Categories
Anglie 2009-10

England, I’m coming!

Formalitky, papíry a byrokracie

Tři synonyma pro program Erasmus. Všichni mluví o úžasných zážitcích, nových kamarádech, změně prostředí (teda všichni kromě kamaráda Ondřeje – tomu Erasmus asociuje spíše slůvka jako: Chateau Vieux Manoir, Cabernet Sauvignon – Luc Pirlet nebo Chateau Mayne du Cros), ale pro mě to jsou zatím jenom podpisy, termíny a rozčilování. Nejvíc mě z toho všeho vytáčí Komerční Banka, mající monopol na vyjíždějící studenty. Místo aby mi univerzita vykešovala stipendijní peníze do ruky, tak mě nutí dělat si účet v EUR u KB (který je mimochodem možné založit pouze na jediné pobočce v Praze a ještě se tam člověk musí objednat jak k prezidentovi), kam mi pak přiznané peníze pošle (jestli teda vůbec něco pošle). Následně systém prý funguje tak, že si vystačím s KB kartou v cizině. Takže veškeré svoje platby a výběry v GBP budu platit ze svého účtu vedeného v EUR, tady v Praze, na Starém Mestě, v Dlouhé ulici č. 34. … Mno a teď… třeba se pletu, ale nedá se do tohohle schématu schovat asi tak sto míst, kdy mě může banka stáhnout na poplatcích při zúčtování transakcí a při přepočtu kurzu? Ono je to stejně jedno, protože když mi navíc úřednice s umělým úsměvem oznámila, že celý tento systém můžu vylepšit elektronickým bankovnictvím pouze za měsíční poplatek, tak jsem začal vidět rudě, prohlásil jsem že „Nechci!“ a rozhodl se, že penízeokamžitě vybírám, měním ve směnárně, cestuju s ruličkou (ve stylu Bony a klid) a ihned po příjezdu dělám účet někde v UK, kde si (doufám!) budou klienta vážit.

The Roof Isn’t on Fire… Yet!

Aby toho nebylo málo, začal jsem tak trochu pokukovat po nějaké střeše nad hlavou. Jenomže ke shánění bydlení mám trochu zvláštní vztah. Na jednu stranu mě nemovitosti neuvěřitelně baví, na druhou stranu jsem v tomhle oboru naprostý loser. Prakticky každé bydlení, se kterým jsem měl co dočinění mělo nějakou vadu. Náš byt s Ondřejem, který jsem vybral v Kanadě (ne nadarmo přezdívaný „Hrůzobyt“) jsme vyklidili po nočním příjezdu zásahové jednotky, byt na Podhoří ve Zlíně (vybíral Win.cent) zase po dramatické hádce s domácím a konec konců i moje poslední zlínské bydlení bylo ve squatu s partičkou jakýchsi pobudů. 🙂
Tudíž není divu, že jsem chtěl věnovat výběru bydlení v UK patřičnou péči. Představoval jsem si domek v dohledu univerzity, garáž nebo alespoň parkovací místo (na Defíčka), bazén a milé spolubydlící, tout ensemble tak za 100-150 £ měsíčně. Pohled na inzertní servery s ubytováním v Lboro byl ovšem stejně smutný, jako moje gymnaziální výsledky z matematiky. Většinou se nabízí nějaká černá díra tak za 50-60 £ týdně, když je pokojík hezčí, cena je ošklivější. Koleje neberu v potaz, protože jsou většinou označené jako „catered“ … a být zásobovaný anglickým jídlem, to je ještě větší noční můra než příklady z Bělouna (asi tak velká jako příklady z Bělouna s hvězdičkou). Nápad pronajmout na sebe celý dům a do podnájmu vzít nějaké další studenty z chudých asijských zemí (Slovensko, Rumunsko, Brno) tak po pěti na pokoj (vybíral bych 30 £/týden, což by hodilo 600 £ na měsíc, několik pokojů… no prostě bych bydlel zadarmo a ještě chodil obden na Guiness) mi rozmlouvají všichni, komu jsem se s ním svěřil. Takže nechávám otevřené a ke spacáku balím i stan. No a taky jsem viděl na Autotraderu takovou hezkou starší LHD Westfálku… vždyť co, ještě to nehoří! 😉

2 replies on “England, I’m coming!”

Vaření nikdo nepopírá, ba naopak! Ale, že se taky nezmíníš o tom kterak se u nás dopíjel sud Letního kina a vy jste vyřvávali do šesti do rána a nedbali spících? Nebo o tom, že jste do domečku natáhli hollywoodský štáb zrovna když jsem umíral na chřipku? Nebo o tom, že někdo donesl jakési vybavení stavby a umístil ho u nás v obýváku (kde je určitě doteď)? Nebo o Hybešově extempore se Sporákem? 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published.