Categories
Auto-moto

Škoda Yetti > BMW X1 ?

Taky máte pocit, že designérovi někdo v dětství ubližoval a on se teď mstí světu?
Taky máte pocit, že designérovi někdo v dětství ubližoval a on se teď mstí světu?

Pravidelným čtenářům blogu jistě neuniklo, že jsem příznivcem BMW. Zejména to platí pro modely z 80. let, stavěné podle koncepce výkonný šestiválec vepředu a poháněná zadní náprava. Auta pro lidi co mají cit pro řízení a k tomu buď mozek (se kterým dokáží předvídat, jak se zachová automobil klasické koncepce při plném plynu v mokré vracečce) nebo odvahu a zkušenosti (se kterými pak dokáží zvládnout automobil klasické koncepce při plném plynu v mokré vracečce a ještě se u toho baví).

Můžeme se bavit i o vozech BMW z devadesátých let – pár vynikajících modelů v této éře vyrobili (např. M3 E36 je i dnešními měřítky vynikající stroj a dá se sehnat za cenu téměř lidovou…), avšak už je tam vidět plíživá snaha dělat auta „blbuvzdorná“ (mimochodem v AJ úplně stejně – foolproof). Bezpečnostní systémy, nejrůznější ASC či DSC, elektronické omezení rychlosti … to všechno značí příchod neforemných oblud po roce 2000.

Tou nejnovější z nich je BMW X1. Včera jsem si četl recenzi v Independentu, kde se mu autor téměř vysmívá a přichází s tvrzením, že výroba „prémiového vozu“ (jakkoliv je to debilní označení) se nesestává jen z umístění modrobílé vrtule na kapotu. Nezbývá než souhlasit. V AutoCaru se rovněž pozastavují nad otázkou, jestli má cenu prodávat X1 s pohonem čtyř kol a dvoulitrovým turbodieselem za  £25,510, když Yetti té samé specifikace je za £17,220 a navíc hezčí. Zkrátka „Congrats!“ do Boleslavi a „Good luck!“ do Mnichova.

Categories
Anglie 2009-10 Cestování

Singin’ in the Rain? Nah, hikin’ in the wind!

Hned zkraje roku jsem se stal členem turistického kroužku. Původně jsem se chtěl přihlásit do kroužku parašutistického, ale mamince by se to určitě nelíbilo (a taky to byla dost drahá sranda), takže jsem skoky z letadla přesunul na neurčito a zůstal věrný chození po horách. O víkendu byl první výlet, na který jsem se upsal a po pěti týdnech v maloměstě jsem se těšil na změnu vzduchu, jak zamlada na Vánoce.
V neděli jsem se probudil do totálního lijáku, nicméně moderní membrány řeší všechny problémy lidstva a i kdyby ne, tak už Bjartur tvrdil, že být suchý je jen hloupý výmysl lidí z města.
Účast se zmenšila, nicméně čekal jsem větší úbytek – další důkaz, že Britové nejsou z cukru. Po příjezdu na místo (The Roaches – Peak District) jsme odstartovali do deště, ale po chvíli se počasí umodřilo a místo deště začal vanout obří vichr. Což je rozhodně příjemnější varianta rozmarů přírody. Fotky následují:

 

Tak to jsou ty hory...
Tak to jsou ty hory...

 

Kýč?
Kýč?

 

Kýč!
Kýč!

 

Kýč? Ale kdeže, to je přeci kráva!
Kýč? Ale kdeže, to je přeci kráva!

 

Anglie, jak namalovaná.
Anglie, jak namalovaná.

 

Vrchol...
Vrchol...

 

Kde je trochu větrno
...kde je trochu větrno

 

Jak se vám snaží ukázat Adrian z Belgie...
...jak se vám snaží ukázat Adrian z Belgie.

 

Tak ještě rychle soutěsku
Tak ještě rychle soutěsku...

 

národní technické muzeum...
...národní technické muzeum...

 

a domů!
a domů!
Categories
Anglie 2009-10

Děvče z Itálie vs. pivo z Británie

Byl to nerovný zápas, skončil 0:1 a probíhal zhruba takhle: Ilaria moje spolužačka z Milána mě pozvala, ať se připojím na večeři v asijské restauraci k jakési skupince z jejich kolejí. Oni si tady na to dost hrajou, že jednotlivé koleje drží pohromadě, atd…
Doma mě čekala tak maximálně rýže s tuňákem, takže proč ne. Večer celkem v pohodě, kdyby v té skupince nebyl rovněž zamíchaný vrcholně otravný hokejista z Rakouska (hokejista z Rakouska je sám o sobě čirý nonsens – něco jako Lední medvěd z Afriky), jemuž nepřipadalo vtipné, když jsem se ptal jestli by jejich reprezentace obstála proti našim klukům ze sousedství, co hrajou v zimě v Šárce na Dubáku. Inu někdo prostě smysl pro humor nemá. Dva Erasmus hoši z Neměcka co studují fyziku taky zrovna společenskou obratností nezářili a nedá se říct, že bychom se spolu ohromně nasmáli. S radostí jsem proto při váznoucí konverzaci uvítal něčí návrh na přesun z asijské restaurace do nějakého zařízení na drink. Jelikož se ono místo nacházelo v centru bylo dost podniků na výběr. Skupina nabrala směr do jakéhosi trendy baru, jenže… po cestě potkáváme obyčejnou hospodu. Navíc ověšenou místňákama a těmahle plakátama:

Lovely!
Lovely!

 
Takže si procvičuju techniku ovládání davu a za pomoci finského kolegy Johannese naše skupinka končí v místní putyce (Kiitos Johannes!). Okamžitě nasávám atmosféru pivního festivalu a běžím k výčepu, kde je při této příležitosti k mání zhruba 15 různých piv. Oni to jsou tedy svrchně kvašená „ale“, nicméně to je právě dobře, kvůli tome se ten Erasmus přece pořádá, abychom poznali tu cizí kultůru. První pintu volím podle obrázku (Blue Monkey Brewery ze sousdního Derbyshire má opravdu v logu modrou opici) a rozhodně nevolím špatně. Vracím se ke stolu a ptám se ostatních, co že si zakoupili… Rakousko-Německá skupinka odpovídá že Carlsberg, že ostaní piva neznají! Panebože! A Italka s Kanaďankou, že pijou kolu. Ne… pomoc!
Strávím tedy dobu popíjení první pinty přemýšlením, co je špatně s těmito lidmi a rychle běžím pro druhou. U výčepu nával jako blázen a teď vyberte si z patnácti piv… ptám se tedy hostinského, které pivo zvolit, že neznám ani jedno, ale že Blue Monkey Amber Ale mi chutnalo, tak jestli může doporučit nějaké podobné. Zamyslí se, vezme do ruky dvě sklenice, natočí třetinku pinty jednoho, třetinku pinty druhého. Já od obou ochutnám,  pokývám hlavou, beru to první, on se usměje, natočí a prodá. Ano, takhle nějak si představuji POHOSTINSTVÍ. To ale zdaleka není vše…
Když jdu se sklenicí přes lokál ke stolu, tak míjím stánek pivovaru Everards z Leicesteru. Před ním hlouček lidí a hned mi nějaká slečna nabízí ochutnávku… nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych odmítl, takže dostávám gratis načepovaný jejich Old Original a dává se se mnou do řeči jeden z postarších chlápků stojících u stánku. Nejdřív ho zajímá, jestli mi chutná a když řikám že ano, že je příjemně nasládlé, akorát že je blbý že nemá pěnu (čepováno z malého soudku) a že přeci jen nejsem na „ale“ úplně zvyklý, tak se okamžitě ptá odkud jsem a jak slyší že ČR, tak mi div nepadne kolem ramen a jaká čest, že byl v Plzni a že je u Everards vrchní sládek. Takže nejdřív probíráme kvality Old Original a je mi vysvětleno, že stejně poznám kvalitu „ale“ nejlíp bez pěny, ale že je to dost možná jeho deformace, protože to tak pije v práci. A když si tak pěkně povídáme, dostává nápad mě vzít do zadní části hospody, kde jsem dosud nebyl a tam je na zahrádce ve stanu k mání dalších 20 druhů piva! Nevím jak vypadá ráj, ale tohle je sakra blízko. Navíc když mě můj nový kamarád-sládek představuje svým kolegům coby experta z ČR a já se jako správná kuriozita těším zájmu společnosti a jsou mi snášena k pousouzení piva ze všech koutů Midlands.
Kdybych se s nimi vlídně avšak důrazně nerozloučil, tak bych fakt asi musel domů po čtyřech. Po návratu k naší skupince se mi dostává pokárání, že jsem kamsi zmizel a že stejně tohle místo stojí za nic, a že… no prostě jsem většinou (včetně italské spolužačky) zařazen mezi retardované idioty.
Pro mě to je další znamení toho, že Evropu opravdu nebude lehké sjednotit… i když kluci z Belgie se o tomto večeru dozvěděli, s pochopením vyslechli mojí verzi příběhu a že prý kdy to končí a jestli tam ještě půjdem. Takže aspoň to hlavní město je vybrané dobře.

Categories
Anglie 2009-10

Brummagem aka Brum na cedulích na dálnici jako B’ham a pro lidi z Londýna rovněž coby „Second City“

To všechno je Birmingham. Pro sebe jsem si ho zaškatulkoval jako anglické Brno, nicméně je to dost velké zjednodušení, protože situace v ČR je od té v UK značně odlišná. V UK mají obyvatelé hlavního města Brummies za častý cíl svých žertů a rádi parodují jejich mluvu, ale zároveň ještě více legrace mají ze Skotů (Jocks) nebo Welšanů… ne jako u nás, kde se Brno a Morava bere jako jedno a to samé. Princip, že zbytek země nenávidí Londýn ovšem funguje i v Británií… protože ten funguje asi všude. 🙂

A to už vůbec nemluvím o tom, že tady ještě mají Scousers (Liverpool a okolí), Geordies (Newcastle) a dokonce v Londýně mají extra označení Cockneys (pro lidi z dělnického East Endu). Člověk tak může být rád, že se sice u nás v Lufbře (Loughborough) mluví Midlandish, ale aspoň nám zbytek Anglie nepřiřknul žádné hanlivé označení. Nuže… fotky z Brumu následují:

 

Tak to je ta Kaple. Zajímavý je slogan "Escape to Selfrdiges"... pro mě spíš "FROM!"
Tak to je ta Kaple. Zajímavý je slogan 'Escape to Selfrdiges' ... pro mě spíš 'FROM!'
 

Takhle ta obludka vypadá v noci...
Takhle ta obludka vypadá v noci...

 

A takhle vevnitř. Stejná hrůza jak Zličín, Chodov nebo Průhonice... stejnej svrab a neštovice!
A takhle vevnitř. Stejná hrůza jak Zličín, Chodov nebo Průhonice... stejnej svrab a neštovice!

 

A tady oslava motorismu. Správně, tímto neopovrhujeme!
A tady oslava motorismu. Správně, tímto neopovrhujeme!

 

Birmingham Museum and Art Gallery - skvělé expozice a vstup zdarma... jako skoro všude v UK.
Birmingham Museum and Art Gallery - skvělé expozice a vstup zdarma... jako skoro všude v UK.

 

Tady jsme se připletli do demonstrace pošťáků...
Tady jsme se připletli do demonstrace pošťáků...

 

Kromě transparentů měli i dechovku. Ale stejně to kromě nás nikoho moc nezajímalo...
Kromě transparentů měli i dechovku. Ale stejně to kromě nás nikoho moc nezajímalo...

 

Kdo se tu taky narodil...
Kdo se tu taky narodil...

 

Centrum města je dost na vodě.
Centrum města je dost na vodě.

 

V létě by mohla být celkem sranda vzít si kánoj a jezdit po těch kanálech.
V létě by mohla být celkem sranda vzít si kánoj a jezdit po těch kanálech.

 

I Birmingham má poněkud industriální atmosféru.
I Birmingham má poněkud industriální atmosféru.

 

Ale ty staré továrny jsou fakt krasavice.
Ale ty staré továrny jsou fakt krasavice.

 

A řemeslo tady frčí pořád...
A řemeslo tady frčí pořád...

 

Narozdíl od reklamy. :)
Narozdíl od reklamy. 🙂

 

Ano, kdo si hraje - nezlobí!
Ano, kdo si hraje - nezlobí!

 

 

 

Categories
Anglie 2009-10 Cestování

Jen po nich sáhneš. A už tě mají.

No jasně, oblíbené téma. 🙂 Sliboval jsem tu, že tu popíšu založení účtu v UK, takže dnes na to přišla řada. Navíc už se nám v Praze nudí právníci a nudící se právník, to neni dobrá věc…

Otřesné zkušenosti s účtem v KB jsem popsal v některém ze starších příspěvků a když si jenom zkusím představit poplatky třeba za převod nájmu každý měsíc, vychází mi z toho jednoznačně veliké no-no. Takže otevřít si místní účet fakt doporučuju. S trochou štěstí poznáte, jak se banka má chovat k zákazníkovi. V samotném campusu Loughborough university sídlí tři banky – Barclays, NatWest a Abbey. Je to sice hezké, nicméně otevírací doba těchto poboček stojí za nic, takže doporučuji porozhlédnout se ve městě. Já jsem proběhl zběžně nabídky bank na internetu, vybral si Lloyds a zatím spokojenost. Sice mi nenabídli Shariah approved Islamic Student account (no kidding, to fakt existuje!) nicméně jinak mají OK podmínky… otevření účtu nebylo na počkání, ale jenom proto že si na začátku školního roku otvírá účet spousta studentů, jinak s tím prý není problém. Taky se kvůli tomu asi 100x omluvili. Pak už všechno na drátkách, ve škole strašili s tím, že potřebujeme potvrzení od školy a potvrzení adresy bydliště v Angli… stačil normálně český pas a tradá. PIN a šeková knížka přišly za 4 dny, karta už čekala na pobočce. Jediný co člověka zarazí, že si jakožto cizokrajný student nemůže udělat „Student account“, ale jen běžný „Current acount“ a konkrétně v Lloydsu Vám ještě přihodí „Savings account“, což jsou pak vlastně jenom dva chlívečky, mezi kterými si můžete přesypávat peníze. Rozdíl je v tom, že z „Current“ odchází veškeré platby, berete si z něj peníze kartou, avšak není vůbec úročen, kdežto na „Savings“ leží vetší částka (jak komu) a je alespoň trochu (2.00%) úročena. Bylo mi však vysvětleno, že „Student account“ je standartně s kreditkou a možností jít do mínusu a rozhodně to nedávají na potkání někomu, kdo přijede na půl roku, nakoupí si na kredtiku a zmizí zpět kamsi na divoký východ (ok, divokej východ paní sice nezmínila, ale já jsem ho tam cítil). 🙂

S kreditkama jsou tady totiž skoro stejně ujetý jako v Severní Americe… i moji UK spolubydlící nedávno řešili, že nezaplacený účet ze telefon by jim mohl uškodit špatným „credit ratingem“. Moje prohlášení, že se o svůj „credit rating“ nezajímám, neb stejně žádný nemám vyvolalo pobouření. „To přece nejde, všichni mají credit rating… někdo dobrý, někdo špatný, ale mají ho všichni!“ Tak jsem jim vysvětlil, že prostě považuju za normální (a se mnou ještě stále celkem velká část ČR … teda doufám) když si chci něco koupit si na to nejdřív vydělat, popřípadě si to nekoupit, když na to nemám. A nevlastním kreditku. Zděšení v jejich očích. „Vždyť to musí být strašné pro ekonomiku… když lidi neutrácí!“ Možná, ale mě přijde pořád po sedlácku lepší, než mít nad sebou bič. V tom se holt asi neshodnem. A těch věcí ve kterých se neshodneme je víc, takže se aspoň v baráčku nenudíme a já jsem za exota, protože zhasínám, neplýtvám vodou a dojídám. UK kluci si vždycky navaří hodně, sní normálně, zbytek vyhodí nebo ho snim já. 🙂 Poprvé to James komentoval ve stylu „it’s the cossack in you“, ale pak sám uznal, že házet kuře do koše, když děti v Africe, Indii nebo Brně nemají co jíst, by se němelo.

S radostí ovšem pozoruju, že doba kdy jsem byl v cizině a v obchodech si řikal „drahý, aha taky drahý… jej, tak tohle je drahý“ už je dávno pryč. Člověk si v supemarketu říká spíš „jako u nás, stejný, máslo taky stejný…“ což je pohoda. A je docela vtipný pozorovat, kterak je 600€ pro děti z Belgie nebo z Nizozemí fakt minimum, zatímco pro nás OK.

Ohledně peněz ještě jedna věc… neodolal jsem a ze zvědavosti se přihlásil do nějaké služby, která má zasílat pracovní nabídky studentům, co právě letos univerzitu končí. Prozatím přišla nabídka od ALDI, na pozici Graduate Area Manager, £40k/rok a plně hrazená A4 pro soukromé použití, což sice neni úplně špatný, nicméně žíly to taky netrhá. Kluci z domku ovšem tvrdí, že to je finančně hodně nadprůměrný, že jsou tu i práce pro absolventy, s platem £18k/rok… a to mi teda přijde jako úplná bída, když třeba vezmu zdější ceny bydlení. Každopádně kdyby někdo z mých čtenářů zatoužil po práci v reklamě a médiích v UK, určitě se podívejte sem: http://www.campaignjobs.co.uk/

Pro dnešek konec, škola volá… na jeden z předmětů tady máme každý týden připravené čtení ze kterého potom musíme napsat krátký souhrn. Právě koukám na hodnocení mého minulého souhrnu a mám to za „B-” s vysvětlivkou, že:

UPPER SECOND GRADE = B+ B B-

Demonstrates lucid understanding of the problem or task. Less appropriate range of literature than for A, but still sufficient to deal with the problem in a very satisfactory way. Clearly organised assignment showing continuity of argument. Relevant use of concepts and methods. Competent response to requirements of the assignment. Well presented, with good prose style and proper use of references.

Takže to neni špatný (člověk proleze i s šest stupňů vzdáleným „D-“), ale proč nemít Ačko, že ano…

Categories
Anglie 2009-10

Něco málo obrázků 1

Jak jsem slíbil, tak činím… něco málo Lufbra/Lester obrázků:

 

Loughborough, Leopold street - takhle to tady vypadá prakticky všude.
Loughborough, Leopold street - takhle to tady vypadá prakticky všude.

 

Krásny kostel anglikánské církve v Lufbra. Oproti tomu katolíci mají takovou hrůzu mezi Tescem, McDonaldem a prodejnou použitých vysavačů. :)
Krásny kostel anglikánské církve v Lufbra. Oproti tomu katolíci mají takovou hrůzu mezi Tescem, McDonaldem a prodejnou použitých vysavačů. 🙂

 

Super jsou uzke ulicky vedouci mezi zahradami pro pesi/kola. Clovek se tam vyblbne.
Super jsou úzké uličky vedoucí mezi zahradami pro pěší/kola. Člověk se tam vyblbne.

 

Takovejhle "wildlife" tady máme v parku. Jedí z ruky.
Takovejhle 'wildlife' tady máme v parku. Jedí z ruky.

 

Tady jedna fotka pro Jeana a pana Senatora.
Tady jedna fotka pro Jeana a pana Senátora. (Busík lovers)

 

Industrialni charakter jak ve Zline, akorat je videt, ze tady zacali jeste o par let driv.
Industriální charakter jak ve Zlíně, akorát je vidět, že tady začali ještě o pár let dříve.

 

Výlet do Leicesteru (Lestru, jak tady řikaj)... dělaj machry a vlaky maj ještě na uhlí.
Výlet do Leicesteru (Lestru, jak tady řikají)... dělaj machry a vlaky maj ještě na uhlí.

 

Leicesterske opatstvi. Teda... spis jeho zbytky.
Leicesterské opatství... vlastně spíš jeho zbytky.

 

Za všechny fotky můžete poděkovat mojí spolužačce z FSV (a z gymnázia, jak jsme zjistili) Markétě. 🙂
Categories
Anglie 2009-10

So far so good

Tak snad abych zase něco napsal, když mám za sebou „výročí“ dvou týdnů od výsadku. V domečku už jsme čtyři – já, Španělo-Mexičan Alex, a Angličani James a Alistair. Sice jsem trochu prskal, protože jsem si liboval, že budeme mít ve 2-3 lidech hodně místa a tajně dělal zálusk na větší pokoj, ale kluci jsou skvělí a zatím panuje totální pohoda a padli jsme si do oka… možná až moc. Ono Alex je totiž prototyp jižana, jak vystřižený z telenovely a řečeno s Ivánkem, je tady zkrátka ten „srdcař co to tmelí“. Tudíž nás tahá na každou party a hlavně sází jeden zaznamenáníhodný výrok za druhým ve stylu: „I wish our maid was here!“ (jakákoliv domácí práce) nebo „You know, there’s a girl I met in the morning.” (odpoledne, po jeho první přednášce) či „Oh you know the neighbour… she wanted me to invite her over in case we‘ve a party…“ (první setkaní se sousedkou). A když už jsem to nakousel, tak tedy něco o nočním životě…

Nights out@Lufbra – comprehensive handbook

Podle komentářů se sice zdá, že čtenáře zajímá kvalita výuky a akademická úroveň Loughborough university, nicméně pro toto téma ještě nedozrála vhodná doba. Rozhodl jsem se tedy zatím pro popis návštěv nočních klubů a zábavy britské mládeže očima Středoevropana, jehož jsem schopen již po několika málo seancích.

Večer začíná pre-drinkem, který se konzumuje doma/na koleji. Účelem je neutratit na party moc peněz a přijít již v dobré náladě. Na příkladě našeho domečku toto ilustruje James a jeho zásoba bíleho rumu, jež mu koupila jeho maminka (!) v rámci nákupu základního vybavení pro přežití. Poté následuje přesun do klubu, což je v naprosté vetšině pro studenty jeden z klubů v budově studentské unie – Cognito, Fusion nebo Room 1. V případě větších akcí jsou prostory klubů spojené. Buď jak buď, vždycky se čeká fronta. Půl hodiny minimálně, hodina běžně. Všem to přijde normální. Aby návštěvníci nevystřízlivěli, pobíhá okolo fronty člověk co prodává alkohol. Lidé ve frontě šlapou po odhozených lahvích a střepech. To taky přijde všem normální. Ovšem frontu hlídá minimálně deset lidí, aby někdo náhodou nepředbíhal, což mi vyvolalo vzpomínku na školní jídelnu naší ZŠ, kam jsem párkrát omylem zavítal. Akorát narozdíl od jídelny tady musíte u vstupu ukázat ID, a dost možná i přetrpět šacung, podle toho jak se dveřníkům líbíte.

Uvnitř pak hromada lidí, puch a v případě že zrovna nehraje nějaký hostující DJ, tak neuvěřitelně „cheesy“ hudba v podání studentských DJů. Dobře je vidět rozdíl mezi parties pro místní studenty a takzvaným „International Thursday“, kdy se konají (jaký div) party pro mezinárodní studenty. Tedy rozdíl… místní studenti jsou rozjetí celý týden, zatímco ti „mezinárodní“ (tvoření ve velké většině Asiaty a Indy) se přes týden chovájí nenápadně a rozjedou se nejvíce právě čtvrtek. Nicméně pak je průběh bohužel dost podobný … naprosto nekontrolované pití, s cílem co nejdřív se zlikvidovat (binge drinking), těžko pochopitelný pro někoho, kdo je zvyklý zajít si na pár piv, pobavit se s přáteli a dojít po dvou nohách domů. To je styl pití, který se tu moc nepěstuje – naopak, tady kdo se neválí při odchodu totálně našrot v odpadcích před klubem, neřve a nedělá nepořádek, jakoby snad ani nebyl. Obzvlášť pozoruhodné to je i kvůli tomu, že místní a většinou i mezinárodní slečny při čekání ve výše popsané frontě září dokonalostí, na sobě zásadně „minišaty“, vysoké podpatky, namalované obličeje a o tři hodiny později člověk vidí ty samé osoby po desítkách zvracet po campusu opřené o zeď nebo ležet na zemi a třást se zimou.

S tím samozřejmě souvisí i to, že je všude (citlivý čtenář promine) totálně nablito. Záchody v klubech, chodníky a už jsem viděl i pozvracený taneční parket. Chápu že jiný kraj = jiný mrav, ale fakt nemusím mít všechno. U klubů studentské unie má tak večer stabilně své místo jeden vůz ambulance, jehož posádka má zřejmě coby svůj hlavní úkol pumpovat studentům žaludky… aby jim šla práce pěkně od ruky, tak jim přímo nad hlavou plápolá plachta, oznamující že jste na půdě nejlepší anglické univerzity roku 2008. Zvláštní, no…

Categories
Anglie 2009-10

England, I’m here


Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂

Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.

Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂

Categories
Anglie 2009-10

England, I’m here


Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂

Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.

Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Bezrealitky? Srealitkou? Prašť? Nebo uhoď?

Uznávám, že to tu poslední dobou vypadá trochu jako blog ukřivděného židovského veksláka, ale jak Vám potvrdí asi každý kdo je na internetu o něco déle než od včera (a nemusí to být ani odborník na sociální sítě z norské Volda University College) to je prostě problém tohoto média – pravá identita vždycky vyleze na povrch. 🙂

Dnes tedy budeme šťourat do serveru bezrealitky.cz, miláčka všech českých internetových periodik, který sám sebe prezentuje jako revoluci na českém realitním trhu a slibuje možnost inzerovat zdarma a vyhnout se provizím pro RK. Říkám si OK, realitka je slovo, který mi smrdí, provize taky (když teda není pro mě :), takže bezrealitky zní dobře, ať už v tom je schovaná nějaká ta revoluce nebo ne.

A jelikož žiju už pár dní v Čechách, tak radši předem koukám, kde je schovaný háček, této skvělé služby. Nějaký skrytý poplatek nebo doložka psaná „Arialem AAA Auto“… jenomže mě uklidní sekce „Často kladené otázky“, kde je coby první otázka:

1. Kolik stojí vložit inzerát na bezrealitky.cz?

Nic. Základní služba bezrealitky je zdarma, jednoduše proto, že bezrealitky.cz není realitní kancelář. Na bezrealitky.cz můžete nabídku vložit, upravovat a nebude Vás to stát ani korunu.

Nejsou zde žádné skryté platby ani nucené nákupy.

Můžete se ovšem rozhodnout využít zpoplatněné prémiové služby, které slouží ke zlepšení viditelnosti nebo kvality Vaší nabídky: služba bezEnglish® pro přeložení do angličtiny a bezfoťák® profesionální fotograf.

Takže strávím večer sepisováním inzerátu, úpravou fotek a vytvářením profilu na bezrealitky.cz, kde se v posledním okně editace inzerátu objeví výzva zaplatit 99,- Kč za aktivaci inzerátu, což mě poněkud překvapí. Zkouším ještě dotaz metodou hloupý osel na info@bezrealitky.cz ačkoliv už je mi to víceméně jasné:

Tak nevim… přijde vám normální mít na stránkách napsáno, že vložení je zdarma a po dotazu mailem psát, že vložení = 99,- Kč? Nebo to je ta revoluce na českém trhu? Proč prostě nemůžou mít rovnou napsáno, že Vám za kilo budou publikovat inzerát? Takhle nemůžu jinak, než bezrealitky NEdoporučit kdykoliv na ně přijde řeč, protože tohle mi přijde jako starej známej falešnej sob.

Pokud tedy chcete pronajmout byt bez realitky, můžu doporučit snad jedině sbazar.cz nebo staré dobré Kudláčkovo Annonce. Ovšem pak zase hrozí, že se dostanete do podobné situace jako jeden můj známý z Brna, kterému se po inzerci na těchto serverech ozvala realitka a od té doby je rovněž jejich velkým příznivcem:

“No, prodávali jsme byt za 3 miliony, zavolal makléř, vysvětlil jsem mu že o jeho služby nemám zájem a najednou se v inzerci objevilo 5 stejnejch bytů, ve stejnym baráku za 2,5 miliónu a dalších 10 v okolí o kterejch 100% vím, že neexistujou … kdo ti asi zavolá na ten tvůj za 3m, když se všude v okolí najednou prodávaj za 2,5 … a makléř jen čeká až to nevydržíš a svěříš to jemu .. samozřejmě každej z kupců si pamatuje, že tam bylo 5 bytů za 2,5 takže budeš muset ještě dolu s cenou .. prostě svinstvo, který se děje naprosto běžně a s pronájmem to bude podobný.”

Což taky není žádná výhra, že… Nicméně pokud by tedy někdo z čtenářů měl zájem o 3+1 v Modřanech (panel) za 15k se všim všudy, tak nechť se ozve, stejně jako kdyby měl někdo zájem o lehce ojetý VW Passat. Jak jsme dnes začali, tak taky skončíme. 🙂 

EDIT 01/10/09: Pronájem pasé, auto stále volné…