Categories
Anglie 2009-10

LE11 4PA

Nepřekládám. Kdo to tu chce číst, musí umět:

Often, many of the people who live in this sort of postcode will be families and single parents living in semis and terraces. These are known as type 48 in the ACORN classification and 1.91% of the UK’s population live in this type. Neighbourhoods fitting this profile are often found in former industrial cities in the north and north-east such as Newcastle upon Tyne, Middlesborough and Sunderland. Examples elsewhere in the country include Wrexham, Nottingham, and Wolverhampton.

Many families have three or more children, and half of all families are headed by a single parent. Housing is generally two or three bedroom council semis and terraces.

Incomes are very low and a fifth of families feel in need of a loan. Unemployment levels are among the highest of any type, being double the national average. Where there is paid work, it tends to be routine jobs in nearby factories or shops. Travel to work is on foot or by public transport. Car ownership is very low.

There is little money for fashion shopping. Cheaper clothing is bought from discount stores and supermarkets.

Leisure activities include fishing, betting, listening to music and cookery, although take-away and fast food are consumed more than average. Magazines such as OK! or Bella and newspapers like The Sun, Daily Mirror, and Daily Star are all relatively popular reading.

Tak to vidíte, kde to bydlim… neni to teda úplně přesný, zdá se mi že je to trochu starý, protože auto tady má samozřejmě každej, leckdy i dvě. Žádná sláva to ovšem neni, většinou se jedná třeba o kombinaci utahané 95′ Mondeo a o něco málo lepší 97′ Clio nebo tak. Ti mladší z našich sousedů samozřejmě Focus s rourou od kamen, laminát a nejmíň osmnáctky kola. Některý věci jsou holt mezinárodní.
Fast food sedí maximálně, máme tady na rohu stánek s fish and chips a je tam narváno, sousedi podle toho samozřejmě vypadaj… Dementní bulvár je rovněž nezbytnou součástí jejich všedního dne, co jsem tak vypozoroval. Přidávám nějaké fotky, ale vypadá to na nich o něco lepší než to je. 🙂 Zahrady našich sousedů jsou třeba kapitola sama pro sebe. 6 z 10 rodin okolo má na zahradě mix trampolíny pro děti, rozšlapaného nadzemního bazénu, zlámaného plastového nábytku, sádrových sošek a odpadků. Já jsem nad věcí, nicméně německá kamarádka Anna tu prožívá muka. Nedávno se mi přiznala, že ve slabé chvilce šla málem zvonit na sousedy a vyčinit jim, že nemají posekaný trávník, natřený plot a na předzahrádce se jim válí odpadky. 🙂 Sice jsem si z ní dělal legraci ve stylu “Na ja, ordnung muss sein!”, ale až mi jí bylo líto. Musí to pro ni být hrozné.

Fotky zde:

Hermitage_road
Our house, in the middle of our street! (až na to, že je to 'road')


frontgarden
Předzahrádka je zelená


backgarden
Zadní zahrádka je betonová.


kitchen
Kuchyňka. Trochu stísněná, ale včera jsem dělal hovězí consommé s Julienne zeleninkou a raviolkami plněnými hovězí oháňkou confitovanou v portském víně se sezonními houbami a šlo to...


lounge
Xbox hýr, Wííčko hýr a nezaplacená televize taky.


roomone
Tady vzniká tento veleblog.


roomtwo
Kdyby chtěl někdo namítat, že mám omezené názory (ano, i to už se mi stalo) ... podívejte se nejdřív na jak omezeném prostoru žiju!

Categories
Anglie 2009-10

England, I’m here


Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂

Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.

Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

England, I’m here


Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂

Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.

Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

England, I’m coming!

Formalitky, papíry a byrokracie

Tři synonyma pro program Erasmus. Všichni mluví o úžasných zážitcích, nových kamarádech, změně prostředí (teda všichni kromě kamaráda Ondřeje – tomu Erasmus asociuje spíše slůvka jako: Chateau Vieux Manoir, Cabernet Sauvignon – Luc Pirlet nebo Chateau Mayne du Cros), ale pro mě to jsou zatím jenom podpisy, termíny a rozčilování. Nejvíc mě z toho všeho vytáčí Komerční Banka, mající monopol na vyjíždějící studenty. Místo aby mi univerzita vykešovala stipendijní peníze do ruky, tak mě nutí dělat si účet v EUR u KB (který je mimochodem možné založit pouze na jediné pobočce v Praze a ještě se tam člověk musí objednat jak k prezidentovi), kam mi pak přiznané peníze pošle (jestli teda vůbec něco pošle). Následně systém prý funguje tak, že si vystačím s KB kartou v cizině. Takže veškeré svoje platby a výběry v GBP budu platit ze svého účtu vedeného v EUR, tady v Praze, na Starém Mestě, v Dlouhé ulici č. 34. … Mno a teď… třeba se pletu, ale nedá se do tohohle schématu schovat asi tak sto míst, kdy mě může banka stáhnout na poplatcích při zúčtování transakcí a při přepočtu kurzu? Ono je to stejně jedno, protože když mi navíc úřednice s umělým úsměvem oznámila, že celý tento systém můžu vylepšit elektronickým bankovnictvím pouze za měsíční poplatek, tak jsem začal vidět rudě, prohlásil jsem že „Nechci!“ a rozhodl se, že penízeokamžitě vybírám, měním ve směnárně, cestuju s ruličkou (ve stylu Bony a klid) a ihned po příjezdu dělám účet někde v UK, kde si (doufám!) budou klienta vážit.

The Roof Isn’t on Fire… Yet!

Aby toho nebylo málo, začal jsem tak trochu pokukovat po nějaké střeše nad hlavou. Jenomže ke shánění bydlení mám trochu zvláštní vztah. Na jednu stranu mě nemovitosti neuvěřitelně baví, na druhou stranu jsem v tomhle oboru naprostý loser. Prakticky každé bydlení, se kterým jsem měl co dočinění mělo nějakou vadu. Náš byt s Ondřejem, který jsem vybral v Kanadě (ne nadarmo přezdívaný „Hrůzobyt“) jsme vyklidili po nočním příjezdu zásahové jednotky, byt na Podhoří ve Zlíně (vybíral Win.cent) zase po dramatické hádce s domácím a konec konců i moje poslední zlínské bydlení bylo ve squatu s partičkou jakýchsi pobudů. 🙂
Tudíž není divu, že jsem chtěl věnovat výběru bydlení v UK patřičnou péči. Představoval jsem si domek v dohledu univerzity, garáž nebo alespoň parkovací místo (na Defíčka), bazén a milé spolubydlící, tout ensemble tak za 100-150 £ měsíčně. Pohled na inzertní servery s ubytováním v Lboro byl ovšem stejně smutný, jako moje gymnaziální výsledky z matematiky. Většinou se nabízí nějaká černá díra tak za 50-60 £ týdně, když je pokojík hezčí, cena je ošklivější. Koleje neberu v potaz, protože jsou většinou označené jako „catered“ … a být zásobovaný anglickým jídlem, to je ještě větší noční můra než příklady z Bělouna (asi tak velká jako příklady z Bělouna s hvězdičkou). Nápad pronajmout na sebe celý dům a do podnájmu vzít nějaké další studenty z chudých asijských zemí (Slovensko, Rumunsko, Brno) tak po pěti na pokoj (vybíral bych 30 £/týden, což by hodilo 600 £ na měsíc, několik pokojů… no prostě bych bydlel zadarmo a ještě chodil obden na Guiness) mi rozmlouvají všichni, komu jsem se s ním svěřil. Takže nechávám otevřené a ke spacáku balím i stan. No a taky jsem viděl na Autotraderu takovou hezkou starší LHD Westfálku… vždyť co, ještě to nehoří! 😉