Porušuju svůj slib, že nebudu trávit čas čtením diskusí na zpravodajských serverech… jenomže na druhou stranu je to nejlepší místo, kde se dozvědět skutečný „vox populi“ a navíc je to jedno z míst, kde se rodí nová slova. 🙂 Dneska jsem zaznamnal naprosto geniální „nakapšovat se“ a s tím spojené „kapešné“… ke které rakouské firmě se vztahují snad nemá ani cenu psát.
Dlouhým sezení u počítače si kazíte zrak, ničíte držení těla (a to že jste se teď narovnali… tím to fakt nespravíte), máte nedostatek pohybu a pokud to takhle půjde dál, budete brzo obézní. A i přesto že tohle všechno vím, Vám dnes poskytnu pár adres, které Vás dost možná připoutají na další dlouhé minuty k počítači. Rozhodl jsem se totiž rozdělit o své internetové oblíbence – kolegy bloggery, jež čtu. Za ty roky na netu jsem vypozoroval, že nejsem úplně věrný čtenář a některé weby a blogy postupně zapomínám… na druhou stranu občas objevím nějaký nový či jenom zajímavý článek na jinak nudné stránce. Takže tohle neberte jako nějaké crème de la crème českého netu, ale spíš jako to, co mi aktuálně kazí zrak a kvůli čemu jsem obézní. 🙂
Dadriva – vlastně ani nevím, jak jsem na Dadrivův blog narazil. Asi jsem tehdy hledal něco o Focusu RS nebo nějakém BMW. Jak už napovídá název blogu, tenhle člověk má automobilovou úchylku a jelikož jsem na tom stejně, čtu ho rád. Obrovskou radost jsem měl rovněž z jeho „Driven“ listu jelikož si vedu podobný deníček (pokud možno i s fotkama). Úchylka, vždyť to řikám. 🙂
Yuhů a jeho http://weblog.jakpsatweb.cz – no jasně, Dušan „Yuhů“ Janovský – táta českých webmasterů. 🙂 Pravděpodobně jeden z nejstarších blogů v tomto seznamu. Dušana čtu asi od roku 2000, i když to snad blog ještě ani neměl – měl však stránky o tvorbě webu, které jsem ve svých 13 letech naprosto hltal. Díky němu jsem tehdy udělal své první stránky, kterým vévodí obří obrázek (uploadoval jsem ho tehdy po 33,6 Kbps asi 20 minut) a nějaký otřesný *.mid. Stránky dodnes straší na MujWeb a já sem na ně nedám odkaz ani zaboha. Každopádně Yuhů píše i nadále po skoro deseti letech zajímavé věci a navíc je píše zajímavě.
Ivo – sem chodím jenom občas, podívat se na fotky z letadla, někdy tu ovšem překvapí i docela čtivý článek. Majitel blogu má nějakej seznam nebo co. 🙂
Matěj – blog mého služebně nejstaršího kamaráda (známe se 15 let) Matěje v tomto výběru prostě nemůže chybět. Matěj je po neúspěšné kariéře popeláře aktuálně velice zaměstnaný nezaměstnaný a mj. daleko nejúspěšnější hudební vydavatel co znám (a znám jenom jeho). Blog, který píše je pravděpodobně nejméně navštěvované místo na internetu, neb tam podle autora chodím akorát já a jeho sestra. Je to docela škoda, protože nikde jinde se člověk nedozví takovou spoustu věcí, které pravděpodobně nikdy nebude potřebovat. Oblíbený příspěvek? Jedině tenhle: http://ismit7.blogs.fi/2007/09/02/haha_rekordna_283_dlouhej_zapis~2909928
Martin Jaroš – na Martinově blogu je zajímavý hlavně archiv legendární Vosy na jazyku, i když je bohužel trochu „vykradený“ (Ale můžete vykrást sami sebe? Nebo to umí jenom ve Zlíně?) a spousta dobrých článků tam není. Novější zápisky jsou ovšem taky fajn, hlavně pokud Vás zajímá jak se žije v Istanbulu nebo kolik mají Jarošovi právě dětí. 🙂 Staré „Vosí“ články jako třeba Typologie: Lidé v tramvaji č. 11 nebo Typologie: Chování lidí podle výše platu jsou však nepřekonatelné.
Ahyde – je nejčerstvější přírůstek mezi mými oblíbenými blogy. Osobně mu přezdívám „zprávy z jiné planety“, vysvětlit se to nedá, přečtěte pár příspěvků a určitě pochopíte. Kluk o pár měsíců starší než já, který píše o doménách, on-line podnikání a nezřízených kalbách. To vše s lehkostí a nadhledem člověka, který si ve svých třiadvaceti vydělal na Aston Martin.
Fandor je můj soused ze šestky a navíc pochází ze Sudet, kde mám i já kořeny 🙂 a tak nemůžu jinak než doporučit… je to opět blog převážně o byznysu na webu, občas proložený nějakým tím drbem z českého internetového éteru.
Enimen – … 😀
Tuhle jsem si zase něco četl o „obecně prospěšné“ 🙂 společnosti PRAHA OLYMPIJSKÁ. Ta je sama o sobě docela zajímavá, protože zatím nedokázala kromě pár kuriózních matematických výpočtů celkové ceny olympiády vůbec nic a už nás to stálo sedmdesát mega.
Ono se není čemu divit, když si šéf „obecně prospěšné“ společnosti („ops“) vyplácí 100k za měsíc a ještě se málem lituje, že je to málo.
To si pak člověk klade otázku, jestli i tu A8 platí Praha olympijská nebo dokonce jestli Praha olympijská nekoupila i to Porsche pro Dianu. 🙂 Ale jak je v „článku“ (myslíte, že na super.cz jsou články nebo „články“?) uvedeno, pan Petera má i jiné příjmy, tak doufám, že ne…
Ale o čem jsem chtěl hlavně psát – další člověk v „ops“ je Karel Tejkal, spolumajitel PR&PA (někdy Vám vysvětlím, jaký je v tom rozdíl) agentury Q and A s.r.o. – takže můžete řekl bych i úspěšně hádat, kam plyne těch ca. dvacet mega z rozpočtu „ops“, které vydává na Marketing a PR. Ano, nejen Viktor, ale i tito lidé jsou v národním týmu.
Teď co je ale největší legrace – olympijské domény – Q and A, alias Tejkal drží celou řadu domén jako praha2016.cz, olympijskehry2016.cz, oh2016.cz, oh2020.cz… zkrátka nějakou tu desítku možností. S výjimkou praha2024.cz a prague2024.cz jsou ale všechny ty adresy na rok 2016 (kdy se Praha nedostala ani mezi kandidátská města) nebo 2020 (kdy s největší pravděpodobností nevyhraje). Pokud má nějakou šanci, viděl bych to na rok 2024, 2028 nebo 2032.
Osobně jsem si vsadil na 2028 a tak jsem u volné praha2028.cz nemeškal. Avšak říkám si, že ještě cennější by byla „.comka“ v anglickém znění prague2028.com… jenomže mrknu na domaintools.com a kdo se tam na mě směje? JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D. – což je člověk, který má asi milión různých aktivit a mimo jiné mě učí státovědu. 🙂 Jak je ten svět malý.
btw: Za opravdový hardcore považuji, že už je reglé nejen prague2028.com, ale i prague2032.com, prague2036.com, prague2040.com, prague2044.com a prague2048.com… to snad lidi registrují pro svoje vnoučata nebo co. 🙂
Olympijský duch produkuje puch a otravuje vzduch!
Původně tady měl být žertovný příspěvek lákající na Akademii PR 2009 pomocí sofistikovaného veršovaní ve stylu apra-lepra, ale v zápětí jsem si uvědomil , že podobné spojení je vlastně naprosto nevhodné a řekl jsem si, že něco takového jako apra-lepra na svůj blog vůbec nenapíšu. Ještě by si mysleli i v APRA (APŘE?), že si z nich dělám legraci.
Ale žerty stranou – ještě pár dní (do 10.12.)je možné se na akademii přihlásit (nábor je vždycky na podzim) a jestli jednou chcete patřit do „party usměvavých lhářů“, tak Vám můžu učást jen doporučit. Většina lidí v průběhu kurzu opravdu ví o čem mluví, praxe v agentuře je taky zajímavá a navíc pokud budete nejlepší, tak třeba vyhrajete i nějaký ten hezký dárek na závěr. Ask me how I know… 😛
Když jsem ještě bydlel ve Zlíně s dýdžejem, tak jsem se s ním i přes jeho nespornou autoritu (je starší, vždycky měl kvanta holek, vyhrával nade mnou v páce a navíc podpis v jeho mailech zabírá třináct (!) řádků) nemohl shodnout na spoustě věcí. Tak třeba si myslel, že to jeho elektronické škvrkání je hudba, a naprosto nepokrytě se posmíval mým punkovým hrdinům a nebo – dokonce – prohlašoval, že japonská auta jsou dobrá!
I přes hlásání těchto názorů, které ho řadí na stupnici zlých lidí přesně mezi Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče jsem ale se svým zlínským nevlastním bratrem občas i souhlasil. Například s jeho citronovou teorií o práci v PR (potažmo jiné) agentuře na nejnižších pozicích. Win.cent totiž vždycky řikal:
„Marošu, tydle lidi… ty si nás vychutnaj. Voni jsou bez nápadu, zatimco nám to ještě myslí. Tak nás budou mačkat. Jako citron. Zmáčknou si nás, jak ten citronek do čaje. Absolvent, to je pro ně někdo, kdo udělá hodně práce za hodně málo peněz.“
No a pak se mi dostal do rukou Marketing & Media č. 48/2008, kde byl článek Jakuba Lohniského s názvem: „Jaký chcete plat? Tak snad aby zbylo i na kulturu” (zatím je dostupný online: http://mam.ihned.cz/2-30665890-107000_d-36 za čas asi bude zamčený v archivu) kde autor popisuje své otřesné zkušenosti s absolventy. Nechci samozřejmě obhajovat lidi, kteří se ucházejí o práci v jedné agentuře a do motivačního dopisu nadepíšou jméno jiné – to je opravdu trošku trapné.
Co mě však zarazilo byla pasáž o učení, platech a kultuře. Vyznívá přesně tak, jak prorokoval dýdžej. Absolvent má pracovat od rána do večera, je nepřípustné aby snad pomýšlel na vlastní život, nedej bože aby od nás na ten život ještě chtěl peníze (když u nás pouze pracuje).
Myslim, že podobným článkem si pan Lohniský prokazuje docela medvědí službu. Na jeho místě bych měl strach, aby se za chvíli mezi lidmi oblíbené axiomy jako „Lidl kácí stromy” nedostalo třeba i „Relative dře z kůže a neplatí”.
Celý ten článek vyznívá o to lépe, že v tom samém M&M je zároveň srovnání průměrné měsíční mzdy na jednotlivých pozicích v MK. ( http://mam.ihned.cz/2-30665770-107100_d-21 ) A medián pro „PR account executive“ je přes 45k, zatímco autor se rozčiluje nad nehorázným požadavkem 30k. 🙂
Závěrem? Nedá mi to, ukážu své dobré srdce a naprosto zdarma poradím profesionalům z Relative PR, aby si aspoň zkontrolovali své webové stránky, kde jim vypadla (určitě vinou těch zatracených absolventů!) nějaká slova – viz „O nás – František Brázdilík“ a Vám, mým čtenářům popřeju hodně úspěchů, pokud Vás čeká pracovní pohovor. Nedejte se lacino!
P.S. V tom samém čísle, toho samého časopisu jsem zaregistroval i nadpis „Bannery nejsou mrtvé.“ Za měsíc máme 2009, proberte se! 🙂
U nás na Hanspaulce je stejně jako ve zbytku ČR vidět kdejaký architektonický výtvor netvor. No, abych nebyl úplně negativní, tak pár hezkých (hezky opravených) domů tady je, ale naprostá většina=otřes. Poslední dobou už mě tudíž jen tak něco nepřekvapí. Vila s dvoupatrovou čerpací stanicí na střeše to ovšem spolehlivě dokázala:
To, co se donedávna jen tušilo, je tímto potvrzené – ulice U Hadovky leží v ose zla!
Tak mám za sebou první test na nové škole. Nechtěl jsem to podcenit, tak jsem se potřetí ve svém životě učil (poprvé – přijímačky na gympl, doma mě nutili počítat (!) Bělouna (!), podruhé – maturita, ale to byl proti Bělounovi kus koláče). Naštěstí z dobře zásobeného seznamu literatury pro tento předmět – pro zasmání:
Adoni, H.- Mane, S. (1984). Media and the Social Construction of Reality. Toward an Integration of Theory and Research. Pp. 323-340 in Communication Research, vol. 11, no. 3. Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Adorno, T. (2003). The Culture Industry. London: Routledge.
Bělohradský, V. (2008). Proletáři všech spektáklů, spojte se. Pp. 11-40 in Foret, M., Lapčík, M., Orság, P. (eds.), Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Carpentier, N.; De Cleen, B. (2007). Bringing discourse theory into Media Studies. The aplicability of Discourse Theoretical Analysis (DTA) for the Study of media practices and discourses. Pp. 265-293 in Journal of Language and Politics, 6 (2).
Debord, G. (2007). Společnost spektáklu. Praha: Intu.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Cultural Studies. Keyworks. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Golding, P., Murdock, G. (1996). Culture, Communications and Political Economy. In: J. Curran, M. Gurevitch (eds). Mass Media and Society. London: Arnold.
Gunkel, D.J. (2003). Second thoughts: toward a critique of the digital divide. Pp. 499-522 in New media & society, vol. 5(4). Dostupné z databáze SAGE Full-text.
Kellner, D. (1992). Critical theory, Marxism, and modernity. Baltimore : Johns Hopkins University Press.
Kellner, D. (1994)(ed.). Baudrillard: a critical reader. Oxford: Blackwell. (Introduction, Chapter 1, Chapter 2; 1-67 + Chapter 9; 189-208)
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Schulz, W. (2000). Proměny a funkce politické komunikace. Masová média a realita: Ptolemaiovské a kopernikovské pojetí. Pp. 24-40 in Jirák. J.-Říchová, B. (eds.), Politická komunikace a média. Praha: Karolinum
Street, J. (2001). Mass media, Politics and Democracy. London: Palgrave. (Part I, pp. 15-35)
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
Allen, R.C, Hill, A. (2004). The Television Studies Reader. London: Routledge. (pp. 367 – 457)
Allthusser, L. (2005). For Marx. London: Verso.
Baudrillard, J. (1999). Consumer Society. London: Sage. (pp. 99 – 187)
Benjamin, W. (1979). Umělecké dílo ve věku své mechanické reprodukovatelnosti. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon.
Berger, A.A. (1995). Cultural Criticism: A Primer of Key Concepts. Thousand Oaks: Sage.
Berger P., Luckmann, T. (1999). Sociální konstruování reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Bruin, M., Ross, K. (eds.) (2004). Gender and Newsroom Cultures. Identities at Work. Creskill, New Jersey: Hampton Press.
Durham, G.M., Kellner, D. (2000). Media and Communication Studies. Oxford: Blackwell. (Part I, pp. 31 – 102).
Herman, E. S. (2003).The Propaganda Model: A Retrospective. Propaganda, Politics, Power,
Friedman G. (1981). The Political Philosophy of the Frankfurt School. Cornell University Press.
Hall, S. (1979). Representation: Cultural Representations and Signifying Practices. London: Sage. (Chapter I: The Work of Representation, pp.13 – 74 )
Jay, M. (1996). Dialectical Imagination. Berkeley: University of California Press.
Lister, M. (2003). New Media: Critical Introduction. London: Routledge. (Pp. 9-159)
Macdonald, D. (1962). Against American Grain. New York: Random House
McChesney, R. (1989). The Political Economy of the Mass Media. Edward S. Herman interviewed by Robert W. McChesney. Monthly Review. Dostupné z: http://www.chomsky.info/onchomsky/198901–.htm
McChesney, R. (1999). Rich Media, Poor Democracy: Communication Politics in Dubious Times. Urbana: University of Illinois Press.
Mosco, V. (1996). The Political Economy of Communication. Rethinking and Renewal. London,
Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications.
Poster, M. (1995). Second Media Age. Cambridge: Polity Press.
Strinati, D. (2000). An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge. (pp. 1-81)
Štětka, V. (2006). Od imperialismu ke glokalizaci: paradigmatické proměny
Wayne, M. (2003). Marxism and Media Studies. London: Pluto Press.
Weinmann, G. (2000). Communicating Unreality. London: Sage. (pp. 3-189)
Zoonen, L. (1994). Feminist Media Studies. London: Sage Publications.
jsme dostali za úkol přečíst k tomuto konkrétnímu testu jen pár titulů. Tady se musím pochválit,že jsem ze čtyř zadaných opravdu dva přečetl a do jednoho nahlédl. Ale bylo to pro mě jak od Churchilla – krev, pot a slzy. Tak třeba pán z nadpisu , autor knihy „Společnost spektáklu“, jehož teorii spektáklu vysvětlují na stránkách france.cz zhruba takto:
„Spektákl netvoří jen obrazy (šířené třeba televizí), ale daleko spíš ideologie, která tyto
a jim podobné obrazy umožňuje. Je to ideologie všeobecné fetišizace zboží, ideologie,
která funguje jako princip odcizení, pohlcení jednotlivců a reálného života sférou zdání a reprezentace. Kniha Společnost spektáklu je analýzou společnosti. Jejím cílem je ukázat a ozřejmit něco jako nevědomí spektakulární společnosti. Po přečtení Debordovy knihy už není tak snadné podléhat iluzím, spektáklu se už nedá věřit.“
Já nechci úplně řikat že je to nesmysl, přeci jen že žijeme v iluzi ví asi každý, kdo jen trochu čuchnul k reklamě a i většina lidí co k reklamě nečuchla, ale zrovna tak je jasný, že se s tim nedá zase tak moc dělat. A řešení pana autora – zastřelit se – to taky není to pravé.
Nicméně co mě baví, že se takovýmito věcmi zabývá ta samá fakulta, kde se jako další obor učí Marketingová komunikace a public relations. V knihovně se pak schází Strinati na jedné poličce s Kotlerem a to vypadá docela komicky. Když jsem je tak viděl vedle sebe, napadlo mě uspořádat takový akademický battle a házet po sobě těma knížkama, aby se ukázalo jestli mají pravdu tvůrci nebo odmítači komerce. No, ze své zkušenosti bych vsadil na MKPR – takový Tellis by v obdobném souboji měl nějakou váhu. 🙂
A protože život není jenom knihovna musím se zmínit, že jsem strávil úžasný víkend ve společnosti Jeanova Volva 850, jednoho zakouslého bezpečnostního šroubu, klíčů, nástavců, nakopnuté holeně, polské gola sady, rozšláplé hustilky, štěnice na prstu a ucházejících zimáků. Bylo to… imba. 🙂
Buď trávím u počítače málo času nebo se dívám na špatná místa nebo jsem dnes „objevil“ novinku – reklamu v češtině na určitých kanálech YouTube.
To si takhle hledám test Volva XC60, abych se podíval co o té Sergejově nové káře říkají nejzhýčkanější novináři (=ti motorističtí), dorazím až na YouTube kanál WorldCarFans.com (ex GermanCarFans.com) a po spuštění videa se nestačím divit:
Zatímco pravý horní roh (Vodafone) už jsem myslím zaregistroval dříve, textovou (ad words) reklamu ve videu vidím vůbec poprvé. Reklama začíná po desáté vteřině zobrazovaného videa a místo odkud „nastupuje“ je označeno žlutou obdélníčkem (viz nejmenší kroužek na obrázku). Při kliknutí na reklamu se video pozastaví a stránka na kterou reklama odkazuje se otevře v novém okně.
Po uplynutí videa se zobrazí reklamy tři:
Nevím odkdy obdobný styl reklamy funguje, ale spíš je zajímavé, jak jej YouTube přidává pouze k prověřeným zdrojům v podobě „větších“ a asi prověřených kanálů. Což je pochopitelné, protože představa, že platím reklamu a ona se dostane třeba k videům tohoto „uživatele“: http://www.youtube.com/user/JeffHardyFuckingSux …to není úplně ono. Další velkou neznámou je pro mě způsob, jakým je reklama vybírána… na první pokus se s Bavorákama celkem trefili :), ale když jsem klikal dále, systém jsem asi zmátl (asijská a navíc netextová reklama? to sou věci…):
Něco málo mají o tomto přímo ve FAQu: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?hl=cs&answer=94523, ale moudrý z toho člověk spíše není než je… snad jen, že kanály u kterých zobrazují reklamu vybírají opravdu pečlivě a lidé vytvářející videa v ČR zatím na partnerský program s YouTube nedosáhnou: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?answer=82839&cbid=sv41vrvxl1co&src=cb&lev=answer
EDIT: ještě odkaz na to, jak to vypadá v praxi: http://www.youtube.com/watch?v=xgFz7_M8zHQ
Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:
Dneska jazykové okénko. Jen díky tomu, že jsem včera jel domu nočkou a neměl okénko. Naopak… když je člověk v jakž takž použitelném stavu, dozví se v nočních spojích spoustu věcí. Já se včera dozvěděl, že už nejsem nejmladší…
Schválně – komu zvás říká něco slovo/zkratka? “imba”? Totiž poslouchám dvě slečny z kategorie 15-17 let, růžových DC++ a bundiček Roxy a zaslechl jsem, že party byla “upa imba”.
První co mě napadlo bylo vyčistit si uši až přijdu domu a nenechávat to až na jaro, jenže ona fakt řekla “imba”. No jo, ale co to znamená a odkud to k nám přišlo?
Zapátral jsem a imho je imba z WOW. Jasné? Pokud ne, tak jste už úplně staří a není Vám pomoci. 🙂 Chci tím říct, že imba je původem ze hry World of Warcraft, kde zkracuje slovo imbalanced/nevyvážený (ve smyslu příliš silný). No a jelikož party asi byla opravdu přísná … může být označena i jako imba! “Upa” má samozřejmě v tomto slovním spojení zkracovat “úplně”, nejedná se o krkonošský potok.
btw: Google dnes indexuje devět “upa imb” stránek: http://www.google.com/search?hl=cs&q=%22upa+imba%22&&lr=lang_cs tipne si někdo výsledek za půl roku?