Před nějakým časem jsem si na Srealitách všiml banneru Realitní komory České republiky, který se ostře vymezoval proti nejrůznějším „nešvarům“ v realitním odvětví. Pobaveně jsem se na stránky RKČR musel „dojít“ podívat. Samozřejmě dle očekávání jsou největší problémy českého realitního trhu prodeje, které se uskutečňují bez makléřů, bezplatná inzerce realit, ale dostává se i na „odstranění potřeby pořizování znaleckých posudků v oblasti realit“ nebo „hledání východiska a řešení v oblasti zřizování oddělených bankovních účtů na úschovy kupních cen“, což si překládám jako „rádi bychom monopol a rádi bychom vyběhli se znalci a advokáty“. 🙂
Nejlepší jsou ale argumenty v článku jakéhosi Dmitrije Michajlova, který píše, že v Evropě servery pro přímou inzerci vlastně ani neexistují, protože o ně není zájem:
Proč? Copak vy byste se vydali na túru po Himalájích bez průvodce? Pustili se do opravy převodovky bez automechanika?
Pochopil jsem ten zásadní problém, který s jejich přístupem mám, protože já bych se do výše uvedených aktivit s klidem pustil. 🙂
Jo a když jednou za sto let přispívám na blog… další zajímavou zprávou z odvětví je, že na Srealitách přestali ukazovat datum přidání inzerátu. Můžeme jen hádat, zdalipak v tom tato nová lobbistická skupinka má také své prsty. Osobně mi nejlepší na hledání realit přijde http://old.reality.cz/nemovitosti.shtml (kde je datum vložení stále dostupné) či případně Google a “site:sreality.cz keyword” – oboje totiž umožňuje hledání podle fulltextu, což je super pokud je hledaným objektem řekněme třeba “mlýn”, tak se člověk nemusí prohrabovat stovkami “komerčních nemovitostí” nebo “zemědělských objektů” či kam všude to ti realitní experti dokáží zařadit.
Pokud bude přímá volba pana prezidenta, hlas z lidu, já mám u sebe jasno!
hanzsin 2 weeks ago
…
Mraz po zadech, najezeny chlupy na rukou, pojdme na Vaclavske namesti.
Velke dik za pravdu v textu.
Kdy pan Landa vezme žezlo do ruky?
Truebitch1000 4 weeks ago
…
Landa na Hrad ! 😀
Diakon151 2 months ago
Jediné co by bylo na výhře Pandy zábavné, by bylo nastupivší zděšení a opovržení české intelektuální fronty a jejich obecenstva (aka čtenáři časopisu Respekt). Jinak by to byla samozřejmě tragédie, takže tlačím jiného koně, který je rovněž umělec,má vynikající renomé u nás i v zahraničí (zejména Německo) a ačkoliv s rezervou splňuje minimální věk pro kandidaturu, tak je stále mladý: http://www.youtube.com/watch?v=4CkGnP5dWus
Chtěl jsem si stanovit nějaké cíle pro 2012, ale nakonec jsem na to nějak zapomněl a ono upřímně – aspoň si v budoucnu ušetřím to zklamání, jak jsem se zase k ničemu nedokopal. 🙂 Vyjímku (teď jsem si to po sobě přečetl a mám chuť to neopravit a konečně tuhle hloupou normu změnit… jo, nechávám!) učiníme v kategorii “koníčci”, kde je beztak úspěch nejpravděpodobnější:
1. Zaběhnout Jardův kopec pod devět minut. Nebo aspoň pod 9:15. Nebo aspoň ať letos neni lepší nikdo z kategorie “Muži 50+”. 🙂
2. La Dame blanche jsem odškrtnul, ale bohužel je to droga a mně by se líbilo i tohle, tak uvidíme…
“Naše kancelář ni osoby s ní přímo spojené nebyly a nejsou registrovány na sociálních sítích typu Facebook! A také nikdy nebudou.” (z webu jedné pražské advokátní kanceláře)
Téma o kterém bych mohl mluvit dlouho, protože jsem v tomto oboru studovaný. Leč nebudu. Naopak, vyjádřím se krátce. Poměrně dost teď v médiích sleduju ANO2011 a Andreje Babiše. Přijde mi až neuvěřitelné, kolik nesmyslů kolem něj dokážou čeští novináři vypustit. Dvě největší perly za poslední týden:
ČRo 1 – Radiožurnál, rozhovor o akvizici United Bakeries:
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste už údajně do té transakce investoval zhruba 6 miliard dolarů?
Andrej BABIŠ, podnikatel, zakladatel iniciativy ANO 2011:
Ne, ježíšmarjá, vůbec, 6 miliard to je jako nesmysl, to samozřejmě napsala E15 a každý to opisuje.
Šest miliard dolarů? Sto patnáct miliard korun ? Tož to by byly hodně drahé pekárny…
Babiš nyní vyjmenovává výhody Agrofertu. Podle něj z koncernu těží zemědělci, kteří mají větší vliv v Bruselu.
Já jsem zachránil spoustu podniků, Otmu nebo Kostelec.
Fajn, přeslechnout se může každý, ale Babiš to rozváděl a mluvil o mlékárnách. Tudíž Olma, nikoliv Otma. Navíc by autoři ekonomické rubriky mohli vědět, že Otma (Hamé) není z Babišovy stáje.
V podstatě jediný zdroj, kde se u nás člověk něco dozví je Motejlek, i když i ten na svých stránkách dokáže vystavit blábol a i přes upozornění jej neupraví/nestáhne. A všichni dohromady se diví, že mají krizi a nikdo za jejich práci nechce platit…
Téma o kterém bych mohl mluvit dlouho, protože jsem v tomto oboru studovaný. Leč nebudu. Naopak, vyjádřím se krátce. Poměrně dost teď v médiích sleduju ANO2011 a Andreje Babiše. Přijde mi až neuvěřitelné, kolik nesmyslů kolem něj dokážou čeští novináři vypustit. Dvě největší perly za poslední týden:
ČRo 1 – Radiožurnál, rozhovor o akvizici United Bakeries:
Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste už údajně do té transakce investoval zhruba 6 miliard dolarů?
Andrej BABIŠ, podnikatel, zakladatel iniciativy ANO 2011:
Ne, ježíšmarjá, vůbec, 6 miliard to je jako nesmysl, to samozřejmě napsala E15 a každý to opisuje.
Šest miliard dolarů? Sto patnáct miliard korun ? Tož to by byly hodně drahé pekárny…
Babiš nyní vyjmenovává výhody Agrofertu. Podle něj z koncernu těží zemědělci, kteří mají větší vliv v Bruselu.
Já jsem zachránil spoustu podniků, Otmu nebo Kostelec.
Fajn, přeslechnout se může každý, ale Babiš to rozváděl a mluvil o mlékárnách. Tudíž Olma, nikoliv Otma. Navíc by autoři ekonomické rubriky mohli vědět, že Otma (Hamé) není z Babišovy stáje.
V podstatě jediný zdroj, kde se u nás člověk něco dozví je Motejlek, i když i ten na svých stránkách dokáže vystavit blábol a i přes upozornění jej neupraví/nestáhne. A všichni dohromady se diví, že mají krizi a nikdo za jejich práci nechce platit…
Bystrý čtenář (a takových já mám většinu) si jistě všiml, že jsem odstranil odkaz na kandidáta Evropského města kultury – „Ostravu 2015“ a místo něj nasadil „ANO 2011“. Ostrava s Plzní po statečném boji prohrála, takže ostravský odkaz již byl pasé. Proč jsem se však já, kdo vždy tvrdil, že nebude podporovat nejrůznější hnutí a strany, do kterých se nakonec přidají i lidi, se kterými nechci mít nic společného rozhodl přidat odkaz na Babiše (a zároveň se stal sympatizantem jeho hnutí)?
No… myslím si o sobě, že mám poměrně odhad na lidi. Tak kupříkladu jsem měl spolužáka, který se mi již zamlada zdál jako blbec. Pak mi jednou volal a nabízel, ať se stanu distributorem Amway. S Andrejem Babišem se to má přesně naopak. Mám z něj odjakživa pocit, že když obchodní zákoník užívá termín „řádný hospodář“, tak myslí právě na něj. OK, ten člověk zřejmě někdy zašel špatným směrem (hovoří se třeba o vztazích s ČSSD a Grossem okolo roku 2000, případně o podivuhodném proplutí zákona 172/2010 Sb. přes prezidentské veto…), nicméně by mi přišel jako nesrovnatelně lepší alternativa k těm, co „tam“ sedí dnes.
Jenže on nemá zájem „tam“ sedět. Nebo snad má? Nedalo mi to a v pátek jsem se vyrazil podívat do DOXu na jeho rozhovor s Alenou Dernerovou (mostecká senátorka). Dojem utvořený v médiích jsem si potvrdil. Působí slušně a skromně („já neni som taký dobrý rétor, jako paní senátorka“), ale když mluví, tak k věci, má to hlavu i patu a sedí tomu čísla. Trochu však přemýšlím, kam přesně se s iniciativou ANO 2011 chystá. Jeho vstup do politiky si neumím představit, a to ne kvuli problémům, které vidí on (mám špatný profil, byl jsem ve straně), ale hlavně … co s Agrofertem? To by byl asi největší střet zájmů, jaký tahle země kdy zažila. Ono i pokud by chtěl dál vládnout Agrofertu a za ANO 2011 by vyslal do parlamentu a vlády jiné, tak by se stejně už nikdy nezbavil podezření, že stejně vše řídí on. A prodat své zlaté dítě, to by podle mě nikdy neudělal.
Navíc si myslím, že by stejně nebyl stravitelný pro většinu populace. Když v pátek mluvil o „řízení země“, myšlenkový rámec byl zrhuba následující: senát není potřeba; sněmovna by se mohla zredukovat; hned bych věděl jak udělat lepší rozpočet; nepotřeboval bych, aby do toho mluvilo tolik lidí. Fajn, ohledně hospodaření mu věřím, ale na druhou stranu – kam se schovala demokracie?
Babiš by to potřeboval zrežírovat jako Baťa v roce 1923 ve Zlíně na radnici (kdo je ze Zlína, nebo vystudoval UTB a neví, co tehdy Baťa provedl, tak se stydí a jde si půjčit Cekotovu knížku), což si ve volbách do PSP nedokážu představit. Ale tak uvidíme…
Letos na jaře jsem se náhodou zmínil před svou sousedkou Áňou o skautském závodu „Napříč Prahou – přes tři jezy“ a následně jsem na celou událost zapomněl. Áňa mě zná poměrně dobře (chodili jsme spolu do MŠ, ZŠ, SŠ a VŠ), a tak koncem srpna správně odhadla, že už vůbec nevím, kterak jsem spolu o celé záležitosti mluvili a poslala celému svému adresáři „Kamarádi“ nabídku s účastí na tomto závodě.
Je samozřejmě s podivem, že Áňa vůbec má nějaký adresář „Kamarádi“ a je nanejvýš nepochopitelné, co v něm dělám já (že bych tam byl díky všemu, co jsem pro ni v životě vykonal?), ale prostě se stalo, že jsem nabídku dostal. Nejdřívě jsme si vyjasnili, čí je to vlastně nápad (můj), kdo je šéf (já) a kdo se cvakne u Karlova mostu (ona), a následně jsem ji celou akci nechal zařídit, protože já jsem organizátor nikdy nebyl a Áňa naopak ráda říká lidem, co mají dělat.
Byl jsem tedy přihlášen do závodu, v posádce se svým kamarádem Matějem. Matěj je rovněž můj dlouholetý kamarád, ale narozdíl od Áni je to milý a elegantní člověk. Mezi jeho záliby patří dumpster diving a vydávání podivné hudby (hardcore-crust-punk) pod hlavičkou vlastního labelu „Člověk“. Krom jiného je také kromobyčejně spolehlivý.To se potvrdilo pár dní před závodem, kdy přišla SMS s obsahem: „Komplikace! Jsem v Gruzii a mám angínu. Matěj“. Jak nečekané!
Další důležitou osobou v tomto příběhu je můj kamarád Ondřej. Ten trpí v partnerském svazku s jistým člověkem, kterého zde budu označovat pseudonymem kapitán Kvasinka. Útrapy života s touto osobou musí být obrovské, neb Ondřej se nedávno narychlo odstěhoval do Francie a na mě se obrátil s „malou prosbou“ (jak je ostatně jeho zvykem). „Mělo by to vypadat jako nehoda“, nahodil Ondřej a mě došlo, co se ode mě čeká. Teď jen kde sebrat ve Vltavě dostatečně velký ledovec a jak vyváznout se zdravou kůží.
Osudný den jsem byl připravený v loděnici, Áňa byla v organizátorském živlu a nakonec dorazil i kapitán Kvasinka. Šel jsem na to od lesa a zkoušel to s pivem (strategie: jedno, druhý, třetí, pádlem po hlavě a Kvasinka mezi kapry). Pivo však došlo dřívě než jsem vystál frontu a já musel strategii narychlo změnit. Rozhodl jsem se prozatím vyčkávat a využít až obtížného jezu „Karlovka“ u Karlova mostu, k zinscenování osudné nehody. Zpočátku se to zdálo jako dobře zvolená taktika, ale po chvíli jsem začal ztrácet půdu pod nohama. To když mě Kvasinka donutila v lodi klečet (!) a urážela nebývalým způsobem („fňukáš mi tady jako Ondřej“). Ten však zatím popíjel Pernod-Ricard Perrier-Jouet ve Štrasburku a netrpělive čekal na zprávy z Prahy.
Bohužel, to co se na jezu nakonec odehrálo, předčilo i mé nejhorší představy. Začal jsem dobře: najel jsem rovně a přesto dostal loď pod vodu. Ačkoliv pro diváky to vypadalo jako obyčejné „cvaknutí“, byl to ve skutečnosti brilantně provedený manévr. Všechno šlo jako na drátkách, dokud se neobjevil člun pražské Vódní záchranné služby plný záchranářů, kteří se nás rozhodli zachránit. Člověk má nějakou strategii a oni si ho klidně vyloví. Ale kdyby jen to… oni nejdřív vylovili Kvasinku a až potom mě! Absolutní provar!
P.S. Ondřeji, zatím se z exilu nevracej. Není tu bezpečno. Zkusíme s Petrem ten Krompach. Máme v Oybinu vyhlídlé nějaké skalky a horolezectví je nebezpečný sport…
Letos na jaře jsem se náhodou zmínil před svou sousedkou Áňou o skautském závodu „Napříč Prahou – přes tři jezy“ a následně jsem na celou událost zapomněl. Áňa mě zná poměrně dobře (chodili jsme spolu do MŠ, ZŠ, SŠ a VŠ), a tak koncem srpna správně odhadla, že už vůbec nevím, kterak jsem spolu o celé záležitosti mluvili a poslala celému svému adresáři „Kamarádi“ nabídku s účastí na tomto závodě.
Je samozřejmě s podivem, že Áňa vůbec má nějaký adresář „Kamarádi“ a je nanejvýš nepochopitelné, co v něm dělám já (že bych tam byl díky všemu, co jsem pro ni v životě vykonal?), ale prostě se stalo, že jsem nabídku dostal. Nejdřívě jsme si vyjasnili, čí je to vlastně nápad (můj), kdo je šéf (já) a kdo se cvakne u Karlova mostu (ona), a následně jsem ji celou akci nechal zařídit, protože já jsem organizátor nikdy nebyl a Áňa naopak ráda říká lidem, co mají dělat.
Byl jsem tedy přihlášen do závodu, v posádce se svým kamarádem Matějem. Matěj je rovněž můj dlouholetý kamarád, ale narozdíl od Áni je to milý a elegantní člověk. Mezi jeho záliby patří dumpster diving a vydávání podivné hudby (hardcore-crust-punk) pod hlavičkou vlastního labelu „Člověk“. Krom jiného je také kromobyčejně spolehlivý.To se potvrdilo pár dní před závodem, kdy přišla SMS s obsahem: „Komplikace! Jsem v Gruzii a mám angínu. Matěj“. Jak nečekané!
Další důležitou osobou v tomto příběhu je můj kamarád Ondřej. Ten trpí v partnerském svazku s jistým člověkem, kterého zde budu označovat pseudonymem kapitán Kvasinka. Útrapy života s touto osobou musí být obrovské, neb Ondřej se nedávno narychlo odstěhoval do Francie a na mě se obrátil s „malou prosbou“ (jak je ostatně jeho zvykem). „Mělo by to vypadat jako nehoda“, nahodil Ondřej a mě došlo, co se ode mě čeká. Teď jen kde sebrat ve Vltavě dostatečně velký ledovec a jak vyváznout se zdravou kůží.
Osudný den jsem byl připravený v loděnici, Áňa byla v organizátorském živlu a nakonec dorazil i kapitán Kvasinka. Šel jsem na to od lesa a zkoušel to s pivem (strategie: jedno, druhý, třetí, pádlem po hlavě a Kvasinka mezi kapry). Pivo však došlo dřívě než jsem vystál frontu a já musel strategii narychlo změnit. Rozhodl jsem se prozatím vyčkávat a využít až obtížného jezu „Karlovka“ u Karlova mostu, k zinscenování osudné nehody. Zpočátku se to zdálo jako dobře zvolená taktika, ale po chvíli jsem začal ztrácet půdu pod nohama. To když mě Kvasinka donutila v lodi klečet (!) a urážela nebývalým způsobem („fňukáš mi tady jako Ondřej“). Ten však zatím popíjel Pernod-Ricard Perrier-Jouet ve Štrasburku a netrpělive čekal na zprávy z Prahy.
Bohužel, to co se na jezu nakonec odehrálo, předčilo i mé nejhorší představy. Začal jsem dobře: najel jsem rovně a přesto dostal loď pod vodu. Ačkoliv pro diváky to vypadalo jako obyčejné „cvaknutí“, byl to ve skutečnosti brilantně provedený manévr. Všechno šlo jako na drátkách, dokud se neobjevil člun pražské Vódní záchranné služby plný záchranářů, kteří se nás rozhodli zachránit. Člověk má nějakou strategii a oni si ho klidně vyloví. Ale kdyby jen to… oni nejdřív vylovili Kvasinku a až potom mě! Absolutní provar!
P.S. Ondřeji, zatím se z exilu nevracej. Není tu bezpečno. Zkusíme s Petrem ten Krompach. Máme v Oybinu vyhlídlé nějaké skalky a horolezectví je nebezpečný sport…
Jednou za půl roku by mohl na blog přispět i takový lempl jako jsem já. To by se ovšem něco muselo dít. Samozřejmě bych tady mohl psát o tom, kterak trávím dny zavřený s právnickými materiály na 1.SSZK, abych následně vyměknul a ze státnice se odhlásil, ale nechci nudit. Tak přidávám aspoň fotku z letního bytu a doporučení na Valle d’Aosta/Vallée d’Aoste. Je to Itálie se vším tím troubením, mírným bordýlkem, výborným jídlem a moc milými lidmi. Oproti jiným regionům má ovšem tu vyhodu, že když člověka přestane bavit konverzace v italštině (Tedesco? No, Ceco! Praga? Si! Praga bella! Si, grazie!), tak se v pohodě domluví francouzsky, protože se jedná o dvojjazyčný region a i škola tam má na sobě napsáno Ecole Primaire / Scuola Elementare. Navíc hory tam mají krásné a ubytovací kapacity jedna báseň – však posuďte sami:
