U nás na Hanspaulce je stejně jako ve zbytku ČR vidět kdejaký architektonický výtvor netvor. No, abych nebyl úplně negativní, tak pár hezkých (hezky opravených) domů tady je, ale naprostá většina=otřes. Poslední dobou už mě tudíž jen tak něco nepřekvapí. Vila s dvoupatrovou čerpací stanicí na střeše to ovšem spolehlivě dokázala:
To, co se donedávna jen tušilo, je tímto potvrzené – ulice U Hadovky leží v ose zla!
Stává už se takovou hezkou tradicí mezi bloggery, že nenápadně propagují služby či výrobky jež sami dostanou k užívání či „testování“ zdarma, případně jim ještě výrobce vsune malou obálku, aby si byl jist, že si opravdu vzpomenou na všechny dobré vlastnosti jeho produktu.
Takovéhle podvody na mém blogu nehledejte. Je asi zbytečné se tady dlouze rozepisovat o tom, jak je blogování poslední možnost nezávisle publikovat a podobné praktiky ho obrovsky ničí. Zrovna tak nebudu psát nic o „morálně flexibilitě“ (© Nick Naylor), když jsem tenhle blog začínal příspěvkem o našem lovení velryb a pojídání tuleních mláďat na Islandu. Podobné podvody tady nejsou prostě proto, že jsem žádnou obdobnou nabídku zatím nedostal. Na příští týden však chystám článek o Amway, protože to je fakt cesta, jak přijít k penězům. 🙂 Zatím jsem ale do komerce nezabředl.
Takže když píšu o firmě Narex a jejích výrobcích dělám to z čisté lásky ke kutilskému vybavení a ženám. Ano ženám. Právě jim je totiž určen rozkošný Lady tool kit, který jim dává možnost rozšířit možnost svých dovedností o dosud nefalšovaně chlapské záležitosti jako řezání, šroubování, povolování, utahování, povolování, utahování nebo třeba šroubování… 🙂 Tím pádem se další část nedůležitých domácích prací přesune od Vás k ní a Vy tak máte více času na řešení strategických záležitostí. Tohle je emancipace jak ji chceme a jak ji máme rádi!
P.S. Jestli je někdo takovej hrdina, aby to “té své” nadělil, tak ať pak napíše do komentářů, jaké měl Vánoce. 🙂
Tak mám za sebou první test na nové škole. Nechtěl jsem to podcenit, tak jsem se potřetí ve svém životě učil (poprvé – přijímačky na gympl, doma mě nutili počítat (!) Bělouna (!), podruhé – maturita, ale to byl proti Bělounovi kus koláče). Naštěstí z dobře zásobeného seznamu literatury pro tento předmět – pro zasmání:
Adoni, H.- Mane, S. (1984). Media and the Social Construction of Reality. Toward an Integration of Theory and Research. Pp. 323-340 in Communication Research, vol. 11, no. 3. Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Adorno, T. (2003). The Culture Industry. London: Routledge.
Bělohradský, V. (2008). Proletáři všech spektáklů, spojte se. Pp. 11-40 in Foret, M., Lapčík, M., Orság, P. (eds.), Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Carpentier, N.; De Cleen, B. (2007). Bringing discourse theory into Media Studies. The aplicability of Discourse Theoretical Analysis (DTA) for the Study of media practices and discourses. Pp. 265-293 in Journal of Language and Politics, 6 (2).
Debord, G. (2007). Společnost spektáklu. Praha: Intu.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Cultural Studies. Keyworks. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Golding, P., Murdock, G. (1996). Culture, Communications and Political Economy. In: J. Curran, M. Gurevitch (eds). Mass Media and Society. London: Arnold.
Gunkel, D.J. (2003). Second thoughts: toward a critique of the digital divide. Pp. 499-522 in New media & society, vol. 5(4). Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Kellner, D. (1992). Critical theory, Marxism, and modernity. Baltimore : Johns Hopkins University Press.
Kellner, D. (1994)(ed.). Baudrillard: a critical reader. Oxford: Blackwell. (Introduction, Chapter 1, Chapter 2; 1-67 + Chapter 9; 189-208)
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Schulz, W. (2000). Proměny a funkce politické komunikace. Masová média a realita: Ptolemaiovské a kopernikovské pojetí. Pp. 24-40 in Jirák. J.-Říchová, B. (eds.), Politická komunikace a média. Praha: Karolinum
Street, J. (2001). Mass media, Politics and Democracy. London: Palgrave. (Part I, pp. 15-35)
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
Allen, R.C, Hill, A. (2004). The Television Studies Reader. London: Routledge. (pp. 367 – 457)
Allthusser, L. (2005). For Marx. London: Verso.
Baudrillard, J. (1999). Consumer Society. London: Sage. (pp. 99 – 187)
Benjamin, W. (1979). Umělecké dílo ve věku své mechanické reprodukovatelnosti. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Bruin, M., Ross, K. (eds.) (2004). Gender and Newsroom Cultures. Identities at Work. Creskill, New Jersey: Hampton Press.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Communication Studies. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Herman, E. S. (2003).The Propaganda Model: A Retrospective. Propaganda, Politics, Power,
Friedman G. (1981). The Political Philosophy of the Frankfurt School. Cornell University Press.
Hall, S. (1979). Representation: Cultural Representations and Signifying Practices. London: Sage. (Chapter I: The Work of Representation, pp.13 – 74 )
Jay, M. (1996). Dialectical Imagination. Berkeley: University of California Press.
Lister, M. (2003). New Media: Critical Introduction. London: Routledge. (Pp. 9-159)
Macdonald, D. (1962). Against American Grain. New York: Random House
McChesney, R. (1989). The Political Economy of the Mass Media. Edward S. Herman interviewed by Robert W. McChesney. Monthly Review. Dostupné z: http://www.chomsky.info/onchomsky/198901–.htm
McChesney, R. (1999). Rich Media, Poor Democracy: Communication Politics in Dubious Times. Urbana: University of Illinois Press.
Mosco, V. (1996). The Political Economy of Communication. Rethinking and Renewal. London,
Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Štětka, V. (2006). Od imperialismu ke glokalizaci: paradigmatické proměny
Wayne, M. (2003). Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.
Weinmann, G. (2000). Communicating Unreality. London: Sage. (pp. 3-189)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
jsme dostali za úkol přečíst k tomuto konkrétnímu testu jen pár titulů. Tady se musím pochválit,že jsem ze čtyř zadaných opravdu dva přečetl a do jednoho nahlédl. Ale bylo to pro mě jak od Churchilla – krev, pot a slzy. Tak třeba pán z nadpisu , autor knihy „Společnost spektáklu“, jehož teorii spektáklu vysvětlují na stránkách france.cz zhruba takto:
„Spektákl netvoří jen obrazy (šířené třeba televizí), ale daleko spíš ideologie, která tyto
a jim podobné obrazy umožňuje. Je to ideologie všeobecné fetišizace zboží, ideologie,
která funguje jako princip odcizení, pohlcení jednotlivců a reálného života sférou zdání a reprezentace. Kniha Společnost spektáklu je analýzou společnosti. Jejím cílem je ukázat a ozřejmit něco jako nevědomí spektakulární společnosti. Po přečtení Debordovy knihy už není tak snadné podléhat iluzím, spektáklu se už nedá věřit.“
Já nechci úplně řikat že je to nesmysl, přeci jen že žijeme v iluzi ví asi každý, kdo jen trochu čuchnul k reklamě a i většina lidí co k reklamě nečuchla, ale zrovna tak je jasný, že se s tim nedá zase tak moc dělat. A řešení pana autora – zastřelit se – to taky není to pravé.
Nicméně co mě baví, že se takovýmito věcmi zabývá ta samá fakulta, kde se jako další obor učí Marketingová komunikace a public relations. V knihovně se pak schází Strinati na jedné poličce s Kotlerem a to vypadá docela komicky. Když jsem je tak viděl vedle sebe, napadlo mě uspořádat takový akademický battle a házet po sobě těma knížkama, aby se ukázalo jestli mají pravdu tvůrci nebo odmítači komerce. No, ze své zkušenosti bych vsadil na MKPR – takový Tellis by v obdobném souboji měl nějakou váhu. 🙂
A protože život není jenom knihovna musím se zmínit, že jsem strávil úžasný víkend ve společnosti Jeanova Volva 850, jednoho zakouslého bezpečnostního šroubu, klíčů, nástavců, nakopnuté holeně, polské gola sady, rozšláplé hustilky, štěnice na prstu a ucházejících zimáků. Bylo to… imba. 🙂
Buď trávím u počítače málo času nebo se dívám na špatná místa nebo jsem dnes „objevil“ novinku – reklamu v češtině na určitých kanálech YouTube.
To si takhle hledám test Volva XC60, abych se podíval co o té Sergejově nové káře říkají nejzhýčkanější novináři (=ti motorističtí), dorazím až na YouTube kanál WorldCarFans.com (ex GermanCarFans.com) a po spuštění videa se nestačím divit:
Zatímco pravý horní roh (Vodafone) už jsem myslím zaregistroval dříve, textovou (ad words) reklamu ve videu vidím vůbec poprvé. Reklama začíná po desáté vteřině zobrazovaného videa a místo odkud „nastupuje“ je označeno žlutou obdélníčkem (viz nejmenší kroužek na obrázku). Při kliknutí na reklamu se video pozastaví a stránka na kterou reklama odkazuje se otevře v novém okně.
Po uplynutí videa se zobrazí reklamy tři:
Nevím odkdy obdobný styl reklamy funguje, ale spíš je zajímavé, jak jej YouTube přidává pouze k prověřeným zdrojům v podobě „větších“ a asi prověřených kanálů. Což je pochopitelné, protože představa, že platím reklamu a ona se dostane třeba k videům tohoto „uživatele“: http://www.youtube.com/user/JeffHardyFuckingSux …to není úplně ono. Další velkou neznámou je pro mě způsob, jakým je reklama vybírána… na první pokus se s Bavorákama celkem trefili :), ale když jsem klikal dále, systém jsem asi zmátl (asijská a navíc netextová reklama? to sou věci…):
Něco málo mají o tomto přímo ve FAQu: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?hl=cs&answer=94523, ale moudrý z toho člověk spíše není než je… snad jen, že kanály u kterých zobrazují reklamu vybírají opravdu pečlivě a lidé vytvářející videa v ČR zatím na partnerský program s YouTube nedosáhnou: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?answer=82839&cbid=sv41vrvxl1co&src=cb&lev=answer
EDIT: ještě odkaz na to, jak to vypadá v praxi: http://www.youtube.com/watch?v=xgFz7_M8zHQ
Pokud čtete tento příspěvek, tak je dost velká pravděpodobnost, že přemýšlíte o účasti v programu SWAP Kanada od společnosti GTS International. Následující řádky jsem sepsal po absolvování právě tohoto programu a jsou takovou malou příručkou účasti v programu. Snažil jsem se neopakovat informace, které dostanete v GTS či SWAP, ale naopak je doplnit či uvést na pravou míru. Upozorňuji, že jsem program absolvoval ve Vancouveru v létě 2007, takže následující informace se můžou jednak lišit místem Vašeho pobytu a také se mohly prostě časem změnit.
1) PŘED ODLETEM
O účast v programu SWAP Kanada je celkem velký zájem. V současné době je to jediná možnost, jak se podívat s obdobným programem za oceán, pokud nechcete přímo do USA (to je ta divná země, kde Vám berou otisky, ještě než něco provedete…). Vyplatí se proto sledovat webové stránky GTS a jakmile bude dostupný formulář pro přihlášení do programu, tak neváhat.
Doplněno podzim 2008: předchozí odstavec už neplatí, nejnovější informace jsem našel v brožuře vydané Kanadským velvyslanectvím: http://www.canada.cz/am3/files/YOM/Brochure_YMO.pdf a zdá se, že už i jiné agentury nabízí pracovní prázdniny v Kanadě. Jestli už je konečně možné nějak rozumně vycestovat bez agenturních vyžírků se pokusím zjistit a časem to sem snad dodám.
V zápětí si Vás do GTS pozvou na osobní schůzku, kde již rovnou zaplatíte programový poplatek, sepíšou s Vámi smlouvu a vysvětlí které dokumenty sehnat pro vyřízení víza. Smlouva obsahuje též nabídku „výhodného“ transferu z letiště a ubytování pro první dny ve Vancouveru. Doporučuji nevyužít. Pomocí MHD se z letiště dostanete zhruba desetkrát levněji. Obdobně lze sehnat i o něco levnější hostel.
Dále Vás v GTS informují, že pro účast v programu musíte mít sjednané zdravotní pojištění. (logicky – Kanada není EU a tak Evropský průkaz pojištěnce je Vám v případě úrazu k ničemu) Teoreticky by šlo celý program absolvovat bez zdravotního pojištění, protože to, jestli jste si ho opravdu uzavřeli nikdo nekontroluje, ale tuhle variantu bych nedoporučil ani těm největším cheapákům. Avšak opět doporučuji porozhlédnout se jinde než u GTS, kteří nabízejí ne příliš výhodné pojistky ve spolupráci s pojišťovnou UNIQUA. Já osobně jsem to vyřešil pojištěním Exclusive k VISA kartě od ČSOB. Až budete mít všechno tyto formality (včetně nákupu letenky, vyzvednutí víza v residenci kanadského velvyslance :), doložení stavu účtu,…) vyřešené, tak je čas sednout do letadla.
2) PO PŘÍLETU
Vylezete z letadla, první kroky budou na k celníkům, odkud by Vás měli poslat na imigrační oddělení do části, kde vydávají pracovní povolení. Z toho se může stát i decentní faux pas, viz originální blogový zápisek po mém příletu.
Následně bude jedinou Vaší starostí někam složit hlavu, zvlášť pokud letíte do Vancouveru (deset hodinek v letadle udělá svoje). Právě proto doporučuju najít si na prvních pár dní hostel. K tomu se výborně osvědčila například stránka www.hostelworld.com. Ultimátní low-cost řešení je vyhlédnout si rovnou z ČR pokoj k pronajmutí přes www.craigslist.org. Nevýhodou tohoto řešení je, že si byt nemůžete pořádně prohlédnout a hlavně si prohlédnout s kým budete byt sdílet. Budu mluvit konkrétně – udělal jsem to, dorazil do Kanady, projel půl města a v noci dorazil do hroznýho bytu mezi divný týpky. Ono už to, že někdo souhlasí s Vaším okamžitým nastěhováním, aniž by Vás kdy viděl o něčem svědčí. I tahle varianta tedy jde, ale dnes už bych radši dal na začátek pár desítek CAD za hostel, než abych pak špatně bydlel následujících x měsíců.
Co nejdřív po příletu se snažte dostat na „orientation“, kde Vám následně sdělí celou řadu informací (důležitá je tak třetina, ostatní jsou blbosti) a hlavně zařídí Social Insurance Number, bez kterého de facto nemůžete být zaměstnáni. Důležité je se na „orientation“ objednat předem e-mailem (doporučuji ještě před odletem). I když ani to není samospásné – objednával jsem se v pátek, na orientation v pondělí a když jsem dorazil, tak mě tam neměli objednaného a neměli ani informace od GTS, že mám dorazit do Kanady. :-/ Osazenstvo SWAPu je však poměrně přátelské, takže si mě dopsali a řekli, že můžu přijít někdy za dva dny. Tak jsem jim poděkoval a šel ještě ten samý den. V tom bordelu nikdo nic nepoznal. 🙂
Další celkem potřebná věc je bankovní konto. Ve SWAPu Vám budou nutit banku TD – Canada trust s tím, že má pro Vás nějako speciální nabídku se sníženými poplatky. Podezírám je, že spolu mají nějaké techtle mechtle, tak se nenechte ošálit (a klidně to řekněte na orientation veřejně) – nejvýhodnější pro Vás je BMO, kde Vám coby univerzitním studentům udělají účet zcela bez jakýchkoliv poplatků. Stačí se s nimi domluvit.
Následně je potřeba pořešit bydlení a práci. K bydlení už jsem se vyjadřoval, ale ve zkratce: www.craigslist.org, zavolat (lepší než psát maily), domluvit se na prohlídce a rozhodnout se. Zvážit jestli vyšší cena za pokoj není třeba kompenzována umístěním v centru (odpadá koupě „tramvajenky“), atd. Nikdy nebydlet v oblasti, kterou popisuji dále jako „Kam nechodit“ – důležité!
Hledání práce se celkem věnují na orientation ve SWAPU. Pokud na SWAP jedete krátkodobě (červen-červenec-srpen-září, VŠ prázdniny), tak máte víceméně možnost sehnat spíše nepříliš kvalifikované pozice a tím pádem i méně placené. Nejrůznější práce v restauracích, kavárnách, turistickém ruchu, atd. Málokde dostanete více než 10$ na hodinu. Pokud jedete do Kanady vydělávat hlavně peníze (což se samo o sobě příliš doporučit nedá), tak se poohlédněte hlavně po pozicích, kde je vyžadována opravdová dřina. Mohl jsem jít dělat „landscaping“ (zahradní úpravy) za 15$/hod., ale celý den jen házet lopatou a jezdit s kolečkem se mi zrovna nechtělo. Slušně si vydělají i šikovní řemeslníci, kteří se šplhají až k 20$, ale šance získat rychle takové místo a jen na pár měsíců jsou mizivé. Skvělá práce mohou být nejrůznější průvodci např. na kajaku nebo na kolech, ale opět – šance na získání obdobné práce je celkem malá.
Důležité je také se rozhodnout jestli chcete pracovat ve městě nebo např. v nějakém letním resortu. Já pracoval přímo v Downtown Vancoveru a pokud bych mohl volit znovu, zkusil bych své štěstí spíše někde mimo. Pracovat např. ve Whistleru nebo někde jinde v Rockies musí být úžasné. Navíc při volbě horského střediska je možné vykonávat další zajímavé profese (v zimě např. učit na lyžích či SNB…). Každopádně i práci je nejjednodušší hledat přes www.craigslist.org.
3) KOUPĚ AUTA (tady se dost liší BC a jiné provincie!)
Ekologové ať klidně tuhle kapitolku přeskočí, ale kdokoliv, kdo chce po Kanadě i trochu cestovat se koupi auta nevyhne. Je sice možnost koupit nějakou průkazku na vlak na x dní, ale je to dost drahé a navíc s vlakem si prostě nezajedete kam chcete. Stopování není příliš obvyklé (my jsme přejeli celou zemi a viděli (+ samozřejmě vzali) jen jednoho stopaře. Asi to lze, ale stát někde uprostřed nicoty a mít x set km na každou stranu neni jako stopovat z České lípy do Nového Boru…
A jaký povoz si tedy vybrat? Pro náš styl cestování-kempování, kdy jsme počítali s bčasným spaním ve voze přicházelo na Kanadském trhu v úvahu jenom pár aut. V podstatě se výběr zužuje na Chrysler Voyager, Dodge Caravan, Mazda MPV (a jiné mikrobusy japonské provenience) a relativně dost je i velikých kombi z domácí produkce – typicky Ford Taurus wagon, hodně se mi líbil i obrovský starší Chevrolet Caprice wagon.
Naší volbou bylo nakonec Volvo 740 wagon, které nabízí pro dva lidi naprosto luxusní spací prostor (více než 190cm dlouhá naprosto rovná „ložná“ plocha). Navíc Volvo je jedno z mála evropských aut, které je v Kanadě relativně hojně zastoupeno a tudíž není problém s případnými ND nebo servisem. Navíc se dá pořídit za rozumné (=méně než dva tisíce) peníze. To je třeba problém VW, kde jsou ceny jinak skvělých Multivanů opravdu vysoké.
Pokud chcete prozkoumávat více neobydlené oblasti (sever), tak je určitě dobrou volbou nějaká 4×4. Moc jsem se této variantě nevěnoval, tak snad jen, že je relativně dost Jeep Cherokee a Fordů Explorer opět za rozumné ceny. Specialitou této kategorie je pak koupě pick-upu (trucku) s obytnou nástavbou – Camper Trucku. Varianta je to luxusní, mezi Kanaďany velmi oblíbená, ale také nekřesťansky drahá. Takže Papeže takhle campovat neuvidíte.
No, pokud máte vybráno, co byste asi tak chtěli, je nejvyšší čas zabrousit opět na craigslist (jo, klidně si ho dejte jako homepage). Nedoporučuji nákup v nějakém místním bazaru – vycházím z teorie, že při koupi auta Vás chce každý ošidit, akorát v bazarech jsou na to trénovaní. 🙂 Takže vyberete auto, projedete, zkontrolujete jestli má certifikát AirCare (měření emisí, nic jako technická v BC neexistuje, ale emise ano – POZOR ne tak třeba v Quebecu!), zkusíte srazit cenu (very poor, very student, from very east europe, almost asia, cokoliv 🙂 a jdete přehlásit – tady se asi také bude hodně lišit situace v BC a jinde. Žádný městský úřad nebo něco takového vás nečeká. Všechno se vyřizuje v kanceláři některého z prodejců pojištení ICBC. Podepíšete navzájem nějaké formuláře, zaplatíte majiteli, zaplatíte novou pojistku (my jsme za Volvo platili asi 500$ na 3 měsíce, což je nejmenší doba na jakou lze auto pojistit… je to dost, protože nemám žádné bonusy – možná by pomohlo mít nějaký papír v AJ z české pojišťovny, že máte u nich pojištěné auto x let bez nehody… nebo si takový papír vyrobit? Fantazii se meze nekladou…) a můžete vyrazit.
Znovu opakuji, že jsou obrovské rozdíly mezi provinciemi v jejich přístupu k technickému stavu automobilů na silnicích – zatímco v BC jezdí po kdejaká skořápka, která splňuje AirCare v Quebecu jsou auta povinná projít zřejmě nejnáročnější technickou prohlídkou. Co z toho vyplývá? Je takřka nemožné koupit auto v BC, projet s ním Kanadu a v Québecu dobře prodat. Teď hovořím z vlastní zkušenosti. Volvo koupeno asi za 1400$ a prodáno za 300$ a to jen díky sympatiím, které jsme evidentně vzbuzovali u ukrajinského bazarníka coby bratři Slované. Obráceně (koupit east-coast prodat west-coast) by to naopak mohlo být bez problémů. Povoz, který v Québecu budou chtít brzy poslat z provozu můžete IMHO v BC ještě bez problémů prodat. S tím samozřejmě souvisí i ceny starých aut.
4) VANCOUVER
Nemyslím, že jsem po čtvrt roce ve Vancouveru schopen dávat rady jako rodilý Vancouvřan, ale i za tuto dobu pochopíte co a jak ve městě. Takže kde třeba bydlet? Záleží kde pracujete – Downtown, Yaletown jsou pěkná místa k bydlení se spoustou bytových věžáků – ceny tomu odpovídají, Kitsilano je asi nejlepší volbou – rozmanitá výstavba, kousek do Downtownu, kousek na pláž. Commercial drive a jeho okolí – dá se, hodně různých kavárniček a malých obchůdků, sem tam divní lidé, North Vancouver – hezké prostředí, bohužel do centra se musí přes jeden ze dvou mostů (ve špičce ucpané), nebo městským přívozem – SeaBusem. To je sice docela romantický způsob přepravy s nádherným výhledem, ale denně by Vám ukousl až hodinu času.
Z výletů v okolí si zapamatujte následující – Lynn Headwaters, Grouse Mountain, Cypress Mountain. Všechno je dostupné z North Vancouveru a stojí to vážně za to. Popisy jednotlivých výletů najdete ve starších zápiscích.
Kam nechodit? Asi každé městě má svoji „Dobrou čtvrť“ – ve Vancouveru se jedná o křižovatku Main street s (East) Hastings street a ca. pět bloků na každou stranu. Je to místo, kde je možné spatřit největší koncentraci narkomanů, bezdomovců, prostitutek a dalších divných individuí. Doporučuji se vyhnout velkým obloukem. Pokud chcete tuto oblast mocí mermo vidět na vlastní oči, tak jedině za denního světla. V noci je tam fakt o život. Opět – hovořím z vlastní zkušenosti. A ještě pozor – některé linky trolejbusů (napadá mě např. 20) touto oblastí projíždějí. V nočních hodinách jsou i ty zajímavé…
5) CESTOVÁNÍ
Tak fajn. Pár měsíců jste makali od nevidím do nevidím, ušetřili na starou pikslu a nevíte kam se v té Kanadě podívat? Není lehké radit… země je to opravdu obrovská. Doporučuji dobrého průvodce (Lonely Planet nezklame, pár dobrých hospod poradil a Rough Guides pro Kanadu jsem bohužel neviděl, takže nemám srovnání) a kvalitní mapu. Třeba atlas pro ZŠ, podle kterého jsme cestovali my s Ondřejem. 🙂 Sice jsme směr cesty vždy jen odhadovali, ale pochopte – ten atlas byl ve slevě. 🙂 Nakonec jsme zvolili přibližně následující trasu:
VANCOUVER ISLAND (úžasné pláže, pro surfaře destinace no. 1, možnost mořského kajakování, atd.)
WHISTLER (budoucí dějiště OH, skvělé pro pěší výlety, ale i kola, největší možnost spatřit medvěda v okolí Vancouveru)
JASPER (opět nádherná příroda, blízkou jsou nejlepší termální lázně v celých Rockies – Miette Hot Springs)
BANFF (zřejmě nej-nej turistické trasy, nádherná je i samotná Icefields parkway, po které se sem dostanete z Jasperu)
CALGARY (co dodat? nejhorší zloději v celé Kanadě a nejmilejší rodina Proudových – viz Vancouver blog)
SASKATCHEWAN (land of boredom, ale tak strašný, že kdo neviděl, neuvěří…)
TORONTO (kousek na Niagárské vodopády, Hokejová síň slávy se Stanley Cupem, CN Tower, atd.)
MONTRÉAL (kus Evropy v Americe 🙂 , dobré jídlo a pití, francouzština a hodně pěkné město)
Určitě stojí za to i sever země (viz videa kamaráda Lukáše – Zifa), stejně jako naprostý západ, ale chce to hodně a ještě víc času. Alespoň trochu pocestovat každopádně doporučuji. Přiletět na místo, pracovat a odletět – to by byla v Kanadě obrovská škoda.
Pochvaly? Pohany? Rady? Tipy? Komentáře? Šup s tim do komentářů…
Dost bylo D1, dost bylo cestovaní vlakovými spoji s idiotskými názvy jako Beskyd, Šohaj, Galán, Vsacan nebo dokonce Košičan. Dost bylo Jirky Doseděla z ČSAD UH, dost bylo smradlavých autobusů Student Agency, dost bylo krmení nenasytného Passata. Dost jsem se totiž za poslední tři roky nacestoval a co Vám budu vykládat… měl jsem toho dost.
Bohužel jsem zároveň propásl možnost podat si přihlášku na studium „mastera“ někde v zahraničí a musel vybírat pouze mezi nabídkami v ČR, respektive v Praze protože další cestování (co takhle zkusit Hradišťan, Slovan nebo Punkvu?) nepřipadalo v úvahu. No, možná tu Punkvu bych snesl, ale jenom kvůli punkovému názvu. Nicméně jsem zamířil na FSV UK, kde jsem objevil obory „Žurnalistika“ a „Mediální studia“ a na FF (zapochyboval jsem nad sebou, to přiznám), kde jsem objevil „Nová média“ a na lákání Ondřeje ve stylu: „Hele já do tý školy nechodim a když už musim, tak to není zbytečný, protože tam je dost hospod okolo a nahoru pak jede tramvaj.“ jsem si podal přihlášku i na PF. Ve smyslu, že to by bylo, aby nebylo, když jsou čtyři možnosti, aby bylo … v ideálním případě jsem se teda měl na jednu školu dostat a jít tam. Jenže samozřejmě se to zkomplikovalo tím, že jsem se dostal všude (lůzři, které nevzali nikam nechť se nenávistivě projeví v komentářích) a musel si vybrat. Teď už vím, že jsem si vybral špatně, jenže byla to úplná Sofiina volba, to Vám teda řeknu a zkrátka každý rozhodnutí by bylo trochu špatný.
Vybíral jsem sofistikovaně:
FSV UK, Ž – psát mě sice docela baví, ale zároveň by mě nebavilo psát na objednávku, navíc novináři jsou žumpa, to řikal už pan Zeman a ten byl nějaká autorita (měřeno počtem vypité Becherovky). Takže ne.
FF, NM – tady mě zásadně odradily přijímačky, kdy jsem se nepohodl s komisí o tom jestli je VHS (!) nové médium nebo ne. Podle komise ano, podle mě už VHS nefrčí ani na hranicích Zambie s Tanzanií. Takže taky ne.
FSV UK, MS – znělo lépe. Přeci jen ten program je stejnej jako ve Zlíně a jinej obor? To se zvládne. Navíc Humus se vyjadřoval o bakalářském stupni poměrně pochvalně (načež tam odsud letos odešel). To si spolu ještě vyřídíme, hošánku!
PF UK – tady mě kupodivu nelákal jen Ondřejův popis studia. Hlavní motivací bylo být „na výši“, když má člověk řešit životní problémy. A životní problémy jsou nějaké pořád. Být JUDr. se prostě neztratí a navíc ten titul je docela cool. 🙂
FSV UK, MS je největší mordor teror. Začalo to tak nějak nenápadně, že mělo být nějaké předsemestrové soustředění ještě před zápisem, akorát o tom nebylo ve zvacím dopise k zápisu ani slovo. Takže to jsem propásl. Pak zápis, kdy FSV má v porovnání s PF úplně dementně vyřešený IS (něco jak STAG), kde si sice člověk navolí hodiny, ale ono mu je to neumí zobrazit, takže si je pak opisuje na papírek. IT ala předsamet. Navíc jsem sice vždycky dával za pravdu nejkontroverznějšímu zlínskému senátorovi, že při řešení problémů na studijním si člověk nepomůže, ale naopak zjistí, že má problémy další, ovšem co tady se děje, to je moc. Tak třeba jsem si zapsal předmět, ke kterému nebyly hodiny vypsané vůbec. A začal jsem pátrat, jak se to s ním má… na studijním neporadili, studijní proděkan nevěděl, vyučující (!) netušil, až paní docentka vedoucí katedru vysvětlila, že předmět sice je, ale vlastně není. Navíc už bohužel bylo po termínu, kdy si člověk mohl předměty volit, takže mi zároveň nenápadně sdělila, že jsem docela roura a proč jsem si to nezjistil dříve… na jejím místě bych se spíš ptal proč jim IS nefunguje tak jak má a proč vznikají takovéto situace.
A za další je to tu dost hrozný v tom, že výuka už není o tom, jak lidi zmasit přes média (odtud „masová média“), aby koupili/udělali to, co chceme my, ale naopak se tady bádá o tom, že média jsou špatná, áno, že neprezentují realitu tak jak je, ale že si jí upravují či vytvářejí a k vysvětlení se používá co nejvíce cizích slov, protože použít ta česká prostě není ono a jen ať se studenti podívají jak vypadá cizoslovný slovník. Ó, jak mě se stýská po té zlínské komerci! Vlastně Zlínu je tu podobný jen jeden předmět „Marketingová komunikace“ a pak je tu jedno takové MAVY, akorát trošku vylepšené (o cizí slova, samo). Další veselou komplikací spokojeného života se zdá být četba. Ve Zlíně bylo u předmětu tak 5-10 knížek a člověk měl jistotu, že když přijde do knihovny, tak tam třeba něco z těch knih bude a vlastně když šáhnul do přihrádky „Reklama, média a marketing“ (nebo jak se jmenovala), tak prostě vytáhl něco, co se mu tak jako tak hodilo. Tuna mají předměty klidně 40-50 knížek povinných či doporučených k přečtení. Pozor – ne dohromady, ale každý! Pochybuju, že to někdo dává, hlavně když ty knížky potom ve školní knihovně ani nejsou… tak možná si to nějací fanatici z netu objednávají, ale ehm…
PF UK je úplně něco jiného. U zápisu člověk dostal víc papíru než je v jednom balení Harmasanu a všechno bylo vysvětlené jako pro mimina. Takže dobrý, moje úroveň, dalo by se říct. K výuce toho zatim moc nemám, protože mě Ondřej koučuje z Francie a zakázal mi chodit na přednášky, že bych tím zbytečně plýtval čas svého života, takže ho poslouchám. Uvidíme jak se tento přístup bude líbit u zkoušek. Převládající dojem je, že je to taková továrnička na doktory (v prváku je nás snad 700), takže všechno je promáklý, ale běda jak chce někdo něco „jinak“.
Pokud někoho zajímá třeba srovnání jídelny (to má být na začátku, já vím), tak bohužel nemůžu sloužit, neb už nemám tolik odvahy co zamlada, kdy jsem do sebe házel jedno Zeložřádlo za druhým a do menz UK jsem se ještě nepodíval.
Spolužáci mě zrovna nenadchli. Plné školy studených čumáků. Ne že já bych byl zrovna teplý čumák, ale na FSV je to dané tím, že se lidé znali většinou předchozí tři roky a na právech jsou zase děcka (možná i „děcka pecka“, ale zas tak jsem to nezkoumal) těsně po gymplu a povídat si s nima o maturitě jde těžko, když už ani nevim z čeho a za kolik jsem to skládal. A taky je problém, že ve Zlíně člověk prostě potkával stejné lidi dennodeně ve škole a pak v Želvitě a pak ve Flipu (hehe) a pak ve vlaku domu, kdežto tady se to takhle úplně neděje.
A jako architektura – ta mě teda taky nebaví. Zvykl jsem si koukat na hranatý svět z okna pronajaté kostky a Praha se s tím prostě nedá srovnat. Navíc sice do Zlína to bylo daleko, ale pak už to bylo všude malé a blízko, kdežto tady jsou ty školy (obzvlášť PF UK) velké a mamutí a v centru Prahy se ztrácim a k tomu tam je spousta lidí. Volám fuj fuj fuj!
Kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, odpovím v komentářích. Nebo mail, ti co ho znají…
Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:
Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:
Dneska jazykové okénko. Jen díky tomu, že jsem včera jel domu nočkou a neměl okénko. Naopak… když je člověk v jakž takž použitelném stavu, dozví se v nočních spojích spoustu věcí. Já se včera dozvěděl, že už nejsem nejmladší…
Schválně – komu zvás říká něco slovo/zkratka? “imba”? Totiž poslouchám dvě slečny z kategorie 15-17 let, růžových DC++ a bundiček Roxy a zaslechl jsem, že party byla “upa imba”.
První co mě napadlo bylo vyčistit si uši až přijdu domu a nenechávat to až na jaro, jenže ona fakt řekla “imba”. No jo, ale co to znamená a odkud to k nám přišlo?
Zapátral jsem a imho je imba z WOW. Jasné? Pokud ne, tak jste už úplně staří a není Vám pomoci. 🙂 Chci tím říct, že imba je původem ze hry World of Warcraft, kde zkracuje slovo imbalanced/nevyvážený (ve smyslu příliš silný). No a jelikož party asi byla opravdu přísná … může být označena i jako imba! “Upa” má samozřejmě v tomto slovním spojení zkracovat “úplně”, nejedná se o krkonošský potok.
btw: Google dnes indexuje devět “upa imb” stránek: http://www.google.com/search?hl=cs&q=%22upa+imba%22&&lr=lang_cs tipne si někdo výsledek za půl roku?