Ani ne. A pozoruju to na sobě obzvlášť takhle při zkouškovém. To je totiž ta správná chvíle, kdy se nahromadí všechny nenapsané seminárky, nedočtené knížky… zkrátka všechny resty za celého půl roku. Kdo by teď čekal, že budu popisovat nějaký geniální systém, jak to nakonec všechno zvládnout (třeba Rimmer by si udělal rozvrh), tak by se ve mě ošklivě zklamal.
Zatímco tady na mě blikají smutné dvě ze sedmi stránek seminárky v angličtině na zítra a ze SISu vystrkují růžky dvě zkoušky zapsané na úterý, já se šťourám na trubce a objevil jsem geniálního francouzkého komika… Mesdames et monsieurs je vous présente: Rémi Gaillard
Při videích jako Klokan jsem se smál snad víc než Klára Hanáková. A kdo znáte Kláru… 🙂
Nicméně musim se blýsknout propracovanou teorií, kterou jsem vypracoval vlastní hlavou při podobných akcích v minulosti. (Pamětníci třeba vzpomenou jak jsme na BF tiskovku v Moskvě vypalovali s Wincem CDčka novinářům s takovým předstihem, že se po předání podivovali proč že jsou tak horká…) Jde o to, že my lidé, kteří vše zvládáme na poslední chvíli, jsme sice označování za nemožné a nespolehlivé, ale vlastně jsme mnohem lepší než ti, kteří dělaji vše včas a předem. Nikdo nepopře, že výkonnost člověka, který zvládá daný úkon za čtyři hodiny před deadlinem je prostě VYŠŠÍ než když se s tim nějaký loser patlá celý víkend. Ale dost možná si taky jenom lžu do kapsy. 🙂
Snad radši zase zpátky ke strojům… Adorno, Lazarsfeld… jedem!
Dlouhým sezení u počítače si kazíte zrak, ničíte držení těla (a to že jste se teď narovnali… tím to fakt nespravíte), máte nedostatek pohybu a pokud to takhle půjde dál, budete brzo obézní. A i přesto že tohle všechno vím, Vám dnes poskytnu pár adres, které Vás dost možná připoutají na další dlouhé minuty k počítači. Rozhodl jsem se totiž rozdělit o své internetové oblíbence – kolegy bloggery, jež čtu. Za ty roky na netu jsem vypozoroval, že nejsem úplně věrný čtenář a některé weby a blogy postupně zapomínám… na druhou stranu občas objevím nějaký nový či jenom zajímavý článek na jinak nudné stránce. Takže tohle neberte jako nějaké crème de la crème českého netu, ale spíš jako to, co mi aktuálně kazí zrak a kvůli čemu jsem obézní. 🙂
Focus RS... už v DaDrivově stáji není.
Dadriva – vlastně ani nevím, jak jsem na Dadrivův blog narazil. Asi jsem tehdy hledal něco o Focusu RS nebo nějakém BMW. Jak už napovídá název blogu, tenhle člověk má automobilovou úchylku a jelikož jsem na tom stejně, čtu ho rád. Obrovskou radost jsem měl rovněž z jeho „Driven“ listu jelikož si vedu podobný deníček (pokud možno i s fotkama). Úchylka, vždyť to řikám. 🙂
Yuhů a jeho http://weblog.jakpsatweb.cz – no jasně, Dušan „Yuhů“ Janovský – táta českých webmasterů. 🙂 Pravděpodobně jeden z nejstarších blogů v tomto seznamu. Dušana čtu asi od roku 2000, i když to snad blog ještě ani neměl – měl však stránky o tvorbě webu, které jsem ve svých 13 letech naprosto hltal. Díky němu jsem tehdy udělal své první stránky, kterým vévodí obří obrázek (uploadoval jsem ho tehdy po 33,6 Kbps asi 20 minut) a nějaký otřesný *.mid. Stránky dodnes straší na MujWeb a já sem na ně nedám odkaz ani zaboha. Každopádně Yuhů píše i nadále po skoro deseti letech zajímavé věci a navíc je píše zajímavě.
Ivo – sem chodím jenom občas, podívat se na fotky z letadla, někdy tu ovšem překvapí i docela čtivý článek. Majitel blogu má nějakej seznam nebo co. 🙂
Matějovo logo... aneb trendy GD pro rok 2009
Matěj – blog mého služebně nejstaršího kamaráda (známe se 15 let) Matěje v tomto výběru prostě nemůže chybět. Matěj je po neúspěšné kariéře popeláře aktuálně velice zaměstnaný nezaměstnaný a mj. daleko nejúspěšnější hudební vydavatel co znám (a znám jenom jeho). Blog, který píše je pravděpodobně nejméně navštěvované místo na internetu, neb tam podle autora chodím akorát já a jeho sestra. Je to docela škoda, protože nikde jinde se člověk nedozví takovou spoustu věcí, které pravděpodobně nikdy nebude potřebovat. Oblíbený příspěvek? Jedině tenhle: http://ismit7.blogs.fi/2007/09/02/haha_rekordna_283_dlouhej_zapis~2909928
Martin Jaroš – na Martinově blogu je zajímavý hlavně archiv legendární Vosy na jazyku, i když je bohužel trochu „vykradený“ (Ale můžete vykrást sami sebe? Nebo to umí jenom ve Zlíně?) a spousta dobrých článků tam není. Novější zápisky jsou ovšem taky fajn, hlavně pokud Vás zajímá jak se žije v Istanbulu nebo kolik mají Jarošovi právě dětí. 🙂 Staré „Vosí“ články jako třeba Typologie: Lidé v tramvaji č. 11 nebo Typologie: Chování lidí podle výše platu jsou však nepřekonatelné.
Ahyde – je nejčerstvější přírůstek mezi mými oblíbenými blogy. Osobně mu přezdívám „zprávy z jiné planety“, vysvětlit se to nedá, přečtěte pár příspěvků a určitě pochopíte. Kluk o pár měsíců starší než já, který píše o doménách, on-line podnikání a nezřízených kalbách. To vše s lehkostí a nadhledem člověka, který si ve svých třiadvaceti vydělal na Aston Martin.
Fandor je můj soused ze šestky a navíc pochází ze Sudet, kde mám i já kořeny 🙂 a tak nemůžu jinak než doporučit… je to opět blog převážně o byznysu na webu, občas proložený nějakým tím drbem z českého internetového éteru.
Dlouhým sezení u počítače si kazíte zrak, ničíte držení těla (a to že jste se teď narovnali… tím to fakt nespravíte), máte nedostatek pohybu a pokud to takhle půjde dál, budete brzo obézní. A i přesto že tohle všechno vím, Vám dnes poskytnu pár adres, které Vás dost možná připoutají na další dlouhé minuty k počítači. Rozhodl jsem se totiž rozdělit o své internetové oblíbence – kolegy bloggery, jež čtu. Za ty roky na netu jsem vypozoroval, že nejsem úplně věrný čtenář a některé weby a blogy postupně zapomínám… na druhou stranu občas objevím nějaký nový či jenom zajímavý článek na jinak nudné stránce. Takže tohle neberte jako nějaké crème de la crème českého netu, ale spíš jako to, co mi aktuálně kazí zrak a kvůli čemu jsem obézní. 🙂
Focus RS... už v DaDrivově stáji není.
Dadriva – vlastně ani nevím, jak jsem na Dadrivův blog narazil. Asi jsem tehdy hledal něco o Focusu RS nebo nějakém BMW. Jak už napovídá název blogu, tenhle člověk má automobilovou úchylku a jelikož jsem na tom stejně, čtu ho rád. Obrovskou radost jsem měl rovněž z jeho „Driven“ listu jelikož si vedu podobný deníček (pokud možno i s fotkama). Úchylka, vždyť to řikám. 🙂
Yuhů a jeho http://weblog.jakpsatweb.cz – no jasně, Dušan „Yuhů“ Janovský – táta českých webmasterů. 🙂 Pravděpodobně jeden z nejstarších blogů v tomto seznamu. Dušana čtu asi od roku 2000, i když to snad blog ještě ani neměl – měl však stránky o tvorbě webu, které jsem ve svých 13 letech naprosto hltal. Díky němu jsem tehdy udělal své první stránky, kterým vévodí obří obrázek (uploadoval jsem ho tehdy po 33,6 Kbps asi 20 minut) a nějaký otřesný *.mid. Stránky dodnes straší na MujWeb a já sem na ně nedám odkaz ani zaboha. Každopádně Yuhů píše i nadále po skoro deseti letech zajímavé věci a navíc je píše zajímavě.
Ivo – sem chodím jenom občas, podívat se na fotky z letadla, někdy tu ovšem překvapí i docela čtivý článek. Majitel blogu má nějakej seznam nebo co. 🙂
Matějovo logo... aneb trendy GD pro rok 2009
Matěj – blog mého služebně nejstaršího kamaráda (známe se 15 let) Matěje v tomto výběru prostě nemůže chybět. Matěj je po neúspěšné kariéře popeláře aktuálně velice zaměstnaný nezaměstnaný a mj. daleko nejúspěšnější hudební vydavatel co znám (a znám jenom jeho). Blog, který píše je pravděpodobně nejméně navštěvované místo na internetu, neb tam podle autora chodím akorát já a jeho sestra. Je to docela škoda, protože nikde jinde se člověk nedozví takovou spoustu věcí, které pravděpodobně nikdy nebude potřebovat. Oblíbený příspěvek? Jedině tenhle: http://ismit7.blogs.fi/2007/09/02/haha_rekordna_283_dlouhej_zapis~2909928
Martin Jaroš – na Martinově blogu je zajímavý hlavně archiv legendární Vosy na jazyku, i když je bohužel trochu „vykradený“ (Ale můžete vykrást sami sebe? Nebo to umí jenom ve Zlíně?) a spousta dobrých článků tam není. Novější zápisky jsou ovšem taky fajn, hlavně pokud Vás zajímá jak se žije v Istanbulu nebo kolik mají Jarošovi právě dětí. 🙂 Staré „Vosí“ články jako třeba Typologie: Lidé v tramvaji č. 11 nebo Typologie: Chování lidí podle výše platu jsou však nepřekonatelné.
Ahyde – je nejčerstvější přírůstek mezi mými oblíbenými blogy. Osobně mu přezdívám „zprávy z jiné planety“, vysvětlit se to nedá, přečtěte pár příspěvků a určitě pochopíte. Kluk o pár měsíců starší než já, který píše o doménách, on-line podnikání a nezřízených kalbách. To vše s lehkostí a nadhledem člověka, který si ve svých třiadvaceti vydělal na Aston Martin.
Fandor je můj soused ze šestky a navíc pochází ze Sudet, kde mám i já kořeny 🙂 a tak nemůžu jinak než doporučit… je to opět blog převážně o byznysu na webu, občas proložený nějakým tím drbem z českého internetového éteru.
U nás na Hanspaulce je stejně jako ve zbytku ČR vidět kdejaký architektonický výtvor netvor. No, abych nebyl úplně negativní, tak pár hezkých (hezky opravených) domů tady je, ale naprostá většina=otřes. Poslední dobou už mě tudíž jen tak něco nepřekvapí. Vila s dvoupatrovou čerpací stanicí na střeše to ovšem spolehlivě dokázala:
Benzina, Esso nebo snad Shellka? Nejraději bych JETku. 🙂
A ještě jedna fotka - trochu rošťácká...
To, co se donedávna jen tušilo, je tímto potvrzené – ulice U Hadovky leží v ose zla!
Tak mám za sebou první test na nové škole. Nechtěl jsem to podcenit, tak jsem se potřetí ve svém životě učil (poprvé – přijímačky na gympl, doma mě nutili počítat (!) Bělouna (!), podruhé – maturita, ale to byl proti Bělounovi kus koláče). Naštěstí z dobře zásobeného seznamu literatury pro tento předmět – pro zasmání:
Adoni, H.- Mane, S. (1984). Media and the Social Construction of Reality. Toward an Integration of Theory and Research. Pp. 323-340 in Communication Research, vol. 11, no. 3. Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Adorno, T. (2003). The Culture Industry. London: Routledge.
Bělohradský, V. (2008). Proletáři všech spektáklů, spojte se. Pp. 11-40 in Foret, M., Lapčík, M., Orság, P. (eds.), Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Carpentier, N.; De Cleen, B. (2007). Bringing discourse theory into Media Studies. The aplicability of Discourse Theoretical Analysis (DTA) for the Study of media practices and discourses. Pp. 265-293 in Journal of Language and Politics, 6 (2).
Debord, G. (2007). Společnost spektáklu. Praha: Intu.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Cultural Studies. Keyworks. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Golding, P., Murdock, G. (1996). Culture, Communications and Political Economy. In: J. Curran, M. Gurevitch (eds). Mass Media and Society. London: Arnold.
Gunkel, D.J. (2003). Second thoughts: toward a critique of the digital divide. Pp. 499-522 in New media & society, vol. 5(4). Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Kellner, D. (1992). Critical theory, Marxism, and modernity. Baltimore : Johns Hopkins University Press.
Kellner, D. (1994)(ed.). Baudrillard: a critical reader. Oxford: Blackwell. (Introduction, Chapter 1, Chapter 2; 1-67 + Chapter 9; 189-208)
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Schulz, W. (2000). Proměny a funkce politické komunikace. Masová média a realita: Ptolemaiovské a kopernikovské pojetí. Pp. 24-40 in Jirák. J.-Říchová, B. (eds.), Politická komunikace a média. Praha: Karolinum
Street, J. (2001). Mass media, Politics and Democracy. London: Palgrave. (Part I, pp. 15-35)
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
Allen, R.C, Hill, A. (2004). The Television Studies Reader. London: Routledge. (pp. 367 – 457)
Benjamin, W. (1979). Umělecké dílo ve věku své mechanické reprodukovatelnosti. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Bruin, M., Ross, K. (eds.) (2004). Gender and Newsroom Cultures. Identities at Work. Creskill, New Jersey: Hampton Press.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Communication Studies. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Herman, E. S. (2003).The Propaganda Model: A Retrospective. Propaganda, Politics, Power,
Friedman G. (1981). The Political Philosophy of the Frankfurt School. Cornell University Press.
Hall, S. (1979). Representation: Cultural Representations and Signifying Practices. London: Sage. (Chapter I: The Work of Representation, pp.13 – 74 )
Jay, M. (1996). Dialectical Imagination. Berkeley: University of California Press.
Lister, M. (2003). New Media: Critical Introduction. London: Routledge. (Pp. 9-159)
Macdonald, D. (1962). Against American Grain. New York: Random House
McChesney, R. (1989). The Political Economy of the Mass Media. Edward S. Herman interviewed by Robert W. McChesney. Monthly Review. Dostupné z: http://www.chomsky.info/onchomsky/198901–.htm
McChesney, R. (1999). Rich Media, Poor Democracy: Communication Politics in Dubious Times. Urbana: University of Illinois Press.
Mosco, V. (1996). The Political Economy of Communication. Rethinking and Renewal. London,
Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Štětka, V. (2006). Od imperialismu ke glokalizaci: paradigmatické proměny
Wayne, M. (2003). Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.
Weinmann, G. (2000). Communicating Unreality. London: Sage. (pp. 3-189)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
jsme dostali za úkol přečíst k tomuto konkrétnímu testu jen pár titulů. Tady se musím pochválit,že jsem ze čtyř zadaných opravdu dva přečetl a do jednoho nahlédl. Ale bylo to pro mě jak od Churchilla – krev, pot a slzy. Tak třeba pán z nadpisu , autor knihy „Společnost spektáklu“, jehož teorii spektáklu vysvětlují na stránkách france.cz zhruba takto:
„Spektákl netvoří jen obrazy (šířené třeba televizí), ale daleko spíš ideologie, která tyto
a jim podobné obrazy umožňuje. Je to ideologie všeobecné fetišizace zboží, ideologie,
která funguje jako princip odcizení, pohlcení jednotlivců a reálného života sférou zdání a reprezentace. Kniha Společnost spektáklu je analýzou společnosti. Jejím cílem je ukázat a ozřejmit něco jako nevědomí spektakulární společnosti. Po přečtení Debordovy knihy už není tak snadné podléhat iluzím, spektáklu se už nedá věřit.“
Já nechci úplně řikat že je to nesmysl, přeci jen že žijeme v iluzi ví asi každý, kdo jen trochu čuchnul k reklamě a i většina lidí co k reklamě nečuchla, ale zrovna tak je jasný, že se s tim nedá zase tak moc dělat. A řešení pana autora – zastřelit se – to taky není to pravé.
Nicméně co mě baví, že se takovýmito věcmi zabývá ta samá fakulta, kde se jako další obor učí Marketingová komunikace a public relations. V knihovně se pak schází Strinati na jedné poličce s Kotlerem a to vypadá docela komicky. Když jsem je tak viděl vedle sebe, napadlo mě uspořádat takový akademický battle a házet po sobě těma knížkama, aby se ukázalo jestli mají pravdu tvůrci nebo odmítači komerce. No, ze své zkušenosti bych vsadil na MKPR – takový Tellis by v obdobném souboji měl nějakou váhu. 🙂
A protože život není jenom knihovna musím se zmínit, že jsem strávil úžasný víkend ve společnosti Jeanova Volva 850, jednoho zakouslého bezpečnostního šroubu, klíčů, nástavců, nakopnuté holeně, polské gola sady, rozšláplé hustilky, štěnice na prstu a ucházejících zimáků. Bylo to… imba. 🙂
Jeanova krabička na konec článku. Za odměnu pro vytrvalé čtenáře. 🙂
Dost bylo D1, dost bylo cestovaní vlakovými spoji s idiotskými názvy jako Beskyd, Šohaj, Galán, Vsacan nebo dokonce Košičan. Dost bylo Jirky Doseděla z ČSAD UH, dost bylo smradlavých autobusů Student Agency, dost bylo krmení nenasytného Passata. Dost jsem se totiž za poslední tři roky nacestoval a co Vám budu vykládat… měl jsem toho dost.
Bohužel jsem zároveň propásl možnost podat si přihlášku na studium „mastera“ někde v zahraničí a musel vybírat pouze mezi nabídkami v ČR, respektive v Praze protože další cestování (co takhle zkusit Hradišťan, Slovan nebo Punkvu?) nepřipadalo v úvahu. No, možná tu Punkvu bych snesl, ale jenom kvůli punkovému názvu. Nicméně jsem zamířil na FSV UK, kde jsem objevil obory „Žurnalistika“ a „Mediální studia“ a na FF (zapochyboval jsem nad sebou, to přiznám), kde jsem objevil „Nová média“ a na lákání Ondřeje ve stylu: „Hele já do tý školy nechodim a když už musim, tak to není zbytečný, protože tam je dost hospod okolo a nahoru pak jede tramvaj.“ jsem si podal přihlášku i na PF. Ve smyslu, že to by bylo, aby nebylo, když jsou čtyři možnosti, aby bylo … v ideálním případě jsem se teda měl na jednu školu dostat a jít tam. Jenže samozřejmě se to zkomplikovalo tím, že jsem se dostal všude (lůzři, které nevzali nikam nechť se nenávistivě projeví v komentářích) a musel si vybrat. Teď už vím, že jsem si vybral špatně, jenže byla to úplná Sofiina volba, to Vám teda řeknu a zkrátka každý rozhodnutí by bylo trochu špatný.
Zvolil jsem FSV UK, MS a PF UK. Proč takhle a ne jinak?
Vybíral jsem sofistikovaně:
FSV UK, Ž – psát mě sice docela baví, ale zároveň by mě nebavilo psát na objednávku, navíc novináři jsou žumpa, to řikal už pan Zeman a ten byl nějaká autorita (měřeno počtem vypité Becherovky). Takže ne.
FF, NM – tady mě zásadně odradily přijímačky, kdy jsem se nepohodl s komisí o tom jestli je VHS (!) nové médium nebo ne. Podle komise ano, podle mě už VHS nefrčí ani na hranicích Zambie s Tanzanií. Takže taky ne.
FSV UK, MS – znělo lépe. Přeci jen ten program je stejnej jako ve Zlíně a jinej obor? To se zvládne. Navíc Humus se vyjadřoval o bakalářském stupni poměrně pochvalně (načež tam odsud letos odešel). To si spolu ještě vyřídíme, hošánku!
PF UK – tady mě kupodivu nelákal jen Ondřejův popis studia. Hlavní motivací bylo být „na výši“, když má člověk řešit životní problémy. A životní problémy jsou nějaké pořád. Být JUDr. se prostě neztratí a navíc ten titul je docela cool. 🙂
No a jak to zatím vypadá?
FSV UK, MS je největší mordor teror. Začalo to tak nějak nenápadně, že mělo být nějaké předsemestrové soustředění ještě před zápisem, akorát o tom nebylo ve zvacím dopise k zápisu ani slovo. Takže to jsem propásl. Pak zápis, kdy FSV má v porovnání s PF úplně dementně vyřešený IS (něco jak STAG), kde si sice člověk navolí hodiny, ale ono mu je to neumí zobrazit, takže si je pak opisuje na papírek. IT ala předsamet. Navíc jsem sice vždycky dával za pravdu nejkontroverznějšímu zlínskému senátorovi, že při řešení problémů na studijním si člověk nepomůže, ale naopak zjistí, že má problémy další, ovšem co tady se děje, to je moc. Tak třeba jsem si zapsal předmět, ke kterému nebyly hodiny vypsané vůbec. A začal jsem pátrat, jak se to s ním má… na studijním neporadili, studijní proděkan nevěděl, vyučující (!) netušil, až paní docentka vedoucí katedru vysvětlila, že předmět sice je, ale vlastně není. Navíc už bohužel bylo po termínu, kdy si člověk mohl předměty volit, takže mi zároveň nenápadně sdělila, že jsem docela roura a proč jsem si to nezjistil dříve… na jejím místě bych se spíš ptal proč jim IS nefunguje tak jak má a proč vznikají takovéto situace.
A za další je to tu dost hrozný v tom, že výuka už není o tom, jak lidi zmasit přes média (odtud „masová média“), aby koupili/udělali to, co chceme my, ale naopak se tady bádá o tom, že média jsou špatná, áno, že neprezentují realitu tak jak je, ale že si jí upravují či vytvářejí a k vysvětlení se používá co nejvíce cizích slov, protože použít ta česká prostě není ono a jen ať se studenti podívají jak vypadá cizoslovný slovník. Ó, jak mě se stýská po té zlínské komerci! Vlastně Zlínu je tu podobný jen jeden předmět „Marketingová komunikace“ a pak je tu jedno takové MAVY, akorát trošku vylepšené (o cizí slova, samo). Další veselou komplikací spokojeného života se zdá být četba. Ve Zlíně bylo u předmětu tak 5-10 knížek a člověk měl jistotu, že když přijde do knihovny, tak tam třeba něco z těch knih bude a vlastně když šáhnul do přihrádky „Reklama, média a marketing“ (nebo jak se jmenovala), tak prostě vytáhl něco, co se mu tak jako tak hodilo. Tuna mají předměty klidně 40-50 knížek povinných či doporučených k přečtení. Pozor – ne dohromady, ale každý! Pochybuju, že to někdo dává, hlavně když ty knížky potom ve školní knihovně ani nejsou… tak možná si to nějací fanatici z netu objednávají, ale ehm…
„Palác“ Hollar (fakt tomu tak řikaj)
PF UK je úplně něco jiného. U zápisu člověk dostal víc papíru než je v jednom balení Harmasanu a všechno bylo vysvětlené jako pro mimina. Takže dobrý, moje úroveň, dalo by se říct. K výuce toho zatim moc nemám, protože mě Ondřej koučuje z Francie a zakázal mi chodit na přednášky, že bych tím zbytečně plýtval čas svého života, takže ho poslouchám. Uvidíme jak se tento přístup bude líbit u zkoušek. Převládající dojem je, že je to taková továrnička na doktory (v prváku je nás snad 700), takže všechno je promáklý, ale běda jak chce někdo něco „jinak“.
Výhoda studia na PF UK? Můžete z okna koukat na parníčky!
Pokud někoho zajímá třeba srovnání jídelny (to má být na začátku, já vím), tak bohužel nemůžu sloužit, neb už nemám tolik odvahy co zamlada, kdy jsem do sebe házel jedno Zeložřádlo za druhým a do menz UK jsem se ještě nepodíval.
Jo, ještě dvě důležitý věci:
Spolužáci mě zrovna nenadchli. Plné školy studených čumáků. Ne že já bych byl zrovna teplý čumák, ale na FSV je to dané tím, že se lidé znali většinou předchozí tři roky a na právech jsou zase děcka (možná i „děcka pecka“, ale zas tak jsem to nezkoumal) těsně po gymplu a povídat si s nima o maturitě jde těžko, když už ani nevim z čeho a za kolik jsem to skládal. A taky je problém, že ve Zlíně člověk prostě potkával stejné lidi dennodeně ve škole a pak v Želvitě a pak ve Flipu (hehe) a pak ve vlaku domu, kdežto tady se to takhle úplně neděje.
A jako architektura – ta mě teda taky nebaví. Zvykl jsem si koukat na hranatý svět z okna pronajaté kostky a Praha se s tím prostě nedá srovnat. Navíc sice do Zlína to bylo daleko, ale pak už to bylo všude malé a blízko, kdežto tady jsou ty školy (obzvlášť PF UK) velké a mamutí a v centru Prahy se ztrácim a k tomu tam je spousta lidí. Volám fuj fuj fuj!
Kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, odpovím v komentářích. Nebo mail, ti co ho znají…
Dneska jazykové okénko. Jen díky tomu, že jsem včera jel domu nočkou a neměl okénko. Naopak… když je člověk v jakž takž použitelném stavu, dozví se v nočních spojích spoustu věcí. Já se včera dozvěděl, že už nejsem nejmladší…
Schválně – komu zvás říká něco slovo/zkratka? “imba”? Totiž poslouchám dvě slečny z kategorie 15-17 let, růžových DC++ a bundiček Roxy a zaslechl jsem, že party byla “upa imba”.
První co mě napadlo bylo vyčistit si uši až přijdu domu a nenechávat to až na jaro, jenže ona fakt řekla “imba”. No jo, ale co to znamená a odkud to k nám přišlo?
Zapátral jsem a imho je imba z WOW. Jasné? Pokud ne, tak jste už úplně staří a není Vám pomoci. 🙂 Chci tím říct, že imba je původem ze hry World of Warcraft, kde zkracuje slovo imbalanced/nevyvážený (ve smyslu příliš silný). No a jelikož party asi byla opravdu přísná … může být označena i jako imba! “Upa” má samozřejmě v tomto slovním spojení zkracovat “úplně”, nejedná se o krkonošský potok.
Už nějakej ten pátek nám běží finanční krize. Ačkoliv by se mohlo zdát, že její důsledky na mě nijak zvlášť nedopadnou (lednice je plná a U Tří lip teče pivo = svět je v pořádku), opak je bohužel pravdou. Po návratu z Islandu jsem si udělal s Ondřejem výlet do Francie (o tom bych taky měl napsat) s tím, že peníze převedu, až se vrátím. No vrátil jsem se a peníze se zatím smrskly jak moje hadry, když jsem si onehdá pral na 90°. A teď co s tim?
Čertůf punk kdysi zpíval, že “Nejlepší co můžeš dělat je nedělat nic!” takže jsem si to vzal k srdci. A tvářil se, že vlastně žadný statisíce na Islandu nejsou a že jsem záchody nikdy neumýval.
A v zápětí? No ano, islandský premiér Geird Haarde přichází s tímto prohlášením: Žádám veřejnost, aby nikdo z bank nevybíral velké sumy peněz, jinak se těžkosti ještě prohloubí.” Takže když Islanďané si nosili domů tašky plné peněz, já jsem pěkně premiéra poslechl, aby se o mě mohla islandská ekonomika opřít. Někdo se musel obětovat. Na druhou stranu až zase někdy přijedu, doufám, že mě za zásluhy nechá udělat si stan u něj na zahradě, ať zase nemusim obtěžovat kluky slovenský. 🙂
Jo a ten scénář? To je jednoduchý: Vondra má rád radar. Lidi z Dutka maj rádi peníze od Lockheedu, Boeingu a Nortropu. Vláda má asi ráda AMI Communications. Lobbysti z Pan Solutions maj rádi ex-funkcionáře z ODS. Tý lásky tam je trochu hodně, ale právě proto to asi lidi z www.nenasili.cz (no nesmějte se, fakt je to NEnásilí… taky jsem se divil) nakreslili:
Uplná radarová pouta...
Na muj vkus je to trochu slaďák, ale když tam dáme nějakou akci a aspoň trochu blonďatý holky, tak na to budou lidi chodit, jak na Jamesa.
