Categories
Anglie 2009-10

Mezinárodní den (středoevropské řevnivosti)

Ve středu jsme tady měli velkou oslavu mezinárodního studenstva a zároveň den středoevropské řevnivosti (ten jsme si z toho udělali neoficiálně). Začali si Rakušani, když měli narážky, že proč máme vlastní stánek, když bychom zrovna tak mohli být součástí toho jejich… což je samozřejmě provokace, která se přejít nedá a tak jsem na oplátku všechny návštěvníky naší prezentace instruoval, že za rohem má stánek Australia a vystavují klokany. Po dvaceti minutách a třiceti dotazech na klokany došlo i jódlujícím Tyrolákům, že něco není v pořádku a vrátili se zpět, tentokrát s poněkud slabší výtkou – prý nám chybí Kaiser Franz Josef I, respektive jeho portrét. Na to by se dálo krásně odpovědět podle Haška, nicméně jsem se radši rovněž vydal zkontrolovat stánek rakouský: „Mozart gut, Schwarzenegger OK… aber wo ist Herr Fritzl?“ Jen se na mě vyděšeně podívali a dali pokoj. 1:0 pro ČR, a to jsem měl ještě v záloze elektrárnu.  🙂

Obdobnou přestřelku jsme absolvovali i s Polskem, protože – a to se podržte – Poláci se domnívají, že pivo Tyskie je lepší než česká piva. S takovým nehorázným tvrzením bych samozřejmě souhlasil pouze za předpokladu, že by mi Andrzej, Kasia i Jaroslaw odpřísahali na papežovu smrt, že se z nich od zítřka stanou rozumní lidé – ateisté. Nevím, říká se že Poláci jsou dobří obchodníci a moje nabídka se mi zdála férová – odpovědí mi však byly další vyděšené obličeje a tak jsem pro ČR získal celkem snadno vítězství ve středoevropské lize primitivního nacionalismu.

Ne se všemi národy však máme tak složité vztahy. Naproti měli stánek Italové a těm se české zvyky a kultura velice zalíbily. Hlavně chlapci se zajímali o české velikonoce a pomlázka jim přirostla k srdci. Zvláštní cenu ovšem vyhrávají Kypřané – dorazili pozdě, se stavbou stánku se nijak zvlášť neobtěžovali, vylepili dva obrázky vystřihlé z katalogu cestovní kanceláře a začali pít. Především kyperskou vínovici a rovněž takovou tu pálenku z vylisovaných hroznů – ta kyperská se jmenuje Zivania. Zhruba po hodině začali tancovat a zpívat, pak stánek opustili a za vzájemného podpírání se motali po celém areálu studentské unie. Nakonec se vrátili, objali nás a nenápadně se vytratili, aniž by se příliš zabývali úklidem svého místa. Jak celá ta událost vypadala se můžete podívat v obrazech:

Australani... tady se ještě usmívají


A k tomuhle jsem je dohnal...


Nabízeli jsme utopence, na vepřo-knedlo si holky netroufly...


Plno jsme měli prakticky pořád


Poláci byli rovněž v oblibě...


Paní starostka nosí bling-bling, že by kdejaký rapper záviděl


Z jedné strany jsme měli Kypřany, z druhé sympatické slečny z Jordánska


Naproti pak vysmátí Italové


Holky jsou nejspíš z Havaje, perník pak asi z Hradce Králové


Ghana


Srí Lanka


Holky z Kazachstánu to taky neměly jednoduchý...


Celá akce měla hlavně reprezentovat kulturu té či oné země, bez prezentace jakýchkoliv politických či náboženských názorů. Tihle hoši (Saúdská Arábie) začali stavět stánek a první vztyčili obří plachtu: 'Allah is the only god and Muhammad is his prophet'. Proroka tam však nikde neměli. Doteď mě mrzí, že jsem se ani nezeptal, zda-li by jim udělalo radost, kdybych jim nějakého nakreslil.

Categories
Anglie 2009-10

Alkohol a rovnoprávnost

Zdánlivě nesourodé téma, které však vytrvale plní rozhovory mých Erasmus spolužáků. Ať už si chtějí alkohol koupit v obchodě nebo objednat v hospodě, setkají se s komplikacemi. Zpravidla jim obsluha nechce uznat jejich domácím státem vydané ID (občanský či řidičský průkaz) a požaduje pas. Slyšel už jsem zhruba o sto padesáti případech, kdy se kvůli tomu moji spolužáci neshodli, hádali s pokladní, nechali si zavolat vedoucí směny a nakonec stejně odešli bez svojí vysněné lahve…

Pokaždé když se někde sejdeme, už jenom čekám, kdo vytáhne nějakou „novou kauzu“ a bude tvrdit, že „tam a tam“ už nikdy nepůjde. V naprosté většině to jsou plané řeči a příští týden to zkouší znovu.

Někteří jsou ale zásadovější – třeba moje německá kamarádka Anna. Jednou je napsané, že její „personalausweis“ (občanka) má stejnou váhu jako pas, tak to Britové budou dodržovat. Já nad touhle německou správností sice mírně krčím rameny, ale v jejím podání je díky svojí autentičnosti naprosto kouzelná. Prostě „es ist nicht richtig“ a my s tím teď musíme něco udělat. Už stihla dojít na místní „obecní úřad“ se seznamem problematických míst, ti jí odkázali na policii, která má na starosti licencování podniků s prodejem alkoholu, a aby to pojistila, tak oslovila dopisem ještě Evropskou komisi.

Samozřjemě mi to nedalo a začal jsem do ní trochu šťourat, načež se vytasila s „The Charter of Fundamental Rights of the European Union“ a citovala mi článek 21, odstavec 1:

Any discrimination based on any ground such as sex, race, colour, ethnic or social origin, genetic features, language, religion or belief, political or any other opinion, membership of a national minority, property, birth, disability, age or sexual orientation shall be prohibited.

…a skončili jsme jak jinak než hádkou. Nějak nechtěla slyšet, že v její milované Bundesrepublik se narozdíl od Velké Británie například ani nemůžu ucházet o práci a že budu rád, když mě jejich zemská policie nesvleče do trenek při silniční kontrole – tak moc jsme si rovní. Ono konec konců ani ta listina na své oficiální stránce není v češtině a člověk aby si překlad někde dohledával…

Ale zpátky k prodeji alkoholu – moc to nemůžu posoudit, stalo se mi to jen jednou, dělal jsem menší nákup v Sainsbury’s a měl tam mimo jiného asi dvě piva. Paní u pokladny se můj řidičák nelíbil a že prý si musím vzít ten nákup bez alkoholu, neb ten mi prodat nemůže, jelikož bych musel mít pas… narozdíl od mých spolužáků jsem s tím problem neměl: „Jasně, chápu, to se nedá nic dělat, pravidla se musí dodržovat a český řidičák pro Vás není dostatečně OK. V tom případě spolu ale neuděláme obchod žádný a já bohužel musím vyndat celý ten nákup co už jsem nachmoustal do batohu nazpátek, vy si rovnou zavolejte někoho, kdo to půjde zatřídit zpět do regálu a já půjdu naproti, co otevřeli to nové TESCO a zkusím jestli jim třeba můj doklad nebude stačit.“ Paní si prohlédla mě, následně přejela pohledem narůstající frontu u své pokladny, namarkovala dvě lahve, já zaplatil a šel. Ne každý problém za Vás totiž musí řešit José.

Categories
Anglie 2009-10

Alkohol a rovnoprávnost

Zdánlivě nesourodé téma, které však vytrvale plní rozhovory mých Erasmus spolužáků. Ať už si chtějí alkohol koupit v obchodě nebo objednat v hospodě, setkají se s komplikacemi. Zpravidla jim obsluha nechce uznat jejich domácím státem vydané ID (občanský či řidičský průkaz) a požaduje pas. Slyšel už jsem zhruba o sto padesáti případech, kdy se kvůli tomu moji spolužáci neshodli, hádali s pokladní, nechali si zavolat vedoucí směny a nakonec stejně odešli bez svojí vysněné lahve…

Pokaždé když se někde sejdeme, už jenom čekám, kdo vytáhne nějakou „novou kauzu“ a bude tvrdit, že „tam a tam“ už nikdy nepůjde. V naprosté většině to jsou plané řeči a příští týden to zkouší znovu.

Někteří jsou ale zásadovější – třeba moje německá kamarádka Anna. Jednou je napsané, že její „personalausweis“ (občanka) má stejnou váhu jako pas, tak to Britové budou dodržovat. Já nad touhle německou správností sice mírně krčím rameny, ale v jejím podání je díky svojí autentičnosti naprosto kouzelná. Prostě „es ist nicht richtig“ a my s tím teď musíme něco udělat. Už stihla dojít na místní „obecní úřad“ se seznamem problematických míst, ti jí odkázali na policii, která má na starosti licencování podniků s prodejem alkoholu, a aby to pojistila, tak oslovila dopisem ještě Evropskou komisi.

Samozřjemě mi to nedalo a začal jsem do ní trochu šťourat, načež se vytasila s „The Charter of Fundamental Rights of the European Union“ a citovala mi článek 21, odstavec 1:

Any discrimination based on any ground such as sex, race, colour, ethnic or social origin, genetic features, language, religion or belief, political or any other opinion, membership of a national minority, property, birth, disability, age or sexual orientation shall be prohibited.

…a skončili jsme jak jinak než hádkou. Nějak nechtěla slyšet, že v její milované Bundesrepublik se narozdíl od Velké Británie například ani nemůžu ucházet o práci a že budu rád, když mě jejich zemská policie nesvleče do trenek při silniční kontrole – tak moc jsme si rovní. Ono konec konců ani ta listina na své oficiální stránce není v češtině a člověk aby si překlad někde dohledával…

Ale zpátky k prodeji alkoholu – moc to nemůžu posoudit, stalo se mi to jen jednou, dělal jsem menší nákup v Sainsbury’s a měl tam mimo jiného asi dvě piva. Paní u pokladny se můj řidičák nelíbil a že prý si musím vzít ten nákup bez alkoholu, neb ten mi prodat nemůže, jelikož bych musel mít pas… narozdíl od mých spolužáků jsem s tím problem neměl: „Jasně, chápu, to se nedá nic dělat, pravidla se musí dodržovat a český řidičák pro Vás není dostatečně OK. V tom případě spolu ale neuděláme obchod žádný a já bohužel musím vyndat celý ten nákup co už jsem nachmoustal do batohu nazpátek, vy si rovnou zavolejte někoho, kdo to půjde zatřídit zpět do regálu a já půjdu naproti, co otevřeli to nové TESCO a zkusím jestli jim třeba můj doklad nebude stačit.“ Paní si prohlédla mě, následně přejela pohledem narůstající frontu u své pokladny, namarkovala dvě lahve, já zaplatil a šel. Ne každý problém za Vás totiž musí řešit José.

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Jet či nejet do Londýna?

Volby v UK jsou příští týden, volby v ČR jsou za měsíc… tak jsem si řekl, že se podívám, jaké mám vlastně možnosti se voleb zůčastnit. Řešil jsem to už před odjezdem, když se zdálo, že volby budou v podzimním termínu, ale nakonec mi v Informační kanceláři Prahy 6 voličský průkaz nevydali, protože „…se to odkládá a nikdo neví co bude…“

Takže, pokud někdo řeší podobný problém: podle informací MVČR jsme možnosti měli tři, teď už zbývají jenom dvě. První možností bylo natrvalo se nechat přepsat do seznamu voličů vedeného zastupitelským úřadem České republiky, což se ale muselo udělat do 18.dubna a kromě písemné žádosti bylo nutné poslat originál či ověřenou kopii dokladu totožnosti… a to by znamenalo šoupnout žádost a pas do obálky a poslat do Londýna, což se mi – při vší úctě k anglické poště – nezdá jako bezpečné řešení.

Druhá možnost je poslat na obecní úřad (úřad městské části) žádost o vydání voličského průkazu, která musí obsahovat ověřený podpis. Bohužel v onom návodu již není uvedeno, kdo mi má podpis ověřit (stejně jako kdo by mi případně mohl ověřit kopii pasu) – zda-li to má být opět zastupitelský úřad v Londýně, nějaký místní „public notary“ nebo jestli bude stačit, že mi to potvrdí moji spolubydlící James a Alexis (tzv. mezinárodní supervize)?

Výše dvě uvedené možnosti tudíž znamenají složitou proceduru, zahrnující jednu až dvě cesty do Londýna, a tak je možná lepší koupit levnou letenku a letět volit (a na guláš) domů.

No pak je tu taky samozřejmě další možnost a to je nevolit, protože stejně neni (a co si pamatuju, tak nikdy nebylo) koho. A ačkoliv mi tady spolužáci z ČR říkají, že přeci: „teď máme možnost zvolit strany, které tam ještě nebyly a dát jejich zástupcům možnost ukázat, jak budou naše problémy řešit…“, tak si narozdíl od nich všimám, že ti zástupci už tam jsou a problémy naopak vytvářejí. (V novele zákona o pozemních komunikacích schválili mimo jiných i Kalousek, Husák a Parkanová nahrazení papírových známek stupidními „elektronickými vinětami“, čímž nás všechny připravili zhruba o 12 miliard…)

P.S. Taky jsem neodolal a koukám na místní předvolební debaty. Jsou stejně k ničemu, ale ta zbytečnost má úplně jinou úroveň: neskáče se do řeči, neuráží se, oponent se vyslechne a pak se formuluje protiargument…

Categories
Média, reklama, lži a tak...

Jet či nejet do Londýna?

Volby v UK jsou příští týden, volby v ČR jsou za měsíc… tak jsem si řekl, že se podívám, jaké mám vlastně možnosti se voleb zůčastnit. Řešil jsem to už před odjezdem, když se zdálo, že volby budou v podzimním termínu, ale nakonec mi v Informační kanceláři Prahy 6 voličský průkaz nevydali, protože „…se to odkládá a nikdo neví co bude…“

Takže, pokud někdo řeší podobný problém: podle informací MVČR jsme možnosti měli tři, teď už zbývají jenom dvě. První možností bylo natrvalo se nechat přepsat do seznamu voličů vedeného zastupitelským úřadem České republiky, což se ale muselo udělat do 18.dubna a kromě písemné žádosti bylo nutné poslat originál či ověřenou kopii dokladu totožnosti… a to by znamenalo šoupnout žádost a pas do obálky a poslat do Londýna, což se mi – při vší úctě k anglické poště – nezdá jako bezpečné řešení.

Druhá možnost je poslat na obecní úřad (úřad městské části) žádost o vydání voličského průkazu, která musí obsahovat ověřený podpis. Bohužel v onom návodu již není uvedeno, kdo mi má podpis ověřit (stejně jako kdo by mi případně mohl ověřit kopii pasu) – zda-li to má být opět zastupitelský úřad v Londýně, nějaký místní „public notary“ nebo jestli bude stačit, že mi to potvrdí moji spolubydlící James a Alexis (tzv. mezinárodní supervize)?

Výše dvě uvedené možnosti tudíž znamenají složitou proceduru, zahrnující jednu až dvě cesty do Londýna, a tak je možná lepší koupit levnou letenku a letět volit (a na guláš) domů.

No pak je tu taky samozřejmě další možnost a to je nevolit, protože stejně neni (a co si pamatuju, tak nikdy nebylo) koho. A ačkoliv mi tady spolužáci z ČR říkají, že přeci: „teď máme možnost zvolit strany, které tam ještě nebyly a dát jejich zástupcům možnost ukázat, jak budou naše problémy řešit…“, tak si narozdíl od nich všimám, že ti zástupci už tam jsou a problémy naopak vytvářejí. (V novele zákona o pozemních komunikacích schválili mimo jiných i Kalousek, Husák a Parkanová nahrazení papírových známek stupidními „elektronickými vinětami“, čímž nás všechny připravili zhruba o 12 miliard…)

P.S. Taky jsem neodolal a koukám na místní předvolební debaty. Jsou stejně k ničemu, ale ta zbytečnost má úplně jinou úroveň: neskáče se do řeči, neuráží se, oponent se vyslechne a pak se formuluje protiargument…