Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

So far so good

Tak snad abych zase něco napsal, když mám za sebou „výročí“ dvou týdnů od výsadku. V domečku už jsme čtyři – já, Španělo-Mexičan Alex, a Angličani James a Alistair. Sice jsem trochu prskal, protože jsem si liboval, že budeme mít ve 2-3 lidech hodně místa a tajně dělal zálusk na větší pokoj, ale kluci jsou skvělí a zatím panuje totální pohoda a padli jsme si do oka… možná až moc. Ono Alex je totiž prototyp jižana, jak vystřižený z telenovely a řečeno s Ivánkem, je tady zkrátka ten „srdcař co to tmelí“. Tudíž nás tahá na každou party a hlavně sází jeden zaznamenáníhodný výrok za druhým ve stylu: „I wish our maid was here!“ (jakákoliv domácí práce) nebo „You know, there’s a girl I met in the morning.” (odpoledne, po jeho první přednášce) či „Oh you know the neighbour… she wanted me to invite her over in case we‘ve a party…“ (první setkaní se sousedkou). A když už jsem to nakousel, tak tedy něco o nočním životě…

Nights out@Lufbra – comprehensive handbook

Podle komentářů se sice zdá, že čtenáře zajímá kvalita výuky a akademická úroveň Loughborough university, nicméně pro toto téma ještě nedozrála vhodná doba. Rozhodl jsem se tedy zatím pro popis návštěv nočních klubů a zábavy britské mládeže očima Středoevropana, jehož jsem schopen již po několika málo seancích.

Večer začíná pre-drinkem, který se konzumuje doma/na koleji. Účelem je neutratit na party moc peněz a přijít již v dobré náladě. Na příkladě našeho domečku toto ilustruje James a jeho zásoba bíleho rumu, jež mu koupila jeho maminka (!) v rámci nákupu základního vybavení pro přežití. Poté následuje přesun do klubu, což je v naprosté vetšině pro studenty jeden z klubů v budově studentské unie – Cognito, Fusion nebo Room 1. V případě větších akcí jsou prostory klubů spojené. Buď jak buď, vždycky se čeká fronta. Půl hodiny minimálně, hodina běžně. Všem to přijde normální. Aby návštěvníci nevystřízlivěli, pobíhá okolo fronty člověk co prodává alkohol. Lidé ve frontě šlapou po odhozených lahvích a střepech. To taky přijde všem normální. Ovšem frontu hlídá minimálně deset lidí, aby někdo náhodou nepředbíhal, což mi vyvolalo vzpomínku na školní jídelnu naší ZŠ, kam jsem párkrát omylem zavítal. Akorát narozdíl od jídelny tady musíte u vstupu ukázat ID, a dost možná i přetrpět šacung, podle toho jak se dveřníkům líbíte.

Uvnitř pak hromada lidí, puch a v případě že zrovna nehraje nějaký hostující DJ, tak neuvěřitelně „cheesy“ hudba v podání studentských DJů. Dobře je vidět rozdíl mezi parties pro místní studenty a takzvaným „International Thursday“, kdy se konají (jaký div) party pro mezinárodní studenty. Tedy rozdíl… místní studenti jsou rozjetí celý týden, zatímco ti „mezinárodní“ (tvoření ve velké většině Asiaty a Indy) se přes týden chovájí nenápadně a rozjedou se nejvíce právě čtvrtek. Nicméně pak je průběh bohužel dost podobný … naprosto nekontrolované pití, s cílem co nejdřív se zlikvidovat (binge drinking), těžko pochopitelný pro někoho, kdo je zvyklý zajít si na pár piv, pobavit se s přáteli a dojít po dvou nohách domů. To je styl pití, který se tu moc nepěstuje – naopak, tady kdo se neválí při odchodu totálně našrot v odpadcích před klubem, neřve a nedělá nepořádek, jakoby snad ani nebyl. Obzvlášť pozoruhodné to je i kvůli tomu, že místní a většinou i mezinárodní slečny při čekání ve výše popsané frontě září dokonalostí, na sobě zásadně „minišaty“, vysoké podpatky, namalované obličeje a o tři hodiny později člověk vidí ty samé osoby po desítkách zvracet po campusu opřené o zeď nebo ležet na zemi a třást se zimou.

S tím samozřejmě souvisí i to, že je všude (citlivý čtenář promine) totálně nablito. Záchody v klubech, chodníky a už jsem viděl i pozvracený taneční parket. Chápu že jiný kraj = jiný mrav, ale fakt nemusím mít všechno. U klubů studentské unie má tak večer stabilně své místo jeden vůz ambulance, jehož posádka má zřejmě coby svůj hlavní úkol pumpovat studentům žaludky… aby jim šla práce pěkně od ruky, tak jim přímo nad hlavou plápolá plachta, oznamující že jste na půdě nejlepší anglické univerzity roku 2008. Zvláštní, no…