Neni to nic moc. To klidne prozradim predem. Ale je to zatracene lepsi nez byt bezdomovcem v Reykjaviku. Asi bych mel zacit trochu poporade. Po pristani v Reykjaviku jsme tak nejak nevedeli kudy kam. Koupit si jednosmernou letenku a doufat ze to “nejak dopadne” se da, pokud clovek miri z CR na jih. Ne na Island. Dopadlo to tak, ze jsem po nejake dobe v zime a v mokrem obleceni a mokrem stanu dostal paradni horecku a nebyt toho, ze jsme potkali v knihovne kluky ze Slovenska (Boris, Robo, Vlado – este raz velakrat dakujeme), kteri nam nabidli u nich prespat, tak uz jsem asi doma. Stacilo mi par dni, abych se dal jakz takz dohromady a Kamil mezi tim chodil denne prosit na pracak, se zarputilosti nasich tmavsich spoluobcanu. S tim rozdilem, ze Kamil tam chodil zebrat o praci.
Ktera nakonec prisla – poptavka samozrejme v islandstine, ale pani z pracaku to ochotne prelozila, ze potrebujou dva cleny personalu do hotelu ve Skogaru. Tak jsme se nerozmysleli, zavolali, potrvrdili ze mame zajem, zbalili se, koupili klukum ze Slovace baleni Budvaru (nejlepsi pivo co slo koupit v RVK) a ficeli sem. A tady se nam zpocatku libilo. “Budete delat ruzne prace, co bude potreba… uklid, ruzne stehovani, myti nadobi, cisnikovani…” to znelo dobre. “Stravovani tady je formou svedskych stolu teple/studene, takze pekne pecene jehnatko, misy plne lososu, stul plny dezertu” hergot to vypadalo jeste lepe.
To stravovani jsme take hned prubli – jako predkrm zmizelo par taliru uzeneho lososa, neco nakladaneho lososa, talirek salatku taky byl. Pak zmizelo jehnatko a neco pecenych brambor. A pak uz jsme valili v dezertech – studeny mix lesnich plodu se slehackou, cokoladova pena (pridaval jsem si ji asi 6x) a cokoladovy kolac (tam tech porci bylo taky dost). No, nasi budouci zamestnavatele na to koukali s hruzou a taky to bylo vice mene nase posledni vystoupeni na veceri formou svedskych stolu. Hned nasledovne nas presunuli z pokoje pro hosty do “appartamentu” se zbytkem islandskych (a polskych) pracovniku. A o vecere se nam postaraji lepsi (jak pravila manazerka Karen)… treba o polevku. Nebo o misu suchych spaget. Proste podvod. Nejdriv ptacka lapaji a pak ho chteji nechat umrit hlady.
Jo a k praci – no, zatim tady fakt nejvic luxujeme, steleme postele, a umyvame vsechno (ano, i zachody). Takze na sebe volame: “Jak se mate pane Bc. Kamile? Neni Vam lito, ze jste tri roky studoval a ted drhnete WC?” a snazime se z toho mit srandu, pac jinak bychom to tady nevydrzeli. Je to koncetrovana nuda. Nuda v prasku. Jeste ze to mame jen na sest tydnu. Pak se nesmirne tesim, ze si zabalim batuzek a primo od hotelu se vydam na nejhezci islandsky trek ze Skogaru do Landmannalagaru. A odtud snad na sever do Akureyri, odkud to bud budu muset strihnout do Rvk nebo ne, podle situace v Cerne Hore. Napiste do komentaru, jak se mate… zejmena vy, co take trajdate po svete.
