Zhruba před dvěma lety Prahy 6 zavedla na svých stránkách možnost upozorňovat na nejrůznější nešvary pomocí zaslání MMS na mms@praha6.cz. Nejsem notorický stěžovač, kterému by dělalo radost hádat se naprosto kvůli všemu (na to máme v rodině jiné adepty), a tak jsem se danou službu rozhodl vyzkoušet až nyní. Přijde mi totiž divné, že sotva rok po nákladné opravě chodníků, kterou se naše radnice pod názvem „Chodníkový program“ prsí na všechny strany (třeba na tuhle stranu btw: vidíte jak tam postávají? sem a třeba tady taky) už chodníky pomalu odcházejí. Navíc je opravdu „pozoruhodné“, že někdo vyprojektuje chodník v jedné rovině s povrchem vozovky v úzké zatáčce, kde navíc z jedné strany povolí parkování. Řidiči větších automobilů si pak přes chodník zatáčku narovnávají a chodník jde do háje. Jediné vysvětlení, které jsem ochotný přijmout je, že pan projektant byl na plech když to maloval, protože pokud ne, tak je prostě blbec.
Ale abych se vrátil ke službe „Lokální MMSing“ – poslal jsem zprávu v této podobě:
Dobrý den,zasílám fotografii chodníku v ulici Na Pernikářce (přesněji z “náměstíčka” v místě spojení s ul. Zvonická), kde sotva rok po “Chodníkovém programu” vypadá chodník takto. Nechci soudit zda-li tomu tak je z důvodu nekvalitní dlaždičské práce či nedomyšleného řešení chodníků v této lokalitě (jsou na stejné úrovni s vozovkou a auta si přes ně “narovnávají” zatáčku), prosím však o jeho opravení.
S pozdravem
M. Novotný
a s touto fotografií:
„Nový“ chodník
v pátek 21.11. odpoledne.
V úterý 25.11. se obejvila na webu Prahy 6, kupodivu v necenzurované podobě a se žlutým podkladem a nápisem probíhá řešení a o den později již byla opatřena nápisem s podkladem zeleným předáno odpovědnému subjektu – Technická správa komunikací hl.m.Prahy… předpokládál jsem, že to tak zůstane.
Nezůstalo – minulý týden před odjezdem na hory jsem si všimnul, že chodník někdo „rádoby vyspravil“. Na webu P6 se nic nezměnilo, takže netuším jestli to má být ona oprava nebo se projevil někdo z mých sousedů jako dlaždič-amatér. Podle kvality odvedené práce bych ale hádal spíše druhou variantu.
Nerad bych, aby článek vyzněl negativně – jak „chodníkový program“, tak „lokální MMSing“ hodnotím jako dobré projekty, které mají smysl, akorát v případě chodníkového programu by to chtělo tvrdší ruku, při schvalování a kontrole projektů i odvedené práce (to by ostatně chtělo u radnice hospodařící se schodkem 736 mega tak jako tak) a u „lokálního MMSingu“ nejen evidovat došlé problémy, ale také tlačit na jejich řešení, ať lidé vidí, že jejich snaha má nějaký smysl.
Tuhle jsem si zase něco četl o „obecně prospěšné“ 🙂 společnosti PRAHA OLYMPIJSKÁ. Ta je sama o sobě docela zajímavá, protože zatím nedokázala kromě pár kuriózních matematických výpočtů celkové ceny olympiády vůbec nic a už nás to stálo sedmdesát mega.
Ono se není čemu divit, když si šéf „obecně prospěšné“ společnosti („ops“) vyplácí 100k za měsíc a ještě se málem lituje, že je to málo.
To si pak člověk klade otázku, jestli i tu A8 platí Praha olympijská nebo dokonce jestli Praha olympijská nekoupila i to Porsche pro Dianu. 🙂 Ale jak je v „článku“ (myslíte, že na super.cz jsou články nebo „články“?) uvedeno, pan Petera má i jiné příjmy, tak doufám, že ne…
Viktor je taky v týmu... a rozhodně není sám.
Ale o čem jsem chtěl hlavně psát – další člověk v „ops“ je Karel Tejkal, spolumajitel PR&PA (někdy Vám vysvětlím, jaký je v tom rozdíl) agentury Q and A s.r.o. – takže můžete řekl bych i úspěšně hádat, kam plyne těch ca. dvacet mega z rozpočtu „ops“, které vydává na Marketing a PR. Ano, nejen Viktor, ale i tito lidé jsou v národním týmu.
Teď co je ale největší legrace – olympijské domény – Q and A, alias Tejkal drží celou řadu domén jako praha2016.cz, olympijskehry2016.cz, oh2016.cz, oh2020.cz… zkrátka nějakou tu desítku možností. S výjimkou praha2024.cz a prague2024.cz jsou ale všechny ty adresy na rok 2016 (kdy se Praha nedostala ani mezi kandidátská města) nebo 2020 (kdy s největší pravděpodobností nevyhraje). Pokud má nějakou šanci, viděl bych to na rok 2024, 2028 nebo 2032.
Osobně jsem si vsadil na 2028 a tak jsem u volné praha2028.cz nemeškal. Avšak říkám si, že ještě cennější by byla „.comka“ v anglickém znění prague2028.com… jenomže mrknu na domaintools.com a kdo se tam na mě směje? JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D. – což je člověk, který má asi milión různých aktivit a mimo jiné mě učí státovědu. 🙂 Jak je ten svět malý.
btw: Za opravdový hardcore považuji, že už je reglé nejen prague2028.com, ale i prague2032.com, prague2036.com, prague2040.com, prague2044.com a prague2048.com… to snad lidi registrují pro svoje vnoučata nebo co. 🙂
Přináším další ze série oblíbených článku o tom, jak moc se na FSV UK studuje a ve Zlíně je proti tomu flákárna. Včera jsem totiž poprvé ve svém životě použil databázi SAGE. Našel jsem si tam úplně nesrozumitelný článek o využívání Web 2.0 a volbách ve Španělsku a jeho přečtením získal takový rádoby vědecký pocit sám ze sebe. Jenže to není to nejhlavnější v tomhle článku. Titulek trošku lže – důležitější je nově nabytá zkušenost, že v marketingu u Microsoftu musí pracovat fakt trotlové.
To bylo tak – databáze se nekamarádila s Operou a tak jsem se odvážil pustit Internet Explorer – což je akt, který provádím snad ještě s větším sebezapřením než uklízení nebo nákup oblečení. V zápětí na mě vyskočila barevná stránka: http://www.microsoft.com/cze/coolhotmail/ což je česká verze http://www.coolhotmail.com/. Coby zvídavý člověk jsem se po prvotním šoku jal zkoumat o co jde… už samotný koncept „vtipné“ koncovky u mailu mi přijde zvláštní. Pořídili byste si třeba mail @tloustik.cz? Nebo @zoban.cz? Snad @jsemhustej.cz? Cože, ani @tocumim.cz?
Haha, že…
Ovšem to nejhorší teprve přijde – k dispozici jsou i koncovky @ewa4live.cz a @ewaforlive.cz! Nejsem úplně dokonalý anglista, ale přijde mi, že „for live“ je na rozdíl od „for life“ (třeba jako Volvo – for life) trochu špatně. Nebo to má znamenat „naživo“? Myslíte si, že lze přitáhnout uživatele freemailu pomocí Polky s drátama v puse?
Původně tady měl být žertovný příspěvek lákající na Akademii PR 2009 pomocí sofistikovaného veršovaní ve stylu apra-lepra, ale v zápětí jsem si uvědomil , že podobné spojení je vlastně naprosto nevhodné a řekl jsem si, že něco takového jako apra-lepra na svůj blog vůbec nenapíšu. Ještě by si mysleli i v APRA (APŘE?), že si z nich dělám legraci.
Ale žerty stranou – ještě pár dní (do 10.12.)je možné se na akademii přihlásit (nábor je vždycky na podzim) a jestli jednou chcete patřit do „party usměvavých lhářů“, tak Vám můžu učást jen doporučit. Většina lidí v průběhu kurzu opravdu ví o čem mluví, praxe v agentuře je taky zajímavá a navíc pokud budete nejlepší, tak třeba vyhrajete i nějaký ten hezký dárek na závěr. Ask me how I know… 😛
Čas od času i neomylný člověk jako jsem já zjistí, že něco řekněme „pokazil“. Abych byl konkrétní – je to už nějaký ten pátek, co jsem ve Vancouveru zevloval u Ondřejova notebooku, když mi přišel mail od Invie, s návrhem zařadit náš blog z Kanady do jejich partnerského programu. Vzhledem k úrovni blogu mi to od nich přišlo jako dost prazvláštní nápad, takže jediná moje reakce byla taková, že jsem to Ondřejovi vylíčil slovy: „Hele, tady nám píšou nějací pomatenci z cestovky a chtějí abychom se stali jejich partnery. Kravina, co?“ Pamatuju si to hlavně proto, že už samotný akt ucházení se o to být partnerem se mnou nebo s Ondřejem naznačuje u protistrany větší či menší mentální defekt a tak mě nabídka partnerství potěšila. 🙂 Bohužel mě nepřesvědčila a kupodivu mě ani nezlákaly věty o tom, kolik tisíc již rozdali… prostě jsem si myslel, že je to blbost a odmítal se tím zatěžovat.
Na tohle všechno bych sladce bych zapomněl, kdyby se mi teď nedostala do rukou čerstvá tisková zpráva těch pomatenců, 🙂 ve které píšou, že už svým partnerům rozdali přes 8 mega a rovnou jmenují i nejlepší partnery, kde jsou samozřejmě vidět známé firmy jako Dušan „Yuhů“ Janovský (www.kreta.rovnou.cz), Petr „Fandor“ Sršeň (www.iegypt.cz) nebo kluci z Orbionu (www.orbion.cz). Těmto „TOP“ partnerům pak jejich weby o cestování samozřejmě posílají na účet hezkých pár desítek (stovek?) tisíc měsíčne.
Je na tom krásně vidět, že člověk nemusí být vůbec žádný génius, aby si mohl přijít na internetu k pěkným penězům a to relativně zajímavou cestou, u které se navíc i baví. Yuhů a jeho rodinka .rovnou.cz stránek je toho jasným příkladem. Pěkně procestovat, sepsat a ve vhodné (méně je někdy více, fakt…) míře nahodit affill linky. A hlavně to udělat včas (v případě Dušana to znamená asi tak tři roky zpět) a dobře (to se pak konkurence špatně chytá, pokud teda rovnou nejede v ctrl+c/v stylu).
Chcete moudro na dobrou noc?
Většinou je lepší koukat kolem sebe a přemýšlet, než běhat se zavřenýma očima a řvát u toho, jak jsem dobrej! Někdy to budu muset zkusit.
Když jsem ještě bydlel ve Zlíně s dýdžejem, tak jsem se s ním i přes jeho nespornou autoritu (je starší, vždycky měl kvanta holek, vyhrával nade mnou v páce a navíc podpis v jeho mailech zabírá třináct (!) řádků) nemohl shodnout na spoustě věcí. Tak třeba si myslel, že to jeho elektronické škvrkání je hudba, a naprosto nepokrytě se posmíval mým punkovým hrdinům a nebo – dokonce – prohlašoval, že japonská auta jsou dobrá!
I přes hlásání těchto názorů, které ho řadí na stupnici zlých lidí přesně mezi Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče jsem ale se svým zlínským nevlastním bratrem občas i souhlasil. Například s jeho citronovou teorií o práci v PR (potažmo jiné) agentuře na nejnižších pozicích. Win.cent totiž vždycky řikal:
„Marošu, tydle lidi… ty si nás vychutnaj. Voni jsou bez nápadu, zatimco nám to ještě myslí. Tak nás budou mačkat. Jako citron. Zmáčknou si nás, jak ten citronek do čaje. Absolvent, to je pro ně někdo, kdo udělá hodně práce za hodně málo peněz.“
No a pak se mi dostal do rukou Marketing & Media č. 48/2008, kde byl článek Jakuba Lohniského s názvem: „Jaký chcete plat? Tak snad aby zbylo i na kulturu” (zatím je dostupný online: http://mam.ihned.cz/2-30665890-107000_d-36 za čas asi bude zamčený v archivu) kde autor popisuje své otřesné zkušenosti s absolventy. Nechci samozřejmě obhajovat lidi, kteří se ucházejí o práci v jedné agentuře a do motivačního dopisu nadepíšou jméno jiné – to je opravdu trošku trapné.
Co mě však zarazilo byla pasáž o učení, platech a kultuře. Vyznívá přesně tak, jak prorokoval dýdžej. Absolvent má pracovat od rána do večera, je nepřípustné aby snad pomýšlel na vlastní život, nedej bože aby od nás na ten život ještě chtěl peníze (když u nás pouze pracuje).
Myslim, že podobným článkem si pan Lohniský prokazuje docela medvědí službu. Na jeho místě bych měl strach, aby se za chvíli mezi lidmi oblíbené axiomy jako „Lidl kácí stromy” nedostalo třeba i „Relative dře z kůže a neplatí”.
Celý ten článek vyznívá o to lépe, že v tom samém M&M je zároveň srovnání průměrné měsíční mzdy na jednotlivých pozicích v MK. ( http://mam.ihned.cz/2-30665770-107100_d-21 ) A medián pro „PR account executive“ je přes 45k, zatímco autor se rozčiluje nad nehorázným požadavkem 30k. 🙂
Závěrem? Nedá mi to, ukážu své dobré srdce a naprosto zdarma poradím profesionalům z Relative PR, aby si aspoň zkontrolovali své webové stránky, kde jim vypadla (určitě vinou těch zatracených absolventů!) nějaká slova – viz „O nás – František Brázdilík“ a Vám, mým čtenářům popřeju hodně úspěchů, pokud Vás čeká pracovní pohovor. Nedejte se lacino!
P.S. V tom samém čísle, toho samého časopisu jsem zaregistroval i nadpis „Bannery nejsou mrtvé.“ Za měsíc máme 2009, proberte se! 🙂
U nás na Hanspaulce je stejně jako ve zbytku ČR vidět kdejaký architektonický výtvor netvor. No, abych nebyl úplně negativní, tak pár hezkých (hezky opravených) domů tady je, ale naprostá většina=otřes. Poslední dobou už mě tudíž jen tak něco nepřekvapí. Vila s dvoupatrovou čerpací stanicí na střeše to ovšem spolehlivě dokázala:
Benzina, Esso nebo snad Shellka? Nejraději bych JETku. 🙂
A ještě jedna fotka - trochu rošťácká...
To, co se donedávna jen tušilo, je tímto potvrzené – ulice U Hadovky leží v ose zla!
Stává už se takovou hezkou tradicí mezi bloggery, že nenápadně propagují služby či výrobky jež sami dostanou k užívání či „testování“ zdarma, případně jim ještě výrobce vsune malou obálku, aby si byl jist, že si opravdu vzpomenou na všechny dobré vlastnosti jeho produktu.
Takže když píšu o firmě Narex a jejích výrobcích dělám to z čisté lásky ke kutilskému vybavení a ženám. Ano ženám. Právě jim je totiž určen rozkošný Lady tool kit, který jim dává možnost rozšířit možnost svých dovedností o dosud nefalšovaně chlapské záležitosti jako řezání, šroubování, povolování, utahování, povolování, utahování nebo třeba šroubování… 🙂 Tím pádem se další část nedůležitých domácích prací přesune od Vás k ní a Vy tak máte více času na řešení strategických záležitostí. Tohle je emancipace jak ji chceme a jak ji máme rádi!
Už titulní stránka katalogu dává tušit nečekáný obsah...
Předtím vám jen pomáhala...
... teď to zvládne sama! Nejvíc. 🙂
P.S. Jestli je někdo takovej hrdina, aby to “té své” nadělil, tak ať pak napíše do komentářů, jaké měl Vánoce. 🙂
Tak mám za sebou první test na nové škole. Nechtěl jsem to podcenit, tak jsem se potřetí ve svém životě učil (poprvé – přijímačky na gympl, doma mě nutili počítat (!) Bělouna (!), podruhé – maturita, ale to byl proti Bělounovi kus koláče). Naštěstí z dobře zásobeného seznamu literatury pro tento předmět – pro zasmání:
Adoni, H.- Mane, S. (1984). Media and the Social Construction of Reality. Toward an Integration of Theory and Research. Pp. 323-340 in Communication Research, vol. 11, no. 3. Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Adorno, T. (2003). The Culture Industry. London: Routledge.
Bělohradský, V. (2008). Proletáři všech spektáklů, spojte se. Pp. 11-40 in Foret, M., Lapčík, M., Orság, P. (eds.), Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Carpentier, N.; De Cleen, B. (2007). Bringing discourse theory into Media Studies. The aplicability of Discourse Theoretical Analysis (DTA) for the Study of media practices and discourses. Pp. 265-293 in Journal of Language and Politics, 6 (2).
Debord, G. (2007). Společnost spektáklu. Praha: Intu.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Cultural Studies. Keyworks. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Golding, P., Murdock, G. (1996). Culture, Communications and Political Economy. In: J. Curran, M. Gurevitch (eds). Mass Media and Society. London: Arnold.
Gunkel, D.J. (2003). Second thoughts: toward a critique of the digital divide. Pp. 499-522 in New media & society, vol. 5(4). Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Kellner, D. (1992). Critical theory, Marxism, and modernity. Baltimore : Johns Hopkins University Press.
Kellner, D. (1994)(ed.). Baudrillard: a critical reader. Oxford: Blackwell. (Introduction, Chapter 1, Chapter 2; 1-67 + Chapter 9; 189-208)
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Schulz, W. (2000). Proměny a funkce politické komunikace. Masová média a realita: Ptolemaiovské a kopernikovské pojetí. Pp. 24-40 in Jirák. J.-Říchová, B. (eds.), Politická komunikace a média. Praha: Karolinum
Street, J. (2001). Mass media, Politics and Democracy. London: Palgrave. (Part I, pp. 15-35)
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
Allen, R.C, Hill, A. (2004). The Television Studies Reader. London: Routledge. (pp. 367 – 457)
Benjamin, W. (1979). Umělecké dílo ve věku své mechanické reprodukovatelnosti. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Bruin, M., Ross, K. (eds.) (2004). Gender and Newsroom Cultures. Identities at Work. Creskill, New Jersey: Hampton Press.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Communication Studies. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Herman, E. S. (2003).The Propaganda Model: A Retrospective. Propaganda, Politics, Power,
Friedman G. (1981). The Political Philosophy of the Frankfurt School. Cornell University Press.
Hall, S. (1979). Representation: Cultural Representations and Signifying Practices. London: Sage. (Chapter I: The Work of Representation, pp.13 – 74 )
Jay, M. (1996). Dialectical Imagination. Berkeley: University of California Press.
Lister, M. (2003). New Media: Critical Introduction. London: Routledge. (Pp. 9-159)
Macdonald, D. (1962). Against American Grain. New York: Random House
McChesney, R. (1989). The Political Economy of the Mass Media. Edward S. Herman interviewed by Robert W. McChesney. Monthly Review. Dostupné z: http://www.chomsky.info/onchomsky/198901–.htm
McChesney, R. (1999). Rich Media, Poor Democracy: Communication Politics in Dubious Times. Urbana: University of Illinois Press.
Mosco, V. (1996). The Political Economy of Communication. Rethinking and Renewal. London,
Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Štětka, V. (2006). Od imperialismu ke glokalizaci: paradigmatické proměny
Wayne, M. (2003). Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.
Weinmann, G. (2000). Communicating Unreality. London: Sage. (pp. 3-189)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
jsme dostali za úkol přečíst k tomuto konkrétnímu testu jen pár titulů. Tady se musím pochválit,že jsem ze čtyř zadaných opravdu dva přečetl a do jednoho nahlédl. Ale bylo to pro mě jak od Churchilla – krev, pot a slzy. Tak třeba pán z nadpisu , autor knihy „Společnost spektáklu“, jehož teorii spektáklu vysvětlují na stránkách france.cz zhruba takto:
„Spektákl netvoří jen obrazy (šířené třeba televizí), ale daleko spíš ideologie, která tyto
a jim podobné obrazy umožňuje. Je to ideologie všeobecné fetišizace zboží, ideologie,
která funguje jako princip odcizení, pohlcení jednotlivců a reálného života sférou zdání a reprezentace. Kniha Společnost spektáklu je analýzou společnosti. Jejím cílem je ukázat a ozřejmit něco jako nevědomí spektakulární společnosti. Po přečtení Debordovy knihy už není tak snadné podléhat iluzím, spektáklu se už nedá věřit.“
Já nechci úplně řikat že je to nesmysl, přeci jen že žijeme v iluzi ví asi každý, kdo jen trochu čuchnul k reklamě a i většina lidí co k reklamě nečuchla, ale zrovna tak je jasný, že se s tim nedá zase tak moc dělat. A řešení pana autora – zastřelit se – to taky není to pravé.
Nicméně co mě baví, že se takovýmito věcmi zabývá ta samá fakulta, kde se jako další obor učí Marketingová komunikace a public relations. V knihovně se pak schází Strinati na jedné poličce s Kotlerem a to vypadá docela komicky. Když jsem je tak viděl vedle sebe, napadlo mě uspořádat takový akademický battle a házet po sobě těma knížkama, aby se ukázalo jestli mají pravdu tvůrci nebo odmítači komerce. No, ze své zkušenosti bych vsadil na MKPR – takový Tellis by v obdobném souboji měl nějakou váhu. 🙂
A protože život není jenom knihovna musím se zmínit, že jsem strávil úžasný víkend ve společnosti Jeanova Volva 850, jednoho zakouslého bezpečnostního šroubu, klíčů, nástavců, nakopnuté holeně, polské gola sady, rozšláplé hustilky, štěnice na prstu a ucházejících zimáků. Bylo to… imba. 🙂
Jeanova krabička na konec článku. Za odměnu pro vytrvalé čtenáře. 🙂
Buď trávím u počítače málo času nebo se dívám na špatná místa nebo jsem dnes „objevil“ novinku – reklamu v češtině na určitých kanálech YouTube.
To si takhle hledám test Volva XC60, abych se podíval co o té Sergejově nové káře říkají nejzhýčkanější novináři (=ti motorističtí), dorazím až na YouTube kanál WorldCarFans.com (ex GermanCarFans.com) a po spuštění videa se nestačím divit:
...
Zatímco pravý horní roh (Vodafone) už jsem myslím zaregistroval dříve, textovou (ad words) reklamu ve videu vidím vůbec poprvé. Reklama začíná po desáté vteřině zobrazovaného videa a místo odkud „nastupuje“ je označeno žlutou obdélníčkem (viz nejmenší kroužek na obrázku). Při kliknutí na reklamu se video pozastaví a stránka na kterou reklama odkazuje se otevře v novém okně.
Po uplynutí videa se zobrazí reklamy tři:
Shaggy seknul s rapem a prodává v Praze auta? Zajímavé... 🙂
Nevím odkdy obdobný styl reklamy funguje, ale spíš je zajímavé, jak jej YouTube přidává pouze k prověřeným zdrojům v podobě „větších“ a asi prověřených kanálů. Což je pochopitelné, protože představa, že platím reklamu a ona se dostane třeba k videům tohoto „uživatele“: http://www.youtube.com/user/JeffHardyFuckingSux …to není úplně ono. Další velkou neznámou je pro mě způsob, jakým je reklama vybírána… na první pokus se s Bavorákama celkem trefili :), ale když jsem klikal dále, systém jsem asi zmátl (asijská a navíc netextová reklama? to sou věci…):
Neláká ta reklama na psa k snědku? Ne? Takže to ní na Centrum?
