Categories
Anglie 2009-10

LE11 4PA

Nepřekládám. Kdo to tu chce číst, musí umět:

Often, many of the people who live in this sort of postcode will be families and single parents living in semis and terraces. These are known as type 48 in the ACORN classification and 1.91% of the UK’s population live in this type. Neighbourhoods fitting this profile are often found in former industrial cities in the north and north-east such as Newcastle upon Tyne, Middlesborough and Sunderland. Examples elsewhere in the country include Wrexham, Nottingham, and Wolverhampton.

Many families have three or more children, and half of all families are headed by a single parent. Housing is generally two or three bedroom council semis and terraces.

Incomes are very low and a fifth of families feel in need of a loan. Unemployment levels are among the highest of any type, being double the national average. Where there is paid work, it tends to be routine jobs in nearby factories or shops. Travel to work is on foot or by public transport. Car ownership is very low.

There is little money for fashion shopping. Cheaper clothing is bought from discount stores and supermarkets.

Leisure activities include fishing, betting, listening to music and cookery, although take-away and fast food are consumed more than average. Magazines such as OK! or Bella and newspapers like The Sun, Daily Mirror, and Daily Star are all relatively popular reading.

Tak to vidíte, kde to bydlim… neni to teda úplně přesný, zdá se mi že je to trochu starý, protože auto tady má samozřejmě každej, leckdy i dvě. Žádná sláva to ovšem neni, většinou se jedná třeba o kombinaci utahané 95′ Mondeo a o něco málo lepší 97′ Clio nebo tak. Ti mladší z našich sousedů samozřejmě Focus s rourou od kamen, laminát a nejmíň osmnáctky kola. Některý věci jsou holt mezinárodní.
Fast food sedí maximálně, máme tady na rohu stánek s fish and chips a je tam narváno, sousedi podle toho samozřejmě vypadaj… Dementní bulvár je rovněž nezbytnou součástí jejich všedního dne, co jsem tak vypozoroval. Přidávám nějaké fotky, ale vypadá to na nich o něco lepší než to je. 🙂 Zahrady našich sousedů jsou třeba kapitola sama pro sebe. 6 z 10 rodin okolo má na zahradě mix trampolíny pro děti, rozšlapaného nadzemního bazénu, zlámaného plastového nábytku, sádrových sošek a odpadků. Já jsem nad věcí, nicméně německá kamarádka Anna tu prožívá muka. Nedávno se mi přiznala, že ve slabé chvilce šla málem zvonit na sousedy a vyčinit jim, že nemají posekaný trávník, natřený plot a na předzahrádce se jim válí odpadky. 🙂 Sice jsem si z ní dělal legraci ve stylu “Na ja, ordnung muss sein!”, ale až mi jí bylo líto. Musí to pro ni být hrozné.

Fotky zde:

Hermitage_road
Our house, in the middle of our street! (až na to, že je to 'road')


frontgarden
Předzahrádka je zelená


backgarden
Zadní zahrádka je betonová.


kitchen
Kuchyňka. Trochu stísněná, ale včera jsem dělal hovězí consommé s Julienne zeleninkou a raviolkami plněnými hovězí oháňkou confitovanou v portském víně se sezonními houbami a šlo to...


lounge
Xbox hýr, Wííčko hýr a nezaplacená televize taky.


roomone
Tady vzniká tento veleblog.


roomtwo
Kdyby chtěl někdo namítat, že mám omezené názory (ano, i to už se mi stalo) ... podívejte se nejdřív na jak omezeném prostoru žiju!

Categories
Anglie 2009-10 Média, reklama, lži a tak...

Jsi to, kde bydlíš

Přesně tak. Zapomeňte na „šaty dělaj člověka“, zapomeňte na „jste to co jíte“. To bych musel být telecí svíčková v krustě z černých lanýžu s bramborovým pyré a konfitovanou červenou cibulkou (vařím si sám, tak je to bída) … a to samozřejmě nejsem. Je tady však jedna věc, která o mě vypovídá víc než bych chtěl. Můj „postcode“ alias PSČ. Ten anglický.

Totiž ve Velké Británii mají úplně jiný systém než v ČR (wiki napoví)  a jedno konkrétní PSČ obsahuje v průměru pouze 14 domů. To je základ celého zázraku, protože mít rozsekanou populaci na poměrně neměnné celky, ke kterým si člověk může přiřadit další data, to je sen každého marketéra. A v UK to je realita – Richard Webber, působící v londýnském „Centre for Environmental Studies“ (jakási neziskovka), zpracovával před třiceti lety projekt na pomoc chudým čtvrtím a když přidával k jednotlivým PSČ dodatečné údaje (ze sčítání lidu, rozsudky, registr dlužníků, evidované automobily, cokoliv…) a uvědomil si, co vlastně dělá, tak seknul s neziskovkou a přešel k marketingu. Nejdřív vyvinul ACORN pro CACI Ltd a o pár let později hodně podobný MOSAIC pro Experian. Nejen, že se z neziskovky dostal asi poměrně do zisku (že jsou oba nástroje velice využívané asi není třeba dodávat), ale zároveň projevil i poměrnou dávku kreativity. Protože ty názvy kategorii v obou systémech vážně stojí za to – White Van Culture (lidé co žijí na předměstí a mají před domkem zaparkovanou bílou dodávku), High-rise Hardship (lidé z paneláků) nebo třeba Sepia Memories (důchodci co žijí z vybledlých fotek a vzpomínají jak bylo). Všichni jsou pěkně rozškatulkovaní na základě jejich práce, příjmů, zájmů, úspěchů jejich dětí ve škole, všeho.

Teď samozřejmě článek co jsme dostali zpracovat to celé hrozně odsuzuje, plete do toho Marxe, Webera, Bourdieho a já nevím koho ještě a zabývá se otázkami jestli je možné oddělit naší třídu od místa kde bydlíme, jestli budeme na  základě těchto geodemografických dat v budoucnu (či snad již dnes) zvýhodňováni a znevýhodňováni, atd… tak jsem zvědavej na můj výsledek, jelikož jsem svoji esej na tohle téma věnoval adoraci samotné myšlenky a technologického provedení a vyzvdihoval to z marketingové hlediska. Líp než na Cčko to tím pádem nevidím. 🙂

P.S. Nějaké obrázky z MOSAIC následují. Chtěl jsem sem dát popis, kter7 to vyhodí na naší ulici a nějaké obrázky z ní, ale třeba příští týden… ať se taky mate na co těšit.

corporate chieftain
Corporate chieftain (=korporační náčelník)... jezdí v M5, hraje golf a čte Times (kupodivne ne FT?). 🙂


corporate_chieftain_details
A tady nějaké detaily... privátní lékařská péče, atd.


white_van_culture
A pro porovnání "kultura bílých dodávek"... vládne The Sun, reality TV a ani ASBO (anti-social behaviour) tu není velká neznámá.

Categories
Anglie 2009-10

Bacon hill a beer park

Tak, konečně fotky z minulého pátku. Zdá se, že můj belgický kamarád (z podtitulku) asi konečně vystřízlivěl z bouřlivých oslav svého návratu domů. 🙂 Ono bylo skutečně co slavit, neboť pár dní před odjezdem odešel naposled ukázat Angličanům, že coby kluk z Belgie se piva nebojí a vrátil se nejen bez peněz, ale i bez karet a bez dokladů, a tudíž se strachoval, že ho domů nepustí a bude tu muset zůstat natrvalo. To se bohužel nestalo a my jsme přišli o jednoho z nejlepších účastníků zájezdu. O člověka, který proslul (kromě již použitého) i výroky: „Tomu říkáte pivo? Nedělejte tu ze sebe šašky, já jsem z Belgie.” (adresováno štamgastům) nebo: „Tak takhle krademe kola v Ghentu. Nezákonný? No jasně že to je trochu nezákonný, ale neni to proti pravidlům.“ (život v Ghentu = život v ghettu) … Z jeho plánované návštěvy Prahy mám trochu obavy. 🙂

Pete ukazuje, že zrzavé vlasy mohou posloužit i jako maskování. Ty skály (ginger rocks) jsou nějaká geologická specialita.
Pete ukazuje, že zrzavé vlasy mohou posloužit i jako maskování. Ty skály (ginger rocks) jsou nějaká geologická specialita.

Loughborough
Loughborough

Anna z Německa (pro Humuse: ne Mannheim, ale Nurnberg)
Anna z Německa (pro Humuse: ne Mannheim, ale Nurnberg)

Stejně to zase taková kamarádka neni. Právě ji vysvětluju, že: 'My house, my castle. Indeed.' :)
Anna je fajn, ovšem všechno má své hranice. Aneb: My house - my castle! 🙂

Ne každému se však dostane takového přijetí. Český a belgický lump.
Ne každému se však dostane tak chladného přijetí. Přece nenechám Belgičana za hradbami. I když si ten chudák myslí, že Stella je kvalitní pivo a nelepší na světe je jakýsi Westvleteren. Což je kravina, protože to se nedá napsat, natož pak vyslovit.

Žádné polovojenské vymahače jsem tu neviděl, duhová energie tu však prokazatelně je.
Žádné polovojenské vymahače jsem tu neviděl, duhová energie tu však prokazatelně je.

Nazdar, zvířata!
Nazdar, zvířata!

Evidentně jsou na turisty zvyklí...
Evidentně jsou na turisty zvyklí...

Tomu říkám inzerát!
Tomu říkám inzerát!
Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

Snesitelná lehkost (nedělního) bytí

Nemám se dnes věru špatně. Rozjel jsem totiž včera úspěšně nový podnik. Matching/dating agency – česky seznamku. 🙂 Za všechno může Alex, neboť se v pátek díval na Top Gun a okamžitě překřtil Mavericka na Marekvricka a celý večer se bavil tím, že mi adresoval poznámky typu „Good flying, but never lose your wingman Marekvrick!“
No a včera se většina osazenstva domku rozhodla, že už jsme dlouho nikde nebyli a že prý „do klubu“! Nechtěl jsem trhat partu, tudíž jsem se přidal a nevědomky si tak zajistil život jako v bavlnce. Hned po příchodu do klubu totiž zmerčil Alex jakousi řeckou krasavici, se kterou se seznámil už před Vánoci, protancoval s ní noc a ona mu nakonec zmizela, aniž by na sebe zanechala kontakt s tím, že (Alex) stejně ani neví jak se jmenuje. A to Alex skutečně nevěděl, nicméně si usmyslel, že mu to zjistím. Zpočátku se mi ten nápad zrovna nezamlouval, ale když Alex zašel až k „udělám cokoliv“ začalo mi ho být líto a rozhodl jsem se mu pomoci. Podmínky jsme vyjednali zruba takhle:

A: „Marek, please, you are my wingman! I’ll prepare a breakfast for you tomorrow!“
M: „And lunch and dinner…“
A: „Ahh… OK!“
M: „And my laundry?“
A: „No way!
M: „OK, no name for you then…“
A: „Allright… the laundry too.“
M: „So, breakfast, lunch, dinner, laundry … and a hundred quid on top?“
A: „Hate ya, hate ya, hate ya!“

…skutečně, není nic hezčího než se nezištně obětovat pro kamaráda. Jméno jsem od slečny vyzískal, Alex později slavil obrovský úspěch se svým: „Dina, darling! I haven’t seen you since Christmas!” a já měl ráno palačinky, v poledne kuřátko a zrovna přemýšlím, zda-li bych si neměl říci i o svačinku. Dělám zkrátka dobro, jako v pohádce.

Categories
Anglie 2009-10

Nic moc se neděje

V příštím týdnu máme zkoušky (respektive testy, protože ústní se tady nevede…), takže všichni pomalu propadají hysterii. Jelikož jsem po loňsku zvyklej mít čtyři zkoušky v pěti dnech, tak zatim přípravu až tak neřešim. Ono se to ještě vymstí. Místo toho jsem si koupil v charitním koutku místního supermarketu Arthura Haileyho – Overload (palec nahoru) a taky se podíval na Bílou stuhu – nepochopitelně ověnčenou Zlatou palmou (palec dolu, hodně).
No a jak si bystrý čtenář určitě všimnul, narouboval jsem si na blog AdSense, což neni pokus vydělat si na jachtu a vlastní ostrov – je to tu víceméně pro testovací účely. Nicméně klidně tam klikejte a když budete hodný, tak vás tam pak vezmu na prázdniny.

Categories
Anglie 2009-10

Welcome back, Marek!

Zavolal na mě plynový kotel a rozpustile zablikal červenou kontrolkou vedle tlačítka „reset“… v domečku totiž ani noha, takže jsem se musel nejdřív prohrnout hromadou pošty a pak padl můj zrak na teploměr (vnitřní) který ukazoval 4°C. Není se čemu divit, protože cesta stála od začátku za… zlámanou grešli třeba. Nejdřív nás drželi na Ruzyni asi hodinu a půl než jsme vzlétli, protože letadlo potřebovalo odmrazit a odmrazovacích strojů evidentně není dostatek, pak jsem musel již v autobuse z EMA „obdivovat“ um anglických řidičů na sněhu (jezdí se tady na letních, stylem: „dám plnej a budu vyjeveně koukat, jak to hrabe…“) a nakonec tahle ledová jeskyně. Oprava sice spočívala ve zmáčknutí onoho tlačítka, ale i tak mám pocit, že minimálně dneska jsou noci chladné.
To nám to pěkně začíná… zápisek k ničemu, ale aspoň maminka si to může přečíst a vědět, že jsem zaživa dorazil. 🙂

EDIT: Tak oprava nespočívala ve zmáčknutí tlačítka. To jsem si jen bláhově myslel. Sice jsem to původně udělal, zalezl do spacáku („-8° komfort“ … haha) a přitisknul se k topení, jenomže k ránu mě topení začalo studit a věděl jsem, že je zle. Nebo aspoň že neni úplně dobře. Takže znova restart, topení ohřátý, usínám. Ráno probuzení, v domě asi 11°C a mírný optimismus. Nutella sice ztuhlá, že by si o ní i Hilgertová zlomila pádlo, ale horký čaj zvedl naládu. V zápětí v kotli zarachtalo a opět umřel. Nálada zamířila zpět na bod mrazu, barák jí následoval. Ovšem máme internet. „greenstar 24i problems“ … „Results 1 – 10 of about 4,530“ … aha. Zřejmě slušnej oddíl, ten náš kotel. British engineering. LOL.  Stovky lidí se stejným problémem a jeden příspěvek na howtomendit.com od člověka se jménem Bob Whittle, který doporučoval zkontrolovat trubku odvádějící kondenzovanou vodu. Samozřejmě zmrzlá na kost (svedená venkem do okapu), takže několik konvic horké vody a vesele topíme… ukázalo se, že kotel pokud si nemohl odkapávat kondenzovanou vodu, tak prostě odmítal fungovat. Největší legraci z toho měl samozřejmě můj spolubydlící James, který mě zásoboval maily typu: „Still cold, daaarling? Maybe a stiff brandy or two will do the trick.“ z tepla svého domova. Škoda jen, že nepřijel první Alex. Ten by tady seděl ve svojí péřovce a bědoval, že tohle by se v Mexiku nestalo. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Welcome back, Marek!

Zavolal na mě plynový kotel a rozpustile zablikal červenou kontrolkou vedle tlačítka „reset“… v domečku totiž ani noha, takže jsem se musel nejdřív prohrnout hromadou pošty a pak padl můj zrak na teploměr (vnitřní) který ukazoval 4°C. Není se čemu divit, protože cesta stála od začátku za… zlámanou grešli třeba. Nejdřív nás drželi na Ruzyni asi hodinu a půl než jsme vzlétli, protože letadlo potřebovalo odmrazit a odmrazovacích strojů evidentně není dostatek, pak jsem musel již v autobuse z EMA „obdivovat“ um anglických řidičů na sněhu (jezdí se tady na letních, stylem: „dám plnej a budu vyjeveně koukat, jak to hrabe…“) a nakonec tahle ledová jeskyně. Oprava sice spočívala ve zmáčknutí onoho tlačítka, ale i tak mám pocit, že minimálně dneska jsou noci chladné.
To nám to pěkně začíná… zápisek k ničemu, ale aspoň maminka si to může přečíst a vědět, že jsem zaživa dorazil. 🙂

EDIT: Tak oprava nespočívala ve zmáčknutí tlačítka. To jsem si jen bláhově myslel. Sice jsem to původně udělal, zalezl do spacáku („-8° komfort“ … haha) a přitisknul se k topení, jenomže k ránu mě topení začalo studit a věděl jsem, že je zle. Nebo aspoň že neni úplně dobře. Takže znova restart, topení ohřátý, usínám. Ráno probuzení, v domě asi 11°C a mírný optimismus. Nutella sice ztuhlá, že by si o ní i Hilgertová zlomila pádlo, ale horký čaj zvedl naládu. V zápětí v kotli zarachtalo a opět umřel. Nálada zamířila zpět na bod mrazu, barák jí následoval. Ovšem máme internet. „greenstar 24i problems“ … „Results 1 – 10 of about 4,530“ … aha. Zřejmě slušnej oddíl, ten náš kotel. British engineering. LOL.  Stovky lidí se stejným problémem a jeden příspěvek na howtomendit.com od člověka se jménem Bob Whittle, který doporučoval zkontrolovat trubku odvádějící kondenzovanou vodu. Samozřejmě zmrzlá na kost (svedená venkem do okapu), takže několik konvic horké vody a vesele topíme… ukázalo se, že kotel pokud si nemohl odkapávat kondenzovanou vodu, tak prostě odmítal fungovat. Největší legraci z toho měl samozřejmě můj spolubydlící James, který mě zásoboval maily typu: „Still cold, daaarling? Maybe a stiff brandy or two will do the trick.“ z tepla svého domova. Škoda jen, že nepřijel první Alex. Ten by tady seděl ve svojí péřovce a bědoval, že tohle by se v Mexiku nestalo. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

Binge drinking – as seen on TV!

Už jsem tu slovní spojení „binge drinking“ zmiňoval, ale pokud to někdo nepochytil, tak se tím myslí pití s cílem se co nejrychleji opít (a pak se poprat, něco zničit nebo tak…) a je to tady mezi mládeží (a překvapivě i studenty) zábava no. 1. Co jiného čekat od národa, který si vymyslel stag parties ve východní Evropě, že… Zatímco já tady nad tím maximálně krčím rameny, Home Office (místní verze ministerstva vnitra) proti tomu má TV kampaň. Podle mě je celkem povedená, ale místní ji zřejmě chápou po svém, neb jsem nedávno slyšel větu: „We’ve been bingin‘ just like on TV“. , Reklama je tady, mravokárčení nechť si každý domyslí sám:

Categories
Anglie 2009-10

Starý York, starý notebook a starý miliardář

Neměl jsem o víkendu (minulém) zrovna co dělat, tak jsem se na poslední chvíli připojil k výletu do Yorku. Spolu s Astrid z Belgie jsme se přidali ke skupince Španělů a snažili se trochu si prohlédnou město… dojmy jsou zhruba takové, že York by byl celkem fajn místo, kdyby zrovna nebyly záplavy (ale místní krčili rameny, že takhle to je co pár let…) a hlavně kdyby už nebyl uprostřed města nainstalovaný jakýsi vánoční trh, který nenabízí vůbec nic zajímavého a právě kvůli tomu se tam sjíždí vesničani z celého širého okolí a totálně zacpou úzké uličky centra (hustota=Václavák x 3,5), což pro člověka který nenávidí prodírání znamená totální znechucení. Takže katedrálu tam můžou mít slušnou, ale stejně se nedivim, že se někdo rozhodl postavit York ještě jednou a nanovo. Už jenom kvůli těm lidem, co se zastaví těsně před vámi, aby si koupili pečené kaštany, pražené mandle nebo blikajícího Santu. Uf.

Další událostí celosvětového významu je koupě notebooku, takže už žádné tři knihy týdně a internet jen občas. Měl jsem docela pesimistické předtuchy a očekával, že mi dojdou elegantně zabalené pět let staré Zlaté stránky, nicméně eBay nezklamala a došel naprosto netknutý rok „jetý“ Thinkpad X61s, dvě baterky, docking station a záruka do 2011. Chtěl jsem se vlézt do 10k („frugality“ = moje druhé jméno), nakonec jsem skončil na £340+pošta, nicméně myslim, že stále celkem dobrý obchod.

Poslední zajímavou událostí doby nedávno minulé pak byl „enterpreneurship week“, jehož obsah mi přišel tak veselý, že jsem se prostě musel zaregistrovat na všechny dostupné přednášky. První (a nejvíce „slibnou“) přednášející měla být Alison Branagan, která se před pár lety po vystudování školy stala částečně učitelkou a částečně nezávislou „business consultant“ a od té doby radí lidem jak podnikat. Že s tím nemá žádné zkušenosti? Ale notak, nebuďte škarohlídi! Co byste pak museli říct na dvojici Ian Sterritt a Jonathan Viney s jejich přednáškou na téma „Ideas to Profits“ , která slibovala, že: „Talkers will share winning techniques and explain their practical hands-on approach to devise and implement route to market strategies for emerging technology businesses. Understand the skills and craft your own position of strength for negotiating the resources, funding, strategic partnerships and sales you need.“ Přiznám se, že zatímco první přednášku jsem propásl, tuhle jsem proseděl v němém úžasu, jak je taky možné se živit. Jedina z mála věcí, co jsem pochytil, že už není v kurzu používat slůvko „USP“ (unique selling proposition), ale používá se pojem „(product) differentiator“. Jinak ale prodávání teplé vody žádný velký pokrok neudělalo.

Z jiného soudku byla přednáška Petera Cruddase: „Do you need a university degree to become a billionaire?” kterou začal máváním ruky a výkřiky, že svoji společnost založil s £10.000, což je míň než stojí „tyhle hodinky co mám teď na ruce“ a pokračoval ve stylu, že polovina studentů nemá na univerzitách co dělat, že všechno co tu děláme je poslouchání iPodů, updatování Facebooků, pití a válení se do dvanácti v posteli, zatímco on od 15 let makal 12 hodin denně a že by nás vyhnal, až bychom se divili. Později dodal, že polovina oborů je úplně k ničemu a on, že žádnou vysokou školu nemá, nicméně má „private jet”, prodloužený Bentley, byt v Monaku a k němu vilu v Antibes. Bylo celkem zábavné pozorovat, kterak se někteří z přítomných profesorů pomalu zvedají a odcházejí… nicméně mě si Peter získal. A to nejen proto, že mám vrozenou slabost pro skromné lidi… kde byli vzdělanci s tituly z ekonomie a financí, když si tenhle „obstarožní nevzdělaný buran“(jak sám sebe tituluje) uvědomil, že internet bude dobré místo pro obchody s cennými papíry? Pravděpodobně si tou dobou mysleli, že počítač je dobrá evoluce psacího stroje. Tož tak… pár fotek z Yorku následuje:

Evokovalo mi to Prahu 2002...
Evokovalo mi to Prahu 2002...

...tak jsem jim říkal: 'Přece se tady nebudeme fotit jak hyeny...' ale marně.
...tak jsem jim říkal: 'Přece se tady nebudeme fotit jak hyeny' ... ale marně.

Parčík s pláží...
Parčík s pláží...

Cliffords Tower = zbytek hradu v Yorku
Cliffords Tower = zbytek hradu v Yorku