo i jódlujícím Tyrolákům, že něco není v pořádku a vrátili se zpět, tentokrát s poněkud slabší výtkou – prý nám chybí Kaiser Franz Josef I, respektive jeho portrét. Na to by se dálo krásně odpovědět podle Haška, nicméně jsem se radši rovněž vydal zkontrolovat stánek rakouský: „Mozart gut, Schwarzenegger OK… aber wo ist Herr Fritzl?“ Jen se na mě vyděšeně podívali a dali pokoj. 1:0 pro ČR, a to jsem měl ještě v záloze elektrárnu. 🙂
Obdobnou přestřelku jsme absolvovali i s Polskem, protože – a to se podržte – Poláci se domnívají, že pivo Tyskie je lepší než česká piva. S takovým nehorázným tvrzením bych samozřejmě souhlasil pouze za předpokladu, že by mi Andrzej, Kasia i Jaroslaw odpřísahali na papežovu smrt, že se z nich od zítřka stanou rozumní lidé – ateisté. Nevím, říká se že Poláci jsou dobří obchodníci a moje nabídka se mi zdála férová – odpovědí mi však byly další vyděšené obličeje a tak jsem pro ČR získal celkem snadno vítězství ve středoevropské lize primitivního nacionalismu.
Ne se všemi národy však máme tak složité vztahy. Naproti měli stánek Italové a těm se české zvyky a kultura velice zalíbily. Hlavně chlapci se zajímali o české velikonoce a pomlázka jim přirostla k srdci. Zvláštní cenu ovšem vyhrávají Kypřané – dorazili pozdě, se stavbou stánku se nijak zvlášť neobtěžovali, vylepili dva obrázky vystřihlé z katalogu cestovní kanceláře a začali pít. Především kyperskou vínovici a rovněž takovou tu pálenku z vylisovaných hroznů – ta kyperská se jmenuje Zivania. Zhruba po hodině začali tancovat a zpívat, pak stánek opustili a za vzájemného podpírání se motali po celém areálu studentské unie. Nakonec se vrátili, objali nás a nenápadně se vytratili, aniž by se příliš zabývali úklidem svého místa. Jak celá ta událost vypadala se můžete podívat v obrazech:
