Ne, nesoutezim o co nejvice otrepany titulek. 🙂 Zadny jiny se sem ale nehodil. Po tom, co jsme ctyri tydny pracovali 8 – 12 hodin denne bez jedineho volneho dnu si trochu zabavy zaslouzime, no ne? Prvni zalezitost je uz tyden stara. Byl ji vylet na sneznych skutrech pres ledovec Myrdalsjokull. Prvne jsme se ovsem museli dostat k ledovci. Cesta tady oznacena jako druha nejlepsi kategorie je sterkovo-kamenita radoby polnacka. Takze letity Accent naseho kolegy Allana s ni mel co delat. Mam skvele video z islandskeho offroadu, ale prijde sem az casem z CR. Druhou cast cesty jsme absolvovali v monstru 8×8, ktere uz ridil nas pozdejsi skutrovy pruvodce. Na kraji ledovce na nasi skupinku o poctu osmi lidi jiz cekaly skutry, ktere jsme si rozebrali. Tesil jsem se jak male decko na kolotoc, a tak jsem malem tloukl hlavou o ledovec, kdyz jsem s Kamilem prohral kamen-nuzky a musel tak usednout potupne dozadu na prvni polovinu cesty. Ta byla neuveritelne nudna. Vepredu totiz nejmenovany kolega z prace (ten co ma terenni Hyundai) nechtel a nechtel popustit uzdu svemu strachu. Takze tempo bylo tak 40 km/h. Na vrcholu ledovce jsme dostali vyklad o tom, jak az dojde k dalsi erupci Katly utvori se z ledu velke jezero, ktere pozdeji pretece a splachne polovinu jizniho pobrezi (tzn. nas hotel treba), vymenili se a meli jet nazpet. A to byla chvile na kterou jsem cekal. Skutr byl jenom 300 ccm, takze bylo zcela zrejme, ze nejake opatrne zachazeni s akceleratorem neni namiste a clovek muze drzet plny plyn od zacatku do konce a nic to s tim kramem neudela. Trapny omyl. Prnich par set metru tak moje jizda vypadala jako snaha prumerne opileho poslance prokrizovat nocni Prahu. Tricet metru mimo vyznacenou cestu, ovsem stale prvni. Za chvili jsem ho ovsem zkrotil. Vlastne ve chvili, kdy pred nami zastavil pruvodce a ukazoval deset metru hlubokou puklinu v ledu a dodaval, ze jednu podobnou jsem pred chvili minul o par metru. Stane se. 🙂 Pro vsechny adepty skutrojizdy tedy prozradim ten figl: zvednout zadek a prenest vahu – samotnym zatacenim riditek nedosahnete niceho. Po zbytek vyletu jsme patrili mezi nejrychlejsi posadku, jak doklada video: (pozdeji)
Tady zatim jedno akcni foto:
Jeste ten den jsme stopli do Viku, coz je vlastne nejjiznejsi cast Islandu. IMHO jsou nejjiznejsi ty sutry tam vzadu:
Jo, obe fota fotil Kamil, abych teda ucinil umelcovu egu zadost. Ale mnohem dulezitejsi je, ze na prvni fotce jsem ja ridil a na druhe jsem coby model. 🙂
Report z vyletu do Skaftafellu a na Jokursarlon, aneb jak jsme malem umrzli a byli sezrani hejnem much jen kvuli tomu, abychom potom mohli dostat pokutu za rychlou jizdu prinesu v pristim cisle.
P.S. Kdybyste mel nekdo cestu z Vidne do Prahy (nebo aspon z Brna do Phy) 1.9., tak dejte vedet. Nehce se mi jet zluklym autobusem. Vime?