Cestování
Děvče z Itálie vs. pivo z Británie
Sobota, Říjen 31st, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 13
Byl to nerovný zápas, skončil 0:1 a probíhal zhruba takhle: Ilaria moje spolužačka z Milána mě pozvala, ať se připojím na večeři v asijské restauraci k jakési skupince z jejich kolejí. Oni si tady na to dost hrajou, že jednotlivé koleje drží pohromadě, atd…
Doma mě čekala tak maximálně rýže s tuňákem, takže proč ne. Večer celkem v pohodě, kdyby v té skupince nebyl rovněž zamíchaný vrcholně otravný hokejista z Rakouska (hokejista z Rakouska je sám o sobě čirý nonsens – něco jako Lední medvěd z Afriky), jemuž nepřipadalo vtipné, když jsem se ptal jestli by jejich reprezentace obstála proti našim klukům ze sousedství, co hrajou v zimě v Šárce na Dubáku. Inu někdo prostě smysl pro humor nemá. Dva Erasmus hoši z Neměcka co studují fyziku taky zrovna společenskou obratností nezářili a nedá se říct, že bychom se spolu ohromně nasmáli. S radostí jsem proto při váznoucí konverzaci uvítal něčí návrh na přesun z asijské restaurace do nějakého zařízení na drink. Jelikož se ono místo nacházelo v centru bylo dost podniků na výběr. Skupina nabrala směr do jakéhosi trendy baru, jenže… po cestě potkáváme obyčejnou hospodu. Navíc ověšenou místňákama a těmahle plakátama:
Lovely!
Takže si procvičuju techniku ovládání davu a za pomoci finského kolegy Johannese naše skupinka končí v místní putyce (Kiitos Johannes!). Okamžitě nasávám atmosféru pivního festivalu a běžím k výčepu, kde je při této příležitosti k mání zhruba 15 různých piv. Oni to jsou tedy svrchně kvašená „ale“, nicméně to je právě dobře, kvůli tome se ten Erasmus přece pořádá, abychom poznali tu cizí kultůru. První pintu volím podle obrázku (Blue Monkey Brewery ze sousdního Derbyshire má opravdu v logu modrou opici) a rozhodně nevolím špatně. Vracím se ke stolu a ptám se ostatních, co že si zakoupili… Rakousko-Německá skupinka odpovídá že Carlsberg, že ostaní piva neznají! Panebože! A Italka s Kanaďankou, že pijou kolu. Ne… pomoc!
Strávím tedy dobu popíjení první pinty přemýšlením, co je špatně s těmito lidmi a rychle běžím pro druhou. U výčepu nával jako blázen a teď vyberte si z patnácti piv… ptám se tedy hostinského, které pivo zvolit, že neznám ani jedno, ale že Blue Monkey Amber Ale mi chutnalo, tak jestli může doporučit nějaké podobné. Zamyslí se, vezme do ruky dvě sklenice, natočí třetinku pinty jednoho, třetinku pinty druhého. Já od obou ochutnám, pokývám hlavou, beru to první, on se usměje, natočí a prodá. Ano, takhle nějak si představuji POHOSTINSTVÍ. To ale zdaleka není vše…
Když jdu se sklenicí přes lokál ke stolu, tak míjím stánek pivovaru Everards z Leicesteru. Před ním hlouček lidí a hned mi nějaká slečna nabízí ochutnávku… nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych odmítl, takže dostávám gratis načepovaný jejich Old Original a dává se se mnou do řeči jeden z postarších chlápků stojících u stánku. Nejdřív ho zajímá, jestli mi chutná a když řikám že ano, že je příjemně nasládlé, akorát že je blbý že nemá pěnu (čepováno z malého soudku) a že přeci jen nejsem na „ale“ úplně zvyklý, tak se okamžitě ptá odkud jsem a jak slyší že ČR, tak mi div nepadne kolem ramen a jaká čest, že byl v Plzni a že je u Everards vrchní sládek. Takže nejdřív probíráme kvality Old Original a je mi vysvětleno, že stejně poznám kvalitu „ale“ nejlíp bez pěny, ale že je to dost možná jeho deformace, protože to tak pije v práci. A když si tak pěkně povídáme, dostává nápad mě vzít do zadní části hospody, kde jsem dosud nebyl a tam je na zahrádce ve stanu k mání dalších 20 druhů piva! Nevím jak vypadá ráj, ale tohle je sakra blízko. Navíc když mě můj nový kamarád-sládek představuje svým kolegům coby experta z ČR a já se jako správná kuriozita těším zájmu společnosti a jsou mi snášena k pousouzení piva ze všech koutů Midlands.
Kdybych se s nimi vlídně avšak důrazně nerozloučil, tak bych fakt asi musel domů po čtyřech. Po návratu k naší skupince se mi dostává pokárání, že jsem kamsi zmizel a že stejně tohle místo stojí za nic, a že… no prostě jsem většinou (včetně italské spolužačky) zařazen mezi retardované idioty.
Pro mě to je další znamení toho, že Evropu opravdu nebude lehké sjednotit… i když kluci z Belgie se o tomto večeru dozvěděli, s pochopením vyslechli mojí verzi příběhu a že prý kdy to končí a jestli tam ještě půjdem. Takže aspoň to hlavní město je vybrané dobře.
Brummagem aka Brum na cedulích na dálnici jako B’ham a pro lidi z Londýna rovněž coby „Second City“
Neděle, Říjen 25th, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 3
A to už vůbec nemluvím o tom, že tady ještě mají Scousers (Liverpool a okolí), Geordies (Newcastle) a dokonce v Londýně mají extra označení Cockneys (pro lidi z dělnického East Endu). Člověk tak může být rád, že se sice u nás v Lufbře (Loughborough) mluví Midlandish, ale aspoň nám zbytek Anglie nepřiřknul žádné hanlivé označení. Nuže… fotky z Brumu následují:
Tak to je ta Kaple. Zajímavý je slogan 'Escape to Selfrdiges' ... pro mě spíš 'FROM!'
Takhle ta obludka vypadá v noci...
A takhle vevnitř. Stejná hrůza jak Zličín, Chodov nebo Průhonice... stejnej svrab a neštovice!
A tady oslava motorismu. Správně, tímto neopovrhujeme!
Birmingham Museum and Art Gallery - skvělé expozice a vstup zdarma... jako skoro všude v UK.
Tady jsme se připletli do demonstrace pošťáků...
Kromě transparentů měli i dechovku. Ale stejně to kromě nás nikoho moc nezajímalo...
Kdo se tu taky narodil...
Centrum města je dost na vodě.
V létě by mohla být celkem sranda vzít si kánoj a jezdit po těch kanálech.
I Birmingham má poněkud industriální atmosféru.
Ale ty staré továrny jsou fakt krasavice.
A řemeslo tady frčí pořád...
Narozdíl od reklamy. :)
Ano, kdo si hraje - nezlobí!
Jen po nich sáhneš. A už tě mají.
Čtvrtek, Říjen 22nd, 2009 | Anglie 2009-10, Cestování | Komentáře: 2
No jasně, oblíbené téma. :) Sliboval jsem tu, že tu popíšu založení účtu v UK, takže dnes na to přišla řada. Navíc už se nám v Praze nudí právníci a nudící se právník, to neni dobrá věc…
Otřesné zkušenosti s účtem v KB jsem popsal v některém ze starších příspěvků a když si jenom zkusím představit poplatky třeba za převod nájmu každý měsíc, vychází mi z toho jednoznačně veliké no-no. Takže otevřít si místní účet fakt doporučuju. S trochou štěstí poznáte, jak se banka má chovat k zákazníkovi. V samotném campusu Loughborough university sídlí tři banky – Barclays, NatWest a Abbey. Je to sice hezké, nicméně otevírací doba těchto poboček stojí za nic, takže doporučuji porozhlédnout se ve městě. Já jsem proběhl zběžně nabídky bank na internetu, vybral si Lloyds a zatím spokojenost. Sice mi nenabídli Shariah approved Islamic Student account (no kidding, to fakt existuje!) nicméně jinak mají OK podmínky… otevření účtu nebylo na počkání, ale jenom proto že si na začátku školního roku otvírá účet spousta studentů, jinak s tím prý není problém. Taky se kvůli tomu asi 100x omluvili. Pak už všechno na drátkách, ve škole strašili s tím, že potřebujeme potvrzení od školy a potvrzení adresy bydliště v Angli… stačil normálně český pas a tradá. PIN a šeková knížka přišly za 4 dny, karta už čekala na pobočce. Jediný co člověka zarazí, že si jakožto cizokrajný student nemůže udělat „Student account“, ale jen běžný „Current acount“ a konkrétně v Lloydsu Vám ještě přihodí „Savings account“, což jsou pak vlastně jenom dva chlívečky, mezi kterými si můžete přesypávat peníze. Rozdíl je v tom, že z „Current“ odchází veškeré platby, berete si z něj peníze kartou, avšak není vůbec úročen, kdežto na „Savings“ leží vetší částka (jak komu) a je alespoň trochu (2.00%) úročena. Bylo mi však vysvětleno, že „Student account“ je standartně s kreditkou a možností jít do mínusu a rozhodně to nedávají na potkání někomu, kdo přijede na půl roku, nakoupí si na kredtiku a zmizí zpět kamsi na divoký východ (ok, divokej východ paní sice nezmínila, ale já jsem ho tam cítil). :)
S kreditkama jsou tady totiž skoro stejně ujetý jako v Severní Americe… i moji UK spolubydlící nedávno řešili, že nezaplacený účet ze telefon by jim mohl uškodit špatným „credit ratingem“. Moje prohlášení, že se o svůj „credit rating“ nezajímám, neb stejně žádný nemám vyvolalo pobouření. „To přece nejde, všichni mají credit rating… někdo dobrý, někdo špatný, ale mají ho všichni!“ Tak jsem jim vysvětlil, že prostě považuju za normální (a se mnou ještě stále celkem velká část ČR … teda doufám) když si chci něco koupit si na to nejdřív vydělat, popřípadě si to nekoupit, když na to nemám. A nevlastním kreditku. Zděšení v jejich očích. „Vždyť to musí být strašné pro ekonomiku… když lidi neutrácí!“ Možná, ale mě přijde pořád po sedlácku lepší, než mít nad sebou bič. V tom se holt asi neshodnem. A těch věcí ve kterých se neshodneme je víc, takže se aspoň v baráčku nenudíme a já jsem za exota, protože zhasínám, neplýtvám vodou a dojídám. UK kluci si vždycky navaří hodně, sní normálně, zbytek vyhodí nebo ho snim já. :) Poprvé to James komentoval ve stylu „it’s the cossack in you“, ale pak sám uznal, že házet kuře do koše, když děti v Africe, Indii nebo Brně nemají co jíst, by se němelo.
S radostí ovšem pozoruju, že doba kdy jsem byl v cizině a v obchodech si řikal „drahý, aha taky drahý… jej, tak tohle je drahý“ už je dávno pryč. Člověk si v supemarketu říká spíš „jako u nás, stejný, máslo taky stejný…“ což je pohoda. A je docela vtipný pozorovat, kterak je 600€ pro děti z Belgie nebo z Nizozemí fakt minimum, zatímco pro nás OK.
Ohledně peněz ještě jedna věc… neodolal jsem a ze zvědavosti se přihlásil do nějaké služby, která má zasílat pracovní nabídky studentům, co právě letos univerzitu končí. Prozatím přišla nabídka od ALDI, na pozici Graduate Area Manager, £40k/rok a plně hrazená A4 pro soukromé použití, což sice neni úplně špatný, nicméně žíly to taky netrhá. Kluci z domku ovšem tvrdí, že to je finančně hodně nadprůměrný, že jsou tu i práce pro absolventy, s platem £18k/rok… a to mi teda přijde jako úplná bída, když třeba vezmu zdější ceny bydlení. Každopádně kdyby někdo z mých čtenářů zatoužil po práci v reklamě a médiích v UK, určitě se podívejte sem: http://www.campaignjobs.co.uk/
Pro dnešek konec, škola volá… na jeden z předmětů tady máme každý týden připravené čtení ze kterého potom musíme napsat krátký souhrn. Právě koukám na hodnocení mého minulého souhrnu a mám to za „B-” s vysvětlivkou, že:
UPPER SECOND GRADE = B+ B B-
Demonstrates lucid understanding of the problem or task. Less appropriate range of literature than for A, but still sufficient to deal with the problem in a very satisfactory way. Clearly organised assignment showing continuity of argument. Relevant use of concepts and methods. Competent response to requirements of the assignment. Well presented, with good prose style and proper use of references.
Takže to neni špatný (člověk proleze i s šest stupňů vzdáleným „D-“), ale proč nemít Ačko, že ano…
Něco málo obrázků 1
Čtvrtek, Říjen 15th, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 3
Loughborough, Leopold street - takhle to tady vypadá prakticky všude.
Krásny kostel anglikánské církve v Lufbra. Oproti tomu katolíci mají takovou hrůzu mezi Tescem, McDonaldem a prodejnou použitých vysavačů. :)
Super jsou úzké uličky vedoucí mezi zahradami pro pěší/kola. Člověk se tam vyblbne.
Takovejhle 'wildlife' tady máme v parku. Jedí z ruky.
Tady jedna fotka pro Jeana a pana Senátora. (Busík lovers)
Industriální charakter jak ve Zlíně, akorát je vidět, že tady začali ještě o pár let dříve.
Výlet do Leicesteru (Lestru, jak tady řikají)... dělaj machry a vlaky maj ještě na uhlí.
Leicesterské opatství... vlastně spíš jeho zbytky.
So far so good
Neděle, Říjen 11th, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 9
Tak snad abych zase něco napsal, když mám za sebou „výročí“ dvou týdnů od výsadku. V domečku už jsme čtyři – já, Španělo-Mexičan Alex, a Angličani James a Alistair. Sice jsem trochu prskal, protože jsem si liboval, že budeme mít ve 2-3 lidech hodně místa a tajně dělal zálusk na větší pokoj, ale kluci jsou skvělí a zatím panuje totální pohoda a padli jsme si do oka… možná až moc. Ono Alex je totiž prototyp jižana, jak vystřižený z telenovely a řečeno s Ivánkem, je tady zkrátka ten „srdcař co to tmelí“. Tudíž nás tahá na každou party a hlavně sází jeden zaznamenáníhodný výrok za druhým ve stylu: „I wish our maid was here!“ (jakákoliv domácí práce) nebo „You know, there’s a girl I met in the morning.” (odpoledne, po jeho první přednášce) či „Oh you know the neighbour… she wanted me to invite her over in case we‘ve a party…“ (první setkaní se sousedkou). A když už jsem to nakousel, tak tedy něco o nočním životě…
Nights out@Lufbra – comprehensive handbook
Podle komentářů se sice zdá, že čtenáře zajímá kvalita výuky a akademická úroveň Loughborough university, nicméně pro toto téma ještě nedozrála vhodná doba. Rozhodl jsem se tedy zatím pro popis návštěv nočních klubů a zábavy britské mládeže očima Středoevropana, jehož jsem schopen již po několika málo seancích.
Večer začíná pre-drinkem, který se konzumuje doma/na koleji. Účelem je neutratit na party moc peněz a přijít již v dobré náladě. Na příkladě našeho domečku toto ilustruje James a jeho zásoba bíleho rumu, jež mu koupila jeho maminka (!) v rámci nákupu základního vybavení pro přežití. Poté následuje přesun do klubu, což je v naprosté vetšině pro studenty jeden z klubů v budově studentské unie – Cognito, Fusion nebo Room 1. V případě větších akcí jsou prostory klubů spojené. Buď jak buď, vždycky se čeká fronta. Půl hodiny minimálně, hodina běžně. Všem to přijde normální. Aby návštěvníci nevystřízlivěli, pobíhá okolo fronty člověk co prodává alkohol. Lidé ve frontě šlapou po odhozených lahvích a střepech. To taky přijde všem normální. Ovšem frontu hlídá minimálně deset lidí, aby někdo náhodou nepředbíhal, což mi vyvolalo vzpomínku na školní jídelnu naší ZŠ, kam jsem párkrát omylem zavítal. Akorát narozdíl od jídelny tady musíte u vstupu ukázat ID, a dost možná i přetrpět šacung, podle toho jak se dveřníkům líbíte.
Uvnitř pak hromada lidí, puch a v případě že zrovna nehraje nějaký hostující DJ, tak neuvěřitelně „cheesy“ hudba v podání studentských DJů. Dobře je vidět rozdíl mezi parties pro místní studenty a takzvaným „International Thursday“, kdy se konají (jaký div) party pro mezinárodní studenty. Tedy rozdíl… místní studenti jsou rozjetí celý týden, zatímco ti „mezinárodní“ (tvoření ve velké většině Asiaty a Indy) se přes týden chovájí nenápadně a rozjedou se nejvíce právě čtvrtek. Nicméně pak je průběh bohužel dost podobný … naprosto nekontrolované pití, s cílem co nejdřív se zlikvidovat (binge drinking), těžko pochopitelný pro někoho, kdo je zvyklý zajít si na pár piv, pobavit se s přáteli a dojít po dvou nohách domů. To je styl pití, který se tu moc nepěstuje – naopak, tady kdo se neválí při odchodu totálně našrot v odpadcích před klubem, neřve a nedělá nepořádek, jakoby snad ani nebyl. Obzvlášť pozoruhodné to je i kvůli tomu, že místní a většinou i mezinárodní slečny při čekání ve výše popsané frontě září dokonalostí, na sobě zásadně „minišaty“, vysoké podpatky, namalované obličeje a o tři hodiny později člověk vidí ty samé osoby po desítkách zvracet po campusu opřené o zeď nebo ležet na zemi a třást se zimou.
S tím samozřejmě souvisí i to, že je všude (citlivý čtenář promine) totálně nablito. Záchody v klubech, chodníky a už jsem viděl i pozvracený taneční parket. Chápu že jiný kraj = jiný mrav, ale fakt nemusím mít všechno. U klubů studentské unie má tak večer stabilně své místo jeden vůz ambulance, jehož posádka má zřejmě coby svůj hlavní úkol pumpovat studentům žaludky… aby jim šla práce pěkně od ruky, tak jim přímo nad hlavou plápolá plachta, oznamující že jste na půdě nejlepší anglické univerzity roku 2008. Zvláštní, no…
England, I’m here
Neděle, Září 27th, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 11
Je to tak, po „nasich lidech z Vancouveru“ a „nasich pokojskych z Islandu“ prichazi „nas kluk v UK“, coby dalsi vesely cestopis pro vyplneni vasich nudnych dni ve skole/kancelari/Africe (Afrika plati pouze pouze pro Allana a Moniku). :)
Hned ze zacatku je treba rict, ze ve me ziskala Loughborough university zcela unikatniho studenta. Totiz, nejak jsem neresil ubytovani po prijezdu a tak se stalo, ze jsem priletel a nemel kde bydlet. Preci jen nejsem uplne zvykly homeless, takze mi bylo trochu proti srsti zalehnout v nejblizsim parku, navic jsem si rikal, ze nekde za mestem to bude idylka. No a ono jo, sice jsem se prosel, ale prvni noc stravena na poli vedle Longcliffe Golf Clubu nebyla az tak hrozna, dokonce jsem si z baliku slamy udelal takovej domecek. Nicmene jsem presvedceny, ze jsem jediny z cely Lboro uni, kdo resil bydleni timto stylem. :) Pro zajemce v pristich letech: tohle pole a fakt se to da bez problemu. ;) Jeste jsem cestou objevil system stezek pres okolni pole, fungujici na principu prava cesty. Zajimavost pro pravniky – pravo cesty funguje jinak v Anglii a Walesu a jinak ve Skotsku. Zajimavost pro turisty – co jsem tak pochopil, tak techto stezek je celkem hodne a da se na nich nerusene chodit pres anglicky venkov, zcela mimo silnice.
Jenomze bydleni na poli je sice pro historky na blog dobry, ale na celej rok to asi nebude – to mi bylo jasny. Takze jsem hned rano naklusal do SAC a chtel po nich bydleni. No, nabidli mi domecek kousek od univerzity, dal od centra, hezky zarizenej a se spanelskym spolubydlicim. Kdyz jsem se ptal po cene, tak ze 275£/month, coz se mi nelibilo, ale pri dotazu na neco levnejsiho pani krcila hlavou a ze snad neco, ale daleko, a tak jsem to vzal. Ted jsem se trochu rozkoukal a jsem na sebe mirne nastvanej, protoze vidim, ze nabidky porad jsou a rekl bych ze prevysujou poptavku. Klidne jsem mohl bydlet v podobnych podminkach a minimalne o 30£, ale s trochou snahy spis tak o 50£ za mesic mene. Takze pro ty co pojedou do Lboro po me – nenechte se osalit SACem, mam z nej a z jeho smluv pocit, ze je tu snad vic pro majitele pronajimanych domu nez pro studenty… zkuste se fakt podivat i jinde: http://www.aidanjreed.co.uk/property/student-lets/nebo http://uk.easyroommate.com/. To je pro dnesek asi vse, priste treba o tom jak se zaklada ucet, jak se bydli se Spanelem nebo jakou modu prave nosi Anglicanky. :)
England, I’m coming!
Čtvrtek, Září 10th, 2009 | Anglie 2009-10 | Komentáře: 2
Formalitky, papíry a byrokracie
Tři synonyma pro program Erasmus. Všichni mluví o úžasných zážitcích, nových kamarádech, změně prostředí (teda všichni kromě kamaráda Ondřeje – tomu Erasmus asociuje spíše slůvka jako: Chateau Vieux Manoir, Cabernet Sauvignon – Luc Pirlet nebo Chateau Mayne du Cros), ale pro mě to jsou zatím jenom podpisy, termíny a rozčilování. Nejvíc mě z toho všeho vytáčí Komerční Banka, mající monopol na vyjíždějící studenty. Místo aby mi univerzita vykešovala stipendijní peníze do ruky, tak mě nutí dělat si účet v EUR u KB (který je mimochodem možné založit pouze na jediné pobočce v Praze a ještě se tam člověk musí objednat jak k prezidentovi), kam mi pak přiznané peníze pošle (jestli teda vůbec něco pošle). Následně systém prý funguje tak, že si vystačím s KB kartou v cizině. Takže veškeré svoje platby a výběry v GBP budu platit ze svého účtu vedeného v EUR, tady v Praze, na Starém Mestě, v Dlouhé ulici č. 34. … Mno a teď… třeba se pletu, ale nedá se do tohohle schématu schovat asi tak sto míst, kdy mě může banka stáhnout na poplatcích při zúčtování transakcí a při přepočtu kurzu? Ono je to stejně jedno, protože když mi navíc úřednice s umělým úsměvem oznámila, že celý tento systém můžu vylepšit elektronickým bankovnictvím pouze za měsíční poplatek, tak jsem začal vidět rudě, prohlásil jsem že „Nechci!“ a rozhodl se, že penízeokamžitě vybírám, měním ve směnárně, cestuju s ruličkou (ve stylu Bony a klid) a ihned po příjezdu dělám účet někde v UK, kde si (doufám!) budou klienta vážit.
The Roof Isn’t on Fire… Yet!
Aby toho nebylo málo, začal jsem tak trochu pokukovat po nějaké střeše nad hlavou. Jenomže ke shánění bydlení mám trochu zvláštní vztah. Na jednu stranu mě nemovitosti neuvěřitelně baví, na druhou stranu jsem v tomhle oboru naprostý loser. Prakticky každé bydlení, se kterým jsem měl co dočinění mělo nějakou vadu. Náš byt s Ondřejem, který jsem vybral v Kanadě (ne nadarmo přezdívaný „Hrůzobyt“) jsme vyklidili po nočním příjezdu zásahové jednotky, byt na Podhoří ve Zlíně (vybíral Win.cent) zase po dramatické hádce s domácím a konec konců i moje poslední zlínské bydlení bylo ve squatu s partičkou jakýchsi pobudů. :-)
Tudíž není divu, že jsem chtěl věnovat výběru bydlení v UK patřičnou péči. Představoval jsem si domek v dohledu univerzity, garáž nebo alespoň parkovací místo (na Defíčka), bazén a milé spolubydlící, tout ensemble tak za 100-150 £ měsíčně. Pohled na inzertní servery s ubytováním v Lboro byl ovšem stejně smutný, jako moje gymnaziální výsledky z matematiky. Většinou se nabízí nějaká černá díra tak za 50-60 £ týdně, když je pokojík hezčí, cena je ošklivější. Koleje neberu v potaz, protože jsou většinou označené jako „catered“ … a být zásobovaný anglickým jídlem, to je ještě větší noční můra než příklady z Bělouna (asi tak velká jako příklady z Bělouna s hvězdičkou). Nápad pronajmout na sebe celý dům a do podnájmu vzít nějaké další studenty z chudých asijských zemí (Slovensko, Rumunsko, Brno) tak po pěti na pokoj (vybíral bych 30 £/týden, což by hodilo 600 £ na měsíc, několik pokojů… no prostě bych bydlel zadarmo a ještě chodil obden na Guiness) mi rozmlouvají všichni, komu jsem se s ním svěřil. Takže nechávám otevřené a ke spacáku balím i stan. No a taky jsem viděl na Autotraderu takovou hezkou starší LHD Westfálku… vždyť co, ještě to nehoří! ;)
Big African trip!
Pondělí, Březen 2nd, 2009 | Cestování | Komentáře: 3
Coming soon - flashpacking around Africa
Slovensko
Srbsko
Maďarsko
Bulharsko
Turecko
Sýrie
Libanon
Jordánsko
Egypt
Sudán
Etiopie
Kenya
Uganda
Tanzanie
Malawi
Botswana
Zambie
Namibie
Mozambik
Jihoafrická republika
Ozvali se moji kamarádi z cest Allan&Monika, že prý vyráží na takový menší výlet. Takovou víkendovku, dalo by se říct. Jelkož mi přijde, že si vybrali docela zajímavou trasu, dělám tady rovnou promo jejich blogu, kde by se měl postupně objevovat real-time cestopis. Najdete ho na: http://www.bigafricantrip.blogspot.com/ (zatim tam neni nic, vyráží dneska)
Slibuju, že to bude stát za to. Allan možná neni nejlepší řidič sněžného skůtru, na druhou stranu už procestoval snad polovinu planety a i jeho CV, kde bez uzardění uvádí informace typu: I spent 18 months as a tobacco and booze runner napovídá, že je správný kluk. :)
Porovnej si styl…
Pátek, Leden 16th, 2009 | Cestování | Komentáře: 7
První je posádka Tlusťák – Dědic:
Druhé video pak Drotár – Bánoci:
Tak nevím, s kým bych chtěl jezdit radši… :)
SWAP Kanada
Pátek, Listopad 14th, 2008 | Cestování | Komentáře: 6
Zvláštní takhle sama... na hokeji vetšinou visí kousek pod tou naší. :)
Pokud čtete tento příspěvek, tak je dost velká pravděpodobnost, že přemýšlíte o účasti v programu SWAP Kanada od společnosti GTS International. Následující řádky jsem sepsal po absolvování právě tohoto programu a jsou takovou malou příručkou účasti v programu. Snažil jsem se neopakovat informace, které dostanete v GTS či SWAP, ale naopak je doplnit či uvést na pravou míru. Upozorňuji, že jsem program absolvoval ve Vancouveru v létě 2007, takže následující informace se můžou jednak lišit místem Vašeho pobytu a také se mohly prostě časem změnit.
1) PŘED ODLETEM
O účast v programu SWAP Kanada je celkem velký zájem. V současné době je to jediná možnost, jak se podívat s obdobným programem za oceán, pokud nechcete přímo do USA (to je ta divná země, kde Vám berou otisky, ještě než něco provedete…). Vyplatí se proto sledovat webové stránky GTS a jakmile bude dostupný formulář pro přihlášení do programu, tak neváhat.
Doplněno podzim 2008: předchozí odstavec už neplatí, nejnovější informace jsem našel v brožuře vydané Kanadským velvyslanectvím: http://www.canada.cz/am3/files/YOM/Brochure_YMO.pdf a zdá se, že už i jiné agentury nabízí pracovní prázdniny v Kanadě. Jestli už je konečně možné nějak rozumně vycestovat bez agenturních vyžírků se pokusím zjistit a časem to sem snad dodám.
V zápětí si Vás do GTS pozvou na osobní schůzku, kde již rovnou zaplatíte programový poplatek, sepíšou s Vámi smlouvu a vysvětlí které dokumenty sehnat pro vyřízení víza. Smlouva obsahuje též nabídku „výhodného“ transferu z letiště a ubytování pro první dny ve Vancouveru. Doporučuji nevyužít. Pomocí MHD se z letiště dostanete zhruba desetkrát levněji. Obdobně lze sehnat i o něco levnější hostel.
Dále Vás v GTS informují, že pro účast v programu musíte mít sjednané zdravotní pojištění. (logicky – Kanada není EU a tak Evropský průkaz pojištěnce je Vám v případě úrazu k ničemu) Teoreticky by šlo celý program absolvovat bez zdravotního pojištění, protože to, jestli jste si ho opravdu uzavřeli nikdo nekontroluje, ale tuhle variantu bych nedoporučil ani těm největším cheapákům. Avšak opět doporučuji porozhlédnout se jinde než u GTS, kteří nabízejí ne příliš výhodné pojistky ve spolupráci s pojišťovnou UNIQUA. Já osobně jsem to vyřešil pojištěním Exclusive k VISA kartě od ČSOB. Až budete mít všechno tyto formality (včetně nákupu letenky, vyzvednutí víza v residenci kanadského velvyslance :), doložení stavu účtu,…) vyřešené, tak je čas sednout do letadla.
2) PO PŘÍLETU
Miluju tu Chevron „benzínku“ pro lodě a hydroplány. (zhruba uprostřed obrázku)
Vylezete z letadla, první kroky budou na k celníkům, odkud by Vás měli poslat na imigrační oddělení do části, kde vydávají pracovní povolení. Z toho se může stát i decentní faux pas, viz originální blogový zápisek po mém příletu.
Následně bude jedinou Vaší starostí někam složit hlavu, zvlášť pokud letíte do Vancouveru (deset hodinek v letadle udělá svoje). Právě proto doporučuju najít si na prvních pár dní hostel. K tomu se výborně osvědčila například stránka www.hostelworld.com. Ultimátní low-cost řešení je vyhlédnout si rovnou z ČR pokoj k pronajmutí přes www.craigslist.org. Nevýhodou tohoto řešení je, že si byt nemůžete pořádně prohlédnout a hlavně si prohlédnout s kým budete byt sdílet. Budu mluvit konkrétně – udělal jsem to, dorazil do Kanady, projel půl města a v noci dorazil do hroznýho bytu mezi divný týpky. Ono už to, že někdo souhlasí s Vaším okamžitým nastěhováním, aniž by Vás kdy viděl o něčem svědčí. I tahle varianta tedy jde, ale dnes už bych radši dal na začátek pár desítek CAD za hostel, než abych pak špatně bydlel následujících x měsíců.
Co nejdřív po příletu se snažte dostat na „orientation“, kde Vám následně sdělí celou řadu informací (důležitá je tak třetina, ostatní jsou blbosti) a hlavně zařídí Social Insurance Number, bez kterého de facto nemůžete být zaměstnáni. Důležité je se na „orientation“ objednat předem e-mailem (doporučuji ještě před odletem). I když ani to není samospásné – objednával jsem se v pátek, na orientation v pondělí a když jsem dorazil, tak mě tam neměli objednaného a neměli ani informace od GTS, že mám dorazit do Kanady. :-/ Osazenstvo SWAPu je však poměrně přátelské, takže si mě dopsali a řekli, že můžu přijít někdy za dva dny. Tak jsem jim poděkoval a šel ještě ten samý den. V tom bordelu nikdo nic nepoznal. :)
Další celkem potřebná věc je bankovní konto. Ve SWAPu Vám budou nutit banku TD – Canada trust s tím, že má pro Vás nějako speciální nabídku se sníženými poplatky. Podezírám je, že spolu mají nějaké techtle mechtle, tak se nenechte ošálit (a klidně to řekněte na orientation veřejně) – nejvýhodnější pro Vás je BMO, kde Vám coby univerzitním studentům udělají účet zcela bez jakýchkoliv poplatků. Stačí se s nimi domluvit.
Následně je potřeba pořešit bydlení a práci. K bydlení už jsem se vyjadřoval, ale ve zkratce: www.craigslist.org, zavolat (lepší než psát maily), domluvit se na prohlídce a rozhodnout se. Zvážit jestli vyšší cena za pokoj není třeba kompenzována umístěním v centru (odpadá koupě „tramvajenky“), atd. Nikdy nebydlet v oblasti, kterou popisuji dále jako „Kam nechodit“ – důležité!
Hledání práce se celkem věnují na orientation ve SWAPU. Pokud na SWAP jedete krátkodobě (červen-červenec-srpen-září, VŠ prázdniny), tak máte víceméně možnost sehnat spíše nepříliš kvalifikované pozice a tím pádem i méně placené. Nejrůznější práce v restauracích, kavárnách, turistickém ruchu, atd. Málokde dostanete více než 10$ na hodinu. Pokud jedete do Kanady vydělávat hlavně peníze (což se samo o sobě příliš doporučit nedá), tak se poohlédněte hlavně po pozicích, kde je vyžadována opravdová dřina. Mohl jsem jít dělat „landscaping“ (zahradní úpravy) za 15$/hod., ale celý den jen házet lopatou a jezdit s kolečkem se mi zrovna nechtělo. Slušně si vydělají i šikovní řemeslníci, kteří se šplhají až k 20$, ale šance získat rychle takové místo a jen na pár měsíců jsou mizivé. Skvělá práce mohou být nejrůznější průvodci např. na kajaku nebo na kolech, ale opět – šance na získání obdobné práce je celkem malá.
Důležité je také se rozhodnout jestli chcete pracovat ve městě nebo např. v nějakém letním resortu. Já pracoval přímo v Downtown Vancoveru a pokud bych mohl volit znovu, zkusil bych své štěstí spíše někde mimo. Pracovat např. ve Whistleru nebo někde jinde v Rockies musí být úžasné. Navíc při volbě horského střediska je možné vykonávat další zajímavé profese (v zimě např. učit na lyžích či SNB…). Každopádně i práci je nejjednodušší hledat přes www.craigslist.org.
3) KOUPĚ AUTA (tady se dost liší BC a jiné provincie!)
Vólvika alias Östen alias Amanda alias Chateu Volvo
Ekologové ať klidně tuhle kapitolku přeskočí, ale kdokoliv, kdo chce po Kanadě i trochu cestovat se koupi auta nevyhne. Je sice možnost koupit nějakou průkazku na vlak na x dní, ale je to dost drahé a navíc s vlakem si prostě nezajedete kam chcete. Stopování není příliš obvyklé (my jsme přejeli celou zemi a viděli (+ samozřejmě vzali) jen jednoho stopaře. Asi to lze, ale stát někde uprostřed nicoty a mít x set km na každou stranu neni jako stopovat z České lípy do Nového Boru…
A jaký povoz si tedy vybrat? Pro náš styl cestování-kempování, kdy jsme počítali s bčasným spaním ve voze přicházelo na Kanadském trhu v úvahu jenom pár aut. V podstatě se výběr zužuje na Chrysler Voyager, Dodge Caravan, Mazda MPV (a jiné mikrobusy japonské provenience) a relativně dost je i velikých kombi z domácí produkce – typicky Ford Taurus wagon, hodně se mi líbil i obrovský starší Chevrolet Caprice wagon.
Naší volbou bylo nakonec Volvo 740 wagon, které nabízí pro dva lidi naprosto luxusní spací prostor (více než 190cm dlouhá naprosto rovná „ložná“ plocha). Navíc Volvo je jedno z mála evropských aut, které je v Kanadě relativně hojně zastoupeno a tudíž není problém s případnými ND nebo servisem. Navíc se dá pořídit za rozumné (=méně než dva tisíce) peníze. To je třeba problém VW, kde jsou ceny jinak skvělých Multivanů opravdu vysoké.
Pokud chcete prozkoumávat více neobydlené oblasti (sever), tak je určitě dobrou volbou nějaká 4×4. Moc jsem se této variantě nevěnoval, tak snad jen, že je relativně dost Jeep Cherokee a Fordů Explorer opět za rozumné ceny. Specialitou této kategorie je pak koupě pick-upu (trucku) s obytnou nástavbou – Camper Trucku. Varianta je to luxusní, mezi Kanaďany velmi oblíbená, ale také nekřesťansky drahá. Takže Papeže takhle campovat neuvidíte.
No, pokud máte vybráno, co byste asi tak chtěli, je nejvyšší čas zabrousit opět na craigslist (jo, klidně si ho dejte jako homepage). Nedoporučuji nákup v nějakém místním bazaru – vycházím z teorie, že při koupi auta Vás chce každý ošidit, akorát v bazarech jsou na to trénovaní. :) Takže vyberete auto, projedete, zkontrolujete jestli má certifikát AirCare (měření emisí, nic jako technická v BC neexistuje, ale emise ano – POZOR ne tak třeba v Quebecu!), zkusíte srazit cenu (very poor, very student, from very east europe, almost asia, cokoliv :) a jdete přehlásit – tady se asi také bude hodně lišit situace v BC a jinde. Žádný městský úřad nebo něco takového vás nečeká. Všechno se vyřizuje v kanceláři některého z prodejců pojištení ICBC. Podepíšete navzájem nějaké formuláře, zaplatíte majiteli, zaplatíte novou pojistku (my jsme za Volvo platili asi 500$ na 3 měsíce, což je nejmenší doba na jakou lze auto pojistit… je to dost, protože nemám žádné bonusy – možná by pomohlo mít nějaký papír v AJ z české pojišťovny, že máte u nich pojištěné auto x let bez nehody… nebo si takový papír vyrobit? Fantazii se meze nekladou…) a můžete vyrazit.
Znovu opakuji, že jsou obrovské rozdíly mezi provinciemi v jejich přístupu k technickému stavu automobilů na silnicích – zatímco v BC jezdí po kdejaká skořápka, která splňuje AirCare v Quebecu jsou auta povinná projít zřejmě nejnáročnější technickou prohlídkou. Co z toho vyplývá? Je takřka nemožné koupit auto v BC, projet s ním Kanadu a v Québecu dobře prodat. Teď hovořím z vlastní zkušenosti. Volvo koupeno asi za 1400$ a prodáno za 300$ a to jen díky sympatiím, které jsme evidentně vzbuzovali u ukrajinského bazarníka coby bratři Slované. Obráceně (koupit east-coast prodat west-coast) by to naopak mohlo být bez problémů. Povoz, který v Québecu budou chtít brzy poslat z provozu můžete IMHO v BC ještě bez problémů prodat. S tím samozřejmě souvisí i ceny starých aut.
4) VANCOUVER
Nemyslím, že jsem po čtvrt roce ve Vancouveru schopen dávat rady jako rodilý Vancouvřan, ale i za tuto dobu pochopíte co a jak ve městě. Takže kde třeba bydlet? Záleží kde pracujete – Downtown, Yaletown jsou pěkná místa k bydlení se spoustou bytových věžáků – ceny tomu odpovídají, Kitsilano je asi nejlepší volbou – rozmanitá výstavba, kousek do Downtownu, kousek na pláž. Commercial drive a jeho okolí – dá se, hodně různých kavárniček a malých obchůdků, sem tam divní lidé, North Vancouver – hezké prostředí, bohužel do centra se musí přes jeden ze dvou mostů (ve špičce ucpané), nebo městským přívozem – SeaBusem. To je sice docela romantický způsob přepravy s nádherným výhledem, ale denně by Vám ukousl až hodinu času.
Z výletů v okolí si zapamatujte následující – Lynn Headwaters, Grouse Mountain, Cypress Mountain. Všechno je dostupné z North Vancouveru a stojí to vážně za to. Popisy jednotlivých výletů najdete ve starších zápiscích.
Kam nechodit? Asi každé městě má svoji „Dobrou čtvrť“ – ve Vancouveru se jedná o křižovatku Main street s (East) Hastings street a ca. pět bloků na každou stranu. Je to místo, kde je možné spatřit největší koncentraci narkomanů, bezdomovců, prostitutek a dalších divných individuí. Doporučuji se vyhnout velkým obloukem. Pokud chcete tuto oblast mocí mermo vidět na vlastní oči, tak jedině za denního světla. V noci je tam fakt o život. Opět – hovořím z vlastní zkušenosti. A ještě pozor – některé linky trolejbusů (napadá mě např. 20) touto oblastí projíždějí. V nočních hodinách jsou i ty zajímavé…
5) CESTOVÁNÍ
Z trajektu na Vancouver Island
Tak fajn. Pár měsíců jste makali od nevidím do nevidím, ušetřili na starou pikslu a nevíte kam se v té Kanadě podívat? Není lehké radit… země je to opravdu obrovská. Doporučuji dobrého průvodce (Lonely Planet nezklame, pár dobrých hospod poradil a Rough Guides pro Kanadu jsem bohužel neviděl, takže nemám srovnání) a kvalitní mapu. Třeba atlas pro ZŠ, podle kterého jsme cestovali my s Ondřejem. :) Sice jsme směr cesty vždy jen odhadovali, ale pochopte – ten atlas byl ve slevě. :) Nakonec jsme zvolili přibližně následující trasu:
VANCOUVER ISLAND (úžasné pláže, pro surfaře destinace no. 1, možnost mořského kajakování, atd.)
WHISTLER (budoucí dějiště OH, skvělé pro pěší výlety, ale i kola, největší možnost spatřit medvěda v okolí Vancouveru)
JASPER (opět nádherná příroda, blízkou jsou nejlepší termální lázně v celých Rockies – Miette Hot Springs)
BANFF (zřejmě nej-nej turistické trasy, nádherná je i samotná Icefields parkway, po které se sem dostanete z Jasperu)
CALGARY (co dodat? nejhorší zloději v celé Kanadě a nejmilejší rodina Proudových – viz Vancouver blog)
SASKATCHEWAN (land of boredom, ale tak strašný, že kdo neviděl, neuvěří…)
TORONTO (kousek na Niagárské vodopády, Hokejová síň slávy se Stanley Cupem, CN Tower, atd.)
MONTRÉAL (kus Evropy v Americe :) , dobré jídlo a pití, francouzština a hodně pěkné město)
Určitě stojí za to i sever země (viz videa kamaráda Lukáše – Zifa), stejně jako naprostý západ, ale chce to hodně a ještě víc času. Alespoň trochu pocestovat každopádně doporučuji. Přiletět na místo, pracovat a odletět – to by byla v Kanadě obrovská škoda.
Pochvaly? Pohany? Rady? Tipy? Komentáře? Šup s tim do komentářů…
Archiv
Rubriky
