Byl to nerovný zápas, skončil 0:1 a probíhal zhruba takhle: Ilaria moje spolužačka z Milána mě pozvala, ať se připojím na večeři v asijské restauraci k jakési skupince z jejich kolejí. Oni si tady na to dost hrajou, že jednotlivé koleje drží pohromadě, atd…
Doma mě čekala tak maximálně rýže s tuňákem, takže proč ne. Večer celkem v pohodě, kdyby v té skupince nebyl rovněž zamíchaný vrcholně otravný hokejista z Rakouska (hokejista z Rakouska je sám o sobě čirý nonsens – něco jako Lední medvěd z Afriky), jemuž nepřipadalo vtipné, když jsem se ptal jestli by jejich reprezentace obstála proti našim klukům ze sousedství, co hrajou v zimě v Šárce na Dubáku. Inu někdo prostě smysl pro humor nemá. Dva Erasmus hoši z Neměcka co studují fyziku taky zrovna společenskou obratností nezářili a nedá se říct, že bychom se spolu ohromně nasmáli. S radostí jsem proto při váznoucí konverzaci uvítal něčí návrh na přesun z asijské restaurace do nějakého zařízení na drink. Jelikož se ono místo nacházelo v centru bylo dost podniků na výběr. Skupina nabrala směr do jakéhosi trendy baru, jenže… po cestě potkáváme obyčejnou hospodu. Navíc ověšenou místňákama a těmahle plakátama:
Takže si procvičuju techniku ovládání davu a za pomoci finského kolegy Johannese naše skupinka končí v místní putyce (Kiitos Johannes!). Okamžitě nasávám atmosféru pivního festivalu a běžím k výčepu, kde je při této příležitosti k mání zhruba 15 různých piv. Oni to jsou tedy svrchně kvašená „ale“, nicméně to je právě dobře, kvůli tome se ten Erasmus přece pořádá, abychom poznali tu cizí kultůru. První pintu volím podle obrázku (Blue Monkey Brewery ze sousdního Derbyshire má opravdu v logu modrou opici) a rozhodně nevolím špatně. Vracím se ke stolu a ptám se ostatních, co že si zakoupili… Rakousko-Německá skupinka odpovídá že Carlsberg, že ostaní piva neznají! Panebože! A Italka s Kanaďankou, že pijou kolu. Ne… pomoc!
Strávím tedy dobu popíjení první pinty přemýšlením, co je špatně s těmito lidmi a rychle běžím pro druhou. U výčepu nával jako blázen a teď vyberte si z patnácti piv… ptám se tedy hostinského, které pivo zvolit, že neznám ani jedno, ale že Blue Monkey Amber Ale mi chutnalo, tak jestli může doporučit nějaké podobné. Zamyslí se, vezme do ruky dvě sklenice, natočí třetinku pinty jednoho, třetinku pinty druhého. Já od obou ochutnám, pokývám hlavou, beru to první, on se usměje, natočí a prodá. Ano, takhle nějak si představuji POHOSTINSTVÍ. To ale zdaleka není vše…
Když jdu se sklenicí přes lokál ke stolu, tak míjím stánek pivovaru Everards z Leicesteru. Před ním hlouček lidí a hned mi nějaká slečna nabízí ochutnávku… nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych odmítl, takže dostávám gratis načepovaný jejich Old Original a dává se se mnou do řeči jeden z postarších chlápků stojících u stánku. Nejdřív ho zajímá, jestli mi chutná a když řikám že ano, že je příjemně nasládlé, akorát že je blbý že nemá pěnu (čepováno z malého soudku) a že přeci jen nejsem na „ale“ úplně zvyklý, tak se okamžitě ptá odkud jsem a jak slyší že ČR, tak mi div nepadne kolem ramen a jaká čest, že byl v Plzni a že je u Everards vrchní sládek. Takže nejdřív probíráme kvality Old Original a je mi vysvětleno, že stejně poznám kvalitu „ale“ nejlíp bez pěny, ale že je to dost možná jeho deformace, protože to tak pije v práci. A když si tak pěkně povídáme, dostává nápad mě vzít do zadní části hospody, kde jsem dosud nebyl a tam je na zahrádce ve stanu k mání dalších 20 druhů piva! Nevím jak vypadá ráj, ale tohle je sakra blízko. Navíc když mě můj nový kamarád-sládek představuje svým kolegům coby experta z ČR a já se jako správná kuriozita těším zájmu společnosti a jsou mi snášena k pousouzení piva ze všech koutů Midlands.
Kdybych se s nimi vlídně avšak důrazně nerozloučil, tak bych fakt asi musel domů po čtyřech. Po návratu k naší skupince se mi dostává pokárání, že jsem kamsi zmizel a že stejně tohle místo stojí za nic, a že… no prostě jsem většinou (včetně italské spolužačky) zařazen mezi retardované idioty.
Pro mě to je další znamení toho, že Evropu opravdu nebude lehké sjednotit… i když kluci z Belgie se o tomto večeru dozvěděli, s pochopením vyslechli mojí verzi příběhu a že prý kdy to končí a jestli tam ještě půjdem. Takže aspoň to hlavní město je vybrané dobře.
