Categories
Anglie 2009-10 Cestování

Návštěva z nejmilejších

Představte si, že Vás někdo přiletí navštívit, přistane v jednu v noci, nechá si ujet autobus z letiště, v tom dalším (mají hodinové intervaly) přejede zastávku, na které měl vystoupit a nakonec Vás při vzájemném shledání těsně před čtvrtou ráno obviní z toho, že je to Vaše chyba… zkrátka si představte, že Vás přiletí navštívit Ondřej.
Mě tohle neštěstí potkalo minulý víkend. I když neštěstí je možná silné slovo, protože Ondřej se mírně zlepšil a protentokrát při jeho vycestování alespoň nikoho z nás neokradli. Ovšem zase abych ho nepřechválil – průvodce si dopředu nenastudoval, při pokusu večer se dohodnout co dělat druhý den ostentativně dával přednost pití piva a hraní herní konzole s mými spolubydlícími. Rovněž ho podezírám, že ačkoliv jsem mu nakonec připravil turistický program v Peak Districtu (okolí Castletonu), večer v Nottinghamu a historickou vložku v Lincolnu, tak nejvíce ze všeho ocenil party u mého kamaráda Adriana a přítomné slečny. O jeho nevhodném chování a nepatřičných komentářích během mého řízení („jeďeš blbě… ne počkej… jedeš dobře, ale po špatný straně“; „nemůžu tě navigovat, strachy jsem usnul“) snad radši ani nemluvím. Fotky následují:

Castle of Castleton


Nenechte se zmást...


... nejvyšší kopec v okolí (Mam Tor) má jen 517 metrů


Prý když se nebude dařit v advokacii, tak National Geohraphic to jistí


Nikudy jinudy už nechodim


U Tří lip (UK edition)


Sice jsem neznaboh, ale barák je to slušnej...


... a vůbec je Lincoln docela hezkej 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Mezinárodní den (středoevropské řevnivosti)

Ve středu jsme tady měli velkou oslavu mezinárodního studenstva a zároveň den středoevropské řevnivosti (ten jsme si z toho udělali neoficiálně). Začali si Rakušani, když měli narážky, že proč máme vlastní stánek, když bychom zrovna tak mohli být součástí toho jejich… což je samozřejmě provokace, která se přejít nedá a tak jsem na oplátku všechny návštěvníky naší prezentace instruoval, že za rohem má stánek Australia a vystavují klokany. Po dvaceti minutách a třiceti dotazech na klokany došlo i jódlujícím Tyrolákům, že něco není v pořádku a vrátili se zpět, tentokrát s poněkud slabší výtkou – prý nám chybí Kaiser Franz Josef I, respektive jeho portrét. Na to by se dálo krásně odpovědět podle Haška, nicméně jsem se radši rovněž vydal zkontrolovat stánek rakouský: „Mozart gut, Schwarzenegger OK… aber wo ist Herr Fritzl?“ Jen se na mě vyděšeně podívali a dali pokoj. 1:0 pro ČR, a to jsem měl ještě v záloze elektrárnu.  🙂

Obdobnou přestřelku jsme absolvovali i s Polskem, protože – a to se podržte – Poláci se domnívají, že pivo Tyskie je lepší než česká piva. S takovým nehorázným tvrzením bych samozřejmě souhlasil pouze za předpokladu, že by mi Andrzej, Kasia i Jaroslaw odpřísahali na papežovu smrt, že se z nich od zítřka stanou rozumní lidé – ateisté. Nevím, říká se že Poláci jsou dobří obchodníci a moje nabídka se mi zdála férová – odpovědí mi však byly další vyděšené obličeje a tak jsem pro ČR získal celkem snadno vítězství ve středoevropské lize primitivního nacionalismu.

Ne se všemi národy však máme tak složité vztahy. Naproti měli stánek Italové a těm se české zvyky a kultura velice zalíbily. Hlavně chlapci se zajímali o české velikonoce a pomlázka jim přirostla k srdci. Zvláštní cenu ovšem vyhrávají Kypřané – dorazili pozdě, se stavbou stánku se nijak zvlášť neobtěžovali, vylepili dva obrázky vystřihlé z katalogu cestovní kanceláře a začali pít. Především kyperskou vínovici a rovněž takovou tu pálenku z vylisovaných hroznů – ta kyperská se jmenuje Zivania. Zhruba po hodině začali tancovat a zpívat, pak stánek opustili a za vzájemného podpírání se motali po celém areálu studentské unie. Nakonec se vrátili, objali nás a nenápadně se vytratili, aniž by se příliš zabývali úklidem svého místa. Jak celá ta událost vypadala se můžete podívat v obrazech:

Australani... tady se ještě usmívají


A k tomuhle jsem je dohnal...


Nabízeli jsme utopence, na vepřo-knedlo si holky netroufly...


Plno jsme měli prakticky pořád


Poláci byli rovněž v oblibě...


Paní starostka nosí bling-bling, že by kdejaký rapper záviděl


Z jedné strany jsme měli Kypřany, z druhé sympatické slečny z Jordánska


Naproti pak vysmátí Italové


Holky jsou nejspíš z Havaje, perník pak asi z Hradce Králové


Ghana


Srí Lanka


Holky z Kazachstánu to taky neměly jednoduchý...


Celá akce měla hlavně reprezentovat kulturu té či oné země, bez prezentace jakýchkoliv politických či náboženských názorů. Tihle hoši (Saúdská Arábie) začali stavět stánek a první vztyčili obří plachtu: 'Allah is the only god and Muhammad is his prophet'. Proroka tam však nikde neměli. Doteď mě mrzí, že jsem se ani nezeptal, zda-li by jim udělalo radost, kdybych jim nějakého nakreslil.

Categories
Anglie 2009-10

Alkohol a rovnoprávnost

Zdánlivě nesourodé téma, které však vytrvale plní rozhovory mých Erasmus spolužáků. Ať už si chtějí alkohol koupit v obchodě nebo objednat v hospodě, setkají se s komplikacemi. Zpravidla jim obsluha nechce uznat jejich domácím státem vydané ID (občanský či řidičský průkaz) a požaduje pas. Slyšel už jsem zhruba o sto padesáti případech, kdy se kvůli tomu moji spolužáci neshodli, hádali s pokladní, nechali si zavolat vedoucí směny a nakonec stejně odešli bez svojí vysněné lahve…

Pokaždé když se někde sejdeme, už jenom čekám, kdo vytáhne nějakou „novou kauzu“ a bude tvrdit, že „tam a tam“ už nikdy nepůjde. V naprosté většině to jsou plané řeči a příští týden to zkouší znovu.

Někteří jsou ale zásadovější – třeba moje německá kamarádka Anna. Jednou je napsané, že její „personalausweis“ (občanka) má stejnou váhu jako pas, tak to Britové budou dodržovat. Já nad touhle německou správností sice mírně krčím rameny, ale v jejím podání je díky svojí autentičnosti naprosto kouzelná. Prostě „es ist nicht richtig“ a my s tím teď musíme něco udělat. Už stihla dojít na místní „obecní úřad“ se seznamem problematických míst, ti jí odkázali na policii, která má na starosti licencování podniků s prodejem alkoholu, a aby to pojistila, tak oslovila dopisem ještě Evropskou komisi.

Samozřjemě mi to nedalo a začal jsem do ní trochu šťourat, načež se vytasila s „The Charter of Fundamental Rights of the European Union“ a citovala mi článek 21, odstavec 1:

Any discrimination based on any ground such as sex, race, colour, ethnic or social origin, genetic features, language, religion or belief, political or any other opinion, membership of a national minority, property, birth, disability, age or sexual orientation shall be prohibited.

…a skončili jsme jak jinak než hádkou. Nějak nechtěla slyšet, že v její milované Bundesrepublik se narozdíl od Velké Británie například ani nemůžu ucházet o práci a že budu rád, když mě jejich zemská policie nesvleče do trenek při silniční kontrole – tak moc jsme si rovní. Ono konec konců ani ta listina na své oficiální stránce není v češtině a člověk aby si překlad někde dohledával…

Ale zpátky k prodeji alkoholu – moc to nemůžu posoudit, stalo se mi to jen jednou, dělal jsem menší nákup v Sainsbury’s a měl tam mimo jiného asi dvě piva. Paní u pokladny se můj řidičák nelíbil a že prý si musím vzít ten nákup bez alkoholu, neb ten mi prodat nemůže, jelikož bych musel mít pas… narozdíl od mých spolužáků jsem s tím problem neměl: „Jasně, chápu, to se nedá nic dělat, pravidla se musí dodržovat a český řidičák pro Vás není dostatečně OK. V tom případě spolu ale neuděláme obchod žádný a já bohužel musím vyndat celý ten nákup co už jsem nachmoustal do batohu nazpátek, vy si rovnou zavolejte někoho, kdo to půjde zatřídit zpět do regálu a já půjdu naproti, co otevřeli to nové TESCO a zkusím jestli jim třeba můj doklad nebude stačit.“ Paní si prohlédla mě, následně přejela pohledem narůstající frontu u své pokladny, namarkovala dvě lahve, já zaplatil a šel. Ne každý problém za Vás totiž musí řešit José.

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Jet či nejet do Londýna?

Volby v UK jsou příští týden, volby v ČR jsou za měsíc… tak jsem si řekl, že se podívám, jaké mám vlastně možnosti se voleb zůčastnit. Řešil jsem to už před odjezdem, když se zdálo, že volby budou v podzimním termínu, ale nakonec mi v Informační kanceláři Prahy 6 voličský průkaz nevydali, protože „…se to odkládá a nikdo neví co bude…“

Takže, pokud někdo řeší podobný problém: podle informací MVČR jsme možnosti měli tři, teď už zbývají jenom dvě. První možností bylo natrvalo se nechat přepsat do seznamu voličů vedeného zastupitelským úřadem České republiky, což se ale muselo udělat do 18.dubna a kromě písemné žádosti bylo nutné poslat originál či ověřenou kopii dokladu totožnosti… a to by znamenalo šoupnout žádost a pas do obálky a poslat do Londýna, což se mi – při vší úctě k anglické poště – nezdá jako bezpečné řešení.

Druhá možnost je poslat na obecní úřad (úřad městské části) žádost o vydání voličského průkazu, která musí obsahovat ověřený podpis. Bohužel v onom návodu již není uvedeno, kdo mi má podpis ověřit (stejně jako kdo by mi případně mohl ověřit kopii pasu) – zda-li to má být opět zastupitelský úřad v Londýně, nějaký místní „public notary“ nebo jestli bude stačit, že mi to potvrdí moji spolubydlící James a Alexis (tzv. mezinárodní supervize)?

Výše dvě uvedené možnosti tudíž znamenají složitou proceduru, zahrnující jednu až dvě cesty do Londýna, a tak je možná lepší koupit levnou letenku a letět volit (a na guláš) domů.

No pak je tu taky samozřejmě další možnost a to je nevolit, protože stejně neni (a co si pamatuju, tak nikdy nebylo) koho. A ačkoliv mi tady spolužáci z ČR říkají, že přeci: „teď máme možnost zvolit strany, které tam ještě nebyly a dát jejich zástupcům možnost ukázat, jak budou naše problémy řešit…“, tak si narozdíl od nich všimám, že ti zástupci už tam jsou a problémy naopak vytvářejí. (V novele zákona o pozemních komunikacích schválili mimo jiných i Kalousek, Husák a Parkanová nahrazení papírových známek stupidními „elektronickými vinětami“, čímž nás všechny připravili zhruba o 12 miliard…)

P.S. Taky jsem neodolal a koukám na místní předvolební debaty. Jsou stejně k ničemu, ale ta zbytečnost má úplně jinou úroveň: neskáče se do řeči, neuráží se, oponent se vyslechne a pak se formuluje protiargument…

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Dražby nemovitostí (3+1 na Praze 6… za 1,6)

Jednou z myriády mých špatných vlastností je schopnost věnovat se zcela jiným věcem než bych měl, navíc ve zcela nepříhodnou dobu. Mám na mysli situace, kdy studuji detaily automobilového průmyslu v Portgalsku, ve chvíli kdy mi zbývájí tři hodiny a čtyři stránky do odezvdání eseje na téma „Vliv genderových (zase to slovo!) studií na britské televizní vysílání v průběhu devadesátých let“, případně provádím průzkum realitního trhu s farmami v JAR, protože jsme ve Skotsku vymysleli s Belgičanem (u piva), že se budeme věnovat ovocnářstí v Africe. Já mám k plantážím od jisté doby vztah (2,5 tuny jahod za šest týdnů) a Reinout zase nemá problém s afrikánštinou. Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je docela výběr: http://www.agri-land.co.za/humansdorp-farm-for-sale.htm a hned třeba ta první farma – za 1.900.000,- ZAR (= 5.000.000 CZK) máte 46 ha farmu na níž je 20 ha osázeno ananasy… což je paráda. Navíc když je u nás v lednu ladovská zima, tak JAR kontruje 25°C a Piña coladou z vlastních ananasů. Jediný co nám na tom trošičku hapruje je vládnoucí strana ANC a její mládežnické křídlo, jehož členové s oblibou zpívají „Kill the Boer, kill the white farmer“ … a bohužel nejen zpívají.

Ale abych se vrátil k tomu jak snadno se nechám rozptylovat okolnímy vlivy – když už jsem byl u těch realit, tak jsem přečetl i tento článek o dražbách nemovitostí na iDNESu. To mě vždycky zajímalo, protože o tom koluje velké množství nejrůznějších pravd a polopravd a člověk se s jistotou dozví akorát to, že exekutoři přihrávají nejlepší obchody kamarádům, ale nikdo jim to nemůže dokázat. 🙂 Přitom je jasné, že exekuční dražby (ty, jejichž výsledkem je že kvůli půjčeným pár tisíc u Cetelem, Providentu nebo třeba u spořky najednou koukáte, že Vám někdo zablokoval konto, sebral auto a nemáte kde bydlet) musí ukrývat skvělé příležitosti k nákupu a s rozmáháním výše zmíněných půjček jich v ČR musí být čím dál tím víc.

portaldrazeb
Nedá se říct, že by zde bylo hodně informací a fotografie rovněž vetšinou chybí, nicméně alespoň lze prohledávat, atd.

Kde je ten háček? V jedné jediné věci – najít nějakou nemovitost je neuvěřitelné pracné, takřka nemožné. Velice dobře se tomu věnuje článek „Nejasné zprávy o exekučních dražbách“ v Profitu, kde je popsáno, kterak Exekutorská komora ve snaze zpřístupnit dražby veřejnosti zprovoznila nový „portál dražeb“ (www.portaldrazeb.cz), který je poměrně přátelský k uživatelům a kam exekutoři mohou své dražební vyhlášky umístit.

ceecr
Oproti tomu, tady nelze vůbec nic... můžete procházet vyhlášku po vyhlášce a probírat se v dražbách movitostí a nemovitostí. K ničemu...

Zároveň spustila Centrální evidenci exekucí (https://live.ceecr.cz/), která je uživatelům velice nepřátelská a přitom právě ona je tím místem, kde je kompletní seznam dražeb prováděných exekutory a kam exekutoři musí své nabídky umístit.
Pokud si již chcete klepat na čelo, tak ještě vydržte, protože bude hůř… kromě exekutorů mají totiž ještě možnost dražit soudy (soudní dražba) a rovněž někteří dražebníci mají možnost připravit nedobrovolnou veřejnou dražbu.
Kde lze najít informace o těchto dražbách? Všechny nedobrovolné veřejné dražby by měly být uveřejněny na www.centralniadresa.cz, což je informační server spravovaný Českou poštou (rovněž značně nepřátelský k uživateli) a soudní dražby můžete najít na www.drazby.org, což je chválihodná iniciativa Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, která ovšem vychází mírně naprázdno, protože opět – soudy nemusí tyto informace zveřejňovat na internetu, a tak se může stát, že oznámaní o soudní dražbě je vyvěšené pouze kdesi na úřední desce soudu, protože proč by se měli obtěžovat s jeho zveřejněním na internetu, že… Obvodní soud pro Prahu 6 kupříkladu nemá na drazby.org ani jednu položku.
Komu už dochází trpělivost, bude jistě potěšen, že existuje ještě jeden subjekt, který může dražit. Zapomněl jsem totiž na dražby finančních úřadů (ano, i zde se dají koupit nemovitosti). Jejich výpis najdete na jednoduché adrese: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/8312.html … a to by snad mělo být vše.
Proč není možné tyto dražby umístit na jedno místo a umožnit jejich prohledávání nějakým jednoduchým způsobem (místo toho, aby byly zveřejněny pouze coby „čísla jednací“) se můžete zeptat svých poslanců a senátorů, já vám raději ukážu, kterak to může vypadat, pokud nakonec opravdu něco vyhledáte.
Vybaven teoretickými znalostmi jsem se totiž pokusil najít nějaký zajímavý příklad, abych si mohl ospravedlnit, proč vlastně trávím čas psaním tohoto článku. A našel jsem – dražební vyhlášku na 3+1 v Tobrucké ulici (Červený vrch, Praha 6), odhadem stanovená cena na 2.500.000,- Kč a začíná se dražit na 2/3 ceny = 1.666.667,- Kč. V případě, že by se byt nevydražil, tak při opakované dražbě, bude nejnižší podání ještě menší. Na to bych nicméně nesázel, protože jsem ještě zkontrolovat Sreality, za kolik že se tak pohybuje 3+1 na Červeném vrchu a čirou náhodou našel rovněž 3+1 v Tobrucké:

Přijde Vám taky rozdíl mezi nejnižším podáním a 'tržní cenou' poměrně zajímavý?

… tož takhle to funguje.

Categories
Anglie 2009-10

LE11 4PA

Nepřekládám. Kdo to tu chce číst, musí umět:

Often, many of the people who live in this sort of postcode will be families and single parents living in semis and terraces. These are known as type 48 in the ACORN classification and 1.91% of the UK’s population live in this type. Neighbourhoods fitting this profile are often found in former industrial cities in the north and north-east such as Newcastle upon Tyne, Middlesborough and Sunderland. Examples elsewhere in the country include Wrexham, Nottingham, and Wolverhampton.

Many families have three or more children, and half of all families are headed by a single parent. Housing is generally two or three bedroom council semis and terraces.

Incomes are very low and a fifth of families feel in need of a loan. Unemployment levels are among the highest of any type, being double the national average. Where there is paid work, it tends to be routine jobs in nearby factories or shops. Travel to work is on foot or by public transport. Car ownership is very low.

There is little money for fashion shopping. Cheaper clothing is bought from discount stores and supermarkets.

Leisure activities include fishing, betting, listening to music and cookery, although take-away and fast food are consumed more than average. Magazines such as OK! or Bella and newspapers like The Sun, Daily Mirror, and Daily Star are all relatively popular reading.

Tak to vidíte, kde to bydlim… neni to teda úplně přesný, zdá se mi že je to trochu starý, protože auto tady má samozřejmě každej, leckdy i dvě. Žádná sláva to ovšem neni, většinou se jedná třeba o kombinaci utahané 95′ Mondeo a o něco málo lepší 97′ Clio nebo tak. Ti mladší z našich sousedů samozřejmě Focus s rourou od kamen, laminát a nejmíň osmnáctky kola. Některý věci jsou holt mezinárodní.
Fast food sedí maximálně, máme tady na rohu stánek s fish and chips a je tam narváno, sousedi podle toho samozřejmě vypadaj… Dementní bulvár je rovněž nezbytnou součástí jejich všedního dne, co jsem tak vypozoroval. Přidávám nějaké fotky, ale vypadá to na nich o něco lepší než to je. 🙂 Zahrady našich sousedů jsou třeba kapitola sama pro sebe. 6 z 10 rodin okolo má na zahradě mix trampolíny pro děti, rozšlapaného nadzemního bazénu, zlámaného plastového nábytku, sádrových sošek a odpadků. Já jsem nad věcí, nicméně německá kamarádka Anna tu prožívá muka. Nedávno se mi přiznala, že ve slabé chvilce šla málem zvonit na sousedy a vyčinit jim, že nemají posekaný trávník, natřený plot a na předzahrádce se jim válí odpadky. 🙂 Sice jsem si z ní dělal legraci ve stylu “Na ja, ordnung muss sein!”, ale až mi jí bylo líto. Musí to pro ni být hrozné.

Fotky zde:

Hermitage_road
Our house, in the middle of our street! (až na to, že je to 'road')


frontgarden
Předzahrádka je zelená


backgarden
Zadní zahrádka je betonová.


kitchen
Kuchyňka. Trochu stísněná, ale včera jsem dělal hovězí consommé s Julienne zeleninkou a raviolkami plněnými hovězí oháňkou confitovanou v portském víně se sezonními houbami a šlo to...


lounge
Xbox hýr, Wííčko hýr a nezaplacená televize taky.


roomone
Tady vzniká tento veleblog.


roomtwo
Kdyby chtěl někdo namítat, že mám omezené názory (ano, i to už se mi stalo) ... podívejte se nejdřív na jak omezeném prostoru žiju!

Categories
Anglie 2009-10 Média, reklama, lži a tak...

Jsi to, kde bydlíš

Přesně tak. Zapomeňte na „šaty dělaj člověka“, zapomeňte na „jste to co jíte“. To bych musel být telecí svíčková v krustě z černých lanýžu s bramborovým pyré a konfitovanou červenou cibulkou (vařím si sám, tak je to bída) … a to samozřejmě nejsem. Je tady však jedna věc, která o mě vypovídá víc než bych chtěl. Můj „postcode“ alias PSČ. Ten anglický.

Totiž ve Velké Británii mají úplně jiný systém než v ČR (wiki napoví)  a jedno konkrétní PSČ obsahuje v průměru pouze 14 domů. To je základ celého zázraku, protože mít rozsekanou populaci na poměrně neměnné celky, ke kterým si člověk může přiřadit další data, to je sen každého marketéra. A v UK to je realita – Richard Webber, působící v londýnském „Centre for Environmental Studies“ (jakási neziskovka), zpracovával před třiceti lety projekt na pomoc chudým čtvrtím a když přidával k jednotlivým PSČ dodatečné údaje (ze sčítání lidu, rozsudky, registr dlužníků, evidované automobily, cokoliv…) a uvědomil si, co vlastně dělá, tak seknul s neziskovkou a přešel k marketingu. Nejdřív vyvinul ACORN pro CACI Ltd a o pár let později hodně podobný MOSAIC pro Experian. Nejen, že se z neziskovky dostal asi poměrně do zisku (že jsou oba nástroje velice využívané asi není třeba dodávat), ale zároveň projevil i poměrnou dávku kreativity. Protože ty názvy kategorii v obou systémech vážně stojí za to – White Van Culture (lidé co žijí na předměstí a mají před domkem zaparkovanou bílou dodávku), High-rise Hardship (lidé z paneláků) nebo třeba Sepia Memories (důchodci co žijí z vybledlých fotek a vzpomínají jak bylo). Všichni jsou pěkně rozškatulkovaní na základě jejich práce, příjmů, zájmů, úspěchů jejich dětí ve škole, všeho.

Teď samozřejmě článek co jsme dostali zpracovat to celé hrozně odsuzuje, plete do toho Marxe, Webera, Bourdieho a já nevím koho ještě a zabývá se otázkami jestli je možné oddělit naší třídu od místa kde bydlíme, jestli budeme na  základě těchto geodemografických dat v budoucnu (či snad již dnes) zvýhodňováni a znevýhodňováni, atd… tak jsem zvědavej na můj výsledek, jelikož jsem svoji esej na tohle téma věnoval adoraci samotné myšlenky a technologického provedení a vyzvdihoval to z marketingové hlediska. Líp než na Cčko to tím pádem nevidím. 🙂

P.S. Nějaké obrázky z MOSAIC následují. Chtěl jsem sem dát popis, kter7 to vyhodí na naší ulici a nějaké obrázky z ní, ale třeba příští týden… ať se taky mate na co těšit.

corporate chieftain
Corporate chieftain (=korporační náčelník)... jezdí v M5, hraje golf a čte Times (kupodivne ne FT?). 🙂


corporate_chieftain_details
A tady nějaké detaily... privátní lékařská péče, atd.


white_van_culture
A pro porovnání "kultura bílých dodávek"... vládne The Sun, reality TV a ani ASBO (anti-social behaviour) tu není velká neznámá.

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Velký bratr tě chce

Původně jsem chtěl napsat o našem pátečním výletu směrem Beacon Hill a deer park, ale můj oblíbený Belgičan (ten z podtitulku) odjel domů a nemá se k tomu poslat mi fotky. Takže se tady místo hyperbolických popisů našeho výletu probírám inzeráty a doklikal jsem se z UK až do Prahy. Třeba to někoho zaujme a nechá se zlákat – Communications and Public Affairs Intern – Prague. Na nějaké odměně (první pozice na loans, insurance nebo credit cards, třeba…) se už nějak dohodneme. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

Nic moc se neděje

V příštím týdnu máme zkoušky (respektive testy, protože ústní se tady nevede…), takže všichni pomalu propadají hysterii. Jelikož jsem po loňsku zvyklej mít čtyři zkoušky v pěti dnech, tak zatim přípravu až tak neřešim. Ono se to ještě vymstí. Místo toho jsem si koupil v charitním koutku místního supermarketu Arthura Haileyho – Overload (palec nahoru) a taky se podíval na Bílou stuhu – nepochopitelně ověnčenou Zlatou palmou (palec dolu, hodně).
No a jak si bystrý čtenář určitě všimnul, narouboval jsem si na blog AdSense, což neni pokus vydělat si na jachtu a vlastní ostrov – je to tu víceméně pro testovací účely. Nicméně klidně tam klikejte a když budete hodný, tak vás tam pak vezmu na prázdniny.