Zdánlivě nesourodé téma, které však vytrvale plní rozhovory mých Erasmus spolužáků. Ať už si chtějí alkohol koupit v obchodě nebo objednat v hospodě, setkají se s komplikacemi. Zpravidla jim obsluha nechce uznat jejich domácím státem vydané ID (občanský či řidičský průkaz) a požaduje pas. Slyšel už jsem zhruba o sto padesáti případech, kdy se kvůli tomu moji spolužáci neshodli, hádali s pokladní, nechali si zavolat vedoucí směny a nakonec stejně odešli bez svojí vysněné lahve…
Pokaždé když se někde sejdeme, už jenom čekám, kdo vytáhne nějakou „novou kauzu“ a bude tvrdit, že „tam a tam“ už nikdy nepůjde. V naprosté většině to jsou plané řeči a příští týden to zkouší znovu.
Někteří jsou ale zásadovější – třeba moje německá kamarádka Anna. Jednou je napsané, že její „personalausweis“ (občanka) má stejnou váhu jako pas, tak to Britové budou dodržovat. Já nad touhle německou správností sice mírně krčím rameny, ale v jejím podání je díky svojí autentičnosti naprosto kouzelná. Prostě „es ist nicht richtig“ a my s tím teď musíme něco udělat. Už stihla dojít na místní „obecní úřad“ se seznamem problematických míst, ti jí odkázali na policii, která má na starosti licencování podniků s prodejem alkoholu, a aby to pojistila, tak oslovila dopisem ještě Evropskou komisi.
Samozřjemě mi to nedalo a začal jsem do ní trochu šťourat, načež se vytasila s „The Charter of Fundamental Rights of the European Union“ a citovala mi článek 21, odstavec 1:
Any discrimination based on any ground such as sex, race, colour, ethnic or social origin, genetic features, language, religion or belief, political or any other opinion, membership of a national minority, property, birth, disability, age or sexual orientation shall be prohibited.
…a skončili jsme jak jinak než hádkou. Nějak nechtěla slyšet, že v její milované Bundesrepublik se narozdíl od Velké Británie například ani nemůžu ucházet o práci a že budu rád, když mě jejich zemská policie nesvleče do trenek při silniční kontrole – tak moc jsme si rovní. Ono konec konců ani ta listina na své oficiální stránce není v češtině a člověk aby si překlad někde dohledával…
Ale zpátky k prodeji alkoholu – moc to nemůžu posoudit, stalo se mi to jen jednou, dělal jsem menší nákup v Sainsbury’s a měl tam mimo jiného asi dvě piva. Paní u pokladny se můj řidičák nelíbil a že prý si musím vzít ten nákup bez alkoholu, neb ten mi prodat nemůže, jelikož bych musel mít pas… narozdíl od mých spolužáků jsem s tím problem neměl: „Jasně, chápu, to se nedá nic dělat, pravidla se musí dodržovat a český řidičák pro Vás není dostatečně OK. V tom případě spolu ale neuděláme obchod žádný a já bohužel musím vyndat celý ten nákup co už jsem nachmoustal do batohu nazpátek, vy si rovnou zavolejte někoho, kdo to půjde zatřídit zpět do regálu a já půjdu naproti, co otevřeli to nové TESCO a zkusím jestli jim třeba můj doklad nebude stačit.“ Paní si prohlédla mě, následně přejela pohledem narůstající frontu u své pokladny, namarkovala dvě lahve, já zaplatil a šel. Ne každý problém za Vás totiž musí řešit José.
