Author: Marek

Milíčovský les + tma + kontroly + mapa + baterka + pár soupeřů + jedna koedukovaná partnerka = recept na vtipné strávení středeční noci.
To bylo tak – ve středu nám naše milovaná uni pořádála Rektorský den sportu. Což je den, kdy se neučí a místo toho se pořádájí různé sportovní akce, které využívá minimum studentů. Což je mimochodem škoda.
Já jsem si sportovní nabídky povšimnul na nástěnce ve vestibulu PF a hned běžel na http://rektorskyden.cuni.cz/ , kde byl seznam možností A když jsem se pak ve svých 23 letech rozhodoval co si vybrat, „noční orientační běh koedukovaných dvojic” byla jasná volba. Znělo to totiž dostatečně tajemně a hlavně jsem nevěděl, co znamená to „koedukovaných”, takže o důvod víc, proč do toho jít…. není nad skoky do neznáme vody.
A že jsem se sakra trefil. První věta základních propozic oznamovala něco v tom smyslu, že se jedná o tradiční skórelauf, avšak s velmi netradičními prvky. Pak nějaký blbosti o lampionech, co nesvítí, kleštích (?) a tak…. nic co by stálo byť jen za přečtení. Jedná se přece o nějaký proběhnutí v lese, tak co?
Nadešel čas sehnat partnerku. Tady jsem kupodivu rovněž slavil úspěch hned napoprvé, neboť M (ta byla taky jasnou volbou 🙂 jsem nabídkou vyvedl z míry do té míry, že vlastně se svojí účastí souhlasila nebo minimálně neprotestovala. Chudák nevěděla do čeho jde, nicméně jsme utvořili tým 2.LF UK a FSV&PF UK. Pravděpodobně jediný v soutěži, kterou jinak ovládá FTVS a MFF.
Další upřesňující propozice přišly obratem e-mailem. Obsahovaly hlavně seznam kontrol s legračními názvy jako: hluboká jáma, obří bažina, vysoká tráva nebo zarostlá světlina. To mi dala M za úkol vytisknout, nicméně jsem to nepovažoval za důležité (a taky mi došel toner).
Tady už se pomalu přesouváme na start závodu, respektive bychom se přesouvali, kdybych ty papíry fakt vytisknul. Takhle se stalo, že jsme se cestou na start poprvé ztratili. Naštěstí jsme potkali nějaké losery, co nám poradili kam jít. My jsme je na oplátku lehce zastrašili výčtem našich sportovních úspěchu a okázale předváděli naši sálovou obuv (ve stylu: na takové proběhnutí se ani nepřevlékám z domácího).
No, závod začal něco po deváté a byl to fičák, jak říkali Vyvolení. První kontrolu jsme našli ještě snadno (M1: kam běžíme? M2: za davem, dělej!), s druhou už byl problém. Zjistil jsem totiž, že baterky v čelovce, o kterých bratr prohlásil, že jsou skoro nové byly opravdu jenom skoro. Hlubokou jámu jsem tak sice našel, ovšem zcela jinou než jsem měl v plánu. Následně jsem nedobrovolně ozkoušel i další lákadla jako rozlehlý mokřad či lepivé bahno a zachránil mě až výrazný strom. Respektive jeho neméně výrazná větev. V mém oku. Nevadí, kontrola se počítá, dělám díru do papíru a sprintujeme dál. Tedy sprint… M se po chvíli drží za bok a snaží se vyzvracet své plíce. Mě se běží pěkně, jarní kilometry v Šárce dělají své. Ovšem na koni jsem jen do chvíle, než se M zeptá, kde zrovna jsme a kam teď běžíme. Což je otázka vrcholně nevhodná, nejen proto, že jsem v onom lese nikdy nebyl, ale i proto, že je tma, já nemám (kompas, buzolu? to, jak ukazuje sever a všichni okolo to měli) a hlavně proto, že po jejím vyřčení vypadám jako blbec, co se ztratí i při procházce v parku. Nastane tedy zhruba následující rozhovor – M1: doleva, určitě doleva! M2: určitě? M1: no já myslim… možná, nebo… co, doprava? M2: tak kam? M1: já nevim! M2: co rovně? M1: OK! Rovněž se snažím žoviálně zapříst rozhovor o naší pozici s okolními běžci, neboť nás co chvíli nějaká dvojice předbíhá a já beru celou záležitost stále především jako společenskou událost. Partnerku tím ale pobuřuji a jsem umlčen. Prý mi stejně nikdo neporadí, neboť to jsou soupeři.
Nakonec nalézáme okraj lesa a vyvíjíme strategii neopouštět hlavní cestičku, vedoucí po něm. Sice se člověk víc naběhá, ale zase nehrozí další výrazná větev či bezedná propast. Po finálovém kousku, kdy jsem – hledaje šestku – proběhl kopřivovým polem, už raději otáčíme k cíli. Po doběhu napjatě očekávám výsledky (vyhlašují se tři nejlepší dvojice), ale M tvrdí, že to se nás prý netýká a jedeme domů. Bylo to super! Tak zas někdy!

EDIT: Výsledky dorazily! Jsme 28. ze 74! Kdybychom se trochu připravili… nechci ani domyslet. 🙂