Přináším další ze série oblíbených článku o tom, jak moc se na FSV UK studuje a ve Zlíně je proti tomu flákárna. Včera jsem totiž poprvé ve svém životě použil databázi SAGE. Našel jsem si tam úplně nesrozumitelný článek o využívání Web 2.0 a volbách ve Španělsku a jeho přečtením získal takový rádoby vědecký pocit sám ze sebe. Jenže to není to nejhlavnější v tomhle článku. Titulek trošku lže – důležitější je nově nabytá zkušenost, že v marketingu u Microsoftu musí pracovat fakt trotlové.
To bylo tak – databáze se nekamarádila s Operou a tak jsem se odvážil pustit Internet Explorer – což je akt, který provádím snad ještě s větším sebezapřením než uklízení nebo nákup oblečení. V zápětí na mě vyskočila barevná stránka: http://www.microsoft.com/cze/coolhotmail/ což je česká verze http://www.coolhotmail.com/. Coby zvídavý člověk jsem se po prvotním šoku jal zkoumat o co jde… už samotný koncept „vtipné“ koncovky u mailu mi přijde zvláštní. Pořídili byste si třeba mail @tloustik.cz? Nebo @zoban.cz? Snad @jsemhustej.cz? Cože, ani @tocumim.cz?
Haha, že…
Ovšem to nejhorší teprve přijde – k dispozici jsou i koncovky @ewa4live.cz a @ewaforlive.cz! Nejsem úplně dokonalý anglista, ale přijde mi, že „for live“ je na rozdíl od „for life“ (třeba jako Volvo – for life) trochu špatně. Nebo to má znamenat „naživo“? Myslíte si, že lze přitáhnout uživatele freemailu pomocí Polky s drátama v puse?
Category: Média, reklama, lži a tak…
Původně tady měl být žertovný příspěvek lákající na Akademii PR 2009 pomocí sofistikovaného veršovaní ve stylu apra-lepra, ale v zápětí jsem si uvědomil , že podobné spojení je vlastně naprosto nevhodné a řekl jsem si, že něco takového jako apra-lepra na svůj blog vůbec nenapíšu. Ještě by si mysleli i v APRA (APŘE?), že si z nich dělám legraci.
Ale žerty stranou – ještě pár dní (do 10.12.)je možné se na akademii přihlásit (nábor je vždycky na podzim) a jestli jednou chcete patřit do „party usměvavých lhářů“, tak Vám můžu učást jen doporučit. Většina lidí v průběhu kurzu opravdu ví o čem mluví, praxe v agentuře je taky zajímavá a navíc pokud budete nejlepší, tak třeba vyhrajete i nějaký ten hezký dárek na závěr. Ask me how I know… 😛
Čas od času i neomylný člověk jako jsem já zjistí, že něco řekněme „pokazil“. Abych byl konkrétní – je to už nějaký ten pátek, co jsem ve Vancouveru zevloval u Ondřejova notebooku, když mi přišel mail od Invie, s návrhem zařadit náš blog z Kanady do jejich partnerského programu. Vzhledem k úrovni blogu mi to od nich přišlo jako dost prazvláštní nápad, takže jediná moje reakce byla taková, že jsem to Ondřejovi vylíčil slovy: „Hele, tady nám píšou nějací pomatenci z cestovky a chtějí abychom se stali jejich partnery. Kravina, co?“ Pamatuju si to hlavně proto, že už samotný akt ucházení se o to být partnerem se mnou nebo s Ondřejem naznačuje u protistrany větší či menší mentální defekt a tak mě nabídka partnerství potěšila. 🙂 Bohužel mě nepřesvědčila a kupodivu mě ani nezlákaly věty o tom, kolik tisíc již rozdali… prostě jsem si myslel, že je to blbost a odmítal se tím zatěžovat.
Na tohle všechno bych sladce bych zapomněl, kdyby se mi teď nedostala do rukou čerstvá tisková zpráva těch pomatenců, 🙂 ve které píšou, že už svým partnerům rozdali přes 8 mega a rovnou jmenují i nejlepší partnery, kde jsou samozřejmě vidět známé firmy jako Dušan „Yuhů“ Janovský (www.kreta.rovnou.cz), Petr „Fandor“ Sršeň (www.iegypt.cz) nebo kluci z Orbionu (www.orbion.cz). Těmto „TOP“ partnerům pak jejich weby o cestování samozřejmě posílají na účet hezkých pár desítek (stovek?) tisíc měsíčne.
Je na tom krásně vidět, že člověk nemusí být vůbec žádný génius, aby si mohl přijít na internetu k pěkným penězům a to relativně zajímavou cestou, u které se navíc i baví. Yuhů a jeho rodinka .rovnou.cz stránek je toho jasným příkladem. Pěkně procestovat, sepsat a ve vhodné (méně je někdy více, fakt…) míře nahodit affill linky. A hlavně to udělat včas (v případě Dušana to znamená asi tak tři roky zpět) a dobře (to se pak konkurence špatně chytá, pokud teda rovnou nejede v ctrl+c/v stylu).
Chcete moudro na dobrou noc?
Většinou je lepší koukat kolem sebe a přemýšlet, než běhat se zavřenýma očima a řvát u toho, jak jsem dobrej! Někdy to budu muset zkusit.
Categories
Citronová teorie
Když jsem ještě bydlel ve Zlíně s dýdžejem, tak jsem se s ním i přes jeho nespornou autoritu (je starší, vždycky měl kvanta holek, vyhrával nade mnou v páce a navíc podpis v jeho mailech zabírá třináct (!) řádků) nemohl shodnout na spoustě věcí. Tak třeba si myslel, že to jeho elektronické škvrkání je hudba, a naprosto nepokrytě se posmíval mým punkovým hrdinům a nebo – dokonce – prohlašoval, že japonská auta jsou dobrá!
I přes hlásání těchto názorů, které ho řadí na stupnici zlých lidí přesně mezi Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče jsem ale se svým zlínským nevlastním bratrem občas i souhlasil. Například s jeho citronovou teorií o práci v PR (potažmo jiné) agentuře na nejnižších pozicích. Win.cent totiž vždycky řikal:
„Marošu, tydle lidi… ty si nás vychutnaj. Voni jsou bez nápadu, zatimco nám to ještě myslí. Tak nás budou mačkat. Jako citron. Zmáčknou si nás, jak ten citronek do čaje. Absolvent, to je pro ně někdo, kdo udělá hodně práce za hodně málo peněz.“
No a pak se mi dostal do rukou Marketing & Media č. 48/2008, kde byl článek Jakuba Lohniského s názvem: „Jaký chcete plat? Tak snad aby zbylo i na kulturu” (zatím je dostupný online: http://mam.ihned.cz/2-30665890-107000_d-36 za čas asi bude zamčený v archivu) kde autor popisuje své otřesné zkušenosti s absolventy. Nechci samozřejmě obhajovat lidi, kteří se ucházejí o práci v jedné agentuře a do motivačního dopisu nadepíšou jméno jiné – to je opravdu trošku trapné.
Co mě však zarazilo byla pasáž o učení, platech a kultuře. Vyznívá přesně tak, jak prorokoval dýdžej. Absolvent má pracovat od rána do večera, je nepřípustné aby snad pomýšlel na vlastní život, nedej bože aby od nás na ten život ještě chtěl peníze (když u nás pouze pracuje).
Myslim, že podobným článkem si pan Lohniský prokazuje docela medvědí službu. Na jeho místě bych měl strach, aby se za chvíli mezi lidmi oblíbené axiomy jako „Lidl kácí stromy” nedostalo třeba i „Relative dře z kůže a neplatí”.
Celý ten článek vyznívá o to lépe, že v tom samém M&M je zároveň srovnání průměrné měsíční mzdy na jednotlivých pozicích v MK. ( http://mam.ihned.cz/2-30665770-107100_d-21 ) A medián pro „PR account executive“ je přes 45k, zatímco autor se rozčiluje nad nehorázným požadavkem 30k. 🙂
Závěrem? Nedá mi to, ukážu své dobré srdce a naprosto zdarma poradím profesionalům z Relative PR, aby si aspoň zkontrolovali své webové stránky, kde jim vypadla (určitě vinou těch zatracených absolventů!) nějaká slova – viz „O nás – František Brázdilík“ a Vám, mým čtenářům popřeju hodně úspěchů, pokud Vás čeká pracovní pohovor. Nedejte se lacino!
P.S. V tom samém čísle, toho samého časopisu jsem zaregistroval i nadpis „Bannery nejsou mrtvé.“ Za měsíc máme 2009, proberte se! 🙂
Stává už se takovou hezkou tradicí mezi bloggery, že nenápadně propagují služby či výrobky jež sami dostanou k užívání či „testování“ zdarma, případně jim ještě výrobce vsune malou obálku, aby si byl jist, že si opravdu vzpomenou na všechny dobré vlastnosti jeho produktu.
Takovéhle podvody na mém blogu nehledejte. Je asi zbytečné se tady dlouze rozepisovat o tom, jak je blogování poslední možnost nezávisle publikovat a podobné praktiky ho obrovsky ničí. Zrovna tak nebudu psát nic o „morálně flexibilitě“ (© Nick Naylor), když jsem tenhle blog začínal příspěvkem o našem lovení velryb a pojídání tuleních mláďat na Islandu. Podobné podvody tady nejsou prostě proto, že jsem žádnou obdobnou nabídku zatím nedostal. Na příští týden však chystám článek o Amway, protože to je fakt cesta, jak přijít k penězům. 🙂 Zatím jsem ale do komerce nezabředl.
Takže když píšu o firmě Narex a jejích výrobcích dělám to z čisté lásky ke kutilskému vybavení a ženám. Ano ženám. Právě jim je totiž určen rozkošný Lady tool kit, který jim dává možnost rozšířit možnost svých dovedností o dosud nefalšovaně chlapské záležitosti jako řezání, šroubování, povolování, utahování, povolování, utahování nebo třeba šroubování… 🙂 Tím pádem se další část nedůležitých domácích prací přesune od Vás k ní a Vy tak máte více času na řešení strategických záležitostí. Tohle je emancipace jak ji chceme a jak ji máme rádi!
P.S. Jestli je někdo takovej hrdina, aby to “té své” nadělil, tak ať pak napíše do komentářů, jaké měl Vánoce. 🙂
Buď trávím u počítače málo času nebo se dívám na špatná místa nebo jsem dnes „objevil“ novinku – reklamu v češtině na určitých kanálech YouTube.
To si takhle hledám test Volva XC60, abych se podíval co o té Sergejově nové káře říkají nejzhýčkanější novináři (=ti motorističtí), dorazím až na YouTube kanál WorldCarFans.com (ex GermanCarFans.com) a po spuštění videa se nestačím divit:
Zatímco pravý horní roh (Vodafone) už jsem myslím zaregistroval dříve, textovou (ad words) reklamu ve videu vidím vůbec poprvé. Reklama začíná po desáté vteřině zobrazovaného videa a místo odkud „nastupuje“ je označeno žlutou obdélníčkem (viz nejmenší kroužek na obrázku). Při kliknutí na reklamu se video pozastaví a stránka na kterou reklama odkazuje se otevře v novém okně.
Po uplynutí videa se zobrazí reklamy tři:
Nevím odkdy obdobný styl reklamy funguje, ale spíš je zajímavé, jak jej YouTube přidává pouze k prověřeným zdrojům v podobě „větších“ a asi prověřených kanálů. Což je pochopitelné, protože představa, že platím reklamu a ona se dostane třeba k videům tohoto „uživatele“: http://www.youtube.com/user/JeffHardyFuckingSux …to není úplně ono. Další velkou neznámou je pro mě způsob, jakým je reklama vybírána… na první pokus se s Bavorákama celkem trefili :), ale když jsem klikal dále, systém jsem asi zmátl (asijská a navíc netextová reklama? to sou věci…):
Něco málo mají o tomto přímo ve FAQu: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?hl=cs&answer=94523, ale moudrý z toho člověk spíše není než je… snad jen, že kanály u kterých zobrazují reklamu vybírají opravdu pečlivě a lidé vytvářející videa v ČR zatím na partnerský program s YouTube nedosáhnou: http://www.google.com/support/youtube/bin/answer.py?answer=82839&cbid=sv41vrvxl1co&src=cb&lev=answer
EDIT: ještě odkaz na to, jak to vypadá v praxi: http://www.youtube.com/watch?v=xgFz7_M8zHQ
Řeč je poněkud překvapivě o Botaskách. Ano, přesně o těch které nosím již několik let a ony se jako na potvoru postupně stávají módou, kterou snad bude mít za chvíli každý. 🙂
Samozřejmě i já jsem začínal s klasickými bleděmodrými, v současnosti mi dosluhují vytoužené tmavěmodré (velice obdivované i v Kanadě) a pokukoval jsem i po červených, když se mi do ruky dostalo poslední vydání časopisu “Proč ne?” (což je mimochodem moje oblíbené čtivo na záchod, kde jsou obyčejně představované hadry (auta, hodinky,…) za takové ceny, že by se z toho člověk a přesně proto to tam čtu) a v něm několika stránkový článek o dvou studentech VŠUP, kteří Classicy “trošku” redesignovaly. A výsledek? Super!
Bravo Kloss, bravo Korouš, bravo Botas! Pokud nebude cena někde v nebesích a pokud si vzpomenu jestli mám 45 nebo 46, tak si pěkně objednám VA-01 a VA-12 z tepla domova.
Více info na: http://www.801030.com/ ; http://www.zerwox.com/ a časem určitě i http://www.botas.cz