I wanna go … back to Glen Coe!

Další zápisek z mojí EUrasmus dovolené. Pro změnu zase výlet s LSUHC. Tentokrát jsme se vydali do Skotska, naštěstí osobákem, takže vtipné historky ze samotné cesty se nekonají. M6 je navíc celkem fajn dálnice, na které se dá obstojně spát, tudíž jsem se probudil až někde u Glasgow. To bylo tak akorát, protože kousek za Glasgow dálnice končí, z Lowlands se přejíždí do Highlands a začíná divočina. A to je samozřejmě prostředí, které mi vyhovuje mnohem více než přelidněná Anglie. Postupně se zvedající hory dávají tušit spoustu zábavy, v jezerech se modrá čistá voda (a sem tam nějaká ta obluda), všude je spoustu místa a nakonec i silnice jsou čím dál prázdnější. Když jsem kdykoliv předtím přemýšlel, zda-li bych mohl žít trvale v UK, tak jsem váhal… teď říkám, že v Highlands asi ano.

Ubytování jsme měli v poměrně fajn hostelu, počasí pěkné po většinu doby, takže maximální spokojenost. První den jsme zvládli pár vrcholů z „Grey Corries“ (uvádím jen názvy jednotlivých hřebenů, jednotlivé kopce mají jména jako Stob Choire Claurigh/Stob Choire Clamhraidh – to druhé je originální skotská kelština – a stejně Vám to doma asi moc neřekne), druhý (a nejlepší) den byl hned kousek od hostelu, kdy jsme vylezli na „Three sisters“, což je pár kopců přímo nad Glencoe, třetí den jsem se odpočinkově připojil ke skupince co šla malé kopečky okolo vesničky Kinlochleven a poslední den Ben Nevis, který byl největším zklamáním… bylo hnusně a nikdo se neklonil k mému návrhu vystoupat po náročnější „Carn Mor Dearg“ stezce, místo široké „turistické“. Aspoň jsme nahoře trochu zabloudili a posledních pár desítek metrů vzali s cepínama kopcem nahoru. Nicméně pokud se tam někdo někdy chystáte třeba v létě, tak doporučuju si to dát severní stěnou – neni to extra náročný a některé cesty se dají lézt bez jištění…

Dost bylo slov, stejně se radši dívate na obrázky: