Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

Nic moc se neděje

V příštím týdnu máme zkoušky (respektive testy, protože ústní se tady nevede…), takže všichni pomalu propadají hysterii. Jelikož jsem po loňsku zvyklej mít čtyři zkoušky v pěti dnech, tak zatim přípravu až tak neřešim. Ono se to ještě vymstí. Místo toho jsem si koupil v charitním koutku místního supermarketu Arthura Haileyho – Overload (palec nahoru) a taky se podíval na Bílou stuhu – nepochopitelně ověnčenou Zlatou palmou (palec dolu, hodně).
No a jak si bystrý čtenář určitě všimnul, narouboval jsem si na blog AdSense, což neni pokus vydělat si na jachtu a vlastní ostrov – je to tu víceméně pro testovací účely. Nicméně klidně tam klikejte a když budete hodný, tak vás tam pak vezmu na prázdniny.

Categories
Anglie 2009-10

Welcome back, Marek!

Zavolal na mě plynový kotel a rozpustile zablikal červenou kontrolkou vedle tlačítka „reset“… v domečku totiž ani noha, takže jsem se musel nejdřív prohrnout hromadou pošty a pak padl můj zrak na teploměr (vnitřní) který ukazoval 4°C. Není se čemu divit, protože cesta stála od začátku za… zlámanou grešli třeba. Nejdřív nás drželi na Ruzyni asi hodinu a půl než jsme vzlétli, protože letadlo potřebovalo odmrazit a odmrazovacích strojů evidentně není dostatek, pak jsem musel již v autobuse z EMA „obdivovat“ um anglických řidičů na sněhu (jezdí se tady na letních, stylem: „dám plnej a budu vyjeveně koukat, jak to hrabe…“) a nakonec tahle ledová jeskyně. Oprava sice spočívala ve zmáčknutí onoho tlačítka, ale i tak mám pocit, že minimálně dneska jsou noci chladné.
To nám to pěkně začíná… zápisek k ničemu, ale aspoň maminka si to může přečíst a vědět, že jsem zaživa dorazil. 🙂

EDIT: Tak oprava nespočívala ve zmáčknutí tlačítka. To jsem si jen bláhově myslel. Sice jsem to původně udělal, zalezl do spacáku („-8° komfort“ … haha) a přitisknul se k topení, jenomže k ránu mě topení začalo studit a věděl jsem, že je zle. Nebo aspoň že neni úplně dobře. Takže znova restart, topení ohřátý, usínám. Ráno probuzení, v domě asi 11°C a mírný optimismus. Nutella sice ztuhlá, že by si o ní i Hilgertová zlomila pádlo, ale horký čaj zvedl naládu. V zápětí v kotli zarachtalo a opět umřel. Nálada zamířila zpět na bod mrazu, barák jí následoval. Ovšem máme internet. „greenstar 24i problems“ … „Results 1 – 10 of about 4,530“ … aha. Zřejmě slušnej oddíl, ten náš kotel. British engineering. LOL.  Stovky lidí se stejným problémem a jeden příspěvek na howtomendit.com od člověka se jménem Bob Whittle, který doporučoval zkontrolovat trubku odvádějící kondenzovanou vodu. Samozřejmě zmrzlá na kost (svedená venkem do okapu), takže několik konvic horké vody a vesele topíme… ukázalo se, že kotel pokud si nemohl odkapávat kondenzovanou vodu, tak prostě odmítal fungovat. Největší legraci z toho měl samozřejmě můj spolubydlící James, který mě zásoboval maily typu: „Still cold, daaarling? Maybe a stiff brandy or two will do the trick.“ z tepla svého domova. Škoda jen, že nepřijel první Alex. Ten by tady seděl ve svojí péřovce a bědoval, že tohle by se v Mexiku nestalo. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Welcome back, Marek!

Zavolal na mě plynový kotel a rozpustile zablikal červenou kontrolkou vedle tlačítka „reset“… v domečku totiž ani noha, takže jsem se musel nejdřív prohrnout hromadou pošty a pak padl můj zrak na teploměr (vnitřní) který ukazoval 4°C. Není se čemu divit, protože cesta stála od začátku za… zlámanou grešli třeba. Nejdřív nás drželi na Ruzyni asi hodinu a půl než jsme vzlétli, protože letadlo potřebovalo odmrazit a odmrazovacích strojů evidentně není dostatek, pak jsem musel již v autobuse z EMA „obdivovat“ um anglických řidičů na sněhu (jezdí se tady na letních, stylem: „dám plnej a budu vyjeveně koukat, jak to hrabe…“) a nakonec tahle ledová jeskyně. Oprava sice spočívala ve zmáčknutí onoho tlačítka, ale i tak mám pocit, že minimálně dneska jsou noci chladné.
To nám to pěkně začíná… zápisek k ničemu, ale aspoň maminka si to může přečíst a vědět, že jsem zaživa dorazil. 🙂

EDIT: Tak oprava nespočívala ve zmáčknutí tlačítka. To jsem si jen bláhově myslel. Sice jsem to původně udělal, zalezl do spacáku („-8° komfort“ … haha) a přitisknul se k topení, jenomže k ránu mě topení začalo studit a věděl jsem, že je zle. Nebo aspoň že neni úplně dobře. Takže znova restart, topení ohřátý, usínám. Ráno probuzení, v domě asi 11°C a mírný optimismus. Nutella sice ztuhlá, že by si o ní i Hilgertová zlomila pádlo, ale horký čaj zvedl naládu. V zápětí v kotli zarachtalo a opět umřel. Nálada zamířila zpět na bod mrazu, barák jí následoval. Ovšem máme internet. „greenstar 24i problems“ … „Results 1 – 10 of about 4,530“ … aha. Zřejmě slušnej oddíl, ten náš kotel. British engineering. LOL.  Stovky lidí se stejným problémem a jeden příspěvek na howtomendit.com od člověka se jménem Bob Whittle, který doporučoval zkontrolovat trubku odvádějící kondenzovanou vodu. Samozřejmě zmrzlá na kost (svedená venkem do okapu), takže několik konvic horké vody a vesele topíme… ukázalo se, že kotel pokud si nemohl odkapávat kondenzovanou vodu, tak prostě odmítal fungovat. Největší legraci z toho měl samozřejmě můj spolubydlící James, který mě zásoboval maily typu: „Still cold, daaarling? Maybe a stiff brandy or two will do the trick.“ z tepla svého domova. Škoda jen, že nepřijel první Alex. Ten by tady seděl ve svojí péřovce a bědoval, že tohle by se v Mexiku nestalo. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Binge drinking – as seen on TV!

Už jsem tu slovní spojení „binge drinking“ zmiňoval, ale pokud to někdo nepochytil, tak se tím myslí pití s cílem se co nejrychleji opít (a pak se poprat, něco zničit nebo tak…) a je to tady mezi mládeží (a překvapivě i studenty) zábava no. 1. Co jiného čekat od národa, který si vymyslel stag parties ve východní Evropě, že… Zatímco já tady nad tím maximálně krčím rameny, Home Office (místní verze ministerstva vnitra) proti tomu má TV kampaň. Podle mě je celkem povedená, ale místní ji zřejmě chápou po svém, neb jsem nedávno slyšel větu: „We’ve been bingin‘ just like on TV“. , Reklama je tady, mravokárčení nechť si každý domyslí sám:

Categories
Anglie 2009-10

Starý York, starý notebook a starý miliardář

Neměl jsem o víkendu (minulém) zrovna co dělat, tak jsem se na poslední chvíli připojil k výletu do Yorku. Spolu s Astrid z Belgie jsme se přidali ke skupince Španělů a snažili se trochu si prohlédnou město… dojmy jsou zhruba takové, že York by byl celkem fajn místo, kdyby zrovna nebyly záplavy (ale místní krčili rameny, že takhle to je co pár let…) a hlavně kdyby už nebyl uprostřed města nainstalovaný jakýsi vánoční trh, který nenabízí vůbec nic zajímavého a právě kvůli tomu se tam sjíždí vesničani z celého širého okolí a totálně zacpou úzké uličky centra (hustota=Václavák x 3,5), což pro člověka který nenávidí prodírání znamená totální znechucení. Takže katedrálu tam můžou mít slušnou, ale stejně se nedivim, že se někdo rozhodl postavit York ještě jednou a nanovo. Už jenom kvůli těm lidem, co se zastaví těsně před vámi, aby si koupili pečené kaštany, pražené mandle nebo blikajícího Santu. Uf.

Další událostí celosvětového významu je koupě notebooku, takže už žádné tři knihy týdně a internet jen občas. Měl jsem docela pesimistické předtuchy a očekával, že mi dojdou elegantně zabalené pět let staré Zlaté stránky, nicméně eBay nezklamala a došel naprosto netknutý rok „jetý“ Thinkpad X61s, dvě baterky, docking station a záruka do 2011. Chtěl jsem se vlézt do 10k („frugality“ = moje druhé jméno), nakonec jsem skončil na £340+pošta, nicméně myslim, že stále celkem dobrý obchod.

Poslední zajímavou událostí doby nedávno minulé pak byl „enterpreneurship week“, jehož obsah mi přišel tak veselý, že jsem se prostě musel zaregistrovat na všechny dostupné přednášky. První (a nejvíce „slibnou“) přednášející měla být Alison Branagan, která se před pár lety po vystudování školy stala částečně učitelkou a částečně nezávislou „business consultant“ a od té doby radí lidem jak podnikat. Že s tím nemá žádné zkušenosti? Ale notak, nebuďte škarohlídi! Co byste pak museli říct na dvojici Ian Sterritt a Jonathan Viney s jejich přednáškou na téma „Ideas to Profits“ , která slibovala, že: „Talkers will share winning techniques and explain their practical hands-on approach to devise and implement route to market strategies for emerging technology businesses. Understand the skills and craft your own position of strength for negotiating the resources, funding, strategic partnerships and sales you need.“ Přiznám se, že zatímco první přednášku jsem propásl, tuhle jsem proseděl v němém úžasu, jak je taky možné se živit. Jedina z mála věcí, co jsem pochytil, že už není v kurzu používat slůvko „USP“ (unique selling proposition), ale používá se pojem „(product) differentiator“. Jinak ale prodávání teplé vody žádný velký pokrok neudělalo.

Z jiného soudku byla přednáška Petera Cruddase: „Do you need a university degree to become a billionaire?” kterou začal máváním ruky a výkřiky, že svoji společnost založil s £10.000, což je míň než stojí „tyhle hodinky co mám teď na ruce“ a pokračoval ve stylu, že polovina studentů nemá na univerzitách co dělat, že všechno co tu děláme je poslouchání iPodů, updatování Facebooků, pití a válení se do dvanácti v posteli, zatímco on od 15 let makal 12 hodin denně a že by nás vyhnal, až bychom se divili. Později dodal, že polovina oborů je úplně k ničemu a on, že žádnou vysokou školu nemá, nicméně má „private jet”, prodloužený Bentley, byt v Monaku a k němu vilu v Antibes. Bylo celkem zábavné pozorovat, kterak se někteří z přítomných profesorů pomalu zvedají a odcházejí… nicméně mě si Peter získal. A to nejen proto, že mám vrozenou slabost pro skromné lidi… kde byli vzdělanci s tituly z ekonomie a financí, když si tenhle „obstarožní nevzdělaný buran“(jak sám sebe tituluje) uvědomil, že internet bude dobré místo pro obchody s cennými papíry? Pravděpodobně si tou dobou mysleli, že počítač je dobrá evoluce psacího stroje. Tož tak… pár fotek z Yorku následuje:

Evokovalo mi to Prahu 2002...
Evokovalo mi to Prahu 2002...

...tak jsem jim říkal: 'Přece se tady nebudeme fotit jak hyeny...' ale marně.
...tak jsem jim říkal: 'Přece se tady nebudeme fotit jak hyeny' ... ale marně.

Parčík s pláží...
Parčík s pláží...

Cliffords Tower = zbytek hradu v Yorku
Cliffords Tower = zbytek hradu v Yorku
Categories
Anglie 2009-10

Label, LCR, LSUTV… WOW!

Takže – pokračujeme ve velebení místní Studentské Unie. Titulek se skládá z názvů médií vlastněných a provozovaných právě unií. Label je měsíčník o dění na univerzitě, LCR je zkratka pro Loughborough Campus Radio, které vzniklo už v roce 1973 jako pirátské médium, ale bylo časem legalizováno a dneska vysílá jednak online a rovněž na AM vlnách (ale chodí zvěsti, že se uchází o licenci na FM – držím palce) a pak je tu LSUTV, vlastní univerzitní televize, která je rovněž dostupná online a na televizním okruhu uvnitř univerzity. Kromě dokumentů a záznamů sportovních utkání univerzity produkuje hlavně zprávy (jednou za 14 dní) a reportáže z univerzitních nočních klubů (několikrát týdně). 🙂 Posledně zmiňovaný program je samozřejmě nejoblíbenější a dostalo se mu uznání i od profesionálních TV. WOW pak znamená Walk on Water a je to časopis Atletické Unie (součást SU). No a ještě SU vlastní malá nahrávací studia – Aura studios. 😀

Chtěl jsem tady z toho udělat televizi a vložit videa přímo do blogu, ale jelikož jsou příliš velká a já příliš líný, než abych vymýšlel jejich dynamické zmenšení, tak posílám jen odkazy.

Zkuste třeba:

Stěhování do kampusu, první dny, první parties (je to sice dva měsíce starý, ale je tam aspoň trochu vidět kampus)

Zvol si svůj sportovní klub…

nebo

Vlajkovou loď LSUTV – „Totty TV“ (uvádí moje spolužačky Sofia & Hannah)

A pokud se vám po shlédnutí těchto záběrů zdá, že studium v Anglii je jedna velká diskotéka, udělali jste si naprosto správný obrázek…

Categories
Anglie 2009-10

Back to the past

Jak jsem v minulém příspěvku velebil místní knihovnu (Mimochodem svěřil jsem se, že tady jsou automaty na půjčování a vracení knížek? V ČR sci-fi…) začal jsem tu používat stejný způsob půjčování knížek jako doma – tzn. zapomenout na nějaký seznam doporučené literatury a půjčovat si prostě věci, které se zdají zajímavé. Včera jsem si proto půjčil E-PR: the essential guide to public relations on the Internet od Matta Haiga, otevřel a dočetl se, že je důležité registrovat své stránky do vyhledávačů Lycos a Altavista. Inu, vydáno před deseti lety. 🙂 Takže jsem knihu zase zavřel a s lišáckým úsměvem otevřel druhou, protože na tyto situace je dobré myslet a když už si člověk půjčuje knihu naslepo je dobré se pojistit. Druhá kniha byla od Kennetha Hudsona, nesla název The Businessman in Public a měla se věnovat public relations z pohledu anglických businessmanů. Což sice dělala, ale vydána byla v roce 1976 a jednou z nosných myšlenek bylo, že lze překonat handicap non-U English například předstíráním australského přízvuku. Takže taky velký úspěch. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Mediální studia: na UK nebo v UK?

Kdykoliv mě někdo zastihne na některém z IM, je po „Jak se máš?“ druhou nejčastější otázkou „Tak jak se tam studuje?“ … a tomu je teď konec.  Nadešel čas tuto otázku podrobně zodpovědět, takže napříště už posílám jenom odkaz.

Mediální studia na UK

Zklamání ze studia mediálních studií na UK jsem popisoval již vloni, měsíc po začátku své docházky. S odstupem roku hodnotím pořád stejně. (Jak říkají psychologové: nikdy nedejte na první dojem – většinou bývá správný.) Snad jsem jen uznal trochu své nerozvážnosti, když jsem si obor vybral podle slova „mediální“ v názvu a povrchního popisu na stránkách fakulty, který mimo jiné slibuje, že: „Absolventi se mohou uplatnit jako redaktoři v různých typech médií, v managementu médií, ale i v agenturách zabývajících se analýzou masových médií, marketingem a reklamou.“ s matnou představou, že by mi studium tohoto oboru mohlo pomoci stát se druhým Rupertem Murdochem, Axelem Springerem nebo alespoň Aenne Burdovou. V souladu s druhou částí citace jsem si říkal, že stát se druhým Davidem Ogilvym nebo Martinem Sorrelem by taky nebylo špatné a hleděl kupředu ke svému vzdělávání.
Čekal jsem výuku o praktických věcech typu jak vést redakci, kolik to či ono stojí peněz, kolik potřebuju na co lidí, jestli je print mrtvý a když ne, tak kdy bude, jak se vlastně řídí vydavatelství, jaký je český trh, které tituly mají u nás mají smysl a uživí se… zkrátka vše o mediálním byznysu. Místo toho přišli Bourdieu, Gramsci a Habermas, Frankfurtské nebo Birmingamské školy a s nimi prázdné teoretizování o médiích a zastihli mě naprosto nepřipraveného. Všichni ti lidé jako Adorno, Baudrillard, Horkheimer, Benjamin, Derrida, Hoggart, Williams, Hall … (je jich spousta a ani si ta jména nepamatuju) všichni se vyžívají v TEORETIZOVÁNÍ o médiích a jejich představách jak fungují, a pak samozřejmě v kritice médií a potažmo celého světa. Jejich společným pojítkem pak je, že média (ta masová – doufám že se chápeme…) nenávidí a spílají jim a jejich majitelům a vlastně všem, kdo na světě dělají něco jiného, než teoretizují o médiích, demokracii, kapitalismu nebo feminismu. Potažmo si spílají navzájem, když mají pocit, že někdo (kdo má ve skutečnosti velice podobný názor) špatně argumentuje, nebo když naopak argumentuje dobře a dělá z nich blbce.
A teď jak se o těchto věcech na FSV učí… většinou (pokud zrovna funguje technika) se studentům pustí powerpointová prezentace, kde jsou vybrané nejrůznější nepochopitelné teorie výše zmíněných intelektuálů, doplní se výkladem a „na doma“ se zadá hromada četby. Ono „na doma“ je právem v uvozovkách, protože spousta knih ze seznamu doporučené literatury se vyskytuje v knihovně FSV třeba ve dvou výtiscích, z čehož jeden si zabrala ta řada šprtacích kombajnů z přední části přednáškového sálu a předává si ho jako svatý grál a na vás tak zbyde ten který je určený k prezenční výpůjčce. Což znamená, že jste odsouzeni k pobytu v knihovně, kam se vejde asi tak 9 studentů, je tam špatně vidět a z Divadelní ulice tam doléhají naprosto nedivadelní zvuky. Každý, kdo se v takovém prostředí dokáže soustředit na vyšinuté mediální filozofy ode mě získává velký obdiv doprovázený mírným zavrtěním hlavou a pokrčením ramen. Ale možná to tak má být – Debord či Benjamin spáchali sebevraždu, Foucault se o ní (několikrát?) pokusil… tak třeba nám vedení fakulty chce naznačit, že to je ta správná cesta a vytváří nám ty „nejlepší“ podmínky.

Mediální studia  v UK

Teoreticky nemůžou být lepší, protože veškeré to teoreticko-filozofické peklo které tady pomlouvám vychází z velké části odsud, z Anglie. Osa zla je vytyčena ve směru Frankfurt – Birmingham a z jejího konce je to do Loughborough fakt jenom přes pole. Nicméně lepší jsou. A to ani ne tak co se týče obsahu studia, tam jsem už dávno zlomil hůl a přijal až na výjimky strategii nejmenšího odporu (ironicky to na FSV stačilo na průměr 1.xx, což jsem měl naposled snad na prvním stupni ZŠ a zřejmě i díky tomu jsem teď tady a můžu to odsud kritizovat). Co je tady prostě super jsou podmínky ke studiu. A nemám na mysli jen o to, že knihovna je otevřená denně do půlnoci (ve zkouškovém non-stop) a člověk si tam může v knihovní kavárně dát jídlo či pití ucházející kvality. (Nicméně zvykat na smutnou realitu Hollaru se bude těžce.) Prostě se mi tu líbí to, že ze všech zaměstnanců univerzity je cítit, že tady jsou pro studenty (což je v ČR skoro neznámý pocit) a je to vidět i na samotné výuce.
I když ohledně výuky to bylo právě zpočátku docela veselé. Odjížděl jsem s plánem absolvovat tady kompletní jednoletý „master“ (magisterský) program a získat titul MA. To mi bohužel nebylo umožněno (neptejte se proč, neví to ani místní Erasmus koordinátorka, akorát mi bylo několikrát zopakováno, že nejde, nejde, ne když jsem Erasmus student, ne když beru Erasmus stipendium a že se můžu přihlásit na příští rok a absolvovat celý program) a tak jsem se rozhodl zapsat si méně předmětů a třeba najít part-time práci. Logicky jsem si nejdřív vybíral předměty z onoho magisterského stupně studia (kam patřím) ale nakonec jsem skončil u bakalářských předmětů. Zejména z toho důvodu, že magisterské předměty pro mě byly ještě méně zajímavé (ještě více teoretického zla) a hlavně proto, že magisterský stupeň studia v Loughborough je podobný studiu v Šanghaji. Naprosto bez legrace. Na začátku roku jsem poctivě obešel všechny předměty a v těch magisterských bylo zhruba 25 studentů z Číny, 3 z Británie a já. Což by mi nijak nevadilo, kdyby to nemělo katastrofální dopad na kvalitu výuky. Ono totiž čínští studenti absolvují bakalářský stupeň doma, pak přijedou na rok do Anglie a pokud ten rok zvládnou, tak mají titul z UK a to asi na zaměstnavatele v Číně funguje (stejně jako na některé zaměstnavatele u nás – řekl bych). Potíž je v tom, že jejich angličtina je strašná a jsou ze všeho vykulení (není divu, když mnozí jsou poprvé mimo Čínu – mě kdyby někdo vysadil v Pekingu, tak bych taky asi koukal jako kachna)… každopádně já jsem tady hlavně kvůli jazyku a ten si od nich moc neodposlechnu. Navíc jsem došel k závěru, že tato situace obtěžuje i některé místní profesory a jak referoval kolega Robin, tak Číňani dostali z první eseje převážně Fka a nikdo se s nima nemaže…
Nakonec mám tedy zapsané tři předměty – The Media in Global Context vedené Jamesem Stanyerem, Advertising & Society vedené Grahamem Murdockem a Dominicem Wringem a Communication & Cultural Theory vedené Johnem Richardsonem a Sabinou Miheljovou.

The Media in Global Context je poměrně zajímavý předmět, který se zabývá převážně fungováním médií v globalizovaném světě (překvapivě), pohybem kulturních produktů a autorským právem v souvislosti s médii. Bohužel jde hodně po povrchu a má pro mě nepochopitelně jednostranný úhel pohledu ve stylu „Fuj! Velké korporace ovládájí média! Hanba Rupertu Murdochovi!“ což ho dost shazuje.

Advertising & Society jsem dával největší naděje. Opět podle názvu. Opět špatně. Tento předmět si ukradl Graham Murdock pro prezentaci svých extrémně levicových idejí. Je schopný odprezentovat filipínské spoty na McDonald’s prostřihané se záběry manilského slumu a pak soptit vůči studentům, že bychom se za to všichni měli stydět. Vůbec stydět se za to, že žijeme v civilizované a rozvinuté části světa je na na zdejším ústavu sociálních věd hodně v kurzu.

Communication & Cultural Theory je toho jen dalším důkazem. Schovává se za „kritické myšlení“, ale ve skutečnosti je to to samé v bleděmodrém. V přednáškách s názvy jako „Rasa“, „Třída“ nebo „Ideologie a diskurz“ se kantoři hlavně snaží vysvětlit, že všechen ten kolonialismus a imperialismus byl špatný a rvou si vlasy, protože i v dnešním světě se podle nich odehrává „cultural imperialism“, kdy se euro-americká kultura roztahuje po světě a oni z toho nemůžou spát. Osobně mi to nepřijde až tak zajímavý a vždycky ty hodiny trávim koukáním do kalendáře a počítám kdy už pojedu domu, dám si tam krocana a pak přijde Santa.

Takže jakej je z toho závěr – obor je z mého úhlu pohledu celkem k ničemu, ale to jsem tak nějak věděl předem (kdybych býval jel do Finska, bylo by to v tomto směru asi o něco lepší) a navíc na FSV trpim stejně, avšak jinak se mi tu celkem líbí – spolubydlící fajn, univerzita sama o sobě OK, jiný styl výuky je zajímavé zpestření, hospody jsou tu super (na „ale“ si člověk zvykne), angličtina se zlepšuje, dostávám skoro 600 € na měsíc, jezdím na výlety s turistickým kroužkem a do okolních měst i bez něj, v knihovně si půjčuju co chci, chodim běhat a plavat… zdálo by se, že to jsou dobrý prázdniny, ale začínám se malinko nudit. V příštím semestru bych si rád zapsal nějaké předměty z místní business school, ale i tak jsem dospěl k názoru, že se tady musim nechat zaměstnat (což bude dost problém, protože už mám plný zuby těch „low-wage jobs“, co jsem prozatím vždycky v zahraničí dělal a něco pořádného je těžce dostupné z naší vesnice a navíc UK zaměstnavatelé nejsou schopní pochopit, že bych zvládal pro ně full-time pracovat a k tomu těch pár předmětů co mám zapsáno) no a nebo by to chtělo pořádně zapracovat na nějakých zajímavých on-line aktivitách. Kdyby měl někdo nějaký zajímavý nápad, svěřte ho do komentářů a já vám ho ukradnu. 🙂

P.S. Ještě jsem zapomněl vyzdivhnout, že se mi fakt líbí místní all-inclusive přístup ke studiu. Prostě tady studium nekončí prásknutím dveřma od fakulty, ale studenti jsou vlastně pořád spolu. Je to asi tim, že to tady je taková vesnice (podobnost se Zlínem značná) a v Londýně je to asi dost jiný, ale pokud se chcete účastnit studentského života i mimo vyučování, asi nikde nenajdete lepší podmínky. Zásluhu na tom má především i na britské zvyklosti unikátním způsobem fungující Studentská Unie, která má roční rozpočet £2m a běží pod ní jak atletické kluby, kde si člověk může zvolit z těchto sportů:

American Football, Archery, Association Football – Men, Association Football – Women, Athletics & Cross Country, AU Exec, Badminton, Basketball – Men, Basketball – Women, BUSA Non-Affiliated Sports, Canoe, Cheerleading, Cricket, Cycling, Dance, Equestrian, Fencing, Freestyle, Kickboxing, Gliding, Golf, Gymnastics, Healthy Living, Hockey – Men, Hockey – Women, Hour of Power, Indoor Football, Jiu Jitsu, Judo, Kart, Kite Surfing, Lacrosse, Lifesaving, Mountaineering, Netball, Rowing, Rugby League, Rugby Union – Men, Rugby Union – Women, Sailing & Windsurfing, Shaolin Kung Fu, Shotokan Karate, Skydiving, Sno, Squash, Sub Aqua, Swimming, Table Tennis, Taekwondo, Tennis, Tenpin Bowling, Trampoline, Triathlon, Ultimate Frisbee, Volleyball, Wado Ryu Karate, Wakeboard & Waterski, Waterpolo

tak i „nesportovní“ společenství jako:

Afro-Caribbean Society, Aikido, Anmaco Society, Ballroom & Latin American Dance Society, Belly Dance, Big Food Club, Breakdancing Club, Bright Futures Society, Brunei Society, Chinese Society, Christian Union, Computer Society, DJ Society, Entrepreneurial Society, Erasmus, Fever, Flix Cinema, Flying Club, Friends Of Palestine, GameSoc, Hellenic Society, Hiking Club, Hindu Society (NHSF), Hip Hop Dance Club, Hot Air Ballooning Club, Indian Society, Islamic Society, LORDS, LSU Gospel Choir, LSU Investment Society, LSU Progressive Forum Society, LSU Salsa, LSU UniTy, Malaysia Society, Model United Nations, Motor Club, Motorcycle Club, Open Heaven Society, Pakistan Society, People and Planet & Amnesty International, Photography, Pole Dancing Society, Real Ale Society (=přátelé piva), Recreational Running Society, Rocksoc, SCOGUI, Shakespeare Society, Sikh Society, Singapore Society, Stage Society, Surf Club, Tuxedo Swing, Velocity

Srovnej s ČR a zaplač. 🙂 Dalo by se o tom psát dlouho a dlouho, v podstatě každej den se tady děje něco zajímavýho. Hodně mě třeba překvapilo, jak tu funguje spolupráce s armádou (RAF i pozemní). Normálně probíhá nábor uprostřed kampusu a armáda zaplatí studentům školné a finančně vypomůže při studiu, když se na pár let upíšou… nebo v případě RAF zajistí pilotní výcvik, když se člověk stane dobrovolným členem rezervy. Bohužel to je jenom pro lidi s UK pasem – ptal jsem se. :-/ Jinak bych k RAF klidně dezertoval, výcvikový letoun Grob G 115 s maximální rychlostí 350 km/h a schopností vykonávat základní akrobatické prvky se tváří jako docela zábavná hračka. 😀

Categories
Anglie 2009-10

Víkend v Lake District

Minule jsem tu naznačil něco o tom, že turistický kroužek je milá a neškodná partička lidí a účast v něm bych schválil i svým dětem, kdybych nějaké měl. Konec konců, turismus propagoval už Guth-Jarkovský, takže turistický kroužek, navíc spadající pod univerzitu, prostě musí být „safe and sound“.
To už ovšem neplatí. Své mínění jsem si upravil hned po příchodu na sraz dalšího výletu, po spatření Fiesty jednoho z členu klubu naplněné až po střechu alkoholem a hlavně patnáctimístného mikrobusu a jeho řidičky Heather (21 let), jíž jsem měl svěřit do rukou svůj život. Ono totiž, původně jsem se chtěl stát řidičem klubového mikrobusu já, ale nemám řidičák vydaný v UK, tudíž jsem nepojistitelný, a tak se narychlo sháněl jiný řidič.A sehnala se Heather.
Pomyslel jsem si něco o pojišťovně a byrokracii a taky že jo… nechci znít hloupě, všichni jsme se učili řídit, ale pokud byste někdo hodlal řídit mikrobus a převážet v něm živé lidi, tak si prosím:

1) Zjistěte jak funguje ventilace a proč je dobré mít ji v případě, že Vám za zády funí 15 lidí v mokrém oblečení přepnutou na symbol předního okna (vyhnete se tak šudlání malého průzoru v okně během jízdy v prostředním pruhu M1)

2) Vyzkoušejte jak fungují světla a jejich přepínaní (nemusíte pak překvapit sami sebe, když světla omylem vypnete za jízdy nočním Lancashire a nedaří se Vám je zapnout)

3) Uvědomte, že mikrobus pro 15 lidí se chová jinak než Váš Mini Cooper (třeba si pak odpustíte příliš rychlý vjezd do říčky rozvodněné přes cestu a všechno to zmatené trhání volantem a hysterické ječení, které následovalo)

Děkuji.

Veškeré zážitky z „hor“ už samozřejmě zůstanou upozaděny za zážitky z mikrobusu, ale byl to celkem fajn víkend. V sobotu se povedlo dát dohromady skupinku pokročilých a užít si Pavey Ark, což už bylo něco mezi chozením a lezením (mají tu pro to výraz „scrambling“), večer pak vyprázdnit Fiestu a v neděli už jen odpočinkově po okolních kopečcích…

 

Pavey Ark a vyznačená cesta (sníh tam nebyl, fotka odněkud z netu, pro představu)
Pavey Ark s vyznačenou cestou nahoru (sníh tam nebyl, fotka odněkud z netu, zato však pršelo a tou stoupající puklinou proudil vodopád dolů)

 

Tahle fotka už je naše, Pavey Ark mírně vlevo...
Tahle fotka už je naše, Pavey Ark mírně vlevo...

 

Nahoře...
A jsme tam!

 

Tady už sobota...
Tady už neděle...

 

Nevim jak je doma, ale tady pořád podzim.
Nevim jak je doma, nicméně tady pořád podzim.

 

Chyť si svoji ovci!
Chyť si svoji ovci!

 

Výhledy sice zamlžené...
Výhledy sice zamlžené...

 

... ale celkem pěkné. :)
... ale celkem pěkné. 🙂