Minule jsem tu naznačil něco o tom, že turistický kroužek je milá a neškodná partička lidí a účast v něm bych schválil i svým dětem, kdybych nějaké měl. Konec konců, turismus propagoval už Guth-Jarkovský, takže turistický kroužek, navíc spadající pod univerzitu, prostě musí být „safe and sound“.
To už ovšem neplatí. Své mínění jsem si upravil hned po příchodu na sraz dalšího výletu, po spatření Fiesty jednoho z členu klubu naplněné až po střechu alkoholem a hlavně patnáctimístného mikrobusu a jeho řidičky Heather (21 let), jíž jsem měl svěřit do rukou svůj život. Ono totiž, původně jsem se chtěl stát řidičem klubového mikrobusu já, ale nemám řidičák vydaný v UK, tudíž jsem nepojistitelný, a tak se narychlo sháněl jiný řidič.A sehnala se Heather.
Pomyslel jsem si něco o pojišťovně a byrokracii a taky že jo… nechci znít hloupě, všichni jsme se učili řídit, ale pokud byste někdo hodlal řídit mikrobus a převážet v něm živé lidi, tak si prosím:
1) Zjistěte jak funguje ventilace a proč je dobré mít ji v případě, že Vám za zády funí 15 lidí v mokrém oblečení přepnutou na symbol předního okna (vyhnete se tak šudlání malého průzoru v okně během jízdy v prostředním pruhu M1)
2) Vyzkoušejte jak fungují světla a jejich přepínaní (nemusíte pak překvapit sami sebe, když světla omylem vypnete za jízdy nočním Lancashire a nedaří se Vám je zapnout)
3) Uvědomte, že mikrobus pro 15 lidí se chová jinak než Váš Mini Cooper (třeba si pak odpustíte příliš rychlý vjezd do říčky rozvodněné přes cestu a všechno to zmatené trhání volantem a hysterické ječení, které následovalo)
Děkuji.
Veškeré zážitky z „hor“ už samozřejmě zůstanou upozaděny za zážitky z mikrobusu, ale byl to celkem fajn víkend. V sobotu se povedlo dát dohromady skupinku pokročilých a užít si Pavey Ark, což už bylo něco mezi chozením a lezením (mají tu pro to výraz „scrambling“), večer pak vyprázdnit Fiestu a v neděli už jen odpočinkově po okolních kopečcích…
