Kamarád Ondřej (přesně ten, se kterým jsem vloni absolvoval SWAP Kanada) se letos stěhoval do Toulouse. Na rok. Na Erasma. No a protože se bojí velkého světa, který začíná za kinem Ořechovka a já jsem hodnej kluk, tak jsem mu slíbil, že ho doprovodím. Navíc rodina i kamarádi v Praze chtěli mít jistotu, že tam fakt odjede a nerozmyslí si to v Rozvadově na Agipce.
Spojilo se tak příjemné s užitečným, protože komu by se nechtělo takhle k podzimu trochu projet Francii, Monako a Itálii. Zároveň jsem měl možnost strávit pár tisíc km za volantem Mazdy 6 (japonského „auta“ – shodneme-li se označovat to, co v Japonsku vyrabí právě tímto názvem), což se mi běžně nestává.
Přeskočím nudnou část, kdy jsme Ondřeje dopravili do Toulouse a radši popíšu nejhezčí část cesty ve Francii, kterou byla oblast na východ od Aix-en-Provence:
Takže ráno začátek v Aix-en-Provence, nudně po A8 až do Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, kde sjíždíme na D560 směr Barjols… ta už je sama o sobě dost dobrá, zejména za Brue-Auriac. Charakterem „trati“ je to taková francouzská Dubá. Pokračujeme do Aups, pak Aiguines a po D71 kolem nádherného kaňonu Gorges du Verdon do Comps-sur-Artuby. Mimochodem – uvnitř Gorges du Verdon je snad trasa pro nějakou lehčí turistiku a dá se tam i kayak/kanoe.
Z Comps-sur-Artuby pak po D25, která vede skoro až do St-Tropez, nejhezčí je ale kolem vesničky Callas, jak je ostatně vidět z obrázku:
Další dobrou volbou „v okolí” na projetí jsou zřejmě silnice „Corniche“ mezi Nice a Monakem. Na následujícím obrázku označené jako D6007 a D6098 (horní není označena vůbec). Bohužel tyto jsou plné aut i takhle k podzimu, takže pro mě zážitek nic moc. Snad jedině brzy ráno nebo v zimě.
Pár slov si zaslouží i Mazda. 🙂 Model „6“ se mi oproti předchozí „626“ od začátku líbil, samozřejmě až na „proslavená“ zadní světla. (btw: znáte ten, jak přijde chlap do Mazda showroomu, vidí šestku a říká: „tohle beru, ale až sundáte ten pokus o tuning a dáte tam nazpátek originální lampy“). Nicméně bohužel se mi zdá, že auto vypadá sportovněji, než skutečně je. Motor sice táhne s růstem otáček relativně pěkně (na dva litry), ale podvozek mi přišel v zatáčkách příliš měkký a trochu nečitelný (já vím jedná se o rodinný sedan a ne sporťák) a co mě rovněž zklamalo byl interiér, ve kterém jsem se nějak nemohl zabydlet. Volant se mi zdál příliš tenký a opravdu mě vytáčela neergonomicky vyřešená loketní opěrka (mám snad sedět šikmo?). Pochvalu si zaslouží brzdy, protože brzdí a řazení, protože řadí. 🙂 Spotřebu nemůžu soudit, neb jsem byl okolnostmi nucen jet při zdi a tudíž by to nebylo relevantní… při normálním provozu bych to ale pod dvanáct neviděl. Tak ještě fotečku a končim:
