Categories
Anglie 2009-10

Label, LCR, LSUTV… WOW!

Takže – pokračujeme ve velebení místní Studentské Unie. Titulek se skládá z názvů médií vlastněných a provozovaných právě unií. Label je měsíčník o dění na univerzitě, LCR je zkratka pro Loughborough Campus Radio, které vzniklo už v roce 1973 jako pirátské médium, ale bylo časem legalizováno a dneska vysílá jednak online a rovněž na AM vlnách (ale chodí zvěsti, že se uchází o licenci na FM – držím palce) a pak je tu LSUTV, vlastní univerzitní televize, která je rovněž dostupná online a na televizním okruhu uvnitř univerzity. Kromě dokumentů a záznamů sportovních utkání univerzity produkuje hlavně zprávy (jednou za 14 dní) a reportáže z univerzitních nočních klubů (několikrát týdně). 🙂 Posledně zmiňovaný program je samozřejmě nejoblíbenější a dostalo se mu uznání i od profesionálních TV. WOW pak znamená Walk on Water a je to časopis Atletické Unie (součást SU). No a ještě SU vlastní malá nahrávací studia – Aura studios. 😀

Chtěl jsem tady z toho udělat televizi a vložit videa přímo do blogu, ale jelikož jsou příliš velká a já příliš líný, než abych vymýšlel jejich dynamické zmenšení, tak posílám jen odkazy.

Zkuste třeba:

Stěhování do kampusu, první dny, první parties (je to sice dva měsíce starý, ale je tam aspoň trochu vidět kampus)

Zvol si svůj sportovní klub…

nebo

Vlajkovou loď LSUTV – „Totty TV“ (uvádí moje spolužačky Sofia & Hannah)

A pokud se vám po shlédnutí těchto záběrů zdá, že studium v Anglii je jedna velká diskotéka, udělali jste si naprosto správný obrázek…

Categories
Anglie 2009-10

Back to the past

Jak jsem v minulém příspěvku velebil místní knihovnu (Mimochodem svěřil jsem se, že tady jsou automaty na půjčování a vracení knížek? V ČR sci-fi…) začal jsem tu používat stejný způsob půjčování knížek jako doma – tzn. zapomenout na nějaký seznam doporučené literatury a půjčovat si prostě věci, které se zdají zajímavé. Včera jsem si proto půjčil E-PR: the essential guide to public relations on the Internet od Matta Haiga, otevřel a dočetl se, že je důležité registrovat své stránky do vyhledávačů Lycos a Altavista. Inu, vydáno před deseti lety. 🙂 Takže jsem knihu zase zavřel a s lišáckým úsměvem otevřel druhou, protože na tyto situace je dobré myslet a když už si člověk půjčuje knihu naslepo je dobré se pojistit. Druhá kniha byla od Kennetha Hudsona, nesla název The Businessman in Public a měla se věnovat public relations z pohledu anglických businessmanů. Což sice dělala, ale vydána byla v roce 1976 a jednou z nosných myšlenek bylo, že lze překonat handicap non-U English například předstíráním australského přízvuku. Takže taky velký úspěch. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Mediální studia: na UK nebo v UK?

Kdykoliv mě někdo zastihne na některém z IM, je po „Jak se máš?“ druhou nejčastější otázkou „Tak jak se tam studuje?“ … a tomu je teď konec.  Nadešel čas tuto otázku podrobně zodpovědět, takže napříště už posílám jenom odkaz.

Mediální studia na UK

Zklamání ze studia mediálních studií na UK jsem popisoval již vloni, měsíc po začátku své docházky. S odstupem roku hodnotím pořád stejně. (Jak říkají psychologové: nikdy nedejte na první dojem – většinou bývá správný.) Snad jsem jen uznal trochu své nerozvážnosti, když jsem si obor vybral podle slova „mediální“ v názvu a povrchního popisu na stránkách fakulty, který mimo jiné slibuje, že: „Absolventi se mohou uplatnit jako redaktoři v různých typech médií, v managementu médií, ale i v agenturách zabývajících se analýzou masových médií, marketingem a reklamou.“ s matnou představou, že by mi studium tohoto oboru mohlo pomoci stát se druhým Rupertem Murdochem, Axelem Springerem nebo alespoň Aenne Burdovou. V souladu s druhou částí citace jsem si říkal, že stát se druhým Davidem Ogilvym nebo Martinem Sorrelem by taky nebylo špatné a hleděl kupředu ke svému vzdělávání.
Čekal jsem výuku o praktických věcech typu jak vést redakci, kolik to či ono stojí peněz, kolik potřebuju na co lidí, jestli je print mrtvý a když ne, tak kdy bude, jak se vlastně řídí vydavatelství, jaký je český trh, které tituly mají u nás mají smysl a uživí se… zkrátka vše o mediálním byznysu. Místo toho přišli Bourdieu, Gramsci a Habermas, Frankfurtské nebo Birmingamské školy a s nimi prázdné teoretizování o médiích a zastihli mě naprosto nepřipraveného. Všichni ti lidé jako Adorno, Baudrillard, Horkheimer, Benjamin, Derrida, Hoggart, Williams, Hall … (je jich spousta a ani si ta jména nepamatuju) všichni se vyžívají v TEORETIZOVÁNÍ o médiích a jejich představách jak fungují, a pak samozřejmě v kritice médií a potažmo celého světa. Jejich společným pojítkem pak je, že média (ta masová – doufám že se chápeme…) nenávidí a spílají jim a jejich majitelům a vlastně všem, kdo na světě dělají něco jiného, než teoretizují o médiích, demokracii, kapitalismu nebo feminismu. Potažmo si spílají navzájem, když mají pocit, že někdo (kdo má ve skutečnosti velice podobný názor) špatně argumentuje, nebo když naopak argumentuje dobře a dělá z nich blbce.
A teď jak se o těchto věcech na FSV učí… většinou (pokud zrovna funguje technika) se studentům pustí powerpointová prezentace, kde jsou vybrané nejrůznější nepochopitelné teorie výše zmíněných intelektuálů, doplní se výkladem a „na doma“ se zadá hromada četby. Ono „na doma“ je právem v uvozovkách, protože spousta knih ze seznamu doporučené literatury se vyskytuje v knihovně FSV třeba ve dvou výtiscích, z čehož jeden si zabrala ta řada šprtacích kombajnů z přední části přednáškového sálu a předává si ho jako svatý grál a na vás tak zbyde ten který je určený k prezenční výpůjčce. Což znamená, že jste odsouzeni k pobytu v knihovně, kam se vejde asi tak 9 studentů, je tam špatně vidět a z Divadelní ulice tam doléhají naprosto nedivadelní zvuky. Každý, kdo se v takovém prostředí dokáže soustředit na vyšinuté mediální filozofy ode mě získává velký obdiv doprovázený mírným zavrtěním hlavou a pokrčením ramen. Ale možná to tak má být – Debord či Benjamin spáchali sebevraždu, Foucault se o ní (několikrát?) pokusil… tak třeba nám vedení fakulty chce naznačit, že to je ta správná cesta a vytváří nám ty „nejlepší“ podmínky.

Mediální studia  v UK

Teoreticky nemůžou být lepší, protože veškeré to teoreticko-filozofické peklo které tady pomlouvám vychází z velké části odsud, z Anglie. Osa zla je vytyčena ve směru Frankfurt – Birmingham a z jejího konce je to do Loughborough fakt jenom přes pole. Nicméně lepší jsou. A to ani ne tak co se týče obsahu studia, tam jsem už dávno zlomil hůl a přijal až na výjimky strategii nejmenšího odporu (ironicky to na FSV stačilo na průměr 1.xx, což jsem měl naposled snad na prvním stupni ZŠ a zřejmě i díky tomu jsem teď tady a můžu to odsud kritizovat). Co je tady prostě super jsou podmínky ke studiu. A nemám na mysli jen o to, že knihovna je otevřená denně do půlnoci (ve zkouškovém non-stop) a člověk si tam může v knihovní kavárně dát jídlo či pití ucházející kvality. (Nicméně zvykat na smutnou realitu Hollaru se bude těžce.) Prostě se mi tu líbí to, že ze všech zaměstnanců univerzity je cítit, že tady jsou pro studenty (což je v ČR skoro neznámý pocit) a je to vidět i na samotné výuce.
I když ohledně výuky to bylo právě zpočátku docela veselé. Odjížděl jsem s plánem absolvovat tady kompletní jednoletý „master“ (magisterský) program a získat titul MA. To mi bohužel nebylo umožněno (neptejte se proč, neví to ani místní Erasmus koordinátorka, akorát mi bylo několikrát zopakováno, že nejde, nejde, ne když jsem Erasmus student, ne když beru Erasmus stipendium a že se můžu přihlásit na příští rok a absolvovat celý program) a tak jsem se rozhodl zapsat si méně předmětů a třeba najít part-time práci. Logicky jsem si nejdřív vybíral předměty z onoho magisterského stupně studia (kam patřím) ale nakonec jsem skončil u bakalářských předmětů. Zejména z toho důvodu, že magisterské předměty pro mě byly ještě méně zajímavé (ještě více teoretického zla) a hlavně proto, že magisterský stupeň studia v Loughborough je podobný studiu v Šanghaji. Naprosto bez legrace. Na začátku roku jsem poctivě obešel všechny předměty a v těch magisterských bylo zhruba 25 studentů z Číny, 3 z Británie a já. Což by mi nijak nevadilo, kdyby to nemělo katastrofální dopad na kvalitu výuky. Ono totiž čínští studenti absolvují bakalářský stupeň doma, pak přijedou na rok do Anglie a pokud ten rok zvládnou, tak mají titul z UK a to asi na zaměstnavatele v Číně funguje (stejně jako na některé zaměstnavatele u nás – řekl bych). Potíž je v tom, že jejich angličtina je strašná a jsou ze všeho vykulení (není divu, když mnozí jsou poprvé mimo Čínu – mě kdyby někdo vysadil v Pekingu, tak bych taky asi koukal jako kachna)… každopádně já jsem tady hlavně kvůli jazyku a ten si od nich moc neodposlechnu. Navíc jsem došel k závěru, že tato situace obtěžuje i některé místní profesory a jak referoval kolega Robin, tak Číňani dostali z první eseje převážně Fka a nikdo se s nima nemaže…
Nakonec mám tedy zapsané tři předměty – The Media in Global Context vedené Jamesem Stanyerem, Advertising & Society vedené Grahamem Murdockem a Dominicem Wringem a Communication & Cultural Theory vedené Johnem Richardsonem a Sabinou Miheljovou.

The Media in Global Context je poměrně zajímavý předmět, který se zabývá převážně fungováním médií v globalizovaném světě (překvapivě), pohybem kulturních produktů a autorským právem v souvislosti s médii. Bohužel jde hodně po povrchu a má pro mě nepochopitelně jednostranný úhel pohledu ve stylu „Fuj! Velké korporace ovládájí média! Hanba Rupertu Murdochovi!“ což ho dost shazuje.

Advertising & Society jsem dával největší naděje. Opět podle názvu. Opět špatně. Tento předmět si ukradl Graham Murdock pro prezentaci svých extrémně levicových idejí. Je schopný odprezentovat filipínské spoty na McDonald’s prostřihané se záběry manilského slumu a pak soptit vůči studentům, že bychom se za to všichni měli stydět. Vůbec stydět se za to, že žijeme v civilizované a rozvinuté části světa je na na zdejším ústavu sociálních věd hodně v kurzu.

Communication & Cultural Theory je toho jen dalším důkazem. Schovává se za „kritické myšlení“, ale ve skutečnosti je to to samé v bleděmodrém. V přednáškách s názvy jako „Rasa“, „Třída“ nebo „Ideologie a diskurz“ se kantoři hlavně snaží vysvětlit, že všechen ten kolonialismus a imperialismus byl špatný a rvou si vlasy, protože i v dnešním světě se podle nich odehrává „cultural imperialism“, kdy se euro-americká kultura roztahuje po světě a oni z toho nemůžou spát. Osobně mi to nepřijde až tak zajímavý a vždycky ty hodiny trávim koukáním do kalendáře a počítám kdy už pojedu domu, dám si tam krocana a pak přijde Santa.

Takže jakej je z toho závěr – obor je z mého úhlu pohledu celkem k ničemu, ale to jsem tak nějak věděl předem (kdybych býval jel do Finska, bylo by to v tomto směru asi o něco lepší) a navíc na FSV trpim stejně, avšak jinak se mi tu celkem líbí – spolubydlící fajn, univerzita sama o sobě OK, jiný styl výuky je zajímavé zpestření, hospody jsou tu super (na „ale“ si člověk zvykne), angličtina se zlepšuje, dostávám skoro 600 € na měsíc, jezdím na výlety s turistickým kroužkem a do okolních měst i bez něj, v knihovně si půjčuju co chci, chodim běhat a plavat… zdálo by se, že to jsou dobrý prázdniny, ale začínám se malinko nudit. V příštím semestru bych si rád zapsal nějaké předměty z místní business school, ale i tak jsem dospěl k názoru, že se tady musim nechat zaměstnat (což bude dost problém, protože už mám plný zuby těch „low-wage jobs“, co jsem prozatím vždycky v zahraničí dělal a něco pořádného je těžce dostupné z naší vesnice a navíc UK zaměstnavatelé nejsou schopní pochopit, že bych zvládal pro ně full-time pracovat a k tomu těch pár předmětů co mám zapsáno) no a nebo by to chtělo pořádně zapracovat na nějakých zajímavých on-line aktivitách. Kdyby měl někdo nějaký zajímavý nápad, svěřte ho do komentářů a já vám ho ukradnu. 🙂

P.S. Ještě jsem zapomněl vyzdivhnout, že se mi fakt líbí místní all-inclusive přístup ke studiu. Prostě tady studium nekončí prásknutím dveřma od fakulty, ale studenti jsou vlastně pořád spolu. Je to asi tim, že to tady je taková vesnice (podobnost se Zlínem značná) a v Londýně je to asi dost jiný, ale pokud se chcete účastnit studentského života i mimo vyučování, asi nikde nenajdete lepší podmínky. Zásluhu na tom má především i na britské zvyklosti unikátním způsobem fungující Studentská Unie, která má roční rozpočet £2m a běží pod ní jak atletické kluby, kde si člověk může zvolit z těchto sportů:

American Football, Archery, Association Football – Men, Association Football – Women, Athletics & Cross Country, AU Exec, Badminton, Basketball – Men, Basketball – Women, BUSA Non-Affiliated Sports, Canoe, Cheerleading, Cricket, Cycling, Dance, Equestrian, Fencing, Freestyle, Kickboxing, Gliding, Golf, Gymnastics, Healthy Living, Hockey – Men, Hockey – Women, Hour of Power, Indoor Football, Jiu Jitsu, Judo, Kart, Kite Surfing, Lacrosse, Lifesaving, Mountaineering, Netball, Rowing, Rugby League, Rugby Union – Men, Rugby Union – Women, Sailing & Windsurfing, Shaolin Kung Fu, Shotokan Karate, Skydiving, Sno, Squash, Sub Aqua, Swimming, Table Tennis, Taekwondo, Tennis, Tenpin Bowling, Trampoline, Triathlon, Ultimate Frisbee, Volleyball, Wado Ryu Karate, Wakeboard & Waterski, Waterpolo

tak i „nesportovní“ společenství jako:

Afro-Caribbean Society, Aikido, Anmaco Society, Ballroom & Latin American Dance Society, Belly Dance, Big Food Club, Breakdancing Club, Bright Futures Society, Brunei Society, Chinese Society, Christian Union, Computer Society, DJ Society, Entrepreneurial Society, Erasmus, Fever, Flix Cinema, Flying Club, Friends Of Palestine, GameSoc, Hellenic Society, Hiking Club, Hindu Society (NHSF), Hip Hop Dance Club, Hot Air Ballooning Club, Indian Society, Islamic Society, LORDS, LSU Gospel Choir, LSU Investment Society, LSU Progressive Forum Society, LSU Salsa, LSU UniTy, Malaysia Society, Model United Nations, Motor Club, Motorcycle Club, Open Heaven Society, Pakistan Society, People and Planet & Amnesty International, Photography, Pole Dancing Society, Real Ale Society (=přátelé piva), Recreational Running Society, Rocksoc, SCOGUI, Shakespeare Society, Sikh Society, Singapore Society, Stage Society, Surf Club, Tuxedo Swing, Velocity

Srovnej s ČR a zaplač. 🙂 Dalo by se o tom psát dlouho a dlouho, v podstatě každej den se tady děje něco zajímavýho. Hodně mě třeba překvapilo, jak tu funguje spolupráce s armádou (RAF i pozemní). Normálně probíhá nábor uprostřed kampusu a armáda zaplatí studentům školné a finančně vypomůže při studiu, když se na pár let upíšou… nebo v případě RAF zajistí pilotní výcvik, když se člověk stane dobrovolným členem rezervy. Bohužel to je jenom pro lidi s UK pasem – ptal jsem se. :-/ Jinak bych k RAF klidně dezertoval, výcvikový letoun Grob G 115 s maximální rychlostí 350 km/h a schopností vykonávat základní akrobatické prvky se tváří jako docela zábavná hračka. 😀

Categories
Anglie 2009-10

Víkend v Lake District

Minule jsem tu naznačil něco o tom, že turistický kroužek je milá a neškodná partička lidí a účast v něm bych schválil i svým dětem, kdybych nějaké měl. Konec konců, turismus propagoval už Guth-Jarkovský, takže turistický kroužek, navíc spadající pod univerzitu, prostě musí být „safe and sound“.
To už ovšem neplatí. Své mínění jsem si upravil hned po příchodu na sraz dalšího výletu, po spatření Fiesty jednoho z členu klubu naplněné až po střechu alkoholem a hlavně patnáctimístného mikrobusu a jeho řidičky Heather (21 let), jíž jsem měl svěřit do rukou svůj život. Ono totiž, původně jsem se chtěl stát řidičem klubového mikrobusu já, ale nemám řidičák vydaný v UK, tudíž jsem nepojistitelný, a tak se narychlo sháněl jiný řidič.A sehnala se Heather.
Pomyslel jsem si něco o pojišťovně a byrokracii a taky že jo… nechci znít hloupě, všichni jsme se učili řídit, ale pokud byste někdo hodlal řídit mikrobus a převážet v něm živé lidi, tak si prosím:

1) Zjistěte jak funguje ventilace a proč je dobré mít ji v případě, že Vám za zády funí 15 lidí v mokrém oblečení přepnutou na symbol předního okna (vyhnete se tak šudlání malého průzoru v okně během jízdy v prostředním pruhu M1)

2) Vyzkoušejte jak fungují světla a jejich přepínaní (nemusíte pak překvapit sami sebe, když světla omylem vypnete za jízdy nočním Lancashire a nedaří se Vám je zapnout)

3) Uvědomte, že mikrobus pro 15 lidí se chová jinak než Váš Mini Cooper (třeba si pak odpustíte příliš rychlý vjezd do říčky rozvodněné přes cestu a všechno to zmatené trhání volantem a hysterické ječení, které následovalo)

Děkuji.

Veškeré zážitky z „hor“ už samozřejmě zůstanou upozaděny za zážitky z mikrobusu, ale byl to celkem fajn víkend. V sobotu se povedlo dát dohromady skupinku pokročilých a užít si Pavey Ark, což už bylo něco mezi chozením a lezením (mají tu pro to výraz „scrambling“), večer pak vyprázdnit Fiestu a v neděli už jen odpočinkově po okolních kopečcích…

 

Pavey Ark a vyznačená cesta (sníh tam nebyl, fotka odněkud z netu, pro představu)
Pavey Ark s vyznačenou cestou nahoru (sníh tam nebyl, fotka odněkud z netu, zato však pršelo a tou stoupající puklinou proudil vodopád dolů)

 

Tahle fotka už je naše, Pavey Ark mírně vlevo...
Tahle fotka už je naše, Pavey Ark mírně vlevo...

 

Nahoře...
A jsme tam!

 

Tady už sobota...
Tady už neděle...

 

Nevim jak je doma, ale tady pořád podzim.
Nevim jak je doma, nicméně tady pořád podzim.

 

Chyť si svoji ovci!
Chyť si svoji ovci!

 

Výhledy sice zamlžené...
Výhledy sice zamlžené...

 

... ale celkem pěkné. :)
... ale celkem pěkné. 🙂
Categories
Anglie 2009-10 Cestování

Singin’ in the Rain? Nah, hikin’ in the wind!

Hned zkraje roku jsem se stal členem turistického kroužku. Původně jsem se chtěl přihlásit do kroužku parašutistického, ale mamince by se to určitě nelíbilo (a taky to byla dost drahá sranda), takže jsem skoky z letadla přesunul na neurčito a zůstal věrný chození po horách. O víkendu byl první výlet, na který jsem se upsal a po pěti týdnech v maloměstě jsem se těšil na změnu vzduchu, jak zamlada na Vánoce.
V neděli jsem se probudil do totálního lijáku, nicméně moderní membrány řeší všechny problémy lidstva a i kdyby ne, tak už Bjartur tvrdil, že být suchý je jen hloupý výmysl lidí z města.
Účast se zmenšila, nicméně čekal jsem větší úbytek – další důkaz, že Britové nejsou z cukru. Po příjezdu na místo (The Roaches – Peak District) jsme odstartovali do deště, ale po chvíli se počasí umodřilo a místo deště začal vanout obří vichr. Což je rozhodně příjemnější varianta rozmarů přírody. Fotky následují:

 

Tak to jsou ty hory...
Tak to jsou ty hory...

 

Kýč?
Kýč?

 

Kýč!
Kýč!

 

Kýč? Ale kdeže, to je přeci kráva!
Kýč? Ale kdeže, to je přeci kráva!

 

Anglie, jak namalovaná.
Anglie, jak namalovaná.

 

Vrchol...
Vrchol...

 

Kde je trochu větrno
...kde je trochu větrno

 

Jak se vám snaží ukázat Adrian z Belgie...
...jak se vám snaží ukázat Adrian z Belgie.

 

Tak ještě rychle soutěsku
Tak ještě rychle soutěsku...

 

národní technické muzeum...
...národní technické muzeum...

 

a domů!
a domů!
Categories
Anglie 2009-10

Děvče z Itálie vs. pivo z Británie

Byl to nerovný zápas, skončil 0:1 a probíhal zhruba takhle: Ilaria moje spolužačka z Milána mě pozvala, ať se připojím na večeři v asijské restauraci k jakési skupince z jejich kolejí. Oni si tady na to dost hrajou, že jednotlivé koleje drží pohromadě, atd…
Doma mě čekala tak maximálně rýže s tuňákem, takže proč ne. Večer celkem v pohodě, kdyby v té skupince nebyl rovněž zamíchaný vrcholně otravný hokejista z Rakouska (hokejista z Rakouska je sám o sobě čirý nonsens – něco jako Lední medvěd z Afriky), jemuž nepřipadalo vtipné, když jsem se ptal jestli by jejich reprezentace obstála proti našim klukům ze sousedství, co hrajou v zimě v Šárce na Dubáku. Inu někdo prostě smysl pro humor nemá. Dva Erasmus hoši z Neměcka co studují fyziku taky zrovna společenskou obratností nezářili a nedá se říct, že bychom se spolu ohromně nasmáli. S radostí jsem proto při váznoucí konverzaci uvítal něčí návrh na přesun z asijské restaurace do nějakého zařízení na drink. Jelikož se ono místo nacházelo v centru bylo dost podniků na výběr. Skupina nabrala směr do jakéhosi trendy baru, jenže… po cestě potkáváme obyčejnou hospodu. Navíc ověšenou místňákama a těmahle plakátama:

Lovely!
Lovely!

 
Takže si procvičuju techniku ovládání davu a za pomoci finského kolegy Johannese naše skupinka končí v místní putyce (Kiitos Johannes!). Okamžitě nasávám atmosféru pivního festivalu a běžím k výčepu, kde je při této příležitosti k mání zhruba 15 různých piv. Oni to jsou tedy svrchně kvašená „ale“, nicméně to je právě dobře, kvůli tome se ten Erasmus přece pořádá, abychom poznali tu cizí kultůru. První pintu volím podle obrázku (Blue Monkey Brewery ze sousdního Derbyshire má opravdu v logu modrou opici) a rozhodně nevolím špatně. Vracím se ke stolu a ptám se ostatních, co že si zakoupili… Rakousko-Německá skupinka odpovídá že Carlsberg, že ostaní piva neznají! Panebože! A Italka s Kanaďankou, že pijou kolu. Ne… pomoc!
Strávím tedy dobu popíjení první pinty přemýšlením, co je špatně s těmito lidmi a rychle běžím pro druhou. U výčepu nával jako blázen a teď vyberte si z patnácti piv… ptám se tedy hostinského, které pivo zvolit, že neznám ani jedno, ale že Blue Monkey Amber Ale mi chutnalo, tak jestli může doporučit nějaké podobné. Zamyslí se, vezme do ruky dvě sklenice, natočí třetinku pinty jednoho, třetinku pinty druhého. Já od obou ochutnám,  pokývám hlavou, beru to první, on se usměje, natočí a prodá. Ano, takhle nějak si představuji POHOSTINSTVÍ. To ale zdaleka není vše…
Když jdu se sklenicí přes lokál ke stolu, tak míjím stánek pivovaru Everards z Leicesteru. Před ním hlouček lidí a hned mi nějaká slečna nabízí ochutnávku… nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych odmítl, takže dostávám gratis načepovaný jejich Old Original a dává se se mnou do řeči jeden z postarších chlápků stojících u stánku. Nejdřív ho zajímá, jestli mi chutná a když řikám že ano, že je příjemně nasládlé, akorát že je blbý že nemá pěnu (čepováno z malého soudku) a že přeci jen nejsem na „ale“ úplně zvyklý, tak se okamžitě ptá odkud jsem a jak slyší že ČR, tak mi div nepadne kolem ramen a jaká čest, že byl v Plzni a že je u Everards vrchní sládek. Takže nejdřív probíráme kvality Old Original a je mi vysvětleno, že stejně poznám kvalitu „ale“ nejlíp bez pěny, ale že je to dost možná jeho deformace, protože to tak pije v práci. A když si tak pěkně povídáme, dostává nápad mě vzít do zadní části hospody, kde jsem dosud nebyl a tam je na zahrádce ve stanu k mání dalších 20 druhů piva! Nevím jak vypadá ráj, ale tohle je sakra blízko. Navíc když mě můj nový kamarád-sládek představuje svým kolegům coby experta z ČR a já se jako správná kuriozita těším zájmu společnosti a jsou mi snášena k pousouzení piva ze všech koutů Midlands.
Kdybych se s nimi vlídně avšak důrazně nerozloučil, tak bych fakt asi musel domů po čtyřech. Po návratu k naší skupince se mi dostává pokárání, že jsem kamsi zmizel a že stejně tohle místo stojí za nic, a že… no prostě jsem většinou (včetně italské spolužačky) zařazen mezi retardované idioty.
Pro mě to je další znamení toho, že Evropu opravdu nebude lehké sjednotit… i když kluci z Belgie se o tomto večeru dozvěděli, s pochopením vyslechli mojí verzi příběhu a že prý kdy to končí a jestli tam ještě půjdem. Takže aspoň to hlavní město je vybrané dobře.

Categories
Anglie 2009-10

Brummagem aka Brum na cedulích na dálnici jako B’ham a pro lidi z Londýna rovněž coby „Second City“

To všechno je Birmingham. Pro sebe jsem si ho zaškatulkoval jako anglické Brno, nicméně je to dost velké zjednodušení, protože situace v ČR je od té v UK značně odlišná. V UK mají obyvatelé hlavního města Brummies za častý cíl svých žertů a rádi parodují jejich mluvu, ale zároveň ještě více legrace mají ze Skotů (Jocks) nebo Welšanů… ne jako u nás, kde se Brno a Morava bere jako jedno a to samé. Princip, že zbytek země nenávidí Londýn ovšem funguje i v Británií… protože ten funguje asi všude. 🙂

A to už vůbec nemluvím o tom, že tady ještě mají Scousers (Liverpool a okolí), Geordies (Newcastle) a dokonce v Londýně mají extra označení Cockneys (pro lidi z dělnického East Endu). Člověk tak může být rád, že se sice u nás v Lufbře (Loughborough) mluví Midlandish, ale aspoň nám zbytek Anglie nepřiřknul žádné hanlivé označení. Nuže… fotky z Brumu následují:

 

Tak to je ta Kaple. Zajímavý je slogan "Escape to Selfrdiges"... pro mě spíš "FROM!"
Tak to je ta Kaple. Zajímavý je slogan 'Escape to Selfrdiges' ... pro mě spíš 'FROM!'
 

Takhle ta obludka vypadá v noci...
Takhle ta obludka vypadá v noci...

 

A takhle vevnitř. Stejná hrůza jak Zličín, Chodov nebo Průhonice... stejnej svrab a neštovice!
A takhle vevnitř. Stejná hrůza jak Zličín, Chodov nebo Průhonice... stejnej svrab a neštovice!

 

A tady oslava motorismu. Správně, tímto neopovrhujeme!
A tady oslava motorismu. Správně, tímto neopovrhujeme!

 

Birmingham Museum and Art Gallery - skvělé expozice a vstup zdarma... jako skoro všude v UK.
Birmingham Museum and Art Gallery - skvělé expozice a vstup zdarma... jako skoro všude v UK.

 

Tady jsme se připletli do demonstrace pošťáků...
Tady jsme se připletli do demonstrace pošťáků...

 

Kromě transparentů měli i dechovku. Ale stejně to kromě nás nikoho moc nezajímalo...
Kromě transparentů měli i dechovku. Ale stejně to kromě nás nikoho moc nezajímalo...

 

Kdo se tu taky narodil...
Kdo se tu taky narodil...

 

Centrum města je dost na vodě.
Centrum města je dost na vodě.

 

V létě by mohla být celkem sranda vzít si kánoj a jezdit po těch kanálech.
V létě by mohla být celkem sranda vzít si kánoj a jezdit po těch kanálech.

 

I Birmingham má poněkud industriální atmosféru.
I Birmingham má poněkud industriální atmosféru.

 

Ale ty staré továrny jsou fakt krasavice.
Ale ty staré továrny jsou fakt krasavice.

 

A řemeslo tady frčí pořád...
A řemeslo tady frčí pořád...

 

Narozdíl od reklamy. :)
Narozdíl od reklamy. 🙂

 

Ano, kdo si hraje - nezlobí!
Ano, kdo si hraje - nezlobí!

 

 

 

Categories
Anglie 2009-10 Cestování

Jen po nich sáhneš. A už tě mají.

No jasně, oblíbené téma. 🙂 Sliboval jsem tu, že tu popíšu založení účtu v UK, takže dnes na to přišla řada. Navíc už se nám v Praze nudí právníci a nudící se právník, to neni dobrá věc…

Otřesné zkušenosti s účtem v KB jsem popsal v některém ze starších příspěvků a když si jenom zkusím představit poplatky třeba za převod nájmu každý měsíc, vychází mi z toho jednoznačně veliké no-no. Takže otevřít si místní účet fakt doporučuju. S trochou štěstí poznáte, jak se banka má chovat k zákazníkovi. V samotném campusu Loughborough university sídlí tři banky – Barclays, NatWest a Abbey. Je to sice hezké, nicméně otevírací doba těchto poboček stojí za nic, takže doporučuji porozhlédnout se ve městě. Já jsem proběhl zběžně nabídky bank na internetu, vybral si Lloyds a zatím spokojenost. Sice mi nenabídli Shariah approved Islamic Student account (no kidding, to fakt existuje!) nicméně jinak mají OK podmínky… otevření účtu nebylo na počkání, ale jenom proto že si na začátku školního roku otvírá účet spousta studentů, jinak s tím prý není problém. Taky se kvůli tomu asi 100x omluvili. Pak už všechno na drátkách, ve škole strašili s tím, že potřebujeme potvrzení od školy a potvrzení adresy bydliště v Angli… stačil normálně český pas a tradá. PIN a šeková knížka přišly za 4 dny, karta už čekala na pobočce. Jediný co člověka zarazí, že si jakožto cizokrajný student nemůže udělat „Student account“, ale jen běžný „Current acount“ a konkrétně v Lloydsu Vám ještě přihodí „Savings account“, což jsou pak vlastně jenom dva chlívečky, mezi kterými si můžete přesypávat peníze. Rozdíl je v tom, že z „Current“ odchází veškeré platby, berete si z něj peníze kartou, avšak není vůbec úročen, kdežto na „Savings“ leží vetší částka (jak komu) a je alespoň trochu (2.00%) úročena. Bylo mi však vysvětleno, že „Student account“ je standartně s kreditkou a možností jít do mínusu a rozhodně to nedávají na potkání někomu, kdo přijede na půl roku, nakoupí si na kredtiku a zmizí zpět kamsi na divoký východ (ok, divokej východ paní sice nezmínila, ale já jsem ho tam cítil). 🙂

S kreditkama jsou tady totiž skoro stejně ujetý jako v Severní Americe… i moji UK spolubydlící nedávno řešili, že nezaplacený účet ze telefon by jim mohl uškodit špatným „credit ratingem“. Moje prohlášení, že se o svůj „credit rating“ nezajímám, neb stejně žádný nemám vyvolalo pobouření. „To přece nejde, všichni mají credit rating… někdo dobrý, někdo špatný, ale mají ho všichni!“ Tak jsem jim vysvětlil, že prostě považuju za normální (a se mnou ještě stále celkem velká část ČR … teda doufám) když si chci něco koupit si na to nejdřív vydělat, popřípadě si to nekoupit, když na to nemám. A nevlastním kreditku. Zděšení v jejich očích. „Vždyť to musí být strašné pro ekonomiku… když lidi neutrácí!“ Možná, ale mě přijde pořád po sedlácku lepší, než mít nad sebou bič. V tom se holt asi neshodnem. A těch věcí ve kterých se neshodneme je víc, takže se aspoň v baráčku nenudíme a já jsem za exota, protože zhasínám, neplýtvám vodou a dojídám. UK kluci si vždycky navaří hodně, sní normálně, zbytek vyhodí nebo ho snim já. 🙂 Poprvé to James komentoval ve stylu „it’s the cossack in you“, ale pak sám uznal, že házet kuře do koše, když děti v Africe, Indii nebo Brně nemají co jíst, by se němelo.

S radostí ovšem pozoruju, že doba kdy jsem byl v cizině a v obchodech si řikal „drahý, aha taky drahý… jej, tak tohle je drahý“ už je dávno pryč. Člověk si v supemarketu říká spíš „jako u nás, stejný, máslo taky stejný…“ což je pohoda. A je docela vtipný pozorovat, kterak je 600€ pro děti z Belgie nebo z Nizozemí fakt minimum, zatímco pro nás OK.

Ohledně peněz ještě jedna věc… neodolal jsem a ze zvědavosti se přihlásil do nějaké služby, která má zasílat pracovní nabídky studentům, co právě letos univerzitu končí. Prozatím přišla nabídka od ALDI, na pozici Graduate Area Manager, £40k/rok a plně hrazená A4 pro soukromé použití, což sice neni úplně špatný, nicméně žíly to taky netrhá. Kluci z domku ovšem tvrdí, že to je finančně hodně nadprůměrný, že jsou tu i práce pro absolventy, s platem £18k/rok… a to mi teda přijde jako úplná bída, když třeba vezmu zdější ceny bydlení. Každopádně kdyby někdo z mých čtenářů zatoužil po práci v reklamě a médiích v UK, určitě se podívejte sem: http://www.campaignjobs.co.uk/

Pro dnešek konec, škola volá… na jeden z předmětů tady máme každý týden připravené čtení ze kterého potom musíme napsat krátký souhrn. Právě koukám na hodnocení mého minulého souhrnu a mám to za „B-” s vysvětlivkou, že:

UPPER SECOND GRADE = B+ B B-

Demonstrates lucid understanding of the problem or task. Less appropriate range of literature than for A, but still sufficient to deal with the problem in a very satisfactory way. Clearly organised assignment showing continuity of argument. Relevant use of concepts and methods. Competent response to requirements of the assignment. Well presented, with good prose style and proper use of references.

Takže to neni špatný (člověk proleze i s šest stupňů vzdáleným „D-“), ale proč nemít Ačko, že ano…

Categories
Anglie 2009-10

Něco málo obrázků 1

Jak jsem slíbil, tak činím… něco málo Lufbra/Lester obrázků:

 

Loughborough, Leopold street - takhle to tady vypadá prakticky všude.
Loughborough, Leopold street - takhle to tady vypadá prakticky všude.

 

Krásny kostel anglikánské církve v Lufbra. Oproti tomu katolíci mají takovou hrůzu mezi Tescem, McDonaldem a prodejnou použitých vysavačů. :)
Krásny kostel anglikánské církve v Lufbra. Oproti tomu katolíci mají takovou hrůzu mezi Tescem, McDonaldem a prodejnou použitých vysavačů. 🙂

 

Super jsou uzke ulicky vedouci mezi zahradami pro pesi/kola. Clovek se tam vyblbne.
Super jsou úzké uličky vedoucí mezi zahradami pro pěší/kola. Člověk se tam vyblbne.

 

Takovejhle "wildlife" tady máme v parku. Jedí z ruky.
Takovejhle 'wildlife' tady máme v parku. Jedí z ruky.

 

Tady jedna fotka pro Jeana a pana Senatora.
Tady jedna fotka pro Jeana a pana Senátora. (Busík lovers)

 

Industrialni charakter jak ve Zline, akorat je videt, ze tady zacali jeste o par let driv.
Industriální charakter jak ve Zlíně, akorát je vidět, že tady začali ještě o pár let dříve.

 

Výlet do Leicesteru (Lestru, jak tady řikaj)... dělaj machry a vlaky maj ještě na uhlí.
Výlet do Leicesteru (Lestru, jak tady řikají)... dělaj machry a vlaky maj ještě na uhlí.

 

Leicesterske opatstvi. Teda... spis jeho zbytky.
Leicesterské opatství... vlastně spíš jeho zbytky.

 

Za všechny fotky můžete poděkovat mojí spolužačce z FSV (a z gymnázia, jak jsme zjistili) Markétě. 🙂
Categories
Anglie 2009-10

So far so good

Tak snad abych zase něco napsal, když mám za sebou „výročí“ dvou týdnů od výsadku. V domečku už jsme čtyři – já, Španělo-Mexičan Alex, a Angličani James a Alistair. Sice jsem trochu prskal, protože jsem si liboval, že budeme mít ve 2-3 lidech hodně místa a tajně dělal zálusk na větší pokoj, ale kluci jsou skvělí a zatím panuje totální pohoda a padli jsme si do oka… možná až moc. Ono Alex je totiž prototyp jižana, jak vystřižený z telenovely a řečeno s Ivánkem, je tady zkrátka ten „srdcař co to tmelí“. Tudíž nás tahá na každou party a hlavně sází jeden zaznamenáníhodný výrok za druhým ve stylu: „I wish our maid was here!“ (jakákoliv domácí práce) nebo „You know, there’s a girl I met in the morning.” (odpoledne, po jeho první přednášce) či „Oh you know the neighbour… she wanted me to invite her over in case we‘ve a party…“ (první setkaní se sousedkou). A když už jsem to nakousel, tak tedy něco o nočním životě…

Nights out@Lufbra – comprehensive handbook

Podle komentářů se sice zdá, že čtenáře zajímá kvalita výuky a akademická úroveň Loughborough university, nicméně pro toto téma ještě nedozrála vhodná doba. Rozhodl jsem se tedy zatím pro popis návštěv nočních klubů a zábavy britské mládeže očima Středoevropana, jehož jsem schopen již po několika málo seancích.

Večer začíná pre-drinkem, který se konzumuje doma/na koleji. Účelem je neutratit na party moc peněz a přijít již v dobré náladě. Na příkladě našeho domečku toto ilustruje James a jeho zásoba bíleho rumu, jež mu koupila jeho maminka (!) v rámci nákupu základního vybavení pro přežití. Poté následuje přesun do klubu, což je v naprosté vetšině pro studenty jeden z klubů v budově studentské unie – Cognito, Fusion nebo Room 1. V případě větších akcí jsou prostory klubů spojené. Buď jak buď, vždycky se čeká fronta. Půl hodiny minimálně, hodina běžně. Všem to přijde normální. Aby návštěvníci nevystřízlivěli, pobíhá okolo fronty člověk co prodává alkohol. Lidé ve frontě šlapou po odhozených lahvích a střepech. To taky přijde všem normální. Ovšem frontu hlídá minimálně deset lidí, aby někdo náhodou nepředbíhal, což mi vyvolalo vzpomínku na školní jídelnu naší ZŠ, kam jsem párkrát omylem zavítal. Akorát narozdíl od jídelny tady musíte u vstupu ukázat ID, a dost možná i přetrpět šacung, podle toho jak se dveřníkům líbíte.

Uvnitř pak hromada lidí, puch a v případě že zrovna nehraje nějaký hostující DJ, tak neuvěřitelně „cheesy“ hudba v podání studentských DJů. Dobře je vidět rozdíl mezi parties pro místní studenty a takzvaným „International Thursday“, kdy se konají (jaký div) party pro mezinárodní studenty. Tedy rozdíl… místní studenti jsou rozjetí celý týden, zatímco ti „mezinárodní“ (tvoření ve velké většině Asiaty a Indy) se přes týden chovájí nenápadně a rozjedou se nejvíce právě čtvrtek. Nicméně pak je průběh bohužel dost podobný … naprosto nekontrolované pití, s cílem co nejdřív se zlikvidovat (binge drinking), těžko pochopitelný pro někoho, kdo je zvyklý zajít si na pár piv, pobavit se s přáteli a dojít po dvou nohách domů. To je styl pití, který se tu moc nepěstuje – naopak, tady kdo se neválí při odchodu totálně našrot v odpadcích před klubem, neřve a nedělá nepořádek, jakoby snad ani nebyl. Obzvlášť pozoruhodné to je i kvůli tomu, že místní a většinou i mezinárodní slečny při čekání ve výše popsané frontě září dokonalostí, na sobě zásadně „minišaty“, vysoké podpatky, namalované obličeje a o tři hodiny později člověk vidí ty samé osoby po desítkách zvracet po campusu opřené o zeď nebo ležet na zemi a třást se zimou.

S tím samozřejmě souvisí i to, že je všude (citlivý čtenář promine) totálně nablito. Záchody v klubech, chodníky a už jsem viděl i pozvracený taneční parket. Chápu že jiný kraj = jiný mrav, ale fakt nemusím mít všechno. U klubů studentské unie má tak večer stabilně své místo jeden vůz ambulance, jehož posádka má zřejmě coby svůj hlavní úkol pumpovat studentům žaludky… aby jim šla práce pěkně od ruky, tak jim přímo nad hlavou plápolá plachta, oznamující že jste na půdě nejlepší anglické univerzity roku 2008. Zvláštní, no…