Taky máte pocit, že designérovi někdo v dětství ubližoval a on se teď mstí světu?

Pravidelným čtenářům blogu jistě neuniklo, že jsem příznivcem BMW. Zejména to platí pro modely z 80. let, stavěné podle koncepce výkonný šestiválec vepředu a poháněná zadní náprava. Auta pro lidi co mají cit pro řízení a k tomu buď mozek (se kterým dokáží předvídat, jak se zachová automobil klasické koncepce při plném plynu v mokré vracečce) nebo odvahu a zkušenosti (se kterými pak dokáží zvládnout automobil klasické koncepce při plném plynu v mokré vracečce a ještě se u toho baví).

Můžeme se bavit i o vozech BMW z devadesátých let – pár vynikajících modelů v této éře vyrobili (např. M3 E36 je i dnešními měřítky vynikající stroj a dá se sehnat za cenu téměř lidovou…), avšak už je tam vidět plíživá snaha dělat auta „blbuvzdorná“ (mimochodem v AJ úplně stejně – foolproof). Bezpečnostní systémy, nejrůznější ASC či DSC, elektronické omezení rychlosti … to všechno značí příchod neforemných oblud po roce 2000.

Tou nejnovější z nich je BMW X1. Včera jsem si četl recenzi v Independentu, kde se mu autor téměř vysmívá a přichází s tvrzením, že výroba „prémiového vozu“ (jakkoliv je to debilní označení) se nesestává jen z umístění modrobílé vrtule na kapotu. Nezbývá než souhlasit. V AutoCaru se rovněž pozastavují nad otázkou, jestli má cenu prodávat X1 s pohonem čtyř kol a dvoulitrovým turbodieselem za  £25,510, když Yetti té samé specifikace je za £17,220 a navíc hezčí. Zkrátka „Congrats!“ do Boleslavi a „Good luck!“ do Mnichova.