Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂
Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.
Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂
Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). 🙂
Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. 🙂 Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. 😉 Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.
Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. 🙂
Tři synonyma pro program Erasmus. Všichni mluví o úžasných zážitcích, nových kamarádech, změně prostředí (teda všichni kromě kamaráda Ondřeje – tomu Erasmus asociuje spíše slůvka jako: Chateau Vieux Manoir, Cabernet Sauvignon – Luc Pirlet nebo Chateau Mayne du Cros), ale pro mě to jsou zatím jenom podpisy, termíny a rozčilování. Nejvíc mě z toho všeho vytáčí Komerční Banka, mající monopol na vyjíždějící studenty. Místo aby mi univerzita vykešovala stipendijní peníze do ruky, tak mě nutí dělat si účet v EUR u KB (který je mimochodem možné založit pouze na jediné pobočce v Praze a ještě se tam člověk musí objednat jak k prezidentovi), kam mi pak přiznané peníze pošle (jestli teda vůbec něco pošle). Následně systém prý funguje tak, že si vystačím s KB kartou v cizině. Takže veškeré svoje platby a výběry v GBP budu platit ze svého účtu vedeného v EUR, tady v Praze, na Starém Mestě, v Dlouhé ulici č. 34. … Mno a teď… třeba se pletu, ale nedá se do tohohle schématu schovat asi tak sto míst, kdy mě může banka stáhnout na poplatcích při zúčtování transakcí a při přepočtu kurzu? Ono je to stejně jedno, protože když mi navíc úřednice s umělým úsměvem oznámila, že celý tento systém můžu vylepšit elektronickým bankovnictvím pouze za měsíční poplatek, tak jsem začal vidět rudě, prohlásil jsem že „Nechci!“ a rozhodl se, že penízeokamžitě vybírám, měním ve směnárně, cestuju s ruličkou (ve stylu Bony a klid) a ihned po příjezdu dělám účet někde v UK, kde si (doufám!) budou klienta vážit.
The Roof Isn’t on Fire… Yet!
Aby toho nebylo málo, začal jsem tak trochu pokukovat po nějaké střeše nad hlavou. Jenomže ke shánění bydlení mám trochu zvláštní vztah. Na jednu stranu mě nemovitosti neuvěřitelně baví, na druhou stranu jsem v tomhle oboru naprostý loser. Prakticky každé bydlení, se kterým jsem měl co dočinění mělo nějakou vadu. Náš byt s Ondřejem, který jsem vybral v Kanadě (ne nadarmo přezdívaný „Hrůzobyt“) jsme vyklidili po nočním příjezdu zásahové jednotky, byt na Podhoří ve Zlíně (vybíral Win.cent) zase po dramatické hádce s domácím a konec konců i moje poslední zlínské bydlení bylo ve squatu s partičkou jakýchsi pobudů. 🙂
Tudíž není divu, že jsem chtěl věnovat výběru bydlení v UK patřičnou péči. Představoval jsem si domek v dohledu univerzity, garáž nebo alespoň parkovací místo (na Defíčka), bazén a milé spolubydlící, tout ensemble tak za 100-150 £ měsíčně. Pohled na inzertní servery s ubytováním v Lboro byl ovšem stejně smutný, jako moje gymnaziální výsledky z matematiky. Většinou se nabízí nějaká černá díra tak za 50-60 £ týdně, když je pokojík hezčí, cena je ošklivější. Koleje neberu v potaz, protože jsou většinou označené jako „catered“ … a být zásobovaný anglickým jídlem, to je ještě větší noční můra než příklady z Bělouna (asi tak velká jako příklady z Bělouna s hvězdičkou). Nápad pronajmout na sebe celý dům a do podnájmu vzít nějaké další studenty z chudých asijských zemí (Slovensko, Rumunsko, Brno) tak po pěti na pokoj (vybíral bych 30 £/týden, což by hodilo 600 £ na měsíc, několik pokojů… no prostě bych bydlel zadarmo a ještě chodil obden na Guiness) mi rozmlouvají všichni, komu jsem se s ním svěřil. Takže nechávám otevřené a ke spacáku balím i stan. No a taky jsem viděl na Autotraderu takovou hezkou starší LHD Westfálku… vždyť co, ještě to nehoří! 😉
Slovensko
Srbsko
Maďarsko
Bulharsko
Turecko
Sýrie
Libanon
Jordánsko
Egypt
Sudán
Etiopie
Kenya
Uganda
Tanzanie
Malawi
Botswana
Zambie
Namibie
Mozambik
Jihoafrická republika
Ozvali se moji kamarádi z cest Allan&Monika, že prý vyráží na takový menší výlet. Takovou víkendovku, dalo by se říct. Jelkož mi přijde, že si vybrali docela zajímavou trasu, dělám tady rovnou promo jejich blogu, kde by se měl postupně objevovat real-time cestopis. Najdete ho na: http://www.bigafricantrip.blogspot.com/ (zatim tam neni nic, vyráží dneska)
Slibuju, že to bude stát za to. Allan možná neni nejlepší řidič sněžného skůtru, na druhou stranu už procestoval snad polovinu planety a i jeho CV, kde bez uzardění uvádí informace typu: I spent 18 months as a tobacco and booze runner napovídá, že je správný kluk. 🙂
Zvláštní takhle sama... na hokeji vetšinou visí kousek pod tou naší. 🙂
Pokud čtete tento příspěvek, tak je dost velká pravděpodobnost, že přemýšlíte o účasti v programu SWAP Kanada od společnosti GTS International. Následující řádky jsem sepsal po absolvování právě tohoto programu a jsou takovou malou příručkou účasti v programu. Snažil jsem se neopakovat informace, které dostanete v GTS či SWAP, ale naopak je doplnit či uvést na pravou míru. Upozorňuji, že jsem program absolvoval ve Vancouveru v létě 2007, takže následující informace se můžou jednak lišit místem Vašeho pobytu a také se mohly prostě časem změnit.
1) PŘED ODLETEM
O účast v programu SWAP Kanada je celkem velký zájem. V současné době je to jediná možnost, jak se podívat s obdobným programem za oceán, pokud nechcete přímo do USA (to je ta divná země, kde Vám berou otisky, ještě než něco provedete…). Vyplatí se proto sledovat webové stránky GTS a jakmile bude dostupný formulář pro přihlášení do programu, tak neváhat.
Doplněno podzim 2008: předchozí odstavec už neplatí, nejnovější informace jsem našel v brožuře vydané Kanadským velvyslanectvím: http://www.canada.cz/am3/files/YOM/Brochure_YMO.pdf a zdá se, že už i jiné agentury nabízí pracovní prázdniny v Kanadě. Jestli už je konečně možné nějak rozumně vycestovat bez agenturních vyžírků se pokusím zjistit a časem to sem snad dodám.
V zápětí si Vás do GTS pozvou na osobní schůzku, kde již rovnou zaplatíte programový poplatek, sepíšou s Vámi smlouvu a vysvětlí které dokumenty sehnat pro vyřízení víza. Smlouva obsahuje též nabídku „výhodného“ transferu z letiště a ubytování pro první dny ve Vancouveru. Doporučuji nevyužít. Pomocí MHD se z letiště dostanete zhruba desetkrát levněji. Obdobně lze sehnat i o něco levnější hostel.
Dále Vás v GTS informují, že pro účast v programu musíte mít sjednané zdravotní pojištění. (logicky – Kanada není EU a tak Evropský průkaz pojištěnce je Vám v případě úrazu k ničemu) Teoreticky by šlo celý program absolvovat bez zdravotního pojištění, protože to, jestli jste si ho opravdu uzavřeli nikdo nekontroluje, ale tuhle variantu bych nedoporučil ani těm největším cheapákům. Avšak opět doporučuji porozhlédnout se jinde než u GTS, kteří nabízejí ne příliš výhodné pojistky ve spolupráci s pojišťovnou UNIQUA. Já osobně jsem to vyřešil pojištěním Exclusive k VISA kartě od ČSOB. Až budete mít všechno tyto formality (včetně nákupu letenky, vyzvednutí víza v residenci kanadského velvyslance :), doložení stavu účtu,…) vyřešené, tak je čas sednout do letadla.
2) PO PŘÍLETU
Miluju tu Chevron „benzínku“ pro lodě a hydroplány. (zhruba uprostřed obrázku)
Vylezete z letadla, první kroky budou na k celníkům, odkud by Vás měli poslat na imigrační oddělení do části, kde vydávají pracovní povolení. Z toho se může stát i decentní faux pas, viz originální blogový zápisek po mém příletu.
Následně bude jedinou Vaší starostí někam složit hlavu, zvlášť pokud letíte do Vancouveru (deset hodinek v letadle udělá svoje). Právě proto doporučuju najít si na prvních pár dní hostel. K tomu se výborně osvědčila například stránka www.hostelworld.com. Ultimátní low-cost řešení je vyhlédnout si rovnou z ČR pokoj k pronajmutí přes www.craigslist.org. Nevýhodou tohoto řešení je, že si byt nemůžete pořádně prohlédnout a hlavně si prohlédnout s kým budete byt sdílet. Budu mluvit konkrétně – udělal jsem to, dorazil do Kanady, projel půl města a v noci dorazil do hroznýho bytu mezi divný týpky. Ono už to, že někdo souhlasí s Vaším okamžitým nastěhováním, aniž by Vás kdy viděl o něčem svědčí. I tahle varianta tedy jde, ale dnes už bych radši dal na začátek pár desítek CAD za hostel, než abych pak špatně bydlel následujících x měsíců.
Co nejdřív po příletu se snažte dostat na „orientation“, kde Vám následně sdělí celou řadu informací (důležitá je tak třetina, ostatní jsou blbosti) a hlavně zařídí Social Insurance Number, bez kterého de facto nemůžete být zaměstnáni. Důležité je se na „orientation“ objednat předem e-mailem (doporučuji ještě před odletem). I když ani to není samospásné – objednával jsem se v pátek, na orientation v pondělí a když jsem dorazil, tak mě tam neměli objednaného a neměli ani informace od GTS, že mám dorazit do Kanady. :-/ Osazenstvo SWAPu je však poměrně přátelské, takže si mě dopsali a řekli, že můžu přijít někdy za dva dny. Tak jsem jim poděkoval a šel ještě ten samý den. V tom bordelu nikdo nic nepoznal. 🙂
Další celkem potřebná věc je bankovní konto. Ve SWAPu Vám budou nutit banku TD – Canada trust s tím, že má pro Vás nějako speciální nabídku se sníženými poplatky. Podezírám je, že spolu mají nějaké techtle mechtle, tak se nenechte ošálit (a klidně to řekněte na orientation veřejně) – nejvýhodnější pro Vás je BMO, kde Vám coby univerzitním studentům udělají účet zcela bez jakýchkoliv poplatků. Stačí se s nimi domluvit.
Následně je potřeba pořešit bydlení a práci. K bydlení už jsem se vyjadřoval, ale ve zkratce: www.craigslist.org, zavolat (lepší než psát maily), domluvit se na prohlídce a rozhodnout se. Zvážit jestli vyšší cena za pokoj není třeba kompenzována umístěním v centru (odpadá koupě „tramvajenky“), atd. Nikdy nebydlet v oblasti, kterou popisuji dále jako „Kam nechodit“ – důležité!
Hledání práce se celkem věnují na orientation ve SWAPU. Pokud na SWAP jedete krátkodobě (červen-červenec-srpen-září, VŠ prázdniny), tak máte víceméně možnost sehnat spíše nepříliš kvalifikované pozice a tím pádem i méně placené. Nejrůznější práce v restauracích, kavárnách, turistickém ruchu, atd. Málokde dostanete více než 10$ na hodinu. Pokud jedete do Kanady vydělávat hlavně peníze (což se samo o sobě příliš doporučit nedá), tak se poohlédněte hlavně po pozicích, kde je vyžadována opravdová dřina. Mohl jsem jít dělat „landscaping“ (zahradní úpravy) za 15$/hod., ale celý den jen házet lopatou a jezdit s kolečkem se mi zrovna nechtělo. Slušně si vydělají i šikovní řemeslníci, kteří se šplhají až k 20$, ale šance získat rychle takové místo a jen na pár měsíců jsou mizivé. Skvělá práce mohou být nejrůznější průvodci např. na kajaku nebo na kolech, ale opět – šance na získání obdobné práce je celkem malá.
Důležité je také se rozhodnout jestli chcete pracovat ve městě nebo např. v nějakém letním resortu. Já pracoval přímo v Downtown Vancoveru a pokud bych mohl volit znovu, zkusil bych své štěstí spíše někde mimo. Pracovat např. ve Whistleru nebo někde jinde v Rockies musí být úžasné. Navíc při volbě horského střediska je možné vykonávat další zajímavé profese (v zimě např. učit na lyžích či SNB…). Každopádně i práci je nejjednodušší hledat přes www.craigslist.org.
3) KOUPĚ AUTA (tady se dost liší BC a jiné provincie!)
Vólvika alias Östen alias Amanda alias Chateu Volvo
Ekologové ať klidně tuhle kapitolku přeskočí, ale kdokoliv, kdo chce po Kanadě i trochu cestovat se koupi auta nevyhne. Je sice možnost koupit nějakou průkazku na vlak na x dní, ale je to dost drahé a navíc s vlakem si prostě nezajedete kam chcete. Stopování není příliš obvyklé (my jsme přejeli celou zemi a viděli (+ samozřejmě vzali) jen jednoho stopaře. Asi to lze, ale stát někde uprostřed nicoty a mít x set km na každou stranu neni jako stopovat z České lípy do Nového Boru…
A jaký povoz si tedy vybrat? Pro náš styl cestování-kempování, kdy jsme počítali s bčasným spaním ve voze přicházelo na Kanadském trhu v úvahu jenom pár aut. V podstatě se výběr zužuje na Chrysler Voyager, Dodge Caravan, Mazda MPV (a jiné mikrobusy japonské provenience) a relativně dost je i velikých kombi z domácí produkce – typicky Ford Taurus wagon, hodně se mi líbil i obrovský starší Chevrolet Caprice wagon.
Naší volbou bylo nakonec Volvo 740 wagon, které nabízí pro dva lidi naprosto luxusní spací prostor (více než 190cm dlouhá naprosto rovná „ložná“ plocha). Navíc Volvo je jedno z mála evropských aut, které je v Kanadě relativně hojně zastoupeno a tudíž není problém s případnými ND nebo servisem. Navíc se dá pořídit za rozumné (=méně než dva tisíce) peníze. To je třeba problém VW, kde jsou ceny jinak skvělých Multivanů opravdu vysoké.
Pokud chcete prozkoumávat více neobydlené oblasti (sever), tak je určitě dobrou volbou nějaká 4×4. Moc jsem se této variantě nevěnoval, tak snad jen, že je relativně dost Jeep Cherokee a Fordů Explorer opět za rozumné ceny. Specialitou této kategorie je pak koupě pick-upu (trucku) s obytnou nástavbou – Camper Trucku. Varianta je to luxusní, mezi Kanaďany velmi oblíbená, ale také nekřesťansky drahá. Takže Papeže takhle campovat neuvidíte.
No, pokud máte vybráno, co byste asi tak chtěli, je nejvyšší čas zabrousit opět na craigslist (jo, klidně si ho dejte jako homepage). Nedoporučuji nákup v nějakém místním bazaru – vycházím z teorie, že při koupi auta Vás chce každý ošidit, akorát v bazarech jsou na to trénovaní. 🙂 Takže vyberete auto, projedete, zkontrolujete jestli má certifikát AirCare (měření emisí, nic jako technická v BC neexistuje, ale emise ano – POZOR ne tak třeba v Quebecu!), zkusíte srazit cenu (very poor, very student, from very east europe, almost asia, cokoliv 🙂 a jdete přehlásit – tady se asi také bude hodně lišit situace v BC a jinde. Žádný městský úřad nebo něco takového vás nečeká. Všechno se vyřizuje v kanceláři některého z prodejců pojištení ICBC. Podepíšete navzájem nějaké formuláře, zaplatíte majiteli, zaplatíte novou pojistku (my jsme za Volvo platili asi 500$ na 3 měsíce, což je nejmenší doba na jakou lze auto pojistit… je to dost, protože nemám žádné bonusy – možná by pomohlo mít nějaký papír v AJ z české pojišťovny, že máte u nich pojištěné auto x let bez nehody… nebo si takový papír vyrobit? Fantazii se meze nekladou…) a můžete vyrazit.
Znovu opakuji, že jsou obrovské rozdíly mezi provinciemi v jejich přístupu k technickému stavu automobilů na silnicích – zatímco v BC jezdí po kdejaká skořápka, která splňuje AirCare v Quebecu jsou auta povinná projít zřejmě nejnáročnější technickou prohlídkou. Co z toho vyplývá? Je takřka nemožné koupit auto v BC, projet s ním Kanadu a v Québecu dobře prodat. Teď hovořím z vlastní zkušenosti. Volvo koupeno asi za 1400$ a prodáno za 300$ a to jen díky sympatiím, které jsme evidentně vzbuzovali u ukrajinského bazarníka coby bratři Slované. Obráceně (koupit east-coast prodat west-coast) by to naopak mohlo být bez problémů. Povoz, který v Québecu budou chtít brzy poslat z provozu můžete IMHO v BC ještě bez problémů prodat. S tím samozřejmě souvisí i ceny starých aut.
4) VANCOUVER
Nemyslím, že jsem po čtvrt roce ve Vancouveru schopen dávat rady jako rodilý Vancouvřan, ale i za tuto dobu pochopíte co a jak ve městě. Takže kde třeba bydlet? Záleží kde pracujete – Downtown, Yaletown jsou pěkná místa k bydlení se spoustou bytových věžáků – ceny tomu odpovídají, Kitsilano je asi nejlepší volbou – rozmanitá výstavba, kousek do Downtownu, kousek na pláž. Commercial drive a jeho okolí – dá se, hodně různých kavárniček a malých obchůdků, sem tam divní lidé, North Vancouver – hezké prostředí, bohužel do centra se musí přes jeden ze dvou mostů (ve špičce ucpané), nebo městským přívozem – SeaBusem. To je sice docela romantický způsob přepravy s nádherným výhledem, ale denně by Vám ukousl až hodinu času.
Z výletů v okolí si zapamatujte následující – Lynn Headwaters, Grouse Mountain, Cypress Mountain. Všechno je dostupné z North Vancouveru a stojí to vážně za to. Popisy jednotlivých výletů najdete ve starších zápiscích.
Kam nechodit? Asi každé městě má svoji „Dobrou čtvrť“ – ve Vancouveru se jedná o křižovatku Main street s (East) Hastings street a ca. pět bloků na každou stranu. Je to místo, kde je možné spatřit největší koncentraci narkomanů, bezdomovců, prostitutek a dalších divných individuí. Doporučuji se vyhnout velkým obloukem. Pokud chcete tuto oblast mocí mermo vidět na vlastní oči, tak jedině za denního světla. V noci je tam fakt o život. Opět – hovořím z vlastní zkušenosti. A ještě pozor – některé linky trolejbusů (napadá mě např. 20) touto oblastí projíždějí. V nočních hodinách jsou i ty zajímavé…
5) CESTOVÁNÍ
Z trajektu na Vancouver Island
Tak fajn. Pár měsíců jste makali od nevidím do nevidím, ušetřili na starou pikslu a nevíte kam se v té Kanadě podívat? Není lehké radit… země je to opravdu obrovská. Doporučuji dobrého průvodce (Lonely Planet nezklame, pár dobrých hospod poradil a Rough Guides pro Kanadu jsem bohužel neviděl, takže nemám srovnání) a kvalitní mapu. Třeba atlas pro ZŠ, podle kterého jsme cestovali my s Ondřejem. 🙂 Sice jsme směr cesty vždy jen odhadovali, ale pochopte – ten atlas byl ve slevě. 🙂 Nakonec jsme zvolili přibližně následující trasu:
VANCOUVER ISLAND (úžasné pláže, pro surfaře destinace no. 1, možnost mořského kajakování, atd.)
WHISTLER (budoucí dějiště OH, skvělé pro pěší výlety, ale i kola, největší možnost spatřit medvěda v okolí Vancouveru)
JASPER (opět nádherná příroda, blízkou jsou nejlepší termální lázně v celých Rockies – Miette Hot Springs)
BANFF (zřejmě nej-nej turistické trasy, nádherná je i samotná Icefields parkway, po které se sem dostanete z Jasperu)
CALGARY (co dodat? nejhorší zloději v celé Kanadě a nejmilejší rodina Proudových – viz Vancouver blog)
SASKATCHEWAN (land of boredom, ale tak strašný, že kdo neviděl, neuvěří…)
TORONTO (kousek na Niagárské vodopády, Hokejová síň slávy se Stanley Cupem, CN Tower, atd.)
MONTRÉAL (kus Evropy v Americe 🙂 , dobré jídlo a pití, francouzština a hodně pěkné město)
Určitě stojí za to i sever země (viz videa kamaráda Lukáše – Zifa), stejně jako naprostý západ, ale chce to hodně a ještě víc času. Alespoň trochu pocestovat každopádně doporučuji. Přiletět na místo, pracovat a odletět – to by byla v Kanadě obrovská škoda.
Pochvaly? Pohany? Rady? Tipy? Komentáře? Šup s tim do komentářů…
Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
D71 na mapě... hmm?
Řeka Verdon
... se taky klikatí 🙂
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Motorku nebo snad nějaký hothatch?
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Grande, Moyenne a Basse Corniche
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:
Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
D71 na mapě... hmm?
Řeka Verdon
... se taky klikatí 🙂
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Motorku nebo snad nějaký hothatch?
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Grande, Moyenne a Basse Corniche
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim: