Categories
Média, reklama, lži a tak...

Markova sofistikovaná předvolební analýza

Ta grafiku u předsednictví byla pěkná, to se musí nechat...
Ta grafika u předsednictví byla pěkná, to se musí nechat...

No jo, volby za dveřma a já nevim koho volit. Pokud jste na tom stejně, nabízím několik málo možností, kterak si vybrat svého favorita. Není to vůbec nijak ucelený, spíš takovej výžblept, co mě ke komu napadá. Sofistikovaná analýza, no. 🙂 Jo a moc neberu v potaz jednotlivé kandidáty, beztak jsou ve valné většině hlásnou troubou nejvyššího velení své strany. A navíc pak tenhle článek neztratí aktuálnost ani na podzim. Klidně mě ale vyveďte z omylu v komentářích.

1) Škrtám veškeré „velké strany“, co jsou v parlamentu. Co proti nim mám? (vůbec to není tak, že bych sem chtěl psát nějaký NEJvětší zločiny, chrlim z hlavy, jak mě napadá…)

ČSSD
– předseda vypadá jako vepř a taky se tak chová, navíc si zve na své oslavy kolotočáře a mafiány a ještě je tam nechá, aby po sobě stříleli… zní to snad jako definice někoho, jehož stranu by člověk měl volit?
– korunní princ strany vypadá s trochou fantazie jako Hitler a taky se tak (s trochou fantazie) chová
– bývalý korunní princ opsal svojí diplomku z výroční zprávy ČNB (amatér!), ale dneska už je zase dobrej a navíc šikovnej obchodník s akciema… no WTF?
– miliony vošmelů s penězma, který jdou na vrub ČSSD – jako třeba „Případ Hoteliér“ nebo „Stíhající Kavan“ a ještě třeba „Kakaový Kraus“ (ten je obzvlášť dobrej, pamatujete?)

ODS
– předseda je hulvát a nervák, který si za své kamarády vybíra lidi jako Marek „Občasnosímkufryplnépeněz“ Dalík nebo nejmenovaného otce mého spolužáka ze ZŠ… co to o něm vypovídá? A vítr? Ještě pořád VAE?
– další lidi ve straně nejsou o nic lepší, třeba Ivan, který by nejraději poslal všechny bručet nebo malý Pavlík, který by si rád uspořádal ve měste olympiádu
– navíc týhle partě tak nějak nemůžu odpustit ten jejich zájem o radar, že…
– a ten pitomec, kterýho znovu dostali na Hrad…?
– a korupce? no jejej, řekl bych ještě více než oranžáci! Což takhle jeden příklad za všechny? Z Kladna se nám přijíždí představit král korupčníků, pan Aleš

KDU-ČSL
– jednoduchý, cokoliv má něco společnýho s náboženstvím nebo církví mi smrdí, takže bohužel
– teď taky ten Jirka a Mirek, že jo… ten první je sympaťák z Moravy, o tom žádná, ale všechno v tom Vsetíně asi košer nebylo, co? A ten druhej, dneska jako hodně vyzdvihovanej, že dobrej ministr financí a tak… co takhle padáky od Anex-Cirus a krev našich vojáků na jeho rukou? Nebo italsko-izraelská modernizace tanků a máslo na jeho hlavě? A ty byty? Kdepak, to by nešlo!

Strana Zelených
– číslo 1 se tváří jako příroda sama, ale malounko nám taky je chamtivej, viďte… ty baráčky po Praze a přihraný peníze z grantů, co?
– a číslo 2? Au, au! Co si to dovolujete? A to faux pas u Krause? Styděli byste se hodit tam lístek s jejím jménem? Já jo!
– a lídr kandidátky do EP se jménem Dusík? Už nemám slov. 😀

KSČM
– kosmonautika je sice super, ale… ALE!

2) Vybírám ve stranách malých. Někdo křičí, že dát hlas malé straně znamená vyhodit ho. A co? Je to Váš hlas, taky byste mohli jít v pátek z práce do hospody a v sobotu na chalupu, že jo… Problém je spíš v tom, že malé strany neznám. Ale namátkou? Libertásové či Liberálové? Který jsou s tim Železnym? Ne, tak z těchto taky asi ani jedny, ačkoliv milovník bruselské byrokracie teda nejsem. Humanista Tamáš? Ještě neumřel na hladovku? Snad Balbínovci? Sympatičtí jsou, to ano… ale to je opravdu stejné jako jet na chalupu. Zelení 2 a 3? To je kdo, znáte ty lidi? a Ty ostatní? SDaS, SD-SN, SDŽ (Volfová? To ještě žije?!}, SDS, SZR, SDŽP, SsČR, SSD… volám SOS, tedy… S.O.S.!
No, podle jména se mi docela líbí koalice živnostníci+podnikatelé+hasiči, jelikož živnostníci a podnikatelé mají moje sympatie a hasiči rovněž, jenomže podle programu, tam živnostníci plácaj úplný blbosti a hasičům pro jistotu nejede web. Tak nevim… možná budu muset nakonec zavřít oči a volit jenom podle směru a nebo si udělat ještě nějakej alternativní způsob, jak to rozhodnout. Třeba podle povolání nebo podle vtipnosti jména kandidátů (kandiduje mj. např. Ctirad Lolek nebo Šádí Shanaáh). Pravdu má doc. Gronský, když říká: „Jaké volby? Vy už jste měli dávno být v ulicích!“

Categories
Můj milý deníčku

Luxusní úchylárna

Milíčovský les + tma + kontroly + mapa + baterka + pár soupeřů + jedna koedukovaná partnerka = recept na vtipné strávení středeční noci.
To bylo tak – ve středu nám naše milovaná uni pořádála Rektorský den sportu. Což je den, kdy se neučí a místo toho se pořádájí různé sportovní akce, které využívá minimum studentů. Což je mimochodem škoda.
Já jsem si sportovní nabídky povšimnul na nástěnce ve vestibulu PF a hned běžel na http://rektorskyden.cuni.cz/ , kde byl seznam možností A když jsem se pak ve svých 23 letech rozhodoval co si vybrat, „noční orientační běh koedukovaných dvojic” byla jasná volba. Znělo to totiž dostatečně tajemně a hlavně jsem nevěděl, co znamená to „koedukovaných”, takže o důvod víc, proč do toho jít…. není nad skoky do neznáme vody.
A že jsem se sakra trefil. První věta základních propozic oznamovala něco v tom smyslu, že se jedná o tradiční skórelauf, avšak s velmi netradičními prvky. Pak nějaký blbosti o lampionech, co nesvítí, kleštích (?) a tak…. nic co by stálo byť jen za přečtení. Jedná se přece o nějaký proběhnutí v lese, tak co?
Nadešel čas sehnat partnerku. Tady jsem kupodivu rovněž slavil úspěch hned napoprvé, neboť M (ta byla taky jasnou volbou 🙂 jsem nabídkou vyvedl z míry do té míry, že vlastně se svojí účastí souhlasila nebo minimálně neprotestovala. Chudák nevěděla do čeho jde, nicméně jsme utvořili tým 2.LF UK a FSV&PF UK. Pravděpodobně jediný v soutěži, kterou jinak ovládá FTVS a MFF.
Další upřesňující propozice přišly obratem e-mailem. Obsahovaly hlavně seznam kontrol s legračními názvy jako: hluboká jáma, obří bažina, vysoká tráva nebo zarostlá světlina. To mi dala M za úkol vytisknout, nicméně jsem to nepovažoval za důležité (a taky mi došel toner).
Tady už se pomalu přesouváme na start závodu, respektive bychom se přesouvali, kdybych ty papíry fakt vytisknul. Takhle se stalo, že jsme se cestou na start poprvé ztratili. Naštěstí jsme potkali nějaké losery, co nám poradili kam jít. My jsme je na oplátku lehce zastrašili výčtem našich sportovních úspěchu a okázale předváděli naši sálovou obuv (ve stylu: na takové proběhnutí se ani nepřevlékám z domácího).
No, závod začal něco po deváté a byl to fičák, jak říkali Vyvolení. První kontrolu jsme našli ještě snadno (M1: kam běžíme? M2: za davem, dělej!), s druhou už byl problém. Zjistil jsem totiž, že baterky v čelovce, o kterých bratr prohlásil, že jsou skoro nové byly opravdu jenom skoro. Hlubokou jámu jsem tak sice našel, ovšem zcela jinou než jsem měl v plánu. Následně jsem nedobrovolně ozkoušel i další lákadla jako rozlehlý mokřad či lepivé bahno a zachránil mě až výrazný strom. Respektive jeho neméně výrazná větev. V mém oku. Nevadí, kontrola se počítá, dělám díru do papíru a sprintujeme dál. Tedy sprint… M se po chvíli drží za bok a snaží se vyzvracet své plíce. Mě se běží pěkně, jarní kilometry v Šárce dělají své. Ovšem na koni jsem jen do chvíle, než se M zeptá, kde zrovna jsme a kam teď běžíme. Což je otázka vrcholně nevhodná, nejen proto, že jsem v onom lese nikdy nebyl, ale i proto, že je tma, já nemám (kompas, buzolu? to, jak ukazuje sever a všichni okolo to měli) a hlavně proto, že po jejím vyřčení vypadám jako blbec, co se ztratí i při procházce v parku. Nastane tedy zhruba následující rozhovor – M1: doleva, určitě doleva! M2: určitě? M1: no já myslim… možná, nebo… co, doprava? M2: tak kam? M1: já nevim! M2: co rovně? M1: OK! Rovněž se snažím žoviálně zapříst rozhovor o naší pozici s okolními běžci, neboť nás co chvíli nějaká dvojice předbíhá a já beru celou záležitost stále především jako společenskou událost. Partnerku tím ale pobuřuji a jsem umlčen. Prý mi stejně nikdo neporadí, neboť to jsou soupeři.
Nakonec nalézáme okraj lesa a vyvíjíme strategii neopouštět hlavní cestičku, vedoucí po něm. Sice se člověk víc naběhá, ale zase nehrozí další výrazná větev či bezedná propast. Po finálovém kousku, kdy jsem – hledaje šestku – proběhl kopřivovým polem, už raději otáčíme k cíli. Po doběhu napjatě očekávám výsledky (vyhlašují se tři nejlepší dvojice), ale M tvrdí, že to se nás prý netýká a jedeme domů. Bylo to super! Tak zas někdy!

EDIT: Výsledky dorazily! Jsme 28. ze 74! Kdybychom se trochu připravili… nechci ani domyslet. 🙂

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Zopa = Facebook pro vaše peněženky

Docela zajímavej článek v dnešní E15 o britské společnosti Zopa, která provozuje elektronické tržiště pro drobné půjčky: http://www.e15.cz/burzy-trhy/zopa-vyuziva-problemu-bank-92413/ Mluví za ně výsledky (zisk meziročně 140% nahoru, i když známe tyhle počáteční růsty…) a navíc mi to přijde jako skvělej nápad. Hned jsem chtěl skočit po zopa.cz (OK, vim že tm domény nejsou úplně skautská záležitost), nicméně už mě stejně někdo předběhl. Ale Zopa dobrá, fandim. 🙂