Moji přátelé Francois a Nela rozjeli sympatický start-up, který řeší problém nejednoho gurmána – dovoz potravin z Francie. „Sympatický start-up“ je sice takový malý oxymoron, ale co se dá dělat. Ono když je hlavní součastí něčeho webová stránka a sídlí to na pravděpodobně nejvíc hipsterském místě v Praze (http://cs.wikipedia.org/wiki/Budova_Elektrických_podniků), tak to prostě nemůže být nic jiného než start-up. A pokud ho provozují Nela a Francois, je zkrátka odsouzen k tomu být sympatický. Byznys model je neskutečně inovativní a spočívá v tom, že se seberou objednávky přes internet, pak se sedne do velkého auta jede se těch 500 nebo kolik kilometrů do prvního hypermarché za hranicema a tam se to všechno nakoupí. Doufám, že je teď nikdo nebude kopírovat, když jsem to prozradil. 🙂
Samozřejmě sortiment je poměrně omezený a Épicerie.cz nabízí hlavně trvanlivé potraviny (ústřice z trhu zatím opravdu nedováží), ale pokud má někdo nějakou libůstku, která se jinak v ČR špatně shání – třeba jako já grenadinový syrup nebo nejlepší sušenky k čaji ze St Michel-Chef-Chef, tak doporučuji.
Upozornění: Od provozovatelů Épicerie.cz za tento příspěvěk nic nedostávám. Ale ke své první objednávce jsem dostal malý dárek, takže se nedá říct, že bych nebyl koupený. 🙂
Po půl roce bych se zase mohl něco napsat. Rád bych přidal nějaké zápisky z cest, ale pracovní zápřah v továrně na zlo nakonec žádné velké cestování neumožnil. Tedy kromě pracovních výjezdu na docela zajímavá místa v ČR, o kterých tady však kvůli povinnosti uchovávat mlčenlivost nemůžu psát. Takže přidám aspoň obrázek, aby zvídavý čtenář viděl, kam se taky může kancelářská krysa z Prahy dostat a co může vidět:
Kupoval jsem klasicky s úmyslem držet přes šest měsíců (daně) a vypadá to, že jsem ten sektor chytil před jednou z vln, kdy šel nahoru, tak jsem přes SL zafixoval nějaký menší profit a nechávám volatilním lodičkám hodně volnosti – tak uvidíme, kam to vytáhnou. Zatím to vypadá, že se celkem snaží.
U některých obzvlášť dobře trefených investic (jako se povedlo třeba tady u Free Seas Inc.) pomalu uvažuju, že bych přešel na model “prodat tolik akcií, aby to zaplatilo nákupku” a celý zbytek pustit z hlavy a nechat trvale ať si dělá co chce. Uvidíme, možná časem – zatím mi nevadí sledovat to denně nebo alespoň několikrát do týdne – i když jak říkám – investiční horizont 6 měsíců a více.
Dále jsem poslední dobou jsem hodně zvažoval přesunout se z NYSE a NASDAQ více na OTC, jenomže jakkoliv mne Pink Sheets lákají, tak zároveň trpím výše popsanou informační úchylkou, kdy se před nákupem snažím nasát maximum informací – což je u této kategorie akcií trochu problém. Takže nakonec jsem rád, že to eBroker neumí standardně, ale musel bych kvůli tomu asi na pobočku – což jsem líný a tak se radši soustředím na dna velkých burz.
Jo, občas mám chuť sem posílat nějaké tipy na zajímavé akcie, ale zase nechci aby mi někdo nadával, že propálil peníze na svačiny. Takže zatím asi nebude nic… 🙂
Po půl roce bych se zase mohl něco napsat. Rád bych přidal nějaké zápisky z cest, ale pracovní zápřah v továrně na zlo nakonec žádné velké cestování neumožnil. Tedy kromě pracovních výjezdu na docela zajímavá místa v ČR, o kterých tady však kvůli povinnosti uchovávat mlčenlivost nemůžu psát. Takže přidám aspoň obrázek, aby zvídavý čtenář viděl, kam se taky může kancelářská krysa z Prahy dostat a co může vidět:
Kupoval jsem klasicky s úmyslem držet přes šest měsíců (daně) a vypadá to, že jsem ten sektor chytil před jednou z vln, kdy šel nahoru, tak jsem přes SL zafixoval nějaký menší profit a nechávám volatilním lodičkám hodně volnosti – tak uvidíme, kam to vytáhnou. Zatím to vypadá, že se celkem snaží.
U některých obzvlášť dobře trefených investic (jako se povedlo třeba tady u Free Seas Inc.) pomalu uvažuju, že bych přešel na model “prodat tolik akcií, aby to zaplatilo nákupku” a celý zbytek pustit z hlavy a nechat trvale ať si dělá co chce. Uvidíme, možná časem – zatím mi nevadí sledovat to denně nebo alespoň několikrát do týdne – i když jak říkám – investiční horizont 6 měsíců a více.
Dále jsem poslední dobou jsem hodně zvažoval přesunout se z NYSE a NASDAQ více na OTC, jenomže jakkoliv mne Pink Sheets lákají, tak zároveň trpím výše popsanou informační úchylkou, kdy se před nákupem snažím nasát maximum informací – což je u této kategorie akcií trochu problém. Takže nakonec jsem rád, že to eBroker neumí standardně, ale musel bych kvůli tomu asi na pobočku – což jsem líný a tak se radši soustředím na dna velkých burz.
Jo, občas mám chuť sem posílat nějaké tipy na zajímavé akcie, ale zase nechci aby mi někdo nadával, že propálil peníze na svačiny. Takže zatím asi nebude nic… 🙂
Marná sláva, duší jsem vesničan a zemědělec. Když jsem byl mladší a vyrážel za prací do světa, tak hotel na Islandu nebo práce v kanadské kavárně nebyly špatné, ale práce na farmách v Dánsku nebo v Anglii mi obzvlášť přirostla k srdci. Přes všechnu tu dřinu má zemědělství své kouzlo.
Spojí-li se to s názorem dalšího z mých oblíbenců Jima Rogerse, že zemědělství je v delším časovém horizontu velice perspektivní obor (souhlasím), tak je jasné, že investice do zemědělství nestojí stranou mé pozornosti. Problém je, že na zemědělství člověk těžko docílí zisku ve stovkách procent, pokud… pokud velice dobře nenakoupí.
Tady mám malou výhodu díky své práci, kde občas přijdu do styku s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. To je úřad, který se mimo jiné stará o odúmrti, neboli majetek po zemřelých bez dědiců. Většinou nemovitosti nevalné kvality (namátkově ovšem celkem zajímavé byty v Praze – i v podobě podílů v bytových družstvech), obstarožní vozidla, nějaké umění a hrobová příslušenství. 🙂 Jednou však zemřel nějaký drobný investor, po kterém zbyly akcie z kuponovky. Mimo podivných titulů (Český holding, a.s., případně třeba legendami opředený ORLÍK, a.s.) najednou ÚZSVM nabízel i akcie celé řady zemědělských společností – nejednalo se o společnosti kotované na burze (=horší až špatná likvidta), ale jinak to byly slušně hospodařící a.s. a pokud se píše rok 2013, tak s největší pravděpodobností již i určitým způsobem časem prověřené.
Ve výroční zprávě spol. Solmilk a.s. z Olešné psali, že jim dobře frčí BPSka, tak jsem jim ji musel zkontrolovat - je tam! 🙂
Ve sbírce listin k nim byly dohledatelné výroční zprávy, včetně zpráv auditorů a účetních závěrek. Člověk si mohl udělat odhad o hospodaření, atd. V prvním kole akcie ještě ÚZSVM nabízel za nesmysl, ale v druhém kole cenu brutálně snížil a ta byla více než přijatelná. Po důkladném průzkumu terénu (výsledky hospodaření, divedenda, jakým směrem jdou investice společnosti, nahlizenidokn – nemovitosti, Google maps a Street View pro nakoukání až na dvůr, atd.) jsem podával nabídku na několik málo akciovek – ovšem zdaleka nejzajímavějsí byla možnost koupit 1,5% Zemědělské společnost Nalžovice, a.s., kde činila minimální kupní cena za balí(če)k akcií 124.480,- Kč, což byl výsměch, protože základní kapitál společnosti je asi 58 mio a vlastní kapitál přes 83 mio (podle čehož by hodnota vlastního kapitálu na 1,5% akcií byla milion a čtvrt) – už to samo o sobě křičelo. A to navíc ještě stále není všechno (Horst Fuchs line!), protože konkrétně u této společnosti šlo třeba dosáhnout zajímavého zisku i pouhým rychlým otočením. Ptáte se, jak je to vůbec možné? Nemám Gabi, aby vám to vysvětlila, takže musím sám. Některé akciové společnosti nakupují své vlastní akcie, aby je potom se slevou prodaly preferovaným akcionářům (zejm. svým zaměstnancům či stávajícím akcionářům) – postup upravený v § 161a zák. č. 513/1991 Sb. aka ObchZ. Zemědělská společnost Nalžovice přesně takhle postupuje, když nakupuje akcie za 30% nominálu a prodává zpátky vyvoleným za 10% nominálu. Pokud by tedy člověk koupil akcie od ÚZSVM za cenu blízkou minimální kupní ceně (125 tisíc Kč) a prodal samotné akciové společnosti za (dle mého názoru nevýhodných) třicet procent nominálu (t.j. 263 tisíc Kč), dalo se na tom udělat celkem rozumných plus/minus sto procent. Nebo by si taky mohl člověk akcie ponechat a pobírat divi, která by mu je za nějakých deset – patnáct let zaplatila. Bohužel nakonec to bylo všechno jinak – já dal nabídku při minimální kupní ceně a někdo jiný si této příležitosti všiml také a nabídl více. Hodiny rešeršování sice přišly vniveč, ale holt jak říkají ve Francii… c’est la vie!
Neuměl jsem vypočítat hodnotu společnosti metodou kapitalizovaných čistých zisků - tak jsem stáhnul posudek od financezlin.cz na akcie nějaké jiné zemědělské společnosti a jen si tam narval data zem. společnosti Nalžovice, která mě zajímala. 🙂
Už jsem tady kdysi psal o své zálibě v akciích, která mě drží prakticky od mala. Ještě coby týnejžr na gymnáziu jsem zrušil prarodiči založenou vkladní knížku a (nemaje tehdy ještě reálné alternativy) svěřil peníze panu Lengálovi, kterému se prvních pár let (tak někdy do 07’) docela slušně dařilo těch pár desetikorun množit. Od krizového 08’ bylo jeho počínání spíše smutný příběh a ani diskuse k fondu na penize.cz už není co bývala. (Minimálně už tam nepíš můj diskutující-oblíbenec, který na každý pohyb fondu ať už hore či dole reagoval stále stejným: „To je bengál, pane Lengál!”). 🙂 Zkoušel jsem nanečisto nejrůznější investorské soutěže (Campus Challenge, XTB,…), nikdy žádnou nevyhrál, ale většinou zvládal zhodnotit o desítky procent a umístit se v širší špičce.
Put your money where your mouth is
Časem jsem tak dospěl k závěru, že bych si mohl zkusit svých pár desetikorun spravovat sám. Nakonec když mám někomu poradit, tak jsem vždycky nejchytřejší, tak proč ne sobě. Jenomže jak a do čeho investovat? Vlastně do čehokoliv – já se zaměřuju především na spotřební zboží a trochu na technologie. A jak? Většinou nastupuji po nějakém větším skoku dolů (nedávno jsem zjistil, že tomu investoři říkají „Buy The Dips“) a snažím se přijít čím byl způsobený a jestli to bylo důležité nebo ne… no a většinou zjistím, že trh to moc prožívá. 🙂 Baví mě fundamentální analýza, kterou v závěrečné fázi (po pročtení výroční zpráv, analýz a názorů, spočítání P/E, P/BV, mrknutí na insider transactions, atd.) vytuním o „data“ z Twitteru. Uvedu na příkladu – společnosti Green Mountain Coffee Roasters, která vyrábí kávovary Keurig a náplně do nich. Takže místo toho abych věštil z kávové sedliny jako někteří borci:
Tomuhle fakt nerozumim, nevěřim a kdo to dělá, tak je šarlatán... 🙂
Udělám si nějaký základní (fundamentální, chcete-li) přehled o společnosti, pro což je super http://www.google.com/finance?q=gmcr a http://finance.yahoo.com/q?s=GMCR který doplním o aktuální plky („data“ zní až moc sofistikovaně) z https://twitter.com/search?q=keurig. Důležité je, že v této fázi již nehledám informace o společnosti, ale o produktech společnosti – názory z Twitteru na investice mě moc nezajímají, jsou tam amatéři jako já. 🙂 Samozřejmě poměrně dobře se tohle dá použít u nejrůznějších (FM)CG, hůř třeba u těžařských společností, ale tak já žádnou v portfoliu nemám. Takhle třeba vypadal pohled na Vánoční chit-chat o produktu GMCR – kávovaru Keurig.
Když v půlce ledna vylezlo, že vánoční prodeje byly velmi dobré, nebyl jsem zase tak překvapený... 🙂
Má to háček?
Celou řadu. Zaprvé mé dosavadní úspěchy mohou být jenom náhoda, třeba se štěstí unavilo a sedlo na vola – fakt nevim… pořád je to tak trochu casino, jak říká můj oblíbenec Andrej Babiš. Zadruhé všechny ty mé „rádobyanalýzy“ žerou dost času, takže mám doslova vždycky jen pár titulů (a to téměř doslova, určitě ne více než pět), což všichni kdo investují odsuzují jako hazard. Zatřetí si nevěřím a dávám tam jen tolik peněz, abych neskákal z mostu, když bych o ně přišel – takže i když to nakonec v procentech vypadá slušně, tak milionář ještě nejsem. Začtvrté Kalda lepí rozpočet a chystá od 2014 poměrně zásadní změny v daních pro akciové obchody, čímž tahle sranda bude o něco méně legrační (doposud když člověk držel šest měsíců, tak byly zisky osvobozeny) – atakdále… nicméně když se daří, vypadá to pak nějak takhle:
Ale to je spíš výjimka – v průměru to dělá spíš desítky procent...
Úplně konkrétně jsem tuhle společnost kupoval poté, co je David Einhorn neskutečně poblil (částečně oprávněne) a zároveň poté, co jejich předseda správní rady udělal takovou lumpárnu, (které tedy upřímně já osobně docela rozumím), popsanou na fool.com:
At Green Mountain, the board “recently jettisoned founder and chairman Robert Stiller for violating the company’s own trading policies; a margin call triggered a sale during the restricted earnings period,” Alyce reported. “Apparently Stiller had used his shares as collateral for personal loans that were not of any particularly urgent personal nature, but rather to finance things like a 164-foot yacht and expensive real estate.”
Což je přesně typ zprávy, u které si trh může rvát vlasy (akcie šly postupně dolů skoro o deset procent), ale defakto imho vůbec není důležitá, když jim byznys frčí dál, vyrábí se, prodává se, akorát se holt vyměnil jeden – pravda asi poměrně důležitý – pajdulák. Zkrátka pravdu má Ivánek Horníků, když říká: jsou věci který jsou důležitý, a pak jsou tak další věci, který jsou důležitý… a to je to hlavní. 🙂
Už jsem tady kdysi psal o své zálibě v akciích, která mě drží prakticky od mala. Ještě coby týnejžr na gymnáziu jsem zrušil prarodiči založenou vkladní knížku a (nemaje tehdy ještě reálné alternativy) svěřil peníze panu Lengálovi, kterému se prvních pár let (tak někdy do 07’) docela slušně dařilo těch pár desetikorun množit. Od krizového 08’ bylo jeho počínání spíše smutný příběh a ani diskuse k fondu na penize.cz už není co bývala. (Minimálně už tam nepíš můj diskutující-oblíbenec, který na každý pohyb fondu ať už hore či dole reagoval stále stejným: „To je bengál, pane Lengál!”). 🙂 Zkoušel jsem nanečisto nejrůznější investorské soutěže (Campus Challenge, XTB,…), nikdy žádnou nevyhrál, ale většinou zvládal zhodnotit o desítky procent a umístit se v širší špičce.
Put your money where your mouth is
Časem jsem tak dospěl k závěru, že bych si mohl zkusit svých pár desetikorun spravovat sám. Nakonec když mám někomu poradit, tak jsem vždycky nejchytřejší, tak proč ne sobě. Jenomže jak a do čeho investovat? Vlastně do čehokoliv – já se zaměřuju především na spotřební zboží a trochu na technologie. A jak? Většinou nastupuji po nějakém větším skoku dolů (nedávno jsem zjistil, že tomu investoři říkají „Buy The Dips“) a snažím se přijít čím byl způsobený a jestli to bylo důležité nebo ne… no a většinou zjistím, že trh to moc prožívá. 🙂 Baví mě fundamentální analýza, kterou v závěrečné fázi (po pročtení výroční zpráv, analýz a názorů, spočítání P/E, P/BV, mrknutí na insider transactions, atd.) vytuním o „data“ z Twitteru. Uvedu na příkladu – společnosti Green Mountain Coffee Roasters, která vyrábí kávovary Keurig a náplně do nich. Takže místo toho abych věštil z kávové sedliny jako někteří borci:
Tomuhle fakt nerozumim, nevěřim a kdo to dělá, tak je šarlatán... 🙂
Udělám si nějaký základní (fundamentální, chcete-li) přehled o společnosti, pro což je super http://www.google.com/finance?q=gmcr a http://finance.yahoo.com/q?s=GMCR který doplním o aktuální plky („data“ zní až moc sofistikovaně) z https://twitter.com/search?q=keurig. Důležité je, že v této fázi již nehledám informace o společnosti, ale o produktech společnosti – názory z Twitteru na investice mě moc nezajímají, jsou tam amatéři jako já. 🙂 Samozřejmě poměrně dobře se tohle dá použít u nejrůznějších (FM)CG, hůř třeba u těžařských společností, ale tak já žádnou v portfoliu nemám. Takhle třeba vypadal pohled na Vánoční chit-chat o produktu GMCR – kávovaru Keurig.
Když v půlce ledna vylezlo, že vánoční prodeje byly velmi dobré, nebyl jsem zase tak překvapený... 🙂
Má to háček?
Celou řadu. Zaprvé mé dosavadní úspěchy mohou být jenom náhoda, třeba se štěstí unavilo a sedlo na vola – fakt nevim… pořád je to tak trochu casino, jak říká můj oblíbenec Andrej Babiš. Zadruhé všechny ty mé „rádobyanalýzy“ žerou dost času, takže mám doslova vždycky jen pár titulů (a to téměř doslova, určitě ne více než pět), což všichni kdo investují odsuzují jako hazard. Zatřetí si nevěřím a dávám tam jen tolik peněz, abych neskákal z mostu, když bych o ně přišel – takže i když to nakonec v procentech vypadá slušně, tak milionář ještě nejsem. Začtvrté Kalda lepí rozpočet a chystá od 2014 poměrně zásadní změny v daních pro akciové obchody, čímž tahle sranda bude o něco méně legrační (doposud když člověk držel šest měsíců, tak byly zisky osvobozeny) – atakdále… nicméně když se daří, vypadá to pak nějak takhle:
Ale to je spíš výjimka – v průměru to dělá spíš desítky procent...
Úplně konkrétně jsem tuhle společnost kupoval poté, co je David Einhorn neskutečně poblil (částečně oprávněne) a zároveň poté, co jejich předseda správní rady udělal takovou lumpárnu, (které tedy upřímně já osobně docela rozumím), popsanou na fool.com:
At Green Mountain, the board “recently jettisoned founder and chairman Robert Stiller for violating the company’s own trading policies; a margin call triggered a sale during the restricted earnings period,” Alyce reported. “Apparently Stiller had used his shares as collateral for personal loans that were not of any particularly urgent personal nature, but rather to finance things like a 164-foot yacht and expensive real estate.”
Což je přesně typ zprávy, u které si trh může rvát vlasy (akcie šly postupně dolů skoro o deset procent), ale defakto imho vůbec není důležitá, když jim byznys frčí dál, vyrábí se, prodává se, akorát se holt vyměnil jeden – pravda asi poměrně důležitý – pajdulák. Zkrátka pravdu má Ivánek Horníků, když říká: jsou věci který jsou důležitý, a pak jsou tak další věci, který jsou důležitý… a to je to hlavní. 🙂
Řekněme, že chcete prodat svoji nemovitost. Jak budete postupovat? Nedáte o tom nikomu vědět a budete se snažit o co nejmenší okruh zájemců? Že ne? A přitom právě takhle to dělá Městská část Praha 6. V radničních novinách jsou důležité informace o tom, že na Praze 6 začal úklid spadaného listí a že Eva a Jiří Zajíčkovi oslavili 55 let společného života (všechna čest!), ovšem informace o prodeji bytů chybí. Stejně tak oficiální webové stránky městské části – i ty o prodeji mlčí…
Přitom od jara tohoto roku už takhle pustili tak 50 – 100 bytů. Jediné místo, kde lze informace o prodeji získat je webová stránka dceřiné společnosti Prahy 6 – SNEO a.s. a případně v zápisech z rady a zastupitelstva P6. V těchto prodejích „nejvyšší nabídce“ se prodávají byty, které patří městské části a jejichž nájemci povětšinou zemřeli a byty se nedají opětovně pronajmout. Byty jsou většinou menší (do 50m2) a z výše uvedeného vyplývá, že velká část z nich je ve velmi zanedbaném stavu. Na druhou stranu jsou často v dobrých lokalitách (centrální Dejvice, Bubeneč, Střešovice, Břevnov), případně v dosahu nově prodlužovaného metra A. Úsměvně proto působí debaty v zastupitelstvu, zda-li tyto prodeje neprobíhají „pod cenou“ a byty náhodou neskupují překupníci a neprodávají je dál. Náhodou jo, no:
Hruška kupuje
Hruška prodává
Samozřejmě jsem měl podáno na x bytů v každém kole, ale většinou jsem byl tak chamtivý, že jsem nabídl méně než inženýr Hruška a jemu podobní (respektive jsem nabídnul cenu za m2 odpovídající pro byty na Vlastině či v Ruzyni a mířil jsem místo toho na výše zmíněné lokality) a tudíž jsem nezabodoval. Určitě ještě nějaká kola budou („zdroje tu jsou“), takže jsem tímhle zápiskem tak trochu proti sobě, ale bavil jsem se o tom se strýčkem Skrblíkem ze Sudet a slíbil mu poslat odkaz. No a najednou je z toho příspěvek…
“Dívej tady zleva, tam sou madla jako kráva. Co? Neblázni, tady si můžu dát jednu ruku za záda a pude to. Průvodce? Hele i kdybych ho měl, tak ho nepotřebuju… to bude tak čtyřka. Sleduj, za dvě minuty jsem nahoře a chytám bronz.”
“Co je? Ses tam nějak zasek, ne? Já myslel, že touhle dobou už budeš chytat bronz…”
Jenomže opak je pravdou – touhle dobou už mám ztuhlé ruce, potím se, je pode mnou dvacet metrů a je mi do pláče.
“Haha, nemáš čeho chytit, jo? Tak to je dobrý! Vždyť jsi tam hlásil madla jako kráva. Nahoře nejsou, jo? Tak na tření, ne? Ty hele… a proč si nešel víc vpravo?”
“Dívej tady zleva, tam sou madla jako kráva. Co? Neblázni, tady si můžu dát jednu ruku za záda a pude to. Průvodce? Hele i kdybych ho měl, tak ho nepotřebuju… to bude tak čtyřka. Sleduj, za dvě minuty jsem nahoře a chytám bronz.”
“Co je? Ses tam nějak zasek, ne? Já myslel, že touhle dobou už budeš chytat bronz…”
Jenomže opak je pravdou – touhle dobou už mám ztuhlé ruce, potím se, je pode mnou dvacet metrů a je mi do pláče.
“Haha, nemáš čeho chytit, jo? Tak to je dobrý! Vždyť jsi tam hlásil madla jako kráva. Nahoře nejsou, jo? Tak na tření, ne? Ty hele… a proč si nešel víc vpravo?”
Před nějakým časem jsem si na Srealitách všiml banneru Realitní komory České republiky, který se ostře vymezoval proti nejrůznějším „nešvarům“ v realitním odvětví. Pobaveně jsem se na stránky RKČR musel „dojít“ podívat. Samozřejmě dle očekávání jsou největší problémy českého realitního trhu prodeje, které se uskutečňují bez makléřů, bezplatná inzerce realit, ale dostává se i na „odstranění potřeby pořizování znaleckých posudků v oblasti realit“ nebo „hledání východiska a řešení v oblasti zřizování oddělených bankovních účtů na úschovy kupních cen“, což si překládám jako „rádi bychom monopol a rádi bychom vyběhli se znalci a advokáty“. 🙂
Nejlepší jsou ale argumenty v článku jakéhosi Dmitrije Michajlova, který píše, že v Evropě servery pro přímou inzerci vlastně ani neexistují, protože o ně není zájem:
Proč? Copak vy byste se vydali na túru po Himalájích bez průvodce? Pustili se do opravy převodovky bez automechanika?
Pochopil jsem ten zásadní problém, který s jejich přístupem mám, protože já bych se do výše uvedených aktivit s klidem pustil. 🙂
Jo a když jednou za sto let přispívám na blog… další zajímavou zprávou z odvětví je, že na Srealitách přestali ukazovat datum přidání inzerátu. Můžeme jen hádat, zdalipak v tom tato nová lobbistická skupinka má také své prsty. Osobně mi nejlepší na hledání realit přijde http://old.reality.cz/nemovitosti.shtml (kde je datum vložení stále dostupné) či případně Google a “site:sreality.cz keyword” – oboje totiž umožňuje hledání podle fulltextu, což je super pokud je hledaným objektem řekněme třeba “mlýn”, tak se člověk nemusí prohrabovat stovkami “komerčních nemovitostí” nebo “zemědělských objektů” či kam všude to ti realitní experti dokáží zařadit.
