Marná sláva, duší jsem vesničan a zemědělec. Když jsem byl mladší a vyrážel za prací do světa, tak hotel na Islandu nebo práce v kanadské kavárně nebyly špatné, ale práce na farmách v Dánsku nebo v Anglii mi obzvlášť přirostla k srdci. Přes všechnu tu dřinu má zemědělství své kouzlo.
Spojí-li se to s názorem dalšího z mých oblíbenců Jima Rogerse, že zemědělství je v delším časovém horizontu velice perspektivní obor (souhlasím), tak je jasné, že investice do zemědělství nestojí stranou mé pozornosti. Problém je, že na zemědělství člověk těžko docílí zisku ve stovkách procent, pokud… pokud velice dobře nenakoupí.
Tady mám malou výhodu díky své práci, kde občas přijdu do styku s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. To je úřad, který se mimo jiné stará o odúmrti, neboli majetek po zemřelých bez dědiců. Většinou nemovitosti nevalné kvality (namátkově ovšem celkem zajímavé byty v Praze – i v podobě podílů v bytových družstvech), obstarožní vozidla, nějaké umění a hrobová příslušenství. 🙂 Jednou však zemřel nějaký drobný investor, po kterém zbyly akcie z kuponovky. Mimo podivných titulů (Český holding, a.s., případně třeba legendami opředený ORLÍK, a.s.) najednou ÚZSVM nabízel i akcie celé řady zemědělských společností – nejednalo se o společnosti kotované na burze (=horší až špatná likvidta), ale jinak to byly slušně hospodařící a.s. a pokud se píše rok 2013, tak s největší pravděpodobností již i určitým způsobem časem prověřené.
Ve sbírce listin k nim byly dohledatelné výroční zprávy, včetně zpráv auditorů a účetních závěrek. Člověk si mohl udělat odhad o hospodaření, atd. V prvním kole akcie ještě ÚZSVM nabízel za nesmysl, ale v druhém kole cenu brutálně snížil a ta byla více než přijatelná. Po důkladném průzkumu terénu (výsledky hospodaření, divedenda, jakým směrem jdou investice společnosti, nahlizenidokn – nemovitosti, Google maps a Street View pro nakoukání až na dvůr, atd.) jsem podával nabídku na několik málo akciovek – ovšem zdaleka nejzajímavějsí byla možnost koupit 1,5% Zemědělské společnost Nalžovice, a.s., kde činila minimální kupní cena za balí(če)k akcií 124.480,- Kč, což byl výsměch, protože základní kapitál společnosti je asi 58 mio a vlastní kapitál přes 83 mio (podle čehož by hodnota vlastního kapitálu na 1,5% akcií byla milion a čtvrt) – už to samo o sobě křičelo. A to navíc ještě stále není všechno (Horst Fuchs line!), protože konkrétně u této společnosti šlo třeba dosáhnout zajímavého zisku i pouhým rychlým otočením. Ptáte se, jak je to vůbec možné? Nemám Gabi, aby vám to vysvětlila, takže musím sám. Některé akciové společnosti nakupují své vlastní akcie, aby je potom se slevou prodaly preferovaným akcionářům (zejm. svým zaměstnancům či stávajícím akcionářům) – postup upravený v § 161a zák. č. 513/1991 Sb. aka ObchZ. Zemědělská společnost Nalžovice přesně takhle postupuje, když nakupuje akcie za 30% nominálu a prodává zpátky vyvoleným za 10% nominálu. Pokud by tedy člověk koupil akcie od ÚZSVM za cenu blízkou minimální kupní ceně (125 tisíc Kč) a prodal samotné akciové společnosti za (dle mého názoru nevýhodných) třicet procent nominálu (t.j. 263 tisíc Kč), dalo se na tom udělat celkem rozumných plus/minus sto procent. Nebo by si taky mohl člověk akcie ponechat a pobírat divi, která by mu je za nějakých deset – patnáct let zaplatila. Bohužel nakonec to bylo všechno jinak – já dal nabídku při minimální kupní ceně a někdo jiný si této příležitosti všiml také a nabídl více. Hodiny rešeršování sice přišly vniveč, ale holt jak říkají ve Francii… c’est la vie!
